|
|
Estetická zkušenost zahrady: Mezi uměním a přírodou
Veselá, Marie ; Dadejík, Ondřej (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Práce se bude věnovat mimoumělecké estetice, konkrétně fenoménu zahrady. Zahrada je jedinečný prostor balancující mezi umělým a přírodním, diverzifikovaný prostor plný kontrastů a otázek žádajících si vysvětlení. Cílem práce je proto ujasnit nejen její smíšenou povahu, ale lokalizovat i specifičnost estetické dimenze při jejím oceňování. Nejprve bude určitým způsobem vymezeno pole estetična v umění a v přírodě, následně bude pozornost soustředěna právě na postavení zahrady mezi těmito dvěma oblastmi. Zvláštní pozornost pak bude věnována aspektu ohraničení, resp. rámce, ať už fyzickému či interpretačnímu. Práce bude sledovat ohraničení jako distinktivní faktor a zároveň společný prvek spojující zahradu s uměním a přírodou.
|
|
|
Koncept implikovaného čtenáře v teorii Wolfganga Isera
Berková, Pavlína ; Kaplický, Martin (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Bakalářská práce s názvem "Koncept implikovaného čtenáře v teorii Wolfganga Isera" si klade za cíl představit pojem implikovaný čtenář, jenž sehrál v teorii recepčního estetika Wolfganga Isera klíčovou roli. Práce se nejprve zaměřuje na kontext, do kterého je začleněna Iserova tvorba, tj. představení kostnické školy recepční estetiky a jejích hlavních myšlenek, poté je představen samotný koncept implikovaného čtenáře. Iser se pomocí tohoto pojmu snaží zachytit povahu interakcí, které probíhají v rámci procesu čtení literárního díla. Práce tedy představuje nejen koncept samotný, ale především jeho roli v procesu četby a konstituování literárního díla. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Gombrichova teorie recepce zobrazivých uměleckých děl
Fejfarová, Tereza ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Cílem této práce je představení názorů E. H. Gombricha na podstatu recepce děl zobrazivých umění. V úvodu práce jsou popsány momenty Gombrichova života, které přispěly k formování jeho názorů na toto téma. Následně se soustředím na samotný Gombrichův koncept recepce zobrazivých uměleckých děl. Práce je členěna na tři části, ve kterých jsou Gombrichovy úvahy o recepci tematizovány. První část představuje úvahy o podílu diváka v procesu recepce uměleckého díla. V této části je demonstrováno, že těžiště Gombrichových názorů tvoří rozlišení dvou sfér: "vidění" a "vědění". Druhý okruh, ve kterém Gombrichův koncept recepce tematizuji, představuje jeho názory na roli umělce a zabývá se způsobem a limity umělecké tvorby. Ve třetí části jsou popsány Gombrichovy úváhy o vývoji recepce ve vztahu k historickým proměnám umělecké funkce. Práce analyzuje Gombrichovu tezi, že vědění, zkušenost a paměť mají rozhodující vliv na vnímání, interpretaci a samotnou tvorbu uměleckého díla. V závěru práce parafrázuji Gombrichovy úvahy o perspektivním zobrazení a sleduji návaznost úvah Nelsona Goodmana, který Gombrichovo stanovisko kritizuje.
|
|
|
Asymetrický vztah krásy a ošklivosti
Al-Salmanová, Sabrina ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Záměrem této diplomové práce je představit pojem ošklivosti jakožto estetické kategorie vzhledem k otázce jejího postavení v estetické zkušenosti, a to zejména na základě koncepce nesnadné krásy Bernarda Bosanqueta. První část práce pojednává o možnosti estetického zakoušení nelibosti, a tedy určuje ošklivost jako inherentně estetickou kategorii, v komparaci s neestetickou responsí hnusu. Druhá část práce přistupuje k zodpovězení otázky pozice ošklivosti a pociťované nelibosti, je-li ošklivost plnohodnotnou součástí estetické zkušenosti považované za výtečnou a přínosnou. Řešení představené Bosanquetem v jeho pojetí nesnadné krásy však není plně uspokojivé a poslední kapitola proto představuje problematiku ošklivosti z jiného hlediska, které zdůrazňuje nezrušitelnou negativitu a znepokojivost ošklivosti. Klíčovým rysem ošklivosti je však ambivalentní prolínání odpudivosti a přitažlivosti v jejím estetickém zakoušení. Přisouzení ošklivosti významu v celku estetické zkušenosti, tj. možnost dosažení nového vhledu díky ní, však může provázet tendence k určitému vyrovnání ošklivosti. Původní nelibost a rušivá povaha ošklivosti se vytrácí spolu se začleněním do integrované estetické zkušenosti. Takové pojetí ošklivosti ji však příliš omezuje. Ani schopnost ošklivosti fascinovat, a tedy svým způsobem...
|
|
|
Morální kritika umění v pojetí Noëla Carrolla a Beryse Gauta
Davidová, Sára ; Stejskal, Jakub (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
V této práci se zabývám morální kritikou umění v pojetí dvou amerických estetiků, kteří dospěli k názoru, že je legitimním přístupem v hodnocení umění. Konkrétně ji charakterizuji v pojetí Noëla Carrolla a jeho koncepce umírněného moralismu a v pojetí Beryse Gauta a jeho koncepce eticismu. V rámci práce jsou vymezeny i ostatní přístupy, kterými je možné hodnotit umělecké dílo. Morální kritika je vysvětlena na vztahu morálních a estetických hodnot a na vztahu díla a jeho recepce. Práce se soustřeďuje na názory Carrolla a Gauta o kognitivním zisku umění a jak je tento fakt spojen s úvahami o morálce.
|
|
| |
|
|
Definice umění
Mikešová, Marcela ; Kulka, Tomáš (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Předložená práce se věnuje institucionální definici umění amerického filozofa George Dickieho. Dickie vztahuje definici umění ke kulturním, sociálním a historickým podmínkám a staví ji na uvědomění si kontextuálního rámce tzv. světa umění. Práce mapuje kořeny myšlenkového pozadí Dickieho teorie, její vlastní podobu a kritickou reflexi jejích nedostatků. V první části práce představíme několik autorů, jež vytvořili teoretické podhoubí Dickieho teorie, a to i s přihlédnutím k anti-esencialistické teorii umění. Nastíníme základní principy samotné Dickieho institucionální teorie a nakonec poukážeme na zásadní problematická místa vztahového pojetí umění. Klíčová slova svět umění, institucionální analýza, udělení statusu, kandidát na hodnocení
|
|
|
Role nedourčenosti v literarním díle
Marković, Maša ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
V této práci se zabývám pojmem "nedourčenosti" v rámci literární teorie. Práce ja založena na fenomenologické teorii Romana Ingardena, recepční estetice Wolfganga Isera a teorii fikčních světů Lubomíra Doležela. Nedourčenost zkoumám ze vztahu k literárnímu dílu a jakou roli má při konstituci fikčních světů. Bylo zjíšteno, že dochází do změny jí funkce. Práce se soustřeďuje na vytváření estetické recepce v souvislosti s mezerami a místy nedourčenosti v literárním díle. Část práce byla věnována konstrukci "fikčních a možných světů" a jejich vztah k nedourčenosti. Nedourčenost byla představena v práci jakožto nezbytná součást estetické recepce.
|
|
|
Pojem logického vyplývání
Kubalík, Štěpán ; Kolář, Petr (oponent) ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce)
Co to znamená, když o úsudku prohlásíme, že je logicky platný? Běžná odpověď by mohla znít: úsudek je logicky platný tehdy, nemůže-li dojít k tomu, aby jeho premisy byly pravdivé a závěr zároveň nepravdivý. Alfred Tarski nabídl v roce 1936 svoj i slavnou analýzu pojmu logického vyplývání, která měla zpřesnit toto intuitivní porozumění a stát se jeho pojmově adekvátním formálním protějškem: "Věta X logicky vyplývá z vět třídy K, právě když každý model (tj. každá interpretace jeho mimologických konstant) třídy K je zároveň modelem věty X." Tato definice je dodnes považována za pojmově výstižnou analýzu před-teoretického pojmu logického vyplývání. Ve své práci se pokouším odpovědět na to, zda lze takové tvrzení ospravedlnit. Různé adaptace tohoto řešení totiž vykazují různé nedostatky a v důsledku se ukazuj e, že modelověteoretický přístup k otázce podstaty logických pojmů není vhodný.
|
|
|
Role míst nedourčenosti v procesu četby literárního díla
Kadlčíková, Radka ; Kubalík, Štěpán (vedoucí práce) ; Ševčík, Miloš (oponent)
Práce se zaměřuje na dvě estetické teorie, které se primárně zabývají recepcí uměleckého díla literárního. Práce pojednává o fenomenologické estetice Romana Ingardena a recepční estetice Wolfganga Isera. Zkoumání je vedeno k objasnění pojmu míst nedourčenosti v literárním textu a jejich funkci v něm. Oba autoři tento pojem vysvětlují v rámci svého pojetí recepce uměleckého díla literárního. Metoda práce je vymezena popisem obou představovaných teorií, na jejímž konci se oba přístupy porovnávají. Cílem práce je charakterizovat obě teorie a vymezit v nich pojem míst nedourčenosti. Cílem práce je také popsat momenty, ve kterých se Wolfgang Iser inspiruje teorií Romana Ingardena a také místa, kde s jeho teorií nesouhlasí a reviduje ji.
|
host ::
RSS.