|
|
In vitro kultivace tasemnice Hymenolepis diminuta - 2
Jandura, Dominik ; Vokřál, Ivan (vedoucí práce) ; Raisová Stuchlíková, Lucie (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Student: Dominik Jandura Školitel: PharmDr. Ivan Vokřál, Ph.D. Název diplomové práce: In vitro kultivace tasemnice Hymenolepis diminuta - 2 Náplní této diplomové práce bylo získat cysticerkoidy tasemnice krysí (Hymenolepis diminuta), excystovat je a najít podmínky pro maximální dobu inkubace in vitro. Jako mezihostitel byl užit potemník moučný (Tenebrio molitor) infikován potkaním trusem obsahujícím vajíčka tasemnice. Excystace byla prováděna prostřednictvím L-cysteinu a tauroglykocholátu sodného. Excystované larvy byly in vitro kultivovány (37 řC, 5 % CO2) v médiu RPMI 1640 obohaceném o další látky vybrané na základě předchozích metod. Jednalo se zejména o extrakty z potkaních, myších a ovčích jater, případně v kombinaci s kvasnicovým extraktem a ovčí žlučí. Vliv testovaných látek na kultivaci byl hodnocen měřením nárůstu tasemnic. Nejlepší vliv mělo médium obsahující sérum, kvasnicový extrakt a extrakt z ovčích jater, kde tasemnice k 16. dni dosahovaly velikosti 1561 µm. Další růst byl limitován výskytem patologických útvarů.
|
|
|
Tasemnice parazitující v zažívacím traktu rejnoků Amblyraja radiata na Svalbardu
PADALÍKOVÁ, Petra
Tato bakalářská práce se zabývá tasemnicemi rejnoka Amblyraja radiata. Tito rejnoci žijí v arktických oblastech, včetně Svalbardu. Dosud je známo asi 5000 druhů tasemnic parazitujících u všech skupin obratlovců. Nejvyšší počet řádů tasemnic se nachází u paryb a ryb. Dospělce nacházíme v trávicí soustavě obratlovců. V získaných vzorcích jsem identifikovala 3 rody tasemnic: Grillotia, Pseudanthobothrium, Echeneneibothrium. Mým úkolem bylo určit jejich druh, výsledky porovnat s literárními zdroji a charakterizovat společenstvo tasemnic rejnoků Amblyraja radiata na Svalbardu. Tasemnice byly identifikovány na základě morfologických znaků. Morfologické znaky (př. rozdíly v apolýze, maximální šířce strobily, délky cirrového vaku, počtu varlat a tvaru háčků.) Tyto znaky jsme získali pomocí barvení, světelné mikroskopie a elektronové mikroskopie. Provedli jsme barvení karmínem jednotlivých vzorků tasemnic. Díky tomuto barvení jsme dosáhli lepšího zviditelnění vnitřních orgánů zejména pohlavních. Povrch vzorku jsme pozorovali skenovací elektronovou mikroskopií.
|
|
| |
|
|
Molekulárně-fylogenetická charakteristika izolátu Hymenolepis diminuta udržovaného v laboratorních podmínkáh
ŘEŽÁBKOVÁ, Lucie
Hlavním cílem této práce bylo potvrdit možnost kryptické diverzity v rámci druhu tasemnic Hymenolepis diminuta. Vnitrodruhová variabilita pěti izolátů H. diminuta byla charakterizována za využití molekulárně-fylogenetických analýz. Dále byl náš izolát H. diminuta, který je testován pro účely helmintoterapie, porovnávaný s dalšími izoláty získanými ze spolupracujících institucí. Výsledky neprokázaly kryptickou diverzitu u těchto porovnávaných izolátů. Bylo potvrzeno, že náš izolát, doposud charakterizovaný pouze na základě morfologie, je skutečně H. diminta.
|
|
|
Migrace a patogenita neurotropních helmintů
Pech, Václav ; Chanová, Marta (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Neurotropismus helmintů lze pozorovat v jejich mezihostitelích, paratenických a definitivních hostitelích. Tito helminti využívají nervovou soustavu k migraci tělem hostitele, mohou zde také dospívat a rozmnožovat se. Neurotropní helminty lze najít jak mezi motolicemi (Diplostomum baeri, D. phoxini, Ornithodiplostomum ptychocheilus, Trichobilharzia regenti) a tasemnicemi (Taenia multiceps, T. solium), tak hlísticemi (Angiostrongylus cantonensis, Elaphostrongylus cervi, Parelaphostronglus tenuis, Baylisascaris procyonis). Přítomnost těchto helmintů v NS způsobuje (často s podílem imunitního systému hostitele) neurologické či jiné patologické změny. Nakažení hostitelé pak často hynou. Někteří neurotropní helminti (A. cantonensis, B. procyonis, T. solium, T. multiceps) mohou nakazit i člověka.
|
|
|
Vliv tasemnice (Hymenolepis diminuta) na bioakumulaci zinku v těle hostitele (Rattus norvegicus)
Sloup, Vladislav ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce)
V práci je zjišťována schopnost tasemnice krysí (Hymenolepis diminuta) akumulovat zinek ve své tkáni a ovlivňovat jeho příjem i exkreci hostitelem (laboratorním potkanem). Zinek byl hostiteli podáván potravou ve dvou formách: 1) ve směsi standardního krmiva ST1 s hyperakumulující rostlinou huseníčkem hallerovým (Arabidopsis halleri) 2) ve směsi ST1 s přidaným mléčnanem zinečnatým, jenž je běžně používaný jako suplement krmiva pro zvýšení obsahu zinku a také je často obsažen v doplňcích stravy pro člověka. Pro ověření rozdílu byla do pokusu zahrnuta kontrolní skupina potkanů krmená pouze ST1.
Potkani byli rozděleni do šesti skupin (OO, OT, RT, RO, MO a MT). Tři skupiny byly infikované tasemnicí krysí (OT, RT, MT) a tři skupiny tasemnici ve střevě neměly (OO, RO, MO). Skupiny OO a OT byly kontrolní a byly krmeny pouze ST1. Skupiny RO a RT byly krmeny ST1 s příměsí hyperakumulující rostliny Arabidopsis halleri a skupiny MO a MT byly krmeny ST1 s přidaným mléčnanem zinečnatým.
Během pokusu byla potkanům odebírána 2x týdně moč a výkaly. Moč i výkaly byly každý den váženy (měřena). Samotní potkani byli váženi každý týden. Na konci bilanční fáze experimentu byli potkani euthanizováni a bylo jim odebráno sedm vybraných tkání (játra, ledviny, slezina, tenké střevo, varlata, svalovina a kost). U infikovaných jedinců byla také vyjmuta tasemnice. Potkanům byla odebrána i krev.
Z dosavadních výsledků vyplynulo, že skupiny potkanů infikované tasemnicí měly nižší koncentrace tohoto kovu ve většině analyzovaných tkání, s výjimkou sleziny, kde koncentrace u skupin s tasemnicí i bez tasemnice byla v podstatě totožná. Tasemnice má dle výsledků také vliv na průběh vylučování zinku jak výkaly, tak močí.
|
|
|
Vliv anthelmintických návnad na prevalenci Echinococcus multilocularis u lišek obecných v ČR
Brožová, Adéla ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
V roce 2012 byla v několika vybraných oblastech Karlovarského kraje zjišťována přítomnost tasemnice měchožila bublinatého (Echinococcus multilocularis) u přirozeně infikovaných lišek. Od ledna do prosince 2013 byly v daných oblastech s nejvyšší prevalencí tohoto parazita rozmisťovány návnady obsahující anthelmintikum (80 g rybího masa + 50 mg Praziquantel- Drontal plus flavour) v množství 50 ks/km 2. V roce 2014 bylo provedeno kontrolní šetření a následné srovnání prevalence této tasemnice ve sledovaných oblastech v letech 2012 a 2014, tj. před a po podání návnad s anthelmintiky. Zjištěná prevalence měchožila bublinatého byla u lišek před podáním 80 % (12/15), po podání návnad 10,5 % (2/19) Kromě toho byla provedena analýza střevní tkáně lišek infikovaných a lišek neinfikovaných měchožilem bublinatým pro stanovení koncentrace vybraných prvků (Cd, Cr, Cu, Fe, Mn, Ni, Pb, Zn). Lišky napadené touto tasemnicí vykazovaly ve sliznici tenkého střeva vyšší hladinu následujících prvků: chrom (Cr), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), nikl (Ni), zinek (Zn). Naopak koncentrace primárně toxických prvků (Cd a Pb) byla ve střevní sliznici lišek napadených měchožilem bublinatým nižší než ve střevě lišek bez tohoto parazita.
|
|
|
Pancířníci jako mezihostitelé tasemnic
Farkašová, Lucie ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Burešová, Eva (oponent)
Bakalářská práce "Pancířníci jako mezihostitelé tasemnic" je zaměřena na výskyt tasemnic a jiných helmintů vyskytujících se převážně u ovcí a koz, sledování prevalence, intenzity infekce parazitů a význam těchto endoparazitů hospodářských zvířat pro člověka. Tito paraziti představují pro člověka problém po celém světě a to hlavně z hospodářského hlediska. Jsou zde popsány nejčastější tasemnice čeledi Anoplocephalidae, které jsou široce rozšířenými parazity plazů, ptáků a savců. Dospělé tasemnice se vyskytují většinou v tenkém střevě definitivního hostitele. Tato čeleď je druhově bohatá skupina s kosmopolitním výskytem. Tyto tasemnice jsou stále významnější skupinou pro veterinární parazitologii, protože spousta druhů způsobuje svým hostitelům zdravotní problémy. Nejznámější z této čeledi je tasemnice ovčí (Moniezia expansa). Jediné tasemnice čeledi Anoplocephalidae vyskytující se u člověka jsou dva druhy: Bertiella studeri a Bertiella mucronata, každá s odlišným geografickým rozšířením. Bertiella mucronata se vyskytuje v Jižní Americe
a na Kubě, Bertiella studeri se vyskytuje v Africe a Asii.
Tasemnice mají vždy dva hostitele: jednoho mezihostitele a jednoho definitivního hostitele. Jako mezihostitelé zde působí roztoči řádu pancířníci (Oribatida), ale nejsou vyloučené ani pisivky (Psocoptera) nebo chvostoskoci (Collembola). K nákaze dojde pozřením mezihostitele infikovaného cysticercoidy. Za účelem snížení prevalence těchto parazitů je nutné provádět pravidelná odčervení pomocí anthelmintik nebo rostlinných extraktů a pravidelné odklízení výkalů, které jsou zdrojem vajíček infekčních
pro mezihostitele v tomto případě pancířníky. V pancířnících pak vzniká cystycercoid, který je infekční pro definitivního hostitele (ovce). Pro eliminaci tasemnic rodu Moniezia z chovu ovcí (koz) je nutné eliminovat tyto mezihostitele. Což je veliký problém.
|
|
|
Parazitární onemocnění australských druhů papoušků
Rasochová, Karolína ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Husák, Tomáš (oponent)
Australské druhy papoušků mohou být hostiteli mnoha druhů parazitů. Parazitární onemocnění postihuje papoušky chované v lidské péči i papoušky ve volné přírodě. Tato práce zpracována formou literární rešerše slouží jako přehled většiny parazitů, jejichž výskyt byl u australských druhů papoušků potvrzen. Mnoho druhů parazitů bylo u papoušků objeveno teprve nadávno. Výskyt některých nových druhů je potvrzen i v chovech australských papoušků ve střední Evropě (kokcidie Sarcocystis calchasi) a na území České Republiky (prvok Leucocytozoon spp., škrkavka Ascaridia platyceri).
Parazitární infekce mohou být detekovány vyšetřením vzorků (trusu, krve, tkáňe) u žijicích papoušků nebo pitvou u uhynulých jedinců (histopatologie). U papoušků se setkáváme s protozoálními infekcemi způsobené prvoky (kmen Metamonada a Apicomlexa), mezi nejčastěji se vyskytující patří giardióza, kokcidióza, kryptosporidióza
a krevní parazité (Plasmodium spp., Leucocytozoon spp., Haemoproteus spp.). Australské druhy papoušků jsou nejčastějšími hostiteli hlístic, především škrkavek (Ascaridia spp.) a kapilárií (Capillaria spp.). Z kmene hub (Fungi) je u papoušků potvrzený výskyt Encephalitozoon hellem způsobující mikrosporidiózu, která se primárně vyskytuje u lidí se získanou imunodeficiencí. Jedná se tak o potencionálně zoonotické onemocnění.
Z ektoparazitů jsou uvedeny nejvýznamnější zástupci z mnoha parazitujících druhů roztočů a hmyzu. U jednotlivých parazitů je popsán jejich životní cyklus, patogenita, cesty přenosu, klinické příznaky u infikovaných jedinců, diagnóza, možnosti prevence a léčby.
|
|
|
Interakce mezi infekcí tasemnicí a zatížením hostitele těžkými kovy
Magdálek, Jan ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Ivana, Ivana (oponent)
Těžké kovy se v živých organismech vyskytují ve stopovém množství. Zatímco zinek
je esenciální prvek, který je nezbytný pro řadu fyziologických procesů, kadmium v těle působí
jako buněčný jed, který může způsobovat oxidační stres a přispívat ke vzniku nádorových
onemocnění. Výsledky dřívějších studií naznačují, že někteří zástupci třídy tasemnic
(Cestoda) a vrtějšů (Acantocephala) jsou schopni ve svých tělech absorbovat vyšší dávky
těžkých kovů ve srovnání s jejich hostiteli. V souvislosti se zvýšenou akumulací těžkých kovů
ve tkáni tasemnic bylo také pozorováno snížené množství těchto kovů v orgánech hostitele.
Cílem této práce bylo zjistit, zda infekce tasemnicí krysí (Hymenolepis diminuta) způsobí
snížení koncentrace Cd a Zn v orgánech laboratorních potkanů. Celkem 24 jedinců
laboratorního potkana (Rattus norvegicus var. alba) kmene wistar bylo rozděleno do 4 skupin
(PT, P0, 0T a 00). Skupinám PT a P0 byly po dobu 6. týdnů podávány zvýšené dávky kadmia
(3,0 mg/týden) a zinku (235,7 mg/týden). Těchto zvýšených dávek bylo dosaženo příměsí
huseníčku Hallerova, rostliny schopné hyperakumulace kadmia zinku z půdy. Potkani
ze skupiny PT byli navíc infikováni cysticerkoidy tasemnice krysí. Potkani ze skupiny 0T byli
krmeni standardní směsí ST-1 a též infikováni tasemnicí krysí, zatímco potkani ze skupiny 00
sloužili, jako kontrola bez zvýšených dávek Zn a Cd bez infekce tasemnicí. Po uplynutí šesti
týdnů byli potkani usmrceni a v jejich orgánech (kost, svalovina, varlata, slezina, střevo, játra
ledviny) bylo analyzováno množství Zn a Cd. Následné statistické testy potvrdily nižší
množství Zn a Cd ve většině orgánech potkanů infikovaných tasemnicí krysí v porovnání
s potkany bez infekce tasemnicí. Například v ledvinách, játrech a ve tkáni tenkého střeva
infikovaných potkanů byla zjištěna 2,9; 2,5 a 1,8 krát nižší průměrná koncentrace kadmia
ve srovnání s neinfikovanými jedinci. Tasemnice krysí ve své tkáni absorbovala 1695 krát
vyšší koncentraci kadmia ve srovnání se svalovinou. Obsah zinku byl u infikovaných
potkanů oproti neinfikovaným nižší ve všech orgánech s výjimkou varlat a sleziny.
Infikovaní potkani měli v ledvinách, játrech a ve tkáni tenkého střeva 1,2; 1,25 a 1,4 krát nižší
průměrnou koncentraci zinku oproti neinfikovaným. Tasemnice krysí absorbovala vyšší
koncentraci zinku v porovnání se všemi orgány hostitele.
|
host ::
RSS.