|
|
Osady kultury s lineární keramikou ve východních Čechách a otázky formování archeologického materiálu
Květina, Petr ; Pavlů, Ivan (vedoucí práce) ; Popelka, Miroslav (oponent) ; Pavúk, Peter (oponent)
Cíl práce vychází z teze, že podstatou tvarové variability artefaktů kultury s lineární keramikou (dále jen LBK) je vliv dvou druhů procesů, které na objekty hmotné kultury působí nezávisle na sobě a přitom se vzájemně doplňují. První skupina činitelů se týká úmyslného vytváření artefaktu ze suroviny a pozměňování jeho tvaru člověkem - výrobcem. Lze předpokládat, že v tomto ohledu je výsledný tvar artefaktu ovlivněn několika druhy činitelů: použitou surovinou a technologií, je přizpůsoben své primární (techno )funkci a je společenským komunikačním médiem. Druhá skupina transformací měnících tvar artefaktu, je spojena s balíčkem procesů označovaných jako formování archeologického materiálu. Ty působí od počátku užívání předmětu a pokračují i po jeho skartaci, kdy se - ať v rovině kulturních nebo přírodních transformací - podílejí na výsledné podobě archeologického nálezu. Interpretace archeologických nálezů - tedy otázek, jež se archeologie snaží jejich prostřednictvím zodpovědět - není teoreticky ujednoceným procesem. Souvisí to zřejmě i s otázkou, do jaké skupiny vědních disciplín archeologie patří. V dotazníku, který byl předložen studentům kurzu "Úvod do etnoarcheologie" Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK v zimním semestru 2004 a letním semestru 2006, se respondenti vyjadřovali k otázce, do...
|
|
|
Pravěké nálezy z jeskyně Nad Kačákem
Ernestová, Petra ; Dobeš, Miroslav (oponent) ; Popelka, Miroslav (vedoucí práce)
"Když J. Kafka o této jeskyni napsal, že v ní docela nic nenašel, jistě ho ani nenapadlo, že právě tato jeskyně má celý poklad nástrojů člověka z doby ledové a to spodní stupeň tak zvaného aurignacienu (dle Aurignac, města ve Francii) a dnes byl by víc než rád překvapen, že Národní Museum dostane odtud tak mnoho toho, co odjinud ještě do těchto sbírek nikdy nepřicházelo, ba: že je toho mnohem a mnohem víc, než se dalo vůbec kdy čekati" (Petrbok 1934). Takto nadšeně psal Jaroslav Petrbok v první verzi svého rukopisu průvodce Českým krasem o nálezech z jeskyně pojmenované podle potoka, v jehož údolí se nachází. Jeskyně Nad Kačákem patří k nejzajímavějším archeologickým lokalitám v Českém krasu. Od konce 19. století zde proběhla řada archeologických výzkumů, jejichž výsledky byly mnohokrát publikovány. Vzhledem k nedostatečné a částečně ztracené dokumentaci se však posouzení kolekce nálezů a interpretace osídlení jeskyně dnes jeví značně obtížným. Cílem této bakalářské práce je shrnutí všech dosavadních poznatků o jeskyni Nad Kačákem a z ní pocházejících nálezů. Těžištěm práce je podrobné zhodnocení kolekce kamenné štípané industrie uložené v depozitáři Oddělení prehistorie Národního muzea v Praze, včetně její kresebné dokumentace a vypracování katalogu. Pro větší přehlednost jsou některé obrázky vloženy přímo...
|
|
|
Pohřbívání dětí v neolitu a eneolitu na našem území
Vejskalová, Lucie ; Zápotocká, Marie (oponent) ; Popelka, Miroslav (vedoucí práce)
Tématem mé bakalářské práci je problematika pohřbívání dětí v neolitu a eneolitu na území Čech a Moravy. Shromáždila jsem co nejvíce publikovaných nálezů pozůstatků dětí1 datovaných do daných období, sestavila databázi a na tomto podkladu se snažila zjistit maximum informací o světě dětí a jejich postavení ve společnosti příslušných kultur. Práci jsem rozdělila do tří základních částí. První z nich se věnuje kulturám neolitickým - kultuře s keramikou lineární, vypíchanou a moravskou malovanou. Nejvíce se zabývám kulturou s lineární keramikou, neboť jsem mohla porovnat nálezy dětských hrobů z našeho území s nálezy z celé středoevropské oblasti díky publikaci německé badatelky Beaty Siemoneit (1997). Pro ostatní kultury neolitu a eneolitu jsem podobné souborné práce k dispozici neměla, tudíž se v jejich rámci omezím jen na zpracování a vyhodnocení nálezů z našeho území bez širšího středoevropkého kontextu. Druhá část práce rozebírá hroby dětí veneolitu opět po jednotlivých kulturách. Věnovala jsem se kultuře jordanovské, nálevko vitých pohárů, řivnáčské kultuře, kultuře kulovitých amfor a kulturám se šňůrovou keramikou a se zvoncovitými poháry. Pro badenskou kulturu se mi dětské hroby nepodařilo objevit, pro chamskou kulturu v Čechách a jevišovickou kulturu na Moravě doklady hrobů nejsou vůbec. Poslední,...
|
|
|
Osídlení horního toku řeky Loučné od neolitu do raného středověku s ohledem na českomoravské kontakty
Vích, David ; Popelka, Miroslav (oponent) ; Sláma, Jiří (oponent)
Na území Litomyšlska a Vysokomýtska můžeme, i přes relativně vyšší nadmořskou výšku větší části tohoto území, konstatovat doklady přítomnosti člověka prakticky po celý sledovaný úsek pravěku a raného středověku s výjimkou starší - střední doby bronzové a časně slovanského období. Zjištěný stav představuje ve skutečnosti pouze pomyslnou špičku ledovce, protože většina shromážděných pramenů byla získána syntetickým povrchovým sběrem. Nejstarší nálezy v rámci sledovaného úseku pravěkých dějin daného regionu spadají již do I. stupně kultury s lineární keramikou a známe je dosud výhradně z k. ú. Cerekvice nad Loučnou. Okolí Cerekvice tak můžeme považovat za centrum neolitizace zdejšího regionu. Z širšího regionu disponujeme ve sběrovém materiálu obtížně rozlišitelnou keramikou II. a III. stupně LnK, významné jsou především ojedinělé zlomky keramiky konce III. a IV stupně této kultury. Šárecký stupeň LnK byl v regionu dosud předpokládán pouze teoreticky (Vencl 1963, 22-33). V případě kultury s vypíchanou keramikou a lengyelské kultury musíme na podrobnější chronologický rozbor rezignovat, pouze u zlomku StK z lokality Nedošín 2, 3, 3a můžeme vzhledem k výskytu velkých vpichů v kombinaci s malými uvažovat o mladším stupni této kultury v pojetí M. Zápotocké. Množství neolitických artefaktů pak nejsme schopni...
|
|
|
Přírodní a sociální aspekty sídelní struktury zemědělského pravěku a raného středověku. Příklad mikroregionu Únětického a Podmoráňského potoka
Nový, Petr ; Popelka, Miroslav (oponent) ; Kuna, Martin (vedoucí práce)
Krajina na severozápad od Prahy je krajinou s bohatou historií. Nejpádnějším důvodem, pro který byla tato pracovní oblast zvolena, nebyla jen předpokládaná nadprůměrná četnost archeologických lokalit, nýbrž i důvěrná znalost území. Členité území nepříliš velké rozlohy s bohatou nálezovou základnou se jeví takřka jako ideální pro zamýšlené zpracování vlivu přírodních a sociálních aspektů na strukturu osídlení. Oproti jiným podobným pracím si tato však klade za cíl dobrat se pokud možno nezkreslených výsledků, je tedy nutné pracovat s přesnými vstupními daty, precizně je zpracovat i věnovat velkou opatrnost při zacházení a výkladu výsledných informací. V práci této dochází ke spojení manuální práce s mapovými podklady, znalostí terénu a geografických informačních systémů. K uspokojivému zvládnutí problematiky je zapotřebí sledovat nejen data archeologická, ale i přírodovědecká. Není možné se při zpracovávání takovéto problematiky spokojit pouze s "plochými" daty zastupujícími jednotlivé lokality či komponenty v mapových či textových podkladech, aniž bychom se s nimi seznámili přímo v terénu. Každá komponenta je individuálním projevem přítomnosti našich předků v krajině a jako takovou ji musíme nakonec brát. Nicméně tento směr (při předem přesně definovaných otázkách) archeologických prací nabývá na intenzitě....
|
|
|
Pravěké osídlení severní části západních Čech
Kusý, Zdeněk ; Popelka, Miroslav (vedoucí práce) ; Kuna, Martin (oponent)
Krajina je složitý fenomén propojený vzájemnými vztahy přírodních procesů a lidské sídelní praxe (Gojda 2000, 63), přesto není pochyb o relevanci jeho užití v nazírání na sociální rozměr krajiny. Nejen v současnosti (či nedávné minulosti) si uvědomujeme krajinu osvojenou (Vařeka 1994, 132), čili intenzivně využívanou k nejrůznějším účelům a krajinu neosvojenou, která je buď lidmi dotčena jen nepřímo nebo existují důvody k jejímu ponechání v původním stavu (prázdný prostor). Je úkolem současné archeologie, zabývat se mírou osvojení krajiny jednotlivými populacemi v konkrétních obdobích pravěku, ale stejně tak je důležité prověřovat existenci a rozměr neosvojeného prostoru v průběhu pravěkého vývoje. Velkým posunem vpřed je hledání symbolického a sociálního rozměru krajiny, který hrál významnou roli v jejím vnímání a strukturaci. Na rozdíl od procesuálního paradigmatu, které chápe krajinu jako prostor či platformu pro fungování lidského světa, ale jehož strukturace je prý podmíněna konkrétními přírodními determinanty (nadmořská výška, svažitost, orientace svahu aj.), je tímto přístupem možno vyplnit nemalé skulinky teorií, postavených právě na čistě přírodních determinantech, symbolickými aspekty lidského chování (filley 1994). Jedině kombinace struktur rozpoznaných na základě vztahu osídlení a přírodních...
|
host ::
RSS.