|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Sebetvorba v Nietzscheho Ecce homo
Mára, Vítězslav ; Chavalka, Jakub (vedoucí práce) ; Marek, Jakub (oponent)
(ČJ) Ve svém posledním dokončeném díle Nietzsche předkládá zvláštní druh ohlédnutí za svou minulostí a zároveň výhledu do své budoucnosti. Cílem této práce je prověřit možnost, že se Nietzsche pokouší předvést některé závěry svého dosavadního zkoumání v praxi a poskytuje čtenářům vodítko, jak si vytvořit praktickou filosofii v souladu s jejich vlastní konstitucí, při vědomí vnějších a vnitřních nebezpečí tohoto podniku. Prostřednictvím exemplární sebe-interpretace Nietzsche demonstruje proces lidského stávání se sebou samým.
|
|
| |
|
| |
|
|
Předmluva jako Nietzschova autorská strategie
Vavřinová, Michaela ; Chavalka, Jakub (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent)
česky Tato práce je zaměřena na předmluvy k dílům Friedricha Nietzscheho, především na ty, jež Nietzsche k dílům napsal zpětně. Cílem této práce je odhalit, za jakým účelem Nietzsche předmluvy psal a jaké prostředky, respektive strategie, k dosažení daných cílů využíval. V této diplomové práci vycházím z předpokladu, že se Nietzsche rozhodl využít své autorské právo a předmluvy použil jako prostředek k ustavení sebe sama jako autora. Vycházet budu z literárněvědných přístupů 20. století zabývajících se konceptem autora a z přístupu k předmluvě jako k samostatnému žánru. Vedle jednotlivých autorských strategií, které Nietzsche v předmluvách využíval, se zaměřím také na Ecce Homo jako na samostatnou předmluvu k Nietzschovu celoživotnímu dílu. Klíčová slova: Nietzsche, autor, čtenář, autorská strategie, předmluva, autorská postura
|
|
|
Přivtělení a morálka. Pojetí tělesnosti ve filosofii Friedricha Nietzscheho
Chavalka, Jakub ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent) ; Nitsche, Martin (oponent)
Práce se nejprve pokouší vymezit metodologické principy Nietzschova zkoumání těla a tělesnosti prostřednictvím pojmu fyziopsychologie (Physio-Psychologie). Jedná se o specifický způsob chápání morálních soudů jako symptomů tělesných stavů. Metodou fyziopsychologie Nietzsche odhaluje za morálními soudy to, co je v nich zamlčeno, a ukazuje, že jejich zdrojem je vždy nějaký pud či instinkt. Z toho rezultují stěžejní metafory, jimiž se Nietzsche ve svém myšlení těla řídí: tělo jako učitel (Der Leib als Lehrmeister) či tělo jako vodítko (Der Leib als Leitfaden). První oddíl pojednává o procesu přivtělení (Einverleibung), který stojí podle Nietzscheho v základech antropogeneze. Aby se člověk ustanovil jako druh schopný přežití, musel si přivtělit určitá schémata, jež tvoří jeho základní druhovou výbavu. Tato přivtělená schémata nutně musela být omylem, jak ale Nietzsche zdůrazňuje, v antropogenezi nešlo o pravdu, nýbrž o pevné zakotvení člověka ve světě. Fyziopsycholog popisuje přivtělené omyly a nachází jejich ne/přítomnost v konkrétních hodnotových soudech. Druhý oddíl přistupuje k problému těla a tělesnosti z odlišného hlediska. Důraz je kladen na vztah těla a morálky, přičemž do popředí vystupuje pojem vůle k moci. Při bližším pohledu se však ukáže, že v prvním oddílu je vůle k moci rovněž neustále přítomna,...
|
|
|
Hegelovský proud v československé filosofii 60. let aneb sonda do československé marxistické filosofie na motivu práce
Hanovská, Lenka ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent) ; Marek, Jakub (oponent)
Práce se zabývá československou filosofií v období 60. let 20. století. Neomezuje se přitom na její historický popis, ale pokouší se proniknout do čs. myšlení zevnitř a promýšlet jeho významné kategorie. Soustřeďuje se na kategorii práce jako ústřední marxistickou kategorii a zkoumá, jak se v různých směrech čs. filosofie pojednávala. To dává těmto směrům vystoupit v jejich různosti i stejnosti. Zejména potom práce zkoumá, jak kategorii pojednával tzv. hegelovský proud neboli filosofové praxe, kteří motiv uchopovali v návaznosti na německou klasickou filosofii. Tito kladli důraz na práci jako formu předmětné tvorby skutečnosti, akcentovali autentický životní postoj charakteristický jednotou teorie a praxe, zdůrazňovali filosofický rozměr marxismu a apelovali na jeho autentické (historické) pochopení. Garanci jednoty teorie a praxe a možnost autentického výkladu skutečnosti kladli filosofové praxe do předpokladu rozumného vývoje dějin, čímž se mj. odlišovali od jiných marxistických proudů. Text je rozdělen na tři části. První přibližuje historické souvislosti a podmínky filosofické tvorby v Československu. Druhá tematizuje motiv práce u představitelů "hegelovského proudu" (filosofie praxe) a věnuje se interpretaci motivu z jejich děl. Třetí pak představuje vlastní filosofické promýšlení souvislostí, principů...
|
host ::
RSS.