|
|
Specifika současného divadelního plakátu jako prostředku vizuální komunikace
Jonášová, Helena ; Trampota, Tomáš (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Předkládaná rigorózní práce navazuje a dále rozšiřuje autorčinu práci diplomovou, obhájenou s výborným hodnocením pod názvem Analýza vizuální komunikace na příkladu současných evropských plakátů na Fakultě sociálních věd v červnu 2014. Původním cílem diplomové práce bylo popsat a stanovit základní principy vizuální komunikace z pohledu teorie masové komunikace a klasických mediálních teorií a pokusit se o základní syntézu těchto oborů. Rigorózní práce dále pracuje s těmito výslednými poznatky a analyzuje a rozvíjí je ve vztahu k sociálním a komunikačním sítím. Vizuální komunikace je v současné době stále více převládající forma komunikace z hlediska marketingu a reklamy, ale také z pohledu ryze uměleckého vyjadřování, které v dnešní době upouští od klasických konzervativních technik a hledá nové možnosti exprese. Profilace diplomové práce na evropský divadelní plakát, který je faktickou syntézou těchto směrů, umožnilo adekvátně zhodnotit relevanci mediálních teorií ve vztahu k vizuální komunikaci jako prostředku cíleného adresování příjemců pomocí obrazového sdělení. Téma evropského plakátu bylo zvoleno, aby detailněji demonstrovalo obecnou akceptaci vizuální komunikace jako součást socio-kulturního diskursu v globálním smyslu. Dalším rozměrem divadelního plakátu je jeho funkce ve veřejném prostoru...
|
|
| |
|
|
Divadlo dle Stefana Hulfelda
Kunčarová, Helena ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Sarkissian, Alena (oponent)
Předkládaná diplomová práce se věnuje teatralitě, jak ji na základě svého bádání definuje švýcarský teatrolog Stefan Hulfeld. Práce se snaží představit Hulfeldova bádání, která jsou založena na studiu dobových dokumentů, Hulfeld konkrétně studuje teatralitu 18 století v Solothurnu (Švýcarsko). Jeho teorie je uvedena do souvislostí s teoriemi teatrality Rudolfa Münze a Andrease Kotteho. Obecným cílem této práce je formulování pojmu teatrality založeného na historicko-teatrologickém zkoumání dobových materiálů.
|
|
|
Kritické ohlasy na inscenace Ondřeje Sokola v Činoherním klubu.
Smrčková, Lenka ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá reflexí ohlasů na inscenace režiséra Ondřeje Sokola v Činoherním klubu v letech 2002-2011. Reflexe je zpracována na základě kritik jednotlivých inscenací a odborných studií, které se věnují uvádění nových českých textů na jeviště, a překladům Ondřeje Sokola. Cílem je představit vývoj diváckého a kritického přijetí nových her a zároveň sledovat rozšíření textů do dalších divadel a jejich popularizaci. Práce má postihnout fenomén nové poetiky, která se do českého prostředí dostala skrze režisérovu překladatelskou a dramaturgickou práci.
|
|
|
Zcizovací efekty v inscenacích Divadla Komedie
Havelková, Pavla ; Augustová, Zuzana (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Tématem této práce je analýza zcizovacích efektů v inscenacích divadla Komedie. Protože zvolená analytická metoda je relativně podrobná, musela jsem z důvodu limitovaného rozsahu této práce ze všech inscenací divadla Komedie vybrat ty, které považuji z hlediska použitých zcizovacích principů a efektů za reprezentativní. Jsou to inscenace Kanibalové, Kvartet a Sportštyk. Metoda mé práce spočívá v analýze jednotlivých divadelních her a následném rozboru inscenace. Každé hře je věnována samostatná kapitola. V té se soustředím především na možnosti využití zcizovacích efektů, které jsou v textu naznačeny autorem. V kapitole věnované inscenaci rozeberu to, jakým způsobem režisér pracuje se zcizovacími prostředky, které autor v textu použil, jak je rozvíjí a obohacuje. Cílem je popsat zcizovací efekty využívané v inscenacích divadla Komedie a definovat jejich roli v kontextu celkové poetiky divadla.
|
|
| |
|
|
Režijní tvorba Franka Castorfa
Pavlíčková, Aneta ; Augustová, Zuzana (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
(česky) Tato bakalářská práce se věnuje tvorbě německého režiséra a intendanta divadla Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz v Berlíně Franka Castorfa (nar. 1951). Práce se zaměřuje na charakteristiku Castorfova režijního rukopisu a zkoumá, v čem spočívá politično v Castorfových současných inscenacích v divadle Volksbühne. V práci jsou analyzovány inscenace Kean ou Désordre et Génie. Comédie en cinq actes par Alexandre Dumas et "Die Hamletmaschine" par Heiner Müller (prem. 6. 11. 2008) a Das Duell (prem. 27. 3. 2013). Na Castorfovu tvorbu se v práci nahlíží v kontextu performativní estetiky a postdramatického divadla. První část práce se zaměřuje na způsob, jakým Castorf upravuje a přetváří dramatické a literární texty. Druhá část práce se soustředí na režisérovo pojetí tělesnosti herce. Závěrečná kapitola se zabývá Castorfovým užíváním videotechniky a živého vysílání v inscenacích a věnuje se otázce, jak se odlišuje tělesnost herce na jevišti od elektronického obrazu hercova těla. Castorfova poetika je analyzována především z hlediska diváckého vnímání. Z bakalářské práce vyplývá, že politická dimenze Castorfovy tvorby nespočívá primárně v přímé textové výpovědi, ale v událostním charakteru představení. To je konstituováno fyzickou spolupřítomností herců a diváků, mezi nimiž dochází k vzájemné...
|
|
|
Pantomima Alfreda Jarryho
Plicková, Karolina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Cílem této magisterské diplomové práce je probádání tvůrčí činnosti, analýza inscenací a vytvoření profilu jednoho z nejoriginálnějších českých pantomimických souborů, Pantomimy Alfreda Jarryho (PAJ). Skupina byla založena roku 1966 v Praze dvěma mladými mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou a fungovala až do politického zrušení v roce 1972. Do historie se zapsala zejména mezinárodně úspěšnou inscenací Harakiri (1968). Diplomová práce sestává ze čtyř hlavních částí, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol. První část uvádí čtenáře do historických kontextů němého umění: představuje koncepci tzv. moderní pantomimy Marcela Marceaua, impulsy ke znovuvzkříšení české pantomimy v jejím poválečném vývoji a zejména prostředí pražského Divadla Na zábradlí, které se stalo kruciálním při konstituování druhé generace české pantomimy, reprezentované skupinou PAJ. Mimové PAJ se vymezili proti tzv. imaginární pantomimě Ladislava Fialky a jeho skupiny Pantomima Na zábradlí a naopak se přiklonili k poetice absurdního divadla, kterou ve stejném divadle rozvíjel režisér a současně šéf činohry Jan Grossman. Jelikož česká teatrologie dodnes dluží Divadlu Na zábradlí monografii, definujeme alespoň dílčím způsobem polaritu i vzájemné souvislosti mezi Fialkovou a Grossmanovou scénickou poetikou a jejich vlivy na...
|
|
|
Časopis Česká Thalia
Sýbová, Kristýna ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá periodikem Česká Thalia. Skrze jednotlivé výtisky a veškerý obsah časopisu nejprve seznamuje s Českou Thalií z let 1867 - 1871 a s jejím účelem pro dobový divadelní okruh. Toto periodikum je pak východiskem k pojednání o České Thalii vycházející v letech 1887 - 1892, jejíž náplň je rovněž souvisle popsána s důrazem na teoretické a historiografické články. Je provedena komparace obou Českých Thalií z důvodu jedinečnosti časopisů ve své době a je formulováno jejich směřování. U druhé České Thalie je akcentována otázka jejího vztahu k realismu a míra zapojení do prezentace tohoto směru. Význam periodika je shledáván v reflexi moderních vlivů na divadlo, avšak nikoliv jako programového nástroje realismu. Bakalářská práce je doplněna přílohou, jež je bibliografií všech teoretických, kritických a historiografických článků z druhé České Thalie.
|
|
|
Technika barokního herectví
Ebenová, Marta ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Na základě odborné literatury a dobových pramenů (esejů, obrazového materiálu, hudebních záznamů, ale též výpovědí současných umělců věnujících se dobové interpretaci) práce pojmenovává a charakterizuje základní prvky techniky barokního herectví. První část se v širších souvislostech věnuje jeho obecným principům (vztahu herce s publikem, práci s energií, hereckému prožívání, apod.), druhá část popisuje jednotlivá pravidla barokní deklamace, gestiky, mimiky a jevištního pohybu. Studium odhalilo řadu podobností barokního herectví s prvky jiných divadelních žánrů (především japonského kabuki), ale také například s výsledky současných psychologických výzkumů v oblasti řeči těla. Díky tomu bylo možné objasnit některá zdánlivě samoúčelná pravidla a doplnit výklad hereckých principů o další cenné poznatky.
|
host ::
RSS.