|
|
Femme fatale, matka, budovatelka nebo...? Obraz ženy v literatuře československého socialistického realismu
Slavíková, Aneta ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Klíčová slova Socialistický realismus, nový a starý svět, nový a starý člověk, homo duplex, sublimace a transformace sexuality. Abstrakt Bakalářská práce se zabývá obrazem ženy ve vybraných literárních dílech československého socialistického realismu, a to s důrazem na reprezentace vytvořené v beletrii padesátých let dvacátého století (případně s přihlédnutím k období tzv. normalizace). Pro srovnání zároveň uvádí několik příkladů z děl sovětského socialistického realismu, která byla této literatuře inspirací. Analýza ženských postav zohlední jak způsoby zobrazování jejich tělesnosti, tak i mentálních vlastností. Práce se zaměří i na významovou a ideologickou funkci připisovanou jednotlivým věkovým kategoriím (postavy dívek, matek, babiček), stejně jako na fungování binární opozice "žena nepřítel" versus "správná žena" utvářené z pohledu dobové ideologie. Analýza zahrne také interpretaci postavení ženy ve společnosti, respektive jejího postavení v "mužském světě" (postavení ženy v pracovním kolektivu versus její postavení v rodině). Rovněž zmíní dobovou (obvykle absentující) reprezentaci intimních vztahů mezi mužem a ženou a funkci erotičnosti. Neopomene ani ztrátu či upozadění tradičních ženských atributů a úloh žen ve společnosti ve prospěch abstraktních nebo neživých objektů.
|
|
|
Intertextovost v Příběhu inženýra lidských duší
Pácalt, Tomáš ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Práce se zaměří na analýzu funkce, kterou mají v románu Josefa Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší autorské obrazy i konkrétní texty angloamerických spisovatelů (Poe, Hawthorne, Twaine, Crane, Fitzerald, Conrad, Lovecraft). Tento vztah bude vykládán v rámci teorie intertextovosti s cílem analyzovat, jaký význam mají takové mezitextové vazby pro Škvoreckého román. Práce se také pokusí interpretovat některá základní témata Příbehu inženýra lidských duší, kterých se angloameričtí spisovatelé nějakým způsobem dotýkají. V průběhu práce se bude také odkazovat k textům Přemysla Blažíčka; tyto odkazy by měly otevřít prostor k otázce poznávací hodnoty uměleckého díla.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Metafora v básnické tvorbě socialistického realismu 50. let 20. století
Ondroušková, Světlana ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Cílem práce je na základě Lakoffovy teorie pojmových metafor analyzovat, jakým způsobem se v poezii socialistického realismu padesátých let dvacátého století vytváří kult osobnosti vůdce a mýtus "nové" země. Východiskem pro analýzu je pojetí mýtu jako "pravdivého příběhu". První část se tedy zabývá způsobem, jakým je v socialistickém realismu vytvářen příběh vůdce, další kapitoly se pak zamýšlí nad vytvářením efektu "reálného", konkrétně za pomocí metafor "stavba", "nádoba" a orientačních metafor. Vzhledem k hagiografickému charakteru poezie socialistického realismu se práce snaží vyložit i některé analogie a odlišnosti od mýtu křesťanského. Klíčová slova: socialistický realismus, pojmová metafora, příběh, mýtus, reálné 4
|
|
|
Příběh a jeho "co" a "o čem"
Špína, Michal ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Pokorný, Martin (oponent)
Diplomová práce pojednává o otázce interpretace fikčních narativních literárních děl s ohledem na to, k čemu jejich text odkazuje a co se zpravidla označuje jako reference. U tří autorů odlišného zaměření (Frege, Ortega y Gasset, Šklovskij) sleduje odsouvání reference jako věc v umění nedůležitou či nemožnou. Ve strukturalismu, rozvíjejícím se zejména ve Francii po roce 1960, jsou tyto otázky potlačeny ve prospěch zkoumání "literárnosti" literárního díla a jeho vnitřních vztahů, které umožnily vznik naratologie. Paul Ricoeur se následně snaží o fúzi strukturalismu s hermeneutikou; v pojetí literárního díla jako diskursu rozlišuje "co" a "o čem" díla, a to v návaznosti na Fregeho rozlišení smyslu a reference (významu); reference v díle ovšem není deskriptivní. V Čase a vyprávění pak již namísto o referenci hovoří o refiguraci a zdůrazňuje časové aspekty literárního díla a jeho recepce. Práci uzavírá krátká interpretace románu Chica Buarqua Budapešť (2003).
|
|
|
Peneřina, těžká dřina Poetika hlavního proudu českého hiphopového textu.
Segi, Stefan ; Janáček, Pavel (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
4 Abstrakt Tato práce se zaměřuje na poetiku českého hiphopového textu. Zabývá se specifickými významy, které text může zaujímat v rámci úzce vymezené subkultury, i jeho závislostí na širším kulturním a společenském kontextu. Práce těží též z komparativní metody, která se vzhledem k transkulturálnímu přenosu žánru ukázala být velice přínosnou. Předmětem zkoumání je také vztah hudební a textové složky v rámci jedinečné realizace v podobě hudební nahrávky či koncertu. Seznam klíčových slov hiphop, rap, písňový text, populární kultura, subkultura
|
|
|
Proces jako divadlo - Proces s Miladou Horákovou a jeho literární a divadelní podoby
Konvalinková, Veronika ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Tato diplomová práce se na základě historických souvislostí zabývá teatralitou politického procesu s Miladou Horákovou a spol. a jeho divadelními reflexemi. Na politický proces je zde vzhledem k jeho rituálnímu a divadelnímu charakteru nahlíženo jako na ideologickou fikci. V následujících kapitolách jsou interpretovány divadelní inscenace inspirované tímto procesem. V prvé řadě se jedná o hru E. F. Buriana Pařeniště v kontextu socialistického realismu, která byla uvedena na scénu brzy po procesu, pozornost je věnována i významu jejího znovuuvedení v roce 2008. Poslední část práce je věnována současným inscenacím inspirovaným procesem s Miladou Horákovou (hře Karla Steigerwalda Horáková, Gottwald a opeře Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude...), které tematizují absurdnost a bizarní atmosféru tohoto procesu.
|
|
|
Tělo a tělesnost ve službách socialistického realismu
Marešová, Ina ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Schmarc, Vít (oponent)
Ina Marešová Tělo a tělesnost ve službách socialistického realismu Abstrakt Diplomová práce si jako předmět své analýzy zvolila obrazy těla a tělesnosti v socialistickém realismu. Vychází přitom především z poezie, prózy a dobového tisku v letech 1945-1956 a v období tzv. normalizace v Československu. Jednotlivé podoby těla představuje pomocí systému binárních opozic (tělo individuální - kolektivní, veřejné - neveřejné, funkční - dysfunkční, mužské - ženské, krásné - ošklivé etc.), na jejichž základě se pokouší vyložit, jakým způsobem se přirozená symbolika těla stala nástrojem re-prezentujícím určitý hodnotový systém. Práce popisuje způsob vyrovnávání socialistického realismu s individualizovaným a fragmentárním tělem jako dědictvím naturalismu, avantgardy a surrealismu skrze přetvoření jedinečného těla do typizovaných podob (obrazy nepřítele, ženy, muže, vůdce). Tyto emblematické redukce byly v mnohých případech přebírány z populární literatury, kterou socialismus sice odmítal, ale která garantovala čtenářskou přitažlivost a srozumitelnost širokým vrstvám. Vrcholnou podobou těla pak tvořilo inscenování kolektivního těla skrze spartakiádní cvičení, které spoluvytvářelo mýtus národní jednoty, disciplinovanosti a připravenosti budovat nový svět.
|
host ::
RSS.