|
|
Vliv bariatrických operací na kompenzaci diabetu mellitu
Horáková, Jitka ; Matoulek, Martin (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent)
Bakalářská práce pojednává o problematice obezity a diabetu mellitu v dnešní společnosti. V teoretické části se zaměřuje na přiblížení obezity, komplikace z ní vyplívající a způsoby terapie. Dále pojednává o diabetu mellitu, vlivu obezity na vznik diabetu mellitu 2. typu, který způsobuje závažné zdravotní komplikace. Práce popisuje možnosti léčby zmíněných onemocnění, především úpravu životního stylu (dietní režim, fyzická aktivita) a bariatrické výkony, které se významně podílejí na redukci hmotnosti a snižování rizika vzniklých komplikací. Praktická část pojednává o výzkumu v této oblasti, porovnává skupinu diabetických a nediabetických pacientů po bariatrickém výkonu a hlavně sleduje vliv bariatrických výkonů na kompenzaci diabetu mellitu. Klíčová slova: obezita, diabetes mellitus, dietní léčba, bariatrické výkony
|
|
|
Nové regulační metabolické faktory u pacientů s obezitou a DM 2. typu
Matějková, Mirka ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Flachs, Pavel (oponent)
Fibroblastové růstové faktory jsou proteiny, které plní různorodé biologické funkce v metabolismu, regeneraci, diferenciaci buněk a ve vývoji. Lidská FGF genová rodina zahrnuje 22 členů. FGF 19 podrodina obsahuje FGF 19, FGF 21 a FGF 23. Tyto proteiny působí v organismu endokrinním způsobem. Podrodina FGF 19 pro svoje působení vyžaduje klotho protein fungující jako kofaktor. FGF 19 je produkován střevem, ale působí převážně v játrech, kde skrze FGFR4 receptor inhibuje syntézu žlučových a mastných kyselin. FGF 21 produkovaný játry je zapojen do metabolismu sacharidů a lipidů. Sérové hladiny FGF 21 jsou zvýšené u pacientů s obezitou a diabetes mellitus 2. typu, u kterých může působit jako metabolický regulátor utilizace glukózy v adipocytech. Sérové hladiny FGF 19 jsou naopak u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu snížené a pravděpodobně závisejí spíše na celkovém nutričním stavu organizmu než na metabolismu glukózy a na inzulínové senzitivitě. Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, FGF 19, FGF 21, obezita, tuková tkáň
|
|
|
Úloha tukové tkáně při rozvoji endoteliální dysfunkce, aterosklerózy a dalších komplikací metabolického syndromu: vliv dietních a farmakologických intervencí
Doležalová, Radka ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Šenolt, Ladislav (oponent) ; Kábrt, Jan (oponent)
Obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů pro rozvoj diabetu 2. typu, arteriální hypertenze a progresi aterosklerózy. Je doprovázena chronickým zánětlivým stavem tukové tkáně. Tuková tkáň je v současné době považována za aktivní sekreční a imunitní orgán. Zvýšením jejího objemu v důsledku dlouhodobé pozitivní energetické bilance dochází k nárůstu produkce adipokinů s prozánětlivým účinkem. Tyto hormony a cytokiny produkované adipocyty i makrofágy působí lokálně v tukové tkáni a současně vykazují systémové účinky. Mohou se tak různou měrou podílet na vzniku patofyziologických změn charakterizujících metabolický syndrom a vedoucích k rozvoji endoteliální dysfunkce a progresi aterosklerózy. Naopak nevelké množství tukové tkáně u štíhlých jedinců či výrazné snížení jejího objemu u obézních pacientů po redukci hmotnosti je spojeno s nárůstem produkce faktorů s příznivými metabolickými účinky a poklesem produkce prozánětlivých a inulinovou rezistenci indukujících faktorů. Endoteliální dysfunkce a zánět jsou důležitými markery aterogenního procesu a zhoršené prognózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetem 2. typu. Detekce endoteliální dysfunkce je užitečným nástrojem pro výzkum mechanismů aterosklerózy, screening z hlediska budoucího kardiovaskulárního rizika a sledování odpovědi na terapeutické...
|
|
|
The role of endothelial progenitor cells in the pathogenesis of anti - neutrophil cytoplasmatic antibody - associated vasculitis
Závada, Jakub ; Tesař, Vladimír (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Monhart, Václav (oponent)
Souhrn: Úvod: Cirkulující endotelové progenitorové buňky (EPC) mohou představovat endogenní reparační mechanismus proti probíhajícímu poškození endotelu. ANCA-asociovaná vaskulitida (AAV) je zánětlivé onemocnění postihující cévy malého a středního kalibru, které probíhá ve formě relapsů a remisí, a jehož podstatným rysem je poškození endotelu. EPC tak mohou hrát významnou roli v patogenezi AAV a sloužit jako užitečný marker pro monitoraci aktivity AAV a stratifikaci rizika u pacientů s AAV. Hypotézy: Počet EPC u pacientů s AAV může být alterován. Snížená schopnost regenerace endotelu spojená s deficitem EPC může zvyšovat riziko relapsu u pacientů s AAV. Pacienti a metody: Měřili jsem počty EPC kolonií (EPCCFU) u zdravých dobrovolníků, pacientů s AAV, pacientů s chronickým selháním ledvin a u pacientů s aterosklerozou. Zjišťovali jsme vztah mezi počtem EPC-CFU a klinickými a laboratorními charakteristikami pacientů a dlouhodobým vývojem pacientů s AAV. Výsledky: Pacienti s AAV měli významně nižší počet EPC kolonií než zdraví dobrovolníci, ale rozdíl již nebyl statisticky významný při srovnání pacientů s AAV, chronickým selháním ledvin a aterosklerozou. Kumulativní čas přežití bez relapsu se u pacientů s AAV zvyšoval spolu s vzrůstajícím vstupním počtem EPC (seřazených ve 3 ordinálně uspořádaných skupinách)....
|
|
|
Local metabolism of glucocorticoids in female Prague hereditary hypertriglyceridemic rats
Klusoňová, Petra ; Pácha, Jiří (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent) ; Haluzík, Martin (oponent)
Enzym 11-hydroxysteroid dehydrogenáza typu 1 (11HSD1) je oxidoreduktáza, která katalyzuje konverzi glukokortikoidů (GC) z méně aktivních 11-oxoderivátů na aktivní 11- hydroxyderiváty. Aktivními GC jsou: kortizol u člověka a kortikosteron (CS) u potkana. Činností 11HSD1 v různých tkáních tedy může být nastavena rozdílná hladina aktivních GC nezávislá na plasmatické hladině GC řízené hypothalamo-pituitárně-adrenální osou (HPA osa). Chronické zvýšení systemické hladiny GC vede k rozvoji Cushingova syndromu, který je mimo jiné charakteristický centrální obezitou a dalšími příznaky metabolického syndromu. U ostatních pacientů trpících obezitou a metabolickým syndromem jsou sérové hladiny GC stejné jako u zdravých jedinců, předpokládá se ovšem, že u některých pacientů by mohla být zvýšená lokální hladina GC v metabolicky aktivních tkáních vlivem zesílené činnosti 11HSD1. Souvislost 11HSD a metabolického syndromu byla potvrzena také na transgenních modelech. Pražský hereditárně hypertriglyceridemický potkan (HHTg) představuje neobézní model metabolického syndromu. Zvířata od narození trpí zvýšenou hladinou TG a postupem času u nich dochází k vývoji poruch glukózové homeostázy a hypertenze. Vzhledem k tomu, že u těchto zvířat nebyla doposud studována souvislost mezi GC a hypertriglyceridemií, rozhodli...
|
|
|
Význam biosyntetické a katabolické dráhy cholesterolu u nádorových a zánětlivých onemocnění
Leníček, Martin ; Vítek, Libor (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Mareček, Zdeněk (oponent)
Předkládaná práce se zabývá významem meziproduktů biosyntetické a katabolické dráhy cholesterolu. Cílem první části práce bylo zjistit, zda statiny (inhibitory HMG-CoA reduktasy) mají protinádorový účinek a zda se účinky jednotlivých statinů liší. Druhá část práce je zaměřena především na využití 7α-hydroxycholest-4-en-3-onu (C4), nadějného markeru aktivity cholesterol 7α-monooxygenasy (CYP7A1) a malabsorpce žlučových kyselin. Na experimentálním modelu adenokarcinomu pankreatu jsme potvrdili protinádorové účinky statinů. Ty se však mezi jednotlivými statiny v závislosti na jejich fyzikálně-chemických vlastnostech značně lišily. Naše data ukazují, že nejpravděpodobnějším (i když ne jediným) mechanismem protinádorového účinku statinů je snížení prenylace signalizačních proteinů, převážně Ras protoonkogenu. Podařilo se nám zavést spolehlivou metodu stanovení C4 a s její pomocí prokázat, že -203A>C polymorfismus v genu kódujícím CYP7A1 může ovlivňovat její aktivitu, že za diurnální variabilitou aktivity CYP7A1 pravděpodobně stojí insulin a že insulinová rezistence u pacientů s nealkoholovou steatosou jater dochází k poškození zpětnovazebé inhibice CYP7A1, která může následně přispět k progresi onemocnění. Konečně jsme demonstrovali důležitost laboratorního stanovení malabsorpce žlučových kyselin u pacientů s...
|
|
|
Signalizace protein kinázy B a exprese cyklooxygenáz v časných fázích diabetické nefropatie
Ždychová, Jana ; Komers, Radko (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Matoušovic, Karel (oponent) ; Škrha, Jan (oponent)
Akt kináza (Akt) je součástí kaskád převádějících signály vasoaktivních a růstových faktorů. Akt- dependentní procesy se podílejí na regulaci mechanismů relevantních pro renální patofyziologii jako jsou syntéza proteinů, viabilita, produkce NO, reabsorbce sodíku atd. Poruchy regulace renálních isoforem cyklooxygenáz produkujících biologicky významné prostanoidy mohou rovněž přispět k známým patofyziologickým mechanismům v rozvoji nefropatie a hypertenze jako důsledek molekulárních abnormalit při diabetu. Cíl: Práce je zaměřena na studium aktivity Akt a jejích efektorů, proteinů "mammalian target of rapamycin"(mTOR) a endoteliální NO syntázy (eNOS), spolu s expresí a aktivitou cyklooxygenázy 2 (COX2) v časných fázích diabetu a jejich úlohu v patofyziologii renálních moďologických a hemodynamických změn při diabetu. Materiál a metody: Aktivita Akt v renálním kortexu byla měřena pomocí kinázové assay. Exprese proteinů byla kvantifikována immunoblottingem. Studie byly prováděny na modelu DMI, tj. na potkanech u nichž byl diabetes navozen podáním streptozotocinu. Pokusná zviřata byla rozdělena do 3 skupin. První skupina diabetických zvířat byla ponechána bez léčby (STZO), druhá skupina (STZ4) byla léčena 4 jednotkanň insulinu denně a třetí skupina (STZ 12) byla léčena 12 jednotkanů insulinu denně. Cílem...
|
|
|
Nové postupy v diagnostice a léčbě vybraných endokrinopatií
Ježková, Jana ; Marek, Josef (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Vladyka, Vilibald (oponent)
Je známou zkušeností, že hyperkortizolismus urychluje aterosklerotické děje. Ty je možné sledovat ultrazvukovým vyšetřováním karotid a nověji též vyšetřováním cévní mikrocirkulace laser-Dopplerovskou metodou. Pro urychlení aterosklerotických změn u nemocných s Cushingovým syndromem jsou nesporně důležité známé faktory: hypertenze, obezita a hyperlipidemie. К nim se počítá zvýšená inzulínová rezistence, ale nemocní s floridním hyperkortizolismem mají normální hladiny glykemie a imunoreaktivního inzulínu. К aterogenezi u floridního hyperkortizolismu může přispívat zvýšená tvorba volných kyslíkových radikálů vznikajících při oxidaci lipidů a zvýšené hladiny pozitivního proteinu akutní fáze-orosomukoidu. Imunosupresivní charakter se projevuje snížením hladin autoprotilátek a snížením hladiny intercelulární adhezivní molekuly-1 (ICAM-1). К urychlení aterogeních dějů dochází i u nemocných, kteří jsou již dlouhou dobu po úspěšné normalizaci hyperkortizolemie. I když čerstvě operovaní a normalizovaní nemocní ztrácí do jednoho roku svou Cushingovskou obezitu, dochází později u operovaných nemocných opět к nadváze. Ta je spojena s poruchami lipidového spektra a u čtvrtiny nemocných i s hypertenzí. Nemocné po operaci pro Cushingův syndrom je nutné pravidelně sledovat, i když jsou dlouhodobě normalizováni. Je třeba u...
|
|
| |
|
|
Vliv farmakologických intervencí a redukční diety na metabolizmus tukové tkáně u pacientů s obezitou a diabetes mellitus 2. typu
Anderlová, Kateřina ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Vítek, Libor (oponent) ; Stárka, Luboslav (oponent)
SOUHRN Inzulinová rezistence, obezita, DM 2. typu a jejich komplikace jsou sdružované pod pojmem metabolický či Reavenův syndrom, jehož přítomnost zvyšuje riziko aterosklerózy a následně kardiovaskulární morbidity a mortality. Metabolický syndrom patří mezi tzv. civilizační onemocnění, která se v poslední době díky změně životního stylu stávají stále větším zdravotnickým i socioekonomickým problémem. Za primární odchylku, která spojuje ostatní složky metabolického syndromu, je považována inzulinová rezistence. Výzkumy v posledním desetiletí pak ukazují, že důležitou roli při vzniku a rozvoji inzulinové rezistence hraje tuková tkáň, která byla donedávna považována pouze za zásobárnu energie, mechanickou ochranu a součást termoregulace. Až díky objevu leptinu (1994) a později dalších působků byla poznána i její funkce endokrinní, která je důležitou součástí metabolizmu organizmu. Spojujícím článkem, který by mohl vysvětlit interakce mezi jednotlivými tkáněmi a hormonálními faktory vedoucími společně ke vzniku inzulinové rezistence, by mohly být nukleární receptory (PPAR - peroxisome proliferator activated receptor). Jsou to receptory, které po navázání lipofilních ligandů přímo ovlivňují transkripční pochody v buněčném jádru a indukují expresi řady genů zapojených do metabolizmu lipidů a sacharidů, regulace...
|
host ::
RSS.