|
|
Proměna skutečnosti textem
Hankiewicz, Jakub ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Práce ukazuje proměnu jako princip tvorby i recepce literárního textu. V rámci produkce vychází z pomíjivé povahy okamžiku jakožto výseku ze skutečnosti a na text pohlíží jako na způsob, jak daný výsek zachovat a nechat přežít. Je však zřejmé, že má-li vybraný prvek z fyzické skutečnosti - ze své podstaty pomíjivý - v textu přežít, pak je třeba ho proměnit: ve své vlastní přirozenosti prvek skutečnosti pomíjí, co je třeba změnit, aby nepominul? Analýzou autorů tematizujících tuto vlastnost textu se práce dostává k chápání tvorby jako objevování takového prostředí v rámci textu, které umožní pomíjivou skutečnost zakonzervovat. V rámci recepce se práce zabývá vlivem textu na prožívanou skutečnost. Nejde jí přitom pouze o nahlížení skutečnosti prizmatem určitého díla, jako to činili literární hrdinové Don Quijote nebo paní Bovaryová, ale o hlubinnou proměnu vnímání skutečnosti způsobenou básnickým pohledem na jevy reálného světa.
|
|
| |
|
|
Básnické prostory (v) paměti (u vybraných českých básníků druhé poloviny 20. století).
Flanderka, Jakub ; Trávníček, Jiří (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent) ; Málková, Iva (oponent)
Básnické prostory (v) paměti (u vybraných českých básníků druhé poloviny 20. století) Abstrakt Disertační práce Básnické prostory (v) paměti (u vybraných českých básníků druhé poloviny 20. století) předkládá interpretaci šesti českých básnických děl druhé poloviny 20. století, zaměřenou na perspektivu kulturní paměti. Vybraná básnická díla představují synekdochy básnického zobrazení (obecných) historických událostí a zkušeností, spjatých s obdobím druhé světové války (nacistickým režimem) a s komunistickým režimem po roce 1948 a určitým způsobem spojených s dimenzí prostoru - ať už se jedná o básnickou reflexi prostoru, který má svůj reálný "předobraz" v tzv. aktuálním světě, či o (zcela) imaginární zobrazení prostoru. Metodologicky práce vychází z koncepce kulturní paměti Aleidy Assmannové, zejména z její knihy Prostory vzpomínání. Podoby a proměny kulturní paměti. Jednotlivé interpretační kapitoly práce se zabývají následujícími básnickými díly: "Návrat" Vladimíra Holana je básnickým příběhem, který rozvíjí topos návratu - návratu do prostoru domova, kam lyrický vypravěč po dvaceti letech přichází, aby na místním hřbitově našel hrob své matky, což se mu však nepodaří. Sbírka Jana Zahradníčka Dům Strach představuje synekdochu básnické reflexe zkušenosti s vězněním v komunistických věznicích/pracovních...
|
|
|
Motiv ohně a krve v Žízních Bohuslava Reynka a v Les Noces Pierra Jeana Jouvea
Raušerová, Andrea ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
V ČESKÉM JAZYCE Tato práce se snaží nahlížet básnické texty Bohuslava Reynka a Pierra Jeana Jouvea prizmatem motivů ohně a krve. Pozornost je zaměřena na jejich ranou tvorbu, tedy u Bohuslava Reynka na jeho Žízně a u Pierra Jeana Jouvea na Les Noces. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část poskytuje vhled do bádání v oblasti motivů ohně a krve, k čemuž jsou použita východiska jak literární teorie (např. Bachelard), tak psychoanalýzy (Jung a další) a teologie (Špidlík). Další kapitola teoretické části shrnuje dosavadní odbornou recepci obou výchozích analyzovaných textů, samozřejmě s přihlédnutím na zkoumané motivy. K tomuto účelu slouží u Reynka především interpretace Medova a Putnova, u Jouvea Picové, Kellyho a mnohých dalších. Hlavní část diplomové práce pak sestává ze sémanticko-motivické analýzy. Autorka práce v ní hledá nejrůznější podoby motivů ohně a krve, jako např. ohnivých jazyků (symbol Ducha svatého), probodeného srdce i jejich prolínání, tedy např. planoucího srdce, krvácejícího slunce apod. Závěr práce pak nabízí komparativní analýzu básnických topoi ohně a krve a jejich proměn v realizacích obou básníků. Z té vysvítá, že oba přistupují k těmto obrazům odlišně, Reynek s pocitem intenzivního vysychání (oné žízně), Jouve výrazně dramatičtěji, násilničtěji a...
|
|
|
Oko básníka: Antické figury v díle Jeana Cocteaua
Wittlichová, Julie ; Jirsa, Tomáš (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tato práce pojednává o výskytu a způsobu užití figur antické mytologie v díle Jeana Cocteaua. Zaměřuje se na postavu Narcise, již zkoumá rovněž v souvislosti s postavami Oidipa a Orfea, přičemž se soustředí především na téma zrcadlení a s ním spojené motivy oka a pohledu. Toto zrcadlení pak nezkoumá pouze na úrovni estetického objektu, ale rovněž ve vztahu k recipientovi a ve vzájemných interferencích mezi různými médii. Práce se metodologicky opírá o vybrané filozofické teze Maurice Merleau-Pontyho a teoretické koncepty Pierra Brunela, Mieke Bal a Mary Ann Caws. V rámci Cocteauova díla se zaměřuje především na analýzu románů Nezvedené děti, Le Livre blanc a jejich ilustrace, báseň "Tombeau de Narcisse", divadelní hru La Machine infernale a filmy Krev básníka, Orfeus a Testament d' Orphée.
|
|
|
Prostory dětství a jejich významy. (Topos zahrady v literatuře 20. století)
Izdná, Petra ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Anotace: Dizertační práce Prostory dětství a jejich významy (Topos zahrady v literatuře 20. století) analyzuje ve vybraných románech vztah dětské postavy a fikčního prostoru zahrady a zamýšlí se nad obecným kulturním fenoménem rajského dětství a jeho literárním zobrazením. Opírá se jednak o fenomenologické teorie prostorovosti Martina Heideggera, Jana Patočky, Maurice Merleau-Pontyho a O. F. Bollnowa, jednak o literárněhistorický kontext toposu zahrady. V interpretační části práce zkoumá fenomenologické otázky, jako jsou specifika dětského vnímání prostoru, přírodní prostor jak rozšíření lidského vědomí, posvátnost prostoru, vztah k domovu, intimita prostoru a smrt prostoru. Dále popisuje znaky, které literární topos zahrady získává ve spojení s dětskou postavou ve 20. století (zahrada dětství jako ráj, postava dítěte-boha, postava dítěte-hermafrodita, dynamika vztahu dům- zahrada, zahrada jako zmenšenina světa, hra jako nápodoba stvoření aj.).
|
|
|
Oslněni helénským sluncem. Recepce antiky v české literatuře v letech 1880-1910
Čadková, Daniela ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tématem předkládané disertační práce je recepce antiky v české literatuře a kultuře mezi léty 1880 a 1910. Práce zkoumá a analyzuje různé projevy vztahování se k antice v období, které se vyznačuje nápadným příklonem k antickým námětům, motivům a formám. První, nejrozsáhlejší část, metodologicky se inspirující demytizující perspektivou Vladimíra Macury a Jiřího Raka, se věnuje rozboru vybraných mýtů a stereotypů o antice, které se v dobovém diskurzu objevují nejčastěji: sleduje protikladný obraz starověkého Řecka a Říma a dále se zaměřuje na topos antického slunce a nebe, sochy (včetně dobových reakcí na objev polychromie antického sochařství), řecké gymnastiky s jejím využitím v tělovýchovném hnutí Sokol a nakonec na topos přirozeného antického člověka. Samostatné kapitoly jsou však v této části věnovány i významným prostředníkům recepce, tj. gymnaziálnímu školství a překladu. Druhá část se zabývá obrazem antiky v divadelních hrách Jaroslava Vrchlického, zvláště v trilogii Hippodamie, a jejich dobovou recepcí v divadelních recenzích a referátech. Ve třetí části je pak interpretována antická tematika v díle tří autorů: v básnické tvorbě Jaroslava Vrchlického, ve sbírkách Sodoma a Sexus necans Jiřího Karáska ze Lvovic a v díle Josefa Svatopluka Machara od devadesátých let do roku 1907, kdy vyšel...
|
|
|
Smrt jako artefakt: estetizace smrti v dílech Georgese Rodenbacha a Jiřího Karáska ze Lvovic
Zvoníčková, Michaela ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem předkládané práce je komparace symboliky dvojníka v Mrtvých Bruggách Georgese Rodenbacha a Románech tří mágů Jiřího Karáska ze Lvovic. Věnovat se budeme především motivu smrti, který se pro literaturu fin de siècle jeví jako klíčový a jenž je v dílech, jimiž se zde zabýváme, úzce spojen s existencí dvojníka. Na motiv dvojnictví budeme nahlížet také v souvislosti s psychopatologickými stavy. Volba komparovaných textů byla motivována procesem rozpadu bytostného Já (ve smyslu německého das Selbst). Proces rozpadu osobnosti je úzce spjat s procesem depersonalizace, k němuž dochází při kontaktu subjektu s oduševnělým prostorem či objektem. Dějištěm rozpadu bytostného Já jsou města (Bruggy, Benátky, Praha), která v literární topografii symbolismu zaujímají zvláštní pozici jako urbánní prostor umění a smrti zároveň. I přes vzájemný vztah mezi uměním a životem zůstává v tomto vztahu zvláštní napětí, k němuž patří také fenomén anihilace prostupující všemi zkoumanými texty.
|
|
|
Barokní motivy v české moderní poezii (Jirous, Krchovský, Šiktanc)
Divíšková, Radka ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tématem této bakalářské práce je analýza barokních motivů v české moderní poezii, konkrétně v dílech Magorovy labutí písně (I. M. Jirous), Noci, po nichž nepřichází ráno (J. H. Krchovský) a Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel (K. Šiktanc). Úvodní část práce se zabývá teoretickým vymezením barokních motivů a barokní formy, interpretační část se pak věnuje odrazu těchto barokních motivů a témat v daných dílech, jejich významu pro poetiky daných děl a vzájemnému porovnání těchto motivů v jednotlivých dílech.
|
|
|
Zemský soud větší 1541 - 1620 (Personální obsazení)
Mareš, Petr ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent) ; Janiš, Dalibor (oponent)
Tématem dizertační práce je rekonstrukce organizační struktury a personálního obsazení většího zemského soudu v Čechách v letech 1541-1620. Práce je rozdělena do dvou částí výzkumu. V první části je soud zkoumán z pohledu dějin správy a dějin práva. Cílem je rekonstrukce organizační struktury soudu jako samostatné instituce v organizaci zemské správy předbělohorských Čech. V dílčích kapitolách je samostatně řešena problematika zařazení soudu do rámce šlechtických soudů předbělohorských Čech, problematika místa, času a průběhu soudního zasedání, problematika složení a zasedacího pořádku soudu a problematika obsazování a uvolňování soudcovských míst. Tato část práce vychází z normativních pramenů, z pramenů centrálních úřadů a z pramenů osobní povahy přísedících. Ve druhé části je soud zkoumán jako sbor jednotlivých přísedících - soudců. Cílem je zjistit a identifikovat všechny osoby, které v soudu zasedaly z titulu funkce přísedícího soudu (nejvyšší zemský úředník; přísedící bez nejvyššího zemského úřadu). Každý přísedící je představen biogramem. Biogramy jsou sestaveny podle jednotné šablony. Jádrem biogramu je především sledování přísedícího v dále strukturovaných oddílech: rodina, kariéra a majetek. Východiskem pro sestavení biogramů je jednotná, přesně definovaná pramenná základna. Hlavním pramenem jsou...
|
host ::
RSS.