|
Aktéři a jejich aktivity v rozvoji lokality (Mikroregion CHOPOS)
Slivanská, Jana ; Kocmánková Menšíková, Lucie (vedoucí práce) ; Boukalová, Kateřina (oponent)
Bakalářská práce se zabývá aktéry lokálního rozvoje. Obecným cílem práce bylo zjistit, jaké jsou aktivity mikroregionu CHOPOS, jako aktéra lokálního rozvoje a posoudit a zhodnotit vliv sledovaných aktivit na rozvoj členských obcí regionu CHOPOS. Práce je zaměřena na zjištění toho, jak přispívají místní aktéři k rozvoji lokality a to v souladu s principem endogenního pojetí rozvoje.
V teoretické části práce byly definovány pojmy, které souvisí s problematikou regionálního rozvoje. Zjištění učiněná sekundární analýzou dat o projektech mikroregionu CHOPOS ukazuje, že nejvyšší celkové náklady na projekty za sledované období 2001-2008 byly v roce 2003 (7 903 419,- Kč). Nejvíce projektů realizovaných metodou LEADER za období 2007-2013 realizovala obec Postupice a Teplýšovice, obě obce vždy po dvou projektech (Postupice v hodnotě 1 529 961,- Kč a Teplýšovice v hodnotě 1 033 657,- Kč). Z analýzy projektů členských obcí mikroregionu CHOPOS realizovala obec Teplýšovice za období 2001-2008 nejvíce vlastních projektů, celkem 21 (v hodnotě 6 857 826,-Kč).
Vyhodnocená data z polostrukturovaných rozhovorů se starosty členských obcí mikroregionu CHOPOS ukazují, že všichni starostové spatřují ve členství v mikroregionu jen samé výhody a všichni považují ostatní obce za spíše aktivní. Aktéři považují za nejúspěšnější projekt rozhledny Špulky. Na základě těchto rozhovorů byl také zjištěn důvod pozdějšího vstupu do svazku jedné z obcí. Důvodem byla především nerozhodnost zastupitelstva.
|
|
Trajektorie vývoje mokřadů v krajině nížin a pahorkatin České republiky
Richter, Pavel ; Skaloš, Jan (vedoucí práce) ; Dagmar, Dagmar (oponent)
Mokřadní biotopy plní v krajině řadu funkcí. Zejména mají schopnost zadržovat vodu v období jejího přebytku a posléze v období sucha vodu uvolňovat. V této práci byl analyzován historický vývoj mokřadů v krajinách nížin a pahorkatin ČR, se zaměřením na jejich časoprostorové změny v krajině, včetně změn struktury zastoupení různých kategorií mokřadů za posledních 180 let. Jako podklady byly použity historické mapy Stabilního katastru, současná ortofotomapa a GIS vrstvy aktuální lokalizace a klasifikace různých typů krajinného pokryvu a krajinných typů. Rozloha mokřadů dramaticky poklesla z 5 762 ha v letech 1825-1843 (více než 9,5 % řešeného území) na 54 ha v roce 2014 (0,9%). Na základě studia dostupných podkladů byly klasifikovány tři typy mokřadních biotopů: mokré louky, mokré louky s dřevinami a bažiny a močály. Zatímco převážnou část historických mokřadů tvořily mokré louky (89 %), v současnosti tvoří největší část mokřadů bažiny a močály (48 %). Polovinu plochy zmizelých mokřadů zaujala orná půda, proto lze sledované změny přičíst na vrub zejména zvyšování produkce zemědělské výroby. Z hlediska hodnocení sledovaných změn podle prediktorů bylo zjištěno, že větší tlak na degradaci mokřadů byl tam, kde byly vhodnější klimatické podmínky pro zemědělství (např. povodí Dunaje, Morava, půdní typy v nížinách, kukuřičná zemědělská výrobní oblast apod.). V těchto oblastech také bylo v řešeném území největší zastoupení bažin a močálů jako nových mokřadů v místech historické lokalizace vodních toků. V této práci byly popsány hlavní hybné síly a tlaky, které měly vliv na změny mokřadů. Získané informace lze následně využít při plánování krajiny s ohledem na ochranu a management mokřadů.
|
|
Genetická diverzita v populaci západního poddruhu antilopy Derbyho (Taurotragus derbianus derbianus) chované v polozajetí v Senegalu, fylogenetické vztahy mezi západním (T. d. derbianus) a východním poddruhem antilopy Derbyho (T. d. gigas)
Zemanová, Hana ; Lukešová, Daniela (vedoucí práce) ; Jarmila, Jarmila (oponent)
Zástupci čeledi Bovidae jsou předmětem mnoha výzkumů, které se zabývají jejich fylogenezí, taxonomií, časem divergence, nebo genetickou diverzitou. Taxonomie se řeší pomocí srovnání morfologických znaků nebo genetickými metodami, genetická diverzita může být zjištěna analýzou rodokmenu nebo taktéž genetickými analýzami. Tragelaphinae čítají devět druhů v rámci dvou rodů Tragelaphus sp. a Taurotragus sp. Antilopy rodu Taurotragus (T. derbianus and T. oryx) patří mezi největší antilopy světa. Antilopa Derbyho (Taurotragus derbianus) má dva poddruhy, západní (T. d. derbianus) a východní (T. d. gigas), které se rozlišují na základě morfologických znaků. Západní poddruh antilopy Derbyho (T. d. derbianus) patří ke kriticky ohroženým živočichům. Jediná populace tohoto druhu, čítající méně než 200 jedinců, žije národním parku Niokolo Koba v Senegalu. Pro záchranu tohoto poddruhu byl v roce 2000 založen chov v polozajetí. Vznikl za účasti šesti zakladatelů (jednoho samce a pěti samic), u kterých předpokládáme, že nejsou příbuzní. Populace v roce 2013 čítá 95 jedinců, žijících v sedmi stádech v rezervacích Bandia a Fathala v Senegalu. Populace je spravována managementem, který se snaží minimalizovat příbuznost jedinců. V roce 2008 byla vytvořena plemenná kniha antilopy Derbyho (T. d. derbianus), která je každoročně publikována. Jedná se o malou populaci s nízkým počtem zakladatelů a bez genového toku, ohroženou inbreedingem a genetickým driftem. Genetická diverzita této populace byla zhodnocena pomocí mikrosatelitních markerů a výsledky této analýzy byly porovnány s výsledky analýzy rodokmenu. Analýza rodokmenu ukázala největší genetickou diverzitu v generaci zakladatelů (FOUNDERS). V generaci potomků zakladatelů (OFFSPRING 1; narozených v sezóně 2007/2008) genetická diverzita klesla díky tomu, že reprodukce se účastnil jediný samec. V další generaci potomků, tj. mláďat potomků zakladatelů (OFFSPRING 2; narozených v sezóně 2009/2010) diverzita vzrostla díky zapojení více jedinců do reprodukce. Pro genetickou analýzu bylo vybráno patnáct jedinců a pět polymorfních mikrosatelitních lokusů (z celkového počtu třinácti testovaných). Byly hodnoceny parametry genetické diverzity (HE a HO, Ar a odchylky od Hardy-Weinbergovy rovnováhy, a FIS a FST).Nebyly zjištěny žádné odchylky od Hardy-Weinbergovy rovnováhy. Výsledky genetické analýzy potvrdily nejvyšší genetickou diverzitu u zakladatelů (FOUNDERS: Ar = 2.79; HE = 0.664; HO = 0.750; FIS = --0.154). V obou generacích potomků hodnoty alelické bohatosti a pozorované a očekávané heterozygotnosti klesly (Ar = 2.15; HO = 0.580; HE = 0.586 u OFFSPRING 1 a Ar = 2.14; HO = 0.370; HE = 0.480 u OFFSPRING 2). Oproti výsledkům analýzy rodokmenu nebylo pozorováno žádné zlepšení v generaci OFFSPRING 2. Výsledné hodnoty parametrů genetické diverzity byly celkem uspokojivé, navzdory nízkému počtu zakladatelů a páření příbuzných jedinců.
|
|
Biotransfer of selected risk metals into plants and their accumulation and distribution in plant organs
Le Minh, Phuong ; Lachman, Jaromír (vedoucí práce)
Kontaminace půdy těžkými kovy je jedním z problémů životního prostředí ohrožujících lidské bytosti. Těžké kovy jsou považovány za zvláštní nebezpečí znečišťujících látek v půdě a to z důvodu nepříznivých účinků na růst rostlin, množství a činnost užitečných mikroorganismů v půdě a kvalitu potravin. Vzhledem k perzistenci a toxicitě jsou těžké kovy toxické, když vezmeme v úvahu různé druhy znečišťujících látek v půdě. V půdě, se často vyskytuje toxicita zinku (Zn), kadmia (Cd), olova (Pb) a rtuti (Hg), než je tomu u ostatních kovů z důvodu jejich srážek a sorpce v půdě. Jedná se o velmi nebezpečné situace, protože když jsou tyto kovy absorbovány rostlinami, mohou být dále transportovány potravinových řetězců.
V této studii je sledována akumulace čtyř těžkých kovů (rtuť, zinek, olovo a kadmium) v celém zrnu jarních odrůd pšenice dvouzrnky, jednozrnky a jarní pšenice a brambor (Solanum tuberosum). Těžké kovy a esenciální prvky byly sledovány v odrůdách brambor v přesných polních pokusech a v hydroponicky pěstovaných rostlin. Prvky byly stanoveny pomocí metod F AAS, ET AAS a AMA (Advance Mercury Analysis). Statistické analýzy byly provedeny pomocí SPSS 9.0 a Tukeyho HSD testu (alfa 0,05).
V naší studii se koncentrace těžkých kovů v pšeničných obilkách snižovala v pořadí zinek (Zn)> olovo (Pb)> kadmium (Cd)> rtuť (Hg). Srovnání mezi třemi druhy zkoumané pšenice bylo zjištěno, že dvouzrnka je bohatá na obsah zinku (62,12 mg kg-1 sušiny), zatímco jarní pšenice měla nejnižší průměrné koncentrace zinku v zrnu (40,99 mg kg-1 sušiny). Obecně platí, že hodnoty koncentrací olova v obilkách analyzovaných odrůdy pšenice byly nízké (v rozmezí od 0,1268 mg kg-1 sušiny do 0.2950 mg kg-1 sušiny).
Rovněž byly stanoveny koncentrace rtuti ve čtyřech typických fázích růstu pšenice podle Feekese (10 naduřování listové plochy, začátek metání, 10,1 metání, 10,2 čtvrtina klasu vymetána, 10,2 v listech a ve stupni 11 zrání, raně mléčná zralost). Bylo prokázáno, že koncentrace rtuti v různých odrůdách pšenice byly absorbovány odlišně v různých stadiích růstu rostlin. Růstové stadium 10,2 a 10,2 v listech ukázaly vysoký obsah rtuti (0,0152 mg kg-1 sušiny a 0,0214 mg kg-1 sušiny, v uvedeném pořadí). Mezi jednotlivými odrůdami byly stanoveny významné rozdíly.
Obsahy toxických resp. potenciálně toxických prvků stanovené ve zkoumaných bramborových hlízách se vyznačovaly velkou variabilitou v rámci sledovaných brambor. Statistické analýza (analýza rozptylu jednoduchého třídění ANOVA) však ukázala, že neexistovaly významné rozdíly mezi oběma skupinami zkoumaných vzorků (vzorky z Uhříněvsi a Valečova v roce 2013 a 2014) pokud se hodnotil jeden ze zkoumaných kovů. Měřitelné hladiny rtuti byly nalezeny ve stopových množstvích u všech zkoumaných vzorcích brambor při porovnání s jinými kovy (Cd, Pb).
Rostlinné buňky ve srovnání s živočišné buňky jsou charakterizovány tvorbou buněčných stěn. Plazmatická membrána nebo buněčná membrána jsou biologicky aktivní membrány oddělující vnitřek buňky z vnějšího prostředí. Byla vyvinuta a upravena metoda izolace protoplastů z rostlinného materiálu (brambory). V našem experimentu byly rostliny pěstovány hydroponicky ve Výzkumném ústavu rostlinných plodin Praha-Ruzyně. Jestliže zkoumáme rostlinnou membránu, jednou z možností je odstranění buněčné stěny pomocí speciálních směsí enzymů. Protoplasty byly uvolněny ve tmě při teplotě 25 stupňů Celsia po dobu 18 hodin. Bylo použito síto 70-90 mikrometrů k filtrování a poté odstředění po dobu 5 minut při 100 g. Všechny kroky byly prováděny pečlivě, aby se zabránilo poškození nebo rozbití protoplastů.
|
|
Prostorová optimalizace mýtních těžeb
Kašpar, Jan ; Marušák, Róbert (vedoucí práce) ; Lstibůrek, Milan (oponent)
Už více než 150 let jsou na území dnešní České republiky používány pro plánování těžeb tzv. těžební ukazatelé. Se sociálními změnami, které od vzniku různých těžebních ukazatelů proběhly, ale roste význam různých funkcí lesa. Především pak z pohledu trvalé udržitelnosti jsou nejvíce problematické změny ve vlastnické struktuře lesů po roce 1989. Současné těžební ukazatelé také bohužel nezohledňují aktuální věkovou strukturu, a tak i sebemenší abiotické nebo biotické disturbance mohou naprosto znemožnit objektivní plánování. Změny vlastnické struktury lesů a nevhodnost současných těžebních ukazatelů vylučují zajištění vyrovnaných těžeb v dlouhodobějším časovém měřítku. Metody operačního výzkumu, jako je například matematické programování nebo heuristické metody, poskytují alternativu k historickým metodám plánování, protože mohou zohlednit jak věkovou strukturu, tak i prostorové vztahy mezi obnovními prvky v rámci několikaletých horizontů.
|
|
Vliv dynamiky klimatických a stanovištních podmínek na změny početnosti a migračního chováni zimujících a migrujících vodních ptáků
Adam, Matyáš ; Musil, Petr (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
Vodní ptáci se svými specifickými habitatovými a potravními nároky, jež se mohou během ročního cyklu měnit (Riffell et al. 2003; Taft & Haig 2006), dokáží rapidně reagovat na změny prostředí a indikovat tak kvalitu a rozmanitost mokřadů (Delany 1999; Fernández et al. 2005; Amat & Green 2010). Výrazná přeměna krajinného pokryvu související s antropogenním využíváním krajiny a oteplování klimatu vedly v posledních desítkách let k významným změnám v rozšíření a početnosti mnoha druhů vodních ptáků napříč Evropou (Delany et al. 2006; Fox et al. 2010; Lehikoinen et al. 2013; Pavón-Jordán et al. 2015a). Abychom porozuměli dynamice migrujících ptáků v prostoru i čase a mohli hodnotit dopady jak globálního charakteru, tak lokálních podmínek jednotlivých stanovišť během celého ročního cyklu, je zapotřebí nadnárodně řízeného monitoringu a výzkumu. Od zahájení Mezinárodního sčítání vodních ptáků (IWC) v roce 1967 byly v západním Palearktu dokumentovány signifikantní trendy početnosti (rostoucí i klesající) u téměř poloviny populací zimujících vodních ptáků (Delany et al. 2006; Wetlands International 2016) a odrazily se tak i na trendech v jednotlivých zemích, včetně České republiky. Mokřadní lokality na našem území, jejichž dostupnost je značně proměnlivá dle aktuálních povětrnostních podmínek, se nachází spíše na okraji zimního rozšíření vodních ptáků (Gilissen et al. 2002), přesto u nás početnost většiny druhů v posledních dekádách narůstá (Musil et al. 2011). Navíc na území České republiky nebyl v posledních dekádách zaznamenán významný nárůst zimních teplot (Klein Tank et al. 2002; Musilová et al. 2009; Dušek et al. 2013). Je proto pravděpodobné, že zde ptáci mohli začít využívat vhodná alternativní prostředí s dostupnými zdroji potravy, která úspěšně dokáží redukovat negativní dopady chladného počasí a to nejspíš i bez ohledu na ochranný status prostředí (Musilová et al. 2015). Vedle stávající územní ochrany byly na našem území za účelem ochrany migrujících ptáků vyhlášeny v roce 2004 tzv. ptačí oblasti (special protection ares; evropská směrnice o ptácích 2009/147/EC). Dosud však u nás nebyla testována efektivita a dopad zákonné ochrany na jednotlivé druhy zimujících vodních ptáků. Navíc některé zahraniční studie již poukázali na nesoulad mezi ptačími oblastmi a rozšířením druhů (López-López et al. 2007; Briggs et al. 2012; Albuquerque et al. 2013). Takové výsledky volají po dalším vědeckém výzkumu, který je potřebný jak na úrovni společenstev tak detailněji na úrovni jednotlivých druhů.
Husy velké, jimiž se zabývá druhá část disertační práce a jejichž populace v Evropě doznaly během posledních desítek let rapidního nárůstu, jsou ideálním modelovým druhem pro sledování jejich vztahu ke změnám prostředí a klimatu, ale také jejich vztahu k rušení antropogenního původu (Fox & Madsen 1997; Ramo et al. 2015). K tomu je potřebná patřičná znalost jejich distribuce, početnosti a chování. Od třicátých let, kdy začaly být husy na našem území kroužkovány, intenzita individuálního značení ptáků sice značně kolísala a odrážela se tak i v množství zpětných záznamů, v posledních deseti letech ovšem rapidně vzrostla (Podhrazský 2010). Historická data do roku 2002 (Cepák et al. 2008) společně s daty novými však dosud nebyla důkladně analyzována a ve světle současných změn tradičních zimovišť a migračního chování většiny populací hus vyžadují zvýšenou pozornost. V současné době navíc přichází na řadu také satelitní sledování jedinců, které nám dokáže prozradit detailnější informace o chování jedinců.
|
|
Testování bioefektorů na mobilitu fosforu v půdách
Holečková, Zlata ; Balík, Jiří (vedoucí práce)
Potřeba zvýšit zemědělskou produkci se v průběhu posledních šedesáti let projevila masivním používáním minerálních hnojiv. Vzhledem k nárůstu světové populace se očekává růst poptávky po krmivech a potravinách, omezená dostupnost produktivní zemědělské půdy, a vzrůstající závislost na minerálních hnojivech. Je tedy důležité nalézt alternativní strategie pro výživu rostlin. V roce 2012 vznikl projekt spolupráce několika univerzit v Evropě. Projekt se týká využití bioefektorů v rostlinné výrobě. Využití těchto látek by mělo přispět ke snížení vstupů minerálních hnojiv používaných v zemědělství a ke správnému využívání půdy. Disertační práce bude zahrnovat testování v reálných podmínkách různých zeměpisných poloh. Hlavním cílem je rozvíjet nové přístupy k využívání tzv. bioefektorů založených na základě působení živých mikroorganismů a aktivních přírodních látek. Bioefektory mohou být v závislosti na půdně-klimatických podmínkách nástrojem k překonání omezení dostupnosti živin. Mohou obsahovat mikroorganismy (bakterie, houby) a aktivní přírodní sloučeniny (výluhy z půdy či kompostu, mikrobiální zbytky, rostlinné výtažky, metabolity z biologických procesů, sušenou hmotu bylin či mořských řas). Tyto produkty jsou vyvíjeny pro široké spektrum plodin (např. kukuřice, pšenice a rajčata). Jejich efektivita spočívá v mobilizaci živin z hůře přístupných forem v půdě. Práce je zaměřena zejména na vliv bioefektorů na různé formy fosforu v půdě. Fosfor v půdě patří mezi nezastupitelné prvky nezbytné pro růst a vývin rostlin. Přes jeho nezbytnost v rostlinném metabolismu je jeho obsah v půdě poměrně nízký. Vyšší obsah fosforu je u většiny půd převážně v povrchových vrstvách, protože se zde vyskytuje zvýšená biologická aktivita způsobující akumulaci organického materiálu. Vliv má často i aplikace organických a minerálních hnojiv. Obsah půdního fosforu se však může měnit v závislosti na mateční hornině, textuře a hospodařením s půdou (poměr a druh dodaného P a způsob kultivace půd). Uvedené vlivy působí i na relativní obsahy organických a minerálních forem fosforu. Z hlediska vazeb P v půdě můžeme vytvořit tyto tři základní skupiny: anorganické sloučeniny fosforu, organicky vázaný fosfor a výměnně sorbovaný fosfor. Množství fosforu vázaného v jednotlivých frakcích závisí především na době aplikace hnojiva včetně vlivu i dříve provedených zásahů. Z uvedených důvodů jsou nutné podrobnější analýzy jednotlivých forem fosforu v půdě po aplikaci minerálních hnojiv spolu s bioefektory. V rámci této disertační práce budou založeny nádobové i polní pokusy, ze kterých budou odebrány půdní a rostlinné vzorky z každé varianty. Vzorky budou následně analyzovány a bude v nich měřen obsah fosforu.
|
|
Hodnocení znečištění ovzduší přízemním ozonem na Šumavě
Fišer, Michal ; Hůnová, Iva (vedoucí práce) ; Matějíček, Luboš (oponent)
Diplomová práce je zaměřena na komplexní zhodnocení koncentrací přízemního ozonu na Šumavě. Meteorologická stanice Churáňov vykazuje jarní a letní maxima přízemního ozonu. Nejvyšší koncentrace jsou měřeny od dubna do června. Druhé maximum se objevuje v srpnu. Nejnižší hodnoty jsou zjišťovány od listopadu do ledna. Studované období zahrnuje 15 let (1995 - 2009). Průměrná roční koncentrace ozonu byla 79,4 µg.m-3 . Nejvyšší hodnoty expozičního indexu AOT 40F byly zjištěny v roce 2006 (34,9 ppm.h) a v roce 2003 (32,9 ppm.h). Kritická hodnota pro AOT 40 F je 5 ppm.h. V práci je určována závislost přízemního ozonu na vybraných meteorologických prvcích (teplota, úhrn srážek, vlhkost, rychlost větru a sluneční záření) a znečišťujících látkách (NOx a NO2) pomocí lineární regrese. Neparametrický Mann Kendallův test byl použit pro detekci a odhad monotónního vývoje v časové řadě a pro studium je použit na ročních hodnotách: průměr, 98% kvantil a medián. Trend ročních koncentrací přízemního ozonu pomocí 98% kvantilu byl statisticky potvrzen na stanici Churáňov za období 1995 - 2009. Trendy přízemního ozonu u průměru a mediánu nebyly statisticky potvrzeny. V práci je určen také víkendový efekt přízemního ozonu (vyšší koncentrace během víkendových dnů než v pracovních dnech). Klíčová slova: přízemní ozon, AOT...
|
|
Vliv anthelmintických návnad na prevalenci Echinococcus multilocularis u lišek obecných v ČR
Brožová, Adéla ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
V roce 2012 byla v několika vybraných oblastech Karlovarského kraje zjišťována přítomnost tasemnice měchožila bublinatého (Echinococcus multilocularis) u přirozeně infikovaných lišek. Od ledna do prosince 2013 byly v daných oblastech s nejvyšší prevalencí tohoto parazita rozmisťovány návnady obsahující anthelmintikum (80 g rybího masa + 50 mg Praziquantel- Drontal plus flavour) v množství 50 ks/km 2. V roce 2014 bylo provedeno kontrolní šetření a následné srovnání prevalence této tasemnice ve sledovaných oblastech v letech 2012 a 2014, tj. před a po podání návnad s anthelmintiky. Zjištěná prevalence měchožila bublinatého byla u lišek před podáním 80 % (12/15), po podání návnad 10,5 % (2/19) Kromě toho byla provedena analýza střevní tkáně lišek infikovaných a lišek neinfikovaných měchožilem bublinatým pro stanovení koncentrace vybraných prvků (Cd, Cr, Cu, Fe, Mn, Ni, Pb, Zn). Lišky napadené touto tasemnicí vykazovaly ve sliznici tenkého střeva vyšší hladinu následujících prvků: chrom (Cr), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), nikl (Ni), zinek (Zn). Naopak koncentrace primárně toxických prvků (Cd a Pb) byla ve střevní sliznici lišek napadených měchožilem bublinatým nižší než ve střevě lišek bez tohoto parazita.
|
|
Dynamika horského smrkového lesa se zaměřením na vývoj přirozené obnovy
Červenka, Jaroslav ; Svoboda, Miroslav (vedoucí práce) ; Tomáš, Tomáš (oponent)
Disturbance hrají nezastupitelnou roli v dynamice lesních ekosystémů. Avšak jejich přesné důsledky nejsou v oblastech horských smrčin střední Evropy zcela objasněné. V roce 2007 se přes území Národního parku Šumava přehnal ničivý orkán Kyrill, který nastartoval kůrovcovou disturbanci a následné velkoplošné odumírání horního stromového patra v této oblasti. Tato práce využívá této skutečnosti a zabývá se rozpadem a strukturou porostů po distrubanci, početností a strukturou přirozené obnovy a dále řeší především dynamiku přirozené obnovy smrku ztepilého (Picea abies) na tlejících kmenech. Porovnává narušené porosty (NP Šumava) s oblastí bez narušení (CHKO Jeseníky). Zaměřili jsme se na změnu početnosti zmlazení po disturbanci a vliv vlastností tlejících kmenů na tuto změnu. V oblasti Trojmezenského pralesa činila mortalita mateřského porostu 99 %, bylo nalezeno několik málo stromů, které kůrovcovou gradaci přežily. Jednalo se především o potlačené stromy s průměrem kolem 10 cm. Živé stromy (DBH>7 cm) dosahovaly hustoty 16 ks/ha. Množství tlejícího dřeva se zvýšilo 2,5 násobně (v porovnání se stavem před 10 lety) a jednu třetinu tvořily ležící kmeny. V porostech byla nalezena pouze obnova smrku ztepilého (Picea abies) a jeřábu ptačího (Sorbus acuparia). Zmlazení se zde vyskytovalo v dostatečných počtech, především na mikrostanovištích mech (32 %), tlející dřevo (27 %) a pata stromu nebo souše (28 %). Zmlazení smrku uchycené před disturbancí (banka zmlazení) zaujímalo celkově 88 %. S rostoucí nadmořskou výškou se vyskytovala celkově nižší více homogenní obnova. Nejlepší podmínky pro obnovu poskytují kmeny velkých dimenzí, kmeny rozkládané bílou hnilobou způsobenou václavkou (Armillaria spp) nebo ohňovcem ohraničeným (Phellinus nigrolimitatus). Naopak kmeny rozkládané troudnacem pásovaným (Fomitopsis pinicola) nejsou pro obnovu příliš vhodné. Při porovnání změny početnosti obnovy na ležících kmenech v narušené a nenarušené lokalitě jsme pozorovali výrazný nárůst v narušené oblasti (o 33 %). Největší nárůst byl pozorován v nejnižších výškových kategoriích na kmenech větších dimenzí. Tři roky po odumření horního stromového patra se efekt silné disturbance na odrůstání a přežívání obnovy na ležících kmenech neprojevil.
|
host ::
