|
|
Olfactory adaptations in the deep-sea fishes
Kamrla, Jaroslav ; Musilová, Zuzana (vedoucí práce) ; Stopková, Romana (oponent)
Cílem této práce bylo shrnout znalosti o čichu hlubokomořských paryb a ryb. Výzkumy na toto téma jsou spíše ojedinělé, nicméně pár zajímavých prací nastiňuje důležitost čichu v těchto nehostinných podmínkách. Po krátkém představení obecného fungování čichové soustavy se tato práce zabývá jednotlivými adaptacemi v hlubokém moři. Na základě porovnání jednotlivých částí mozku, které jsou zodpovědné za recepci jednotlivých smyslů, lze získat představu o důležitosti jednotlivých smyslů. Ta byla zkoumána u mesopelagických a demersálních druhů. Mezi adaptace patří například ontogenetický posun ve smyslové orientaci. Dále také sexuální dimorfismus čichové soustavy. Zvětšené olfaktorické orgány u samců slouží pravděpodobně k jednodušší lokalizaci samice. Co se týká bohatosti repertoáru olfaktorických receptorů, tak genom hadální ryby z Mariánského příkopu ukázal ztrátu spousty čichových genů, ale zdůraznil jejich specificitu. Vlastní data, která jsou součástí této práce, odhadují počet čichových genů u hlubokomořských ryb, pro které nemáme kvalitní genom, ale jen zdrojová data ze sekvenace genomu. Odhady s velkým konfidenčním intervalem ukazují spíše nižší počty genů, ale jsou i výjimky s větším repertoárem, které jsem označil za kandidáty pro další studium.
|
|
|
Reprodukční chování mnohonožek (Myriapoda: Diplopoda)
Habrová, Jitka ; Dolejš, Petr (vedoucí práce) ; Tuf, Ivan Hadrián (oponent)
Neodmyslitelnou součástí života, nejen mnohonožek, je kopulace a s ní úzce spojené námluvy. Kopulace a námluvy jsou u mnohonožek velmi komplexní děje, které se různí mezi řády i druhy. Díky studiu mnohonožek v období páření se nám naskytuje nemalý náhled do jejich etologie. Kopulační orgány, především samců, nesou kvůli své komplexitě význam pro rozeznávání jednotlivých druhů. Práce se lehce dotýká základní taxonomie a morfologie mnohonožek, která napomáhá pochopení následujících poznatků od morfologie kopulačních orgánů a jejich uložení po způsob kopulace, popřípadě námluv. Konkrétně se zaměřuji na kopulační orgány samců (telopody, gonopody) i samic (vulvy), v morfologii pozornost věnuji i přídatným kopulačním orgánům (háčky, přísavky, zobákovité tváře, žlázy). Obecně shrnuji různé způsoby námluv ("olizování", "vrtění", "držení", stridulace, bubnování, taktilní a chemická komunikace) a rozmnožování jsem se snažila rozčlenit a popsat u jednotlivých řádů zvlášť, aby byly lépe pochopeny rozdíly, které mezi sebou dané druhy mají. Nejvíce údajů o rozmnožování a morfologii s ohledem na reprodukcí je známo u druhů z řádů Julida, Spirostreptida a Polydesmida, kdežto u řádu Polyxenida je reprodukce popsaná pouze u jednoho druhu - Polyxenus lagurus.
|
|
|
Vztah mezi délkou ocasních per a atraktivitou samců vlaštovky obecné
Záleská, Josefína ; Albrecht, Tomáš (vedoucí práce) ; Cepák, Jaroslav (oponent)
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica), a především její evropský poddruh Hirundo rustica rustica, patří z hlediska výzkumu pohlavního výběru mezi nejstudovanější druhy. Samci tohoto poddruhu mají v průměru výrazně delší krajní ocasní pera než samice, přičemž se na základě studií u vícero evropských populací předpokládá, že právě tento ornamentální znak hraje v pohlavním výběru tohoto poddruhu důležitou roli. Délka samčích ocasních per byla spojena s některými hlavními parametry určujícími atraktivitu jedince v rámci sociálně monogamního systému párování, jako je například časné spárování se a časná iniciace hnízdění, pravděpodobnost opakované snůšky v jedné hnízdní sezóně či počet úspěšně vyvedených mláďat. Cílem této práce bylo zhodnotit, nakolik je délka ocasních per rozhodujícím znakem spojeným s atraktivitou samců v jihočeské populaci vlaštovky obecné. Výsledky práce naznačují, že délka ocasních per samců je v této populace atraktivním znakem, spojeným s vícero reprodukčními výhodami. KLÍČOVÁ SLOVA Pohlavní dimorfismus, pohlavní výběr, vlaštovka obecná, počátek hnízdění, atraktivita, reprodukční úspěch, věk, prodloužený ocas
|
|
|
Sexual dimorphism and interpopulation variability of the skull in time-distanced populations
Šutoová, Denisa ; Bejdová, Šárka (vedoucí práce) ; Suchá, Barbora (oponent)
Táto diplomová práca sa zaoberá pohlavným dimorfizmom a medzipopulačnou variabilitou morfológie lebky medzi recentnou egyptskou populáciou a historickou populáciou, ktorá nie je geograficky vzdialená, ale pochádza z obdobia Starej ríše (Egypt, 2700-2180 p. n. l.). Odhad pohlavia a populačnej afinity je dôležitou súčasťou procesu zostavenia biologického profilu neznámych ľudských pozostatkov a práve lebka je jednou z najlepších častí kostry na odhad týchto atribútov. Odhad pohlavia je založený na existencii pohlavného dimorfizmu, ktorý je ale veľmi populačne špecifický a odhad pohlavia je spoľahlivejší, keď sa uplatňujú metódy špecifické pre konkrétnu populáciu. Preto sa odhad populačnej afinity vykonáva ešte pred odhadom pohlavia. Do analýzy bolo celkovo zahrnutých 143 dospelých jedincov. 47 trojrozmerných povrchových sietí lebiek jedincov pochádzajúcich z vysokej sociálnej vrstvy populácie Starej ríše (31 mužov a 16 žien) a 96 CT snímkov hláv jedincov z recentnej egyptskej populácie vo vekovom rozmedzí 18-86 rokov (49 mužov a 47 žien). Materiál bol vyhodnotený pomocou metód geometrickej morfometrie. Pri analýze formy boli dokázané signifikantné rozdiely medzi pohlaviami. Najviac pohlavne dimorfné oblasti boli nadočnicové oblúky, glabella, arcus zygomaticus, tubera frontalia et parietalia,...
|
|
|
Genomický imprinting a evoluce pohlavně dimorfních znaků
Farkačová, Klára ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Munclinger, Pavel (oponent)
Genomický imprinting je proces, při kterém se liší exprese alely v závislosti na tom, od jakého rodiče je zděděna. Může se týkat genů na autosomech i na pohlavních chromosomech. Mezi základní hypotézy vzniku genomického imprintingu patří hypotéza pohlavního konfliktu. Existují dva principiálně odlišné typy pohlavního konfliktu: interlokusový a intralokusový pohlavní konflikt. Pod interlokusový pohlavní konflikt můžeme zařadit hypotézy rodičovského konfliktu a konfliktu rodičů s potomky. Tyto teorie byly historicky navrženy pro první dvě taxonomické skupiny, u kterých byl genomický imprinting nalezen, a to pro krytosemenné rostliny a placentální savce. Teorie rodičovského konfliktu říká, že se genomický imprinting vyvinul proto, že paternálně zděděné alely v embryu jsou sobečtější k matce, než jsou maternálně zděděné alely. Teorie konfliktu rodičů s potomky říká, že se genomický imprinting vyvinul proto, že se matčiny geny snaží regulovat požadavky paternálně zděděných alel embryí, které se snaží získat pro každé embryo co nejvíce maternálních zdrojů. Následně byl imprinting nalezen i u jiných taxonů a i u alel, které nesouvisejí se získáváním zdrojů z mateřského organismu, proto bylo zřejmé, že všechny případy genomického imprintingu nelze vysvětlit interlokusovým pohlavním konfliktem. Hypotéza...
|
|
|
Tvar, velikost a proporce dlouhých kostí dolních končetin u lidských populací od pozdní doby kamenné po novověk.
Šídová, Markéta ; Velemínský, Petr (vedoucí práce) ; Brůžek, Jaroslav (oponent)
Rozdíly v životním stylu různých populací mohou podmiňovat změny tvaru dlouhých kostí končetin. Jde o reakci na stupeň mechanické a environmentální zátěže, která na tyto kosti působí. Naše práce sleduje změny tvaru, proporcí a velikosti dlouhých kostí dolní končetiny (kost stehenní, kost holenní) v průběhu posledních zhruba pěti tisíc let, přesněji od pozdní fáze mladší doby kamenné do 20. století. Studovali jsme celkem kosti stehenní a holenní 520 dospělých jedinců − 313 mužů a 207 žen − ze sedmi odlišných období, resp. archeologických kultur. Hodnocení bylo založeno na vnějších, lineárních rozměrech studovaných kostí. Biologické proměnné byly hodnoceny s ohledem na pohlavní dimorfismus a stranovou asymetrii. Zvláštní pozornost jsme věnovali míře oploštění proximální třetiny těla kosti stehenní a holenní. Pohlavní dimorfismus se liší v jednotlivých populacích. Nejméně statisticky signifikantně pohlavně dimorfních proměnných nalézáme v nejstarších, eneolitických souborech, naopak obě pohlaví se lišila v nejvíce proměnných v období raného středověku. Stranová asymetrie byla nejčastěji prokázána u šířkových rozměrů diafýz femuru i tibie, což je plně v souladu s dřívějšími výzkumy. Větší stranové rozdíly byly prokázány u rozměrů kosti stehenní. S výjimkou šířkových rozměrů femuru u žen byly vyšší...
|
|
|
Ontogeneze excesivních struktur u vrubounovitých brouků (Coleoptera: Scarabaeinae)
Žídek, Radim ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Hanus, Robert (oponent)
A b s t r a k t Rohy vrubounovitých brouků jsou sekundárním pohlavním znakem vyskytujícím se většinou u samců, kterým slouží jako zbraně v soubojích o přístup k samicím. U mnoha druhů se vyskytují dvě diskrétní formy samců, s rohy a bez rohů, které využívají rozdílné reprodukční strategie. Velikost těla dospělce i morfologie rohů jsou určeny nutričními podmínkami, za nichž probíhá vývoj larev. Přepínání mezi alternativními vývojovými drahami je zajištěno hladinou juvenilního hormonu (JH), která odráží velikost těla, a k němu geneticky určenou prahovou hodnotou citlivosti. Při překročení kritické velikosti těla dochází k vývoji rohů, pokud překročena není, puls ekdysonu reprogramuje vývoj a vzniká dospělec s bezrohou morfologií. Reprogramování vývoje zahrnuje modifikace dráhy insulinového receptoru a domén exprese genů specifikujících proximodistální osu vznikajícího rohu. Vývoj rohů se morfologicky podobá vývoji ostatních hmyzích přívěsků, s nimž sdílí expresi genů tvořících regulační kaskádu vedoucí ke vzniku výrůstku kutikuly. Některé z nich jsou exprimovány v rozsáhlých oblastech epidermis a ke vzniku funkční kaskády a nového výrůstku v těchto částech těla chybí pouze exprese genu Distal-less. Rovněž exprese genů wingless a decapentaplegic, které zahajují celou potřebnou autonomní kaskádu molekulárních...
|
|
|
The variability of facial expressions in relation to age and sex: pilot study for monitoring the treatment of facial palsy.
Danková, Simona ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Schmidová, Kamila (oponent)
Predložená diplomová práca sa zaoberá 3D analýzou morfologických zmien a variabilitou tvaru a formy tváre počas vyjadrovania 5 konkrétne definovaných faciálnych expresií (zdvihnutie obočia, zatvorenie oboch očí, špúlenie pier, nafúknutie oboch líc, úsmev). Zmeny expresívnej tváre boli vyhodnocované vo vzťahu k pohlavnému dimorfizmu a vekovej kategórii probandov prostredníctvom metód geometrickej morfometrie (Dense Correspondence Analysis, Paired Analysis, Principal Component Analysis, Shell-to-Shell Deviation) v programe Morphome3cs a RapidForm. Analýza spočívala vo vyhodnotení povrchových zmien mäkkého tkaniva tváre, kú ktorým dochádza v dôsledku kontrakcie mimických svalov. Materiálom sú 3D povrchové faciálne modely dospelých zdravých ľudí českej národnosti (63 žien, 58 mužov) vo vekovom intervale 20 - 60 rokov. Za korektnejší považujeme metodický postup, kedy sme na základe Párovej analýzy pracovali len s diferenciami medzi neutrálnym výrazom a konkrétnou mimickou expresiou. Voľbou Párovej analýzy sme zabránili tomu, aby sa do výsledkov premietli morfologické znaky tváre, ktoré sú prejavom pohlavného dimorfizmu alebo faktoru veku ako takého, no nie sú podstatou samotných faciálnych expresií. Týmto spôsobom sme analyzovali tvar ľudskej tváre po odškálování jej veľkosti.V tvare faciálnych expresií sa...
|
|
|
Digitální forenzní antropologie a pohlavní dimorfismus pánve recentní populace: implikace pro metody odhadu pohlaví.
Mesteková, Šárka ; Brůžek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Dobisíková, Miluše (oponent)
Diplomová práce využívá metrického hodnocení 3D modelů vytvořených z CT snímků. Materiál tvoří CT snímky pánve 51 mužů a 55 žen recentní francouzské populace, dále metrická data 10 lineárních rozměrů stejné geografické provenience z poloviny 20. století, dodané školitelem (n=113). Cílem diplomové práce je zjistit stupeň pohlavního dimorfismu současné francouzské populace a srovnat jej se stupněm pohlavního dimorfismu v této geografické oblasti v polovině minulého století. Intraindividuální chyba měření lineárních rozměrů pánve se pohybovala do 2%. Obě skupiny byly statisticky testovány. Index pohlavního dimorfismu (ISD) byl použit k hodnocení stupně pohlavního dimorfismu mezi oběma skupinami (Paříž ISD = 8,28, Marseille ISD = 6,50). Rozdíl mezi populací z pol. 20. st. a recentní populací testovaný dvouvýběrovým t-testem však nebyl statisticky signifikantní (p = 0,680). Sekulární trend byl vyjádřen pomocí z-skóre. Výsledky ukázaly, že změny na pánevní kosti mezi oběma skupinami nejsou významné, jelikož ani jeden rozměr nepřesáhl ±2 SD. Závěrem jsme ověřili reliabilitu metody DSP ("Diagnose Sexuelle Probabiliste") (Murail et al., 2005) pro rozměry odečítané z 3D modelů vytvořených z CT snímků. Výsledky ukázaly správnost přiřazení pohlaví u mužů v 93,14%, u žen pak 95,45%, chyba byla nižší než 1%....
|
|
|
Morfologie dolní čelisti s ohledem na demografickou strukturu raně středověkého pohřebiště Mikulčice
Thon, Tomáš ; Bejdová, Šárka (vedoucí práce) ; Velemínský, Petr (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá problematikou vlivu socioekonomického postavení na morfologii dolní čelisti jedinců z raně středověkého pohřebiště v Mikulčicích. Toto hradiště bylo významným mocenským centrem Velkomoravské říše s rozvrstvenou společností. V této práci jsou porovnávány 2 odlišné přístupy rozlišení jedinců. Prvním z nich je rozdělení jedinců na základě lokality hrobů na jedince z hradu, podhradí a zázemí. Druhým přístupem je rozlišení na základě bohatosti hrobové výbavy na jedince s bohatou a jedince s chudou hrobovou výbavou. Odlišné společenské postavení je spojování především s rozdílnou stravou. Proto jsou nejvíce ovlivněny úpony žvýkacích svalů. Dohromady bylo zkoumáno 132 jedinců (59 mužů a 73 žen). Materiál byl vyhodnocen za pomoci metod geometrické morfometrie. Použity byly metody CDP DCA, GPA, dvouvýběrový t-test, PCA, MANOVA a SVM. U všech skupin mikulčického obyvatelstva byl pozorován pohlavní dimorfismus. Muži mají větší dolní čelisti s rameny dál od sebe. Největší rozdíly jsou u jedinců z hradu, nejmenší u jedinců s bohatou hrobovou výbavou. Rozdělení jedinců na základě lokality hrobů ukazuje, že jedinci z vyšší vrstvy mají větší dolní čelisti s rameny dál od sebe. Největší rozdíly jsou mezi ženami z hradu a ženami z podhradí. Nejmenší rozdíly jsou mezi muži z hradu a z...
|
host ::
RSS.