|
|
Změny antipredační strategie v průběhu ontogeneze
Schusterová, Zoe ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Šípek, Petr (oponent)
Změny antipredačních strategií jsou aktuálním tématem, protože nám pomáhají porozumět výhodám a omezením jednotlivých strategí. Také mohou pomoci vysvětlit určité chování živočichů v daném ontogenetickém stádiu. Má práce shrnuje dosavadní poznatky o tomto fenoménu. První kapitola poskytuje přehled taxonů, u kterých byla změna antipredační strategie v ontogenezi popsána. Poté se zaměřuji na antipredační mechanismy podléhající změně. Dále uvádím hypotézy vysvětlující vznik změn antipredační strategie a benefity, které živočichům přináší. Na konci jsou uvedeny faktory, které mohou změnu strategie ovlivňovat. Klíčová slova: antipredační strategie, predace, aposematismus, krypse, mimikry
|
|
|
Biogeografie herpetofauny ostrovů Egejského moře
Sýkorová, Marta ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Papežík, Petr (oponent)
Biogeografie herpetofauny Egejského moře je v posledních třiceti letech předmětem důkladného zkoumání. V evoluční biologii jsou ostrovy považovány za modelové ekosystémy. Lze na nich pozorovat morfologické, fyziologické a behaviorální změny, označované jako takzvané "ostrovní syndromy". Vznik těchto syndromů je závislý na velikosti ostrova, jeho vzdálenosti od pevniny a na stáří ostrova. Dále také na hustotě populace, dostupnosti zdrojů a přítomnosti predátorů. Konkrétními projevy těchto syndromů jsou u plazů obývajících Egejské ostrovy: výskyt endemismu, gigantismu a nanismu, barevné změny, častější autotomie ocasu, kanibalismus a potravní specializace. Většina těchto změn je popsána na ještěrkách rodu Podarcis, zejména na Podarcis erhardii, jelikož je v této oblasti nejrozšířenějším plazem. Druhým velmi rozšířeným, a proto často zkoumaným plazem je Mediodactylus kotschyi. Ke změnám často dochází na malých ostrovech, jedinci tak bývají porovnáváni s příslušníky stejného druhu z většího ostrova nebo z pevniny. Výskyt endemitů je významně vyšší na ostrovech, které jsou déle odděleny od pevniny. Vznik gigantismu a nanismu nejvíce ovlivňuje predace, vnitrodruhová nebo mezidruhová kompetice a množství ptačích kolonií na ostrově. Přítomnost ptačích kolonií zajišťuje plazím druhům přísun živin, kterých...
|
|
|
Aquatic insects versus fish: adaptations to fish predation
Chawner, Adam Mark ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Jor, Tomáš (oponent)
v češtině Tato bakalářská práce je rešerší dostupných zdrojů o adaptacích vodního hmyzu vůči rybí predaci během všech fází jejich vývoje. Vzhledem k tomu, že je vodní hmyz velká skupina často si nepodobných druhů, je vodní hmyz jako takový na úvod této práce představen, včetně prostředí, ve kterém žije. Ryby jsou jedny z nejdůležitějších a nejčastějších predátorů vodního hmyzu a mají velký dopad na jejich život, proto si vodní hmyz během své evoluce vyvinul mechanismy sloužící k obraně. Tato práce identifikuje širokou škálu obranných mechanismů vodního hmyzu jako jsou úpravy vzorců chování vlivem predátorů, vývin pokročilých morfologických obranných struktur, syntéza obranných chemických látek nebo změny v časování důležitých momentů vývoje určených k zmenšení vlivu rybí predace. Vliv rybích predátorů na vodní hmyz je nejčastěji v larválním stádiu, ale u několika řádů podléhají predaci i ve vodě žijící dospělci. Jedná se zejména o vodní zástupce Coleoptera, u kterých jsou popsány velmi sofistikované způsoby, kterými se chrání před rybami. Ovipozice je v této práci zmíněna jako možná strategie, jak zmírnit vliv rybí predace ještě před vylíhnutím larev. Jak využít rybí predace k přirozené kontrole populací larev komárů ve světe je popsáno, shrnuto a zhodnoceno. Klíčová slova: vodní hmyz, rybí...
|
|
|
Vliv intenzity žadonění na míru predace u ťuhýka obecného a kukačky obecné
ČAPEK, Jan
V této studii jsem zkoumal, zdali hlasitější žadonění kukačky obecné (Cuculus canorus), která představuje hnízdního parazita, zvýší míru predace na hnízdo ťuhýka obecného (Lanius collurio), jehož mláďata žadoní s nižší hlasitostí. Experiment probíhal nejprve v červnu, tedy v hnízdní sezóně ťuhýka a druhý na podzim roku 2023. V jarních pokusech byla hnízda umístěna do keřů a na podzim umístěna na zem. Experiment vždy probíhal na trojici hnízd, kdy na každém hnízdě hrála rozdílná nahrávka. Konkrétně se jednalo o nahrávky mláděte kukačky obecné, dále mláďat ťuhýka obecného a třetí reproduktor představoval tichou kontrolu. Na těchto hnízdech jsem pozoroval, zdali bude na některé z nich míra predace vyšší než na ostatní. Zvláště zdali bude míra predace vyšší na hnízdo s nahrávkou kukačky obecné.
|
|
|
Nerybí kořist v potravě rybožravých savců, vydry říční (Lutra lutra) a norka amerického (Neovison vison)
Tuzarová, Veronika ; Čech, Martin (vedoucí práce) ; Poledníková, Kateřina (oponent)
Vydra říční (Lutra lutra) se řadí společně s norkem americkým (Neovison vison) mezi významné predátory ryb nejen v České republice, ale i v dalších regionech napříč celou Evropou. Jedním z cílů této práce je z dostupné literatury zjistit, jaké druhy kořisti tvoří u vydry říční a u norka amerického nerybí složku potravy a jak se v závislosti na habitatu a sezóně mění jejich procentuální zastoupení v potravě obou zkoumaných druhů. Dalším cílem také je ověřit, zda norek americký má v potravě vyšší podíl nerybí kořisti v porovnání s vydrou říční. Zpracovaná data popisující potravu pomocí analýzy trusu v jednotkách biomasy byla rozdělena podle klimatických regionů, tj. temperátní či mediteránní oblast a také dle typu vodního prostředí, tj. stojatá či tekoucí voda. Výsledky práce ukazují, že norek americký v průběhu celého roku konzumoval průměrně třikrát více nerybí kořisti (74 % biomasy) než vydra říční (24 % biomasy). Změna ročního období se v nerybí potravě predátorů nejvíce projevila v míře konzumace žab a ptáků. Z nerybích kategorií se dle zpracovaných dat oba predátoři zaměřovali zejména na žáby, ptáky a raky. Značný rozdíl byl ale zaznamenán v lovu savců, a to ve všech zkoumaných habitatech. Zatímco v potravě norka tvořili průměrně 30 % biomasy, u vydry říční pouze 1 %. Klíčová slova: vydra...
|
|
|
Specifická reakce primátů na hadí predátory
Regásková, Kristýna ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Lhota, Stanislav (oponent)
Specifická reakce na hadí predátory je u primátů zapříčiněna dlouhou koevolucí s hady. Tato dlouhodobá koevoluce vedla u primátů ke vzniku specifické a komplexní reakce při střetu s hady. Znaky, podle kterých primáti hady rozpoznávají oproti jiným druhům stimulů mohou být na základě pachové či vizuální informace. Reakcím jako je apriorní strachová či vyhýbavá reakce mohou následovat různé antipredační například specifická vokalizace, vyhýbavé chování, včasný útěk nebo naopak aktivní obranu a mobbing. Reakce na jedovaté hady a škrtiče se může v mnoha ohledech lišit na základě odlišné hrozby, kterou představují. Klíčová slova: Predace, mobbing, had, primáti, vokalizace, anxieta
|
|
|
Interactions among free-living prokaryotes and protists in microbial communities
Jirouchová, Kateřina ; Pánek, Tomáš (vedoucí práce) ; Fiala, Ivan (oponent)
Prvoci a prokaryota žijí v přirozeném prostředí jako součást komplexních mikrobiálních společenstev, jejichž členové spolu vzájemně interagují. Komunity se mohou skládat z několika málo nebo i mnoho druhů, které spolu interagují mnoha různými způsoby, jako například můžeme zmínit vztahy predátor/kořist ekto/endosymbiózu, parazitismus, ovlivnění vývoje nebo chování interakčního partnera či škodlivé baktericidní či algicidní interakce, vedoucí k vzniku složité sítě vztahů, které ovlivňují strukturu mikrobiálního společenstva, jakož i metabolismus a chování v něm přítomných druhů. Tato bakalářská práce si klade za cíl poskytnout ucelený přehled interakcí mezi volně žijícími prvoky a prokaryoty v mikrobiálních společenstvech s výjimkou dobře prozkoumaných interakcí jako jsou predace, ekto/endosymbióza a parazitismus. Práce je zaměřená na méně známé interakce, jejich význam a nastiňuje možnosti dalšího výzkumu.
|
|
|
Dvoukřídlí v potravních sítích mokřadních ekosystémů
Pijálková, Helena ; Hadrava, Jiří (vedoucí práce) ; Kolář, Vojtěch (oponent)
V mokřadních ekosystémech nalezneme řadu čeledí dvoukřídlého hmyzu (Diptera), kteří působí na skoro všech trofických úrovních jako rozkladači, býložravci i predátoři. Vyznačují se ohromnou ekologickou diverzitou larev, jež se mohou svými životními strategiemi lišit i v rámci čeledi. Dospělci dvoukřídlého hmyzu pak tvoří významnou spojku mezi vodním prostředím mokřadu a suchozemským okolím jako opylovači, predátoři a potrava pro mnoho jiných živočichů včetně člověka. Z hlediska potravních sítí mokřadních ekosystémů se dosavadní výzkum věnoval převážně několika ekonomicky významným skupinám dvoukřídlých, jako komárům přenášejícím závažné choroby nebo vysoce abundantním pakomárům, případně roli dvoukřídlých v přenosu těžkých kovů a jiných toxických látek z mokřadů do okolí. Celková diverzita dvoukřídlého hmyzu mokřadních ekosystémů však zůstává nedostatečně prostudována. Zkoumat nejen hmyz v rámci potravních sítí je důležité např. pro simulaci dopadů možných změn v ekosystémech jako jsou introdukce nebo vymizení určitých druhů. Jsou tedy zapotřebí další výzkumy, abychom pochopili, jaký vliv mají které linie dvoukřídlého hmyzu na společenstva nejen mokřadů, ale i jejich okolí. Klíčová slova: Dvoukřídlí, mokřady, ekologické sítě, detritivorie, herbivorie, predace
|
|
|
Synantropizace holuba hřivnáče (Columba palumbus) a straky obecné (Pica pica)
Tesařík, Jáchym ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Straka obecná a holub hřivnáč jsou v současnosti typickými synantropními ptačími druhy. Prostudováním dostupných zdrojů jsem zjistil, že během svého procesu stěhování z přírody do měst prodělali několik více či méně zásadních změn, které jim usnadnily přechod z rurálního do urbánního prostředí. Vzhledem ke své přizpůsobivosti nemají s kolonizací městského prostředí problém a zvládají zde obsadit stále pestřejší škálu hnízdních biotopů. Díky synantropizaci dokázali rozšířit svůj areál a zejména zvýšit svou celkovou početnost. Pravděpodobně největší hrozbou pro urbánní populace obou druhů je hnízdní predace, kvůli které dochází lokálně k poklesům populačních trendů a ke snížení hnízdní úspěšnosti. Kvůli predačnímu tlaku a díky přizpůsobivosti hřivnáče i straky si myslím, že můžeme do budoucna očekávat nejen nárůst početnosti a populační hustoty v městských populacích obou druhů, ale také obsazování nových a pestřejších hnízdních habitatů ve stále větší blízkosti lidských obydlí.
|
|
|
Vliv predace amébami na evoluci virulence lidských patogenních mikroorganismů
Drncová, Eliška ; Šuťák, Róbert (vedoucí práce) ; Konupková, Anežka (oponent)
Améby působí jako jedni z hlavních regulátorů mikrobiálních společenstev, kde v důsledku jejich predace je vyvíjen selekční tlak pro vznik obranných mechanismů k dosažení rezistence. Tato adaptace umožňuje mikroorganismům náhodně infikovat lidský organismus a úspěšně se bránit složkám vrozené imunity, zejména makrofágům, které stejně jako améby jsou fagocytujícími buňkami. Projev virulence u oportunistických patogenů je způsoben konzervovanými drahami makrofágů sloužícím pro degradaci pohlceného materiálu, se kterými se mikroorganismus setkal již u améb. Díky této podobnosti lze využívat améby pro výzkum interakce mezi patogenem a jeho hostitelem, což zahrnuje i výzkum mechanismů virulence mnoha lidských mikrobiálních nákaz. Mezi nejpodrobněji zkoumané organismy, jejichž patogenita je výsledkem dlouhodobé interakce s amébami, patří bakterie Legionella pneumophila a mikroskopická houba Cryptococcus neoformans s velmi odlišnými strategiemi a projevy virulence. Porozumění evolučních souvislostí a výhod, které mikroorganismy získávají během interakce s amébami, nám podává informace o původů virulence oportunistických lidských patogenů.
|
host ::
RSS.