Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 31 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Synantropizace holuba hřivnáče (Columba palumbus) a straky obecné (Pica pica)
Tesařík, Jáchym ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Straka obecná a holub hřivnáč jsou v současnosti typickými synantropními ptačími druhy. Prostudováním dostupných zdrojů jsem zjistil, že během svého procesu stěhování z přírody do měst prodělali několik více či méně zásadních změn, které jim usnadnily přechod z rurálního do urbánního prostředí. Vzhledem ke své přizpůsobivosti nemají s kolonizací městského prostředí problém a zvládají zde obsadit stále pestřejší škálu hnízdních biotopů. Díky synantropizaci dokázali rozšířit svůj areál a zejména zvýšit svou celkovou početnost. Pravděpodobně největší hrozbou pro urbánní populace obou druhů je hnízdní predace, kvůli které dochází lokálně k poklesům populačních trendů a ke snížení hnízdní úspěšnosti. Kvůli predačnímu tlaku a díky přizpůsobivosti hřivnáče i straky si myslím, že můžeme do budoucna očekávat nejen nárůst početnosti a populační hustoty v městských populacích obou druhů, ale také obsazování nových a pestřejších hnízdních habitatů ve stále větší blízkosti lidských obydlí.
Změny areálu rozšíření a ekologie netopýrů v reakci na změny klimatu
Pavlíková, Barbara ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Bartonička, Tomáš (oponent)
Klimatické změny v posledních desetiletích určitým způsobem letouny ovlivňují. Změny průměrných teplot mají vliv na jejich morfologii, fenologii, diverzitu a rozšíření. Změny v biotopech způsobené antropogenní činností, mají vliv na ztrátu úkrytů a konektivitu stanovišť. Empirická data nám ukazují, že se areály rozšíření u řady druhů netopýrů postupně posouvají do vyšších zeměpisných šířek nebo nadmořských výšek. Matematické modely predikují, že se druhová bohatost netopýrů po celém světě sníží, některé druhy posunou své areály a některé svůj areál zmenší či dokonce vyhynou. Klíčová slova: chiroptera, letouni, posun areálu, bioindikátory, klimatická změna
Swarming a hibernace netopýrů v kamenných mořích a balvanitých sutích
Legát, Jakub ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Andreas, Michal (oponent)
Tato literární rešerše se snaží shrnout poznatky o swarmingu netopýrů mírného pásma. Věnuje se charakteristice pojmu swarming a historii výzkumu tohoto chování v České republice i ve světě. Poměrně podrobně popisuje druhy, které se tohoto chování účastní, vymezuje období, kdy swarming netopýrů probíhá a diskutuje faktory, které toto chování ovlivňují. Druhá část práce se věnuje shrnutí informací o swarmingu a hibernaci netopýrů v kamenných mořích a balvanitých sutích. O tom, zda a v jakém množství netopýři využívají kamenná moře a sutě ke swarmingu a zimování, je ale doposud velmi málo informací. Práce diskutuje dosavadní výzkumy věnující se této problematice a je koncipována jako teoretický přehled k terénnímu výzkumu, kterému se autor hodlá věnovat v průběhu magisterského studia.
Nové poznatky o fyziologických a ekologických aspektech hibernujících netopýrů
Ungrová, Zdislava ; Jahelková, Helena (vedoucí práce) ; Lučan, Radek (oponent)
Netopýři se vyskytují téměř ve všech podnebných pásmech. K přežití a úspěšnému rozmnožení je zapotřebí vyrovnat se s nepříznivými vlivy okolí. Těmi jsou zejména v temperátních zónách chladné teploty a nedostatek potravy v zimním období. Aby netopýři ušetřili potřebnou energii, vstupují do krátkého, denního torporu, nebo do hibernace. Hibernace obvykle trvá celou zimu a je narušována občasnými probouzeními. Během torporu i hibernace dochází k fyziologickým změnám v tělech netopýrů. Tělesná teplota klesá z endotermických úrovní, snižují se metabolické rychlosti, frekvence dýchání i tep. Tyto změny jsou ovlivněny zejména hmotností a velikostí těla, složením potravy, teplotou prostředí, pohlavím a reprodukčním stavem jedince. S rozvojem nových technologií je možné tyto změny měřit přesněji než v minulosti, ať už v terénu nebo v laboratoři. Ne všechny fyziologické procesy jsou ale dostatečně objasněny. Málo poznatků máme zejména o mechanismech probouzení se z hibernace. Během probouzení jsou totiž netopýři nakaženi plísní Geomyces destructans, která ovlivňuje jejich imunitní systém. V Severní Americe plíseň způsobuje nemoc zvanou Syndrom bílého nosu (WNS, White-Nose syndrom), která má na svědomí úmrtí milionů netopýrů, ohrožen je především Myotis lucifugus. V Evropě se nemoc označuje pojmem Geomykóza a masivní...
Sociální organizace a komunikace kaloňů se zaměřením na rod Rousettus
Vašíčková, Pavla ; Jahelková, Helena (vedoucí práce) ; Lučan, Radek (oponent)
V rámci čeledi kaloňovitých (Pteropodidae) rozlišujeme různé typy sociálních uskupení v závislosti na druhu. Reprodukční aktivita kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus) závisí na zeměpisné šířce, kdy v mírnějších šířkách má tendenci být sezónně monoestrický, směrem na jih jsou jedinci méně synchronní. Březost trvá u tohoto druhu asi čtyři měsíce a ve většině případů se rodí jedno mládě, o něž se matka stará. Tento druh kaloně nejčastěji osidluje jeskyně, přičemž zde mohou společně žít tisíce jedinců. Kaloňovití se orientují na rostlinnou potravu, kterou si vybírají dle mnoha kritérií. Zástupci rodu Rousettus patří ke generalistům a v jejich jídelníčku jsou zastoupeny dřeviny i byliny, u nichž konzumují plody, květy, nektar, pyl, výhonky a listy. Byli též pozorování při požírání brouků z čeledi Scarabidae. Kaloni rodu Rousettus vynikají tím, že se orientují pomocí echolokace. Vysílají krátké širokopásmové signály prostřednictvím vibrací jazyka, jejichž délka se pohybuje v rozmezí 50-100 s. Způsobem produkce signálů se mimo jiné odlišují od ostatních letouních čeledí. Z hlediska komunikace je klíčový také čich a zrak. Čich je pro kaloně důležitý hlavně při vzájemném rozpoznávání se mezi jedinci, obzvlášť mezi matkou a mládětem, při vyhledávání potravy a orientaci v úkrytu. Zrak prostřednictvím výrazně...
Metody studia mobility hmyzu
Jor, Tomáš ; Hadrava, Jiří (vedoucí práce) ; Lučan, Radek (oponent)
Mobilita je jedna ze základních charakteristik hyzích populací. Tato bakalářská práce přináší přehled metod pro její studium. V první části jsou představeny metody individuálního značení využívané ve studiích se zpětnými odchyty pro studium pohybů hmyzu. Nejprve jsou popsány metody nepřímého sledování, dále je pak řešena problematika přímého sledování hmyzu pomocí radio-telemetrickýchch metod. Ve druhé části jsou popsány přístupy sloužící k modelování mobility hmyzu, jako jsou diperzní funkce s propojením do metapopulační dynamiky a diperse. Dále jsou popsány difuzní modely a jednodušší odhady pohybů hmyzu.
Sociální organizace a systémy párování u rodu Myotis
Wnuková, Lucie ; Jahelková, Helena (vedoucí práce) ; Lučan, Radek (oponent)
V řádu letounů (Chiroptera) se setkáváme se širokou škálou sociálních organizací a párovacích systémů. Nejrozšířenější je polygamie, pro kterou je charakteristická chybějící otcovská péče. V mírném pásmu dochází k sezónním změnám klimatu, které ovlivňují socialitu a páření letounů, dochází u nich k tzv. temperátnímu cyklu, stejně je tomu i u naších druhů rodu Myotis. V letním období žijí samice v mateřských koloniích aby usnadnily odchov mláďat. U všech naších druhu tohoto rodu samice rodí jedno mládě. Úkryty mateřských kolonií jsou tvořeny např. ve stromových dutinách, budovách či různých štěrbinách. Původně jeskynní druhy, Myotis myotis a M. blythii v naších podmínkách obývají lidská stavení. Počet jedinců v kolonii je různý a odvíjí se od typu úkrytu, který daný druh obývá. U samic druhu M. bechsteinii, M. nattereri a M. daubentonii dochází k rozpadu kolonie na několik podskupin s čím souvisí využívání několika úkrytů, tzv. fission-fusion sociální organizace. I když samci jsou v tomto období solitérní, můžeme se s nimi setkat také ve společných shlucích se samicemi, a nebo v čistě samčích skupinách. K páření dochází většinou na podzim po rozpadu mateřských kolonií, nejčastěji během swarmingu. V zimě se jedinci uchylují k hibernaci na zimovištích, kterými jsou nejčastěji podzemní prostory. U málo...
Vliv urbánního gradientu na společenstva netopýrů ve středoevropské krajině
Kočí, Jakub ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Andreas, Michal (oponent)
Letouni (Chiroptera) jsou obvykle chápáni jako skupina, která je významně ohrožena ničením stanovišť spojeným s lidskou činností. Ve středoevropské krajině však významná část druhového spektra využívá úkryty v lidských stavbách, přičemž u některých druhů jsou přírodní úkryty marginální či prakticky neznámé. Vzhledem k vazbě velké části našich netopýrů na fragmentované prostředí a v souvislosti s dlouhodobým vlivem člověka na středoevropskou krajinu se nabízí otázka, zda není alespoň pro část našich druhů vliv člověka skrze poskytování vhodných úkrytů spíše pozitivní. Na základě analýzy vlivu struktury krajinného pokryvu a členitosti krajiny na densitu, diverzitu a populační strukturu netopýřích společenstev získaných pomocí standardizovaných odchytů do sítí v rámci nízko položených (do 500 m n. m.) oblastí České republiky (celkem 204 lokalit, 3585 jedinců, 22 druhů netopýrů) bylo zjištěno, že i když jsou reakce druhově specifické a několik druhů vykazuje pozitivní vazbu na lidskou zástavbu, tak většina druhů spoléhá na rozlohu listnatého lesa a další člověkem nezasažené biotopy, jako jsou vodní plochy. Navzdory našemu očekávání se ukázalo, že nejvýznamnějším prvkem určujícím přítomnost různých pohlaví je členitost krajiny. Klíčová slova: Letouni, Chiroptera, fragmentace, Evropa, mírný pás
Metody studia mobility hmyzu
Jor, Tomáš ; Hadrava, Jiří (vedoucí práce) ; Lučan, Radek (oponent)
Mobilita je jedna ze základních charakteristik hyzích populací. Tato bakalářská práce přináší přehled metod pro její studium. V první části jsou představeny metody individuálního značení využívané ve studiích se zpětnými odchyty pro studium pohybů hmyzu. Nejprve jsou popsány metody nepřímého sledování, dále je pak řešena problematika přímého sledování hmyzu pomocí radio-telemetrickýchch metod. Ve druhé části jsou popsány přístupy sloužící k modelování mobility hmyzu, jako jsou diperzní funkce s propojením do metapopulační dynamiky a diperse. Dále jsou popsány difuzní modely a jednodušší odhady pohybů hmyzu.
Bird Communities Along the Altitudinal Gradient on Mt. Cameroon: Perspectives from Mist Nets
Petruf, Miroslav ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Lučan, Radek (oponent)
v slovenčine Kamerunská hora je centrom diverzity a endemizmu v Afrike. Nedávny výskum vtáčích spoločenstiev založený na bodových meraniach na tejto hore zistil, že druhová bohatosť je podobne vysoká pozdĺž celého nížinného gradientu, a že vysokohorské populácie vtákov sú na rozdiel od nížinných populácií veľmi početné. Zanalyzoval som dáta o zložení vtáčích spoločenstiev, ich druhovej bohatosti a ich početnosti, namerané alternatívnou kvantitatívnou metódou - dvesto metrov dlhými sieťami postavenými v podraste lesa po dobu troch dní v siedmych nadmorských výškach pozdĺž južného svahu Kamerunskej hory. Najprv som sa zameral na technické limity tejto metódy a potvrdil som všeobecne prijaté domnienky, že siete efektívne zachytávajú malé vtáky s hmotnosťou pod 33 g, a že počet jedincov po prvom dni väčšinou klesne, pričom počet novo zaznamenaných druhov klesne vždy. V nížinnom pralese s husto zarastenými, vysokými korunami stromov a riedkym podrastom zachytili siete najmä vtáky aktívne zháňajúce potravu na zemi a v podraste. V oblasti na hranici nížinného a vysokohorského pralesa, ktorá je charakteristická rozľahlými otvorenými plochami a hustým podrastom, sa do sietí chytali podobné proporcie vtákov zo všetkých lesných poschodí, a vo vysokohorskom pralese s relatívne riedkymi korunami stromov a...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 31 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
2 LUČAN, Radek
1 Lučan, R. K.
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.