|
|
Divadelní studio Reduta jako příklad modernistické utopie
Jiřík, Jan ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce) ; Pilátová, Jana (oponent) ; Oslzlý, Petr (oponent)
1 ABSTRAKT Práce popisuje v širším kulturně-společenském pojetí fenomén divadelní reformy přelomu 19. a 20. stol. Zabývá se reakcí divadla na modernistickou krizi evropské kultury a společnosti. Modernismus je v této práci chápán v širší tematické a chronologické definici. Základem modernismu je koncepce civilizace stroje, jak ji definoval polský sociolog Jerzy Jedlicki. Jedlicki klade vznik modernistické kulturní formace do 2. pol. 18. stol. kdy došlo k vynálezu parního stroje, sociálním nepokojům a změně v lidské duchovnosti. Dalším teoretickým rámcem práce je fenomén utopie, jak ji definuje Jerzy Szacki. Závěr modernismu je kladen do 2. pol. 20. stol., kdy se utopické vize, které byly na divadlo kladeny, vyčerpaly. Hlavním tématem práce je divadelní studio Reduta Juliusze Osterwy a Mieczysława Limanowského, které bylo založeno v roce 1919 ve Varšavě a které se do značné míry inspirovalo moskevskými divadelními studii K. S. Stanislavského a také polskými divadelními zdroji (Stanisław Wyspiański). Práce na vybraných příkladech zkoumá Redutu jako realizaci modernistické utopie, kdy je na divadlo kladena speciální mise v obrodě společnosti a její kultury. Sleduje samotnou realizaci utopické vize divadelního studia jako divadla-kláštera, jakož i další představy J. Osterwy o divadle jako instituci kultury...
|
|
| |
|
|
Sociální teorie a pozdně moderní přístupy ke studiu kultury
Lachmann, Filip ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Holeček, Tomáš (oponent)
Studium kultury je součástí zájmu sociologie, sociálních věd a vědy o člověku již od dob jejich vzniku. Tento zájem se však s postupem let a vývojem jednotlivých disciplin značně proměňoval, zejména ve 20. stol., kdy se fenomén kultury stal jedním z hlavních ukazatelů společenského soužití. Pojem kultura sám o sobě představuje velmi široký okruh činností, předmětů a charakteristik svázaných s člověkem a jeho jednáním. Předkládaná práce se zaměřuje na proces, v jehož průběhu sociální vědci začali kulturu vnímat už ne pouze jako soubor či zásobárnu hodnot, ale jako součást mocenského boje, hegemonie, ideologie a útlaku, v její každodennosti, vlivu na vědecké poznání a tvorbu společenského diskursu. Všímá si vzestupu kritických teorií, které vznikly především v souvislosti z tzv. "kulturním obratem" započatým v poválečném období. Je zde zachycen vývoj sociální teorie jako disciplíny kombinující více přístupů, ukotvené spíše ve volnějším referenčním rámci, přičemž hlavním cílem je poukázat na rozdíl mezi sociální vědou typickou pro modernitu a více či méně postmoderními autory, které dnes zároveň považujeme za přední vědce a filosofy 20. stol. Tento přehled zahrnuje frankfurtskou školu T. Adorna, M. Horkheimera a H. Marcuse, britská kulturální studia S. Halla, poststrukturalismus M. Foucaulta a R....
|
|
| |
|
|
Nadcivilizace. Patočkův koncept modernity a jeho význam v kontextu současné historické sociologie.
Homolka, Jakub ; Arnason, Johann Pall (vedoucí práce) ; Skovajsa, Marek (oponent)
Tato práce se věnuje konceptu modernity, který pod názvem "nadcivilizace" vypracoval někdy v průběhu padesátých let 20. století český filosof Jan Patočka (1907-1977) v původně nevydané studii Nadcivilizace a její vnitřní konflikt. Hlavním cílem práce je představit koncept nadcivilizace jak v souvislostech autorova života a díla, tak v kontextu dnešního zkoumání civilizací, jež se odehrává na poli historické sociologie. Stanovený úkol je naplňován skrze tři hlavní části, kterým ještě předchází předznamenání, jež čtenáře uvádí do problematiky dnešní civilizační analýzy. První část už se pak soustředí na autorův koncept modernity, jak byl předložen v původní studii z padesátých let. Patočkův originální pojem "nadcivilizace" je zde obecně představen a zařazen do kontextu dnešní civilizační analýzy, přičemž ve výkladu jsou zároveň zdůrazněny jak okolnosti vzniku textu, tak duchovní rám Patočkovy doby. Druhá část práce se snaží zasadit původní koncept nadcivilizace do autorova výkladu filosofie dějin a následně předvést, nakolik se Patočkovo chápání modernity proměnilo v jeho vrcholném díle Kacířské eseje o filosofii dějin (1975). V poslední části práce je pak věnována pozornost motivu "civilizačního paradoxu", skrze který lze konkrétně poukázat na význam Patočkovy práce v kontextu dnešní historické...
|
|
|
Fenomén camp
Černá, Lucie ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Holeček, Tomáš (oponent)
V této bakalářské práci se věnujeme zejména širšímu představení fenoménu, který je nazýván camp. Popisujeme zde základní rysy campu, jakými jsou například přehnaná snaha o efekt, zaujatost pro nepovedené umění a jeho vážnost, která selhává. Rozebíráme pohled campu na okolní svět, pro který je velmi typická ironie, a poukazujeme rovněž na současnou podobu tohoto fenoménu. Snažíme se ukázat historický vývoj campu, přičemž klademe důraz zejména na modernitu, neboť právě z té jeho vnímavost vychází. Prostor je zde věnován rovněž vývoji zaznamenatelnému v dílech různých autorů, kteří se tématem campu zabývají. Soustředíme se též na zvláštní redefinici "dobrého" a "špatného" umění a neopomíjíme ani vztah mezi campem a kýčem, jelikož nezřídka dochází k chybnému zaměňování těchto dvou fenoménů. Velká část práce je věnována rovněž vkusu, jelikož camp se sociologicky relevantním tématem stává právě ve spojení s ním. Zde se zaměřujeme zejména na rozdílný pohled jak na vkus "vyšší třídy", tak na vyšší třídu samotnou. Ukazujeme i spojení campu s teorií amerických autorů Kerna a Petersona o tvz. kulturních omnivorech. Zároveň se snažíme naznačit, kde v sociologickém pohlížení na vkus vzniká místo právě pro camp, a že tento fenomén má svůj smysl jakožto sociologická kategorie.
|
|
|
Walking and writing the world. An approach to modernity in Bohemia and France from the beginnig of the 19 th century to the 1948's
Matysová, Kristýna ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Jít a psát. Způsob poznávání moderního světa v Čechách a ve Francii od začátku 19. století do roku 1948 V křesťanských alegorických textech je poutník symbolickou postavou na cestě do Ráje. Od druhé poloviny devatenáctého století básníci, chodci a flânéři, se pokoušejí odhalit skrytou tvář reality na ulicích velkoměst. Tato disertační práce analyzuje podoby moderního poutnictví. Chronologicky řazené rozbory děl, týkajících se tématu chůze, sledují vývoj tvůrčích postojů k modernímu světu ve francouzské a české literatuře a výtvarném umění od začátku devatenáctého století do konce čtyřicátých let století dvacátého. Studiem dílčích motivů moderních poutnických textů, zasazených do historického a sociálního kontextu doby jejich vzniku, tato práce přispívá k prohloubení poznatků o kulturních paralelách mezi Francií a Čechami. Navíc tato disertace zkoumá rozličné literární žánry, pro něž byla prvotním impulsem potřeba autora jít a psát.
|
|
|
Problematika ideálu pospolitosti v moderních společnostech
Štěch, Ondřej ; Hrubec, Marek (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent) ; Skovajsa, Marek (oponent)
disertační práce Tato práce se zabývá zkoumáním pospolitosti jako významného ideálu v rámci moderních společností. Východiskem pro uchopení modernity je zde koncepce představ společnosti (social imaginaries) rozpracovaná Charlesem Taylorem. Ta je interpretována tak, že pospolitost se ukazuje vždy jako pouze alternativní model uspořádání. Přesto se tento motiv stále vrací, a otázkou je, proč a v jaké podobě. Na první otázku hledám odpověď v teorii uznání Axela Honnetha, která ukazuje morální genezi subjektu v souvislostech pospolitých vztahů. Identita je tedy vždy ukotvena ve zkušenosti uznání, a tato zkušenost si vyžaduje stálé potvrzení. Místem, ve kterém může tato potřeba dojít naplnění, je právě pospolitost. Další části se zabývají rekonstrukcí různých podob pospolitosti jako ideálu. Zdrojem pro tuto rekonstrukci jsou zejména komunitaristické teorie a práce Benedicta Andersona. Nejprve se jedná o malá, převážně místní společenství vznikající ze svobodné vůle jejich členů za různými účely. Další podobou jsou naproti tomu společenství existující v představách svých členů, jako jsou zejména národy. Práce se zabývá odlišnostmi ve struktuře těchto fenoménů a v jejich odlišné roli ve veřejném životě moderních společností. Závěr tvoří úvaha o rizicích plynoucích z tohoto ideálu a jeho mobilizačního...
|
|
|
Je pojem lidských práv fiktivní? Postmetafyzická koncepce Jürgena Habermase.
Lysoňková, Michala ; Znoj, Milan (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
Pojem lidských práv představuje stěžejní prakticko-politický koncept, který je předmětem různých teoretických disciplín: politické a právní filosofie, politické vědy či jurisprudence. V předkládané práci je uvedený pojem nahlížen z perspektivy politické filosofie. Základní otázka zní: Je pojem lidských práv formulovatelný (racionálně platný) rovněž v postmetafyzické situaci, a pokud ano, která práva lze označit jako "lidská"? Tato otázka je kladena na pozadí stávající (obsahové, prostorové a symbolické) expanze lidských práv a zodpovídána ve světle koncepce Jürgena Habermase. Habermasovo pojetí představuje zřejmě nejdůsažnější pokus o racionální reformulaci pojmu lidských práv v postmetafyzické situaci. Autorovo odůvodnění se pokouší oprostit od veškerých antropologických předpokladů, jež jsou spjaty s původní artikulací práv člověka a rezonují mimo jiné v právním konceptu lidské důstojnosti. Po úvodní formulaci problému, historickém exkursu do oblasti moderního přirozeného práva a po základní charakterizaci postmetafyzické situace následuje analýza a zhodnocení předpokladů Habermasovy "lingvistifikované" koncepce: univerzální pragmatiky, intersubjektivistického pojetí individua a diskursivní etiky. Objasnění těchto předpokladů zahrnuje nástin teorie řečových aktů Austina a Searla, tj. základ...
|
|
|
Ostalgie v českém výtvarném umění
HULEOVÁ, Markéta
Diplomová práce Ostalgie v českém výtvarném umění shrnuje uměleckou tvorbu nedávné české historie padesátých a šedesátých let 20. století a zásadní pojem této české kulturní doby - socialistický realismus. V opozici, termínu socialistický realismus, stojí termín Ostalgie, moderní termín pro nostalgickou vzpomínku na dobu normalizace. Cílem teoretické části této práce je vysvětlení obou hlavních termínů a zaměření se na kulturní aspekty, které nám doba sociálně reálného života přinesla nebo se snažila odepřít. V praktické části navazuji na teoretickou část v tvorbě plakátu, který je veden v retro ostalgickém duchu.
|
host ::
RSS.