|
|
Fenomén putování po hradních zříceninách v první polovině 19. století. Edice a obsahový rozbor tří cestovních deníků Karla Krameria
Kalašová, Marcela ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
V letech 1814, 1815 a 1818 podnikl Karel Kramerius (1797-1874), syn známého nakladatele a novináře Václava Matěje Krameria (1753-1808), spolu se svými přáteli Karlem Michelem či Janem Šťasným tři velké prázdninové cesty po Čechách. Cílem těchto cest byly převážně zříceniny hradů, němí svědci minulosti, kterou Karel Kramerius tolik toužil poznat. Tato práce čtenáři přináší především edici tří cestovních deníků, které si Karel Kramerius na těchto cestách psal. Kromě podrobných popisů zřícenin hradů, často provázené vlastnoruční kresbou, deníky obsahují též popisy ostatních historických objektů (zámků, klášterů, přírodních památek), krajin, průběhu cesty a příhod, které cestovatelům putování od vesnice k vesnici zpestřovaly. Při poznávání vlasti se setkávali s obrozenci, příbuznými, přáteli, i prostým lidem. Karel Kramerius vyrůstal ve vlasteneckém ovzduší, vytvořeném již probíhajícím národním obrozením, a v době počínajícího českého romantismu. Oba tyto myšlenkové proudy se promítly v jeho denících. Avšak zatímco vlastenecké cítění se rozvinulo v plné šíři, romantické vnímání zřícenin a přírody zde sledujeme zatím jen v náznacích. Edice Krameriových deníků si klade za cíl rozšířit doposud nevelkou pramennou základnu pro poznání počátků českého romantismu a především počátků romantického zájmu o hrady a jejich...
|
|
|
Městská správa a kanceláře ve středním Polabí za třicetileté války
Ďurčanský, Marek ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent) ; Pešek, Jiří (oponent)
Zpracování problematiky vlivu válečných událostí na městskou správu a chod městských kanceláří v době třicetileté války není možné bez podrobnějších dílčích studií zachycujících situaci v jednotlivých městech. Takový výzkum by umožnil srovnání situace v různých regionech, srovnávacího materiálu ale zatím není dostatek. Zatím lze takové srovnání podniknout pouze pro menší území a na jeho základě se pokusit načrtnout základní tendence a jevy, jež se mohou ukázat jako klíčové pro další výzkum, jako jsou např.: a) rozsah a struktura orgánů městské správy a jejich změny pod vlivem válečných událostí; b) snaha o uchránění archiválií a způsoby zajištění nejdůležitějších písemností ve válečných podmínkách; c) přerušení práce městské rady a městské kanceláře způsobené přítomností vojenských jednotek, vměšování se důstojníků do místní správy; d) personální obsazení kanceláře a jeho změny, osobnosti písařů (jejich politické a náboženské přesvědčení, vzdělání, společenské postavení); e) reakce městských rad na aktuální potřeby obyvatelstva (mimořádné změny v obsahu běžně projednávaných záležitostí); f) vzájemné styky s jinými městy, šlechtou a zemskými i krajskými úřady.
|
|
| |
|
|
Měšťanské domy Starého Města pražského ve světle vizitačního protokolu tereziánského katastru
Vobrátilková, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Ebelová, Ivana (oponent) ; Miller, Jaroslav (oponent)
Měšťanské domy Starého Města pražského ve světle vizitačního protokolu tereziánského katastru. Abstrakt Vývoj staroměstské domovní zástavby během barokní epochy bývá nejčastěji posuzován z uměleckohistorického hlediska. V této práci je na domy Starého Města pražského pohlíženo optikou berních pramenů hromadné povahy. Výchozí časový mezník představuje rok 1653, kdy se v pražských městech započalo se sestavováním prvního českého katastru - berní ruly. Komparací údajů berní ruly a vizitačního protokolu tereziánského katastru z let 1725-1726 jsem se pokusila odpovědět na otázku, jaké byly vývojové trendy v domovním majetku staroměstských měšťanů. Písemný výsledek vizitace tereziánského katastru představuje mimořádný pramen, který eviduje řadu podstatných údajů pro dějiny staroměstských domů. Srovnání s berní rulou je v tomto případě omezené výpovědní hodnotou staršího katastru, který nepřináší tolik podrobných informací jako vizitační protokol. Analýzu bylo možné provést jen v těch indikátorech, které se týkají počtu, skladby a daňového zatížení domů. Výrazné změny v počtu staroměstských domů sice berní prameny v letech 1653-1726 neprokazují, zaznamenávají ale odlišnou situaci v samotné skladbě domů. Za hlavní tendence, které se projevily ve vývoji domovní zástavby Starého Města pražského, lze označit zvýšení...
|
|
|
Deníky Zdenky Braunerové (1873-1883)
Šámal, Martin ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Zdenka Braunerová je v povědomí širší veřejnosti zapsána jako česká výtvarnice, malířka. Přestože sama sebe vnímala a považovala za krajinářku, významná a mnohem více ceněná je především její tvorba v oblasti knižní grafiky. Její přínos a význam pro české umění je dokonce přirovnáván k významu Boženy· Němcové pro českou literaturu. Mnohem méně je již známa skutečnost, že se jedná o první plně profesionální českou malířku. Rozhodnutí stát se nezávislou a soběstačnou umělkyní a především pak jeho realizace, však narážely na zažité představy o postavení a funkci ženy ve společnosti. Z tohoto důvodu se stala jakýmsi symbolem vzepření se proti dobovým konvencím či maloměšťáctví. V minulosti bylo napsáno mnoho biografických, umělecko-historických či populárně naučných publikací, studentských prací i odborných článků zabývajících se životem či jednotlivými aspekty života této malířky. Přesto zájem o život a dílo Zdenky Braunerové neutichá, což lze vysvětlit nejen významem této osobnosti pro českou kulturu, ale také specifičností jejího života, který stále láká k novému zkoumání a objevování nových souvislostí. Vliv na badatelský zájem má nepochybně také neuvěřitelně rozsáhlá pozůstalost rozptýlená po mnoha českých i zahraničních institucích. Toto mimořádně pestré bohatství není stále ještě zcela vytěženo a láká...
|
|
|
Válečné pomníky a historická paměť. K recepci sepulkrálně-militárních památek v českých zemích z válek mezi lety 1757 - 1914
Kessler, Vojtěch ; Šedivý, Ivan (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Bělina, Pavel (oponent)
Vojtěch Kessler Válečné pomníky a historická paměť. K recepci sepulkrálně-militárních památek v českých zemích z válek mezi lety 1757-1914 Abstrakt Tématem disertační práce je recepce válečných pomníků na našem území, které se vztahují k událostem z období mezi sedmiletou válkou a prusko-rakouskou válkou. V práci je na pomníky nahlíženo jako na specifická místa paměti, jejichž tzv. druhý život modifikuje historické povědomí o zmiňovaných válečných událostech české, potažmo německo-české společnosti ve sledovaném období. Proměny vztahu k historické památce bývají dynamické; výrazné diskontinuity, jako jsou změny politických režimů, společenských systémů či odsuny celých etnik, se projevují i ve změnách recepce a pojímání míst, objektů a potažmo i historické paměti, která je těmito místy utvářena.
|
|
|
Komponovaná krajina Františka Josefa Schlika a "krajinotvorba" kolem roku 1700
Rychnová, Lucie ; Biegel, Richard (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Macek, Petr (oponent)
Předmětem této práce je komponovaná krajina Františka Josefa Šlika (1656-1740), přesněji řečeno pokus o definování vlivů a principů, které měly vliv na utváření krajiny panství Kopidlno, Staré Hrady a Veliš -Vokšice za života jmenovaného šlechtice. František Josef spravoval panství celých 60 let a během této doby realizoval výstavbu řady architektonických děl, která měla silný krajinně-urbanistický potenciál. Na velišsko-vokšickém panství vznikl soubor kaplí, které byly vzájemně propojeny pohledovými osami. Součástí tohoto souboru byl i vrchnostenský dvůr se zámečkem ve Vokšicích. Této krajinné kompozici se z hlediska jejího formálního řešení dostalo pozornosti, ovšem prozatím byly méně zkoumány souvislosti spojené s vlastními motivacemi jejich stavebníka a širší sociální (zejména náboženské) poměry na sledovaném území. Dále stály poněkud stranou, či nebyly vnímány v kontextu krajiny panství, další stavby, které František Josef Šlik nechal realizovat, či které měly kontinuálně po dobu jeho života esenciální význam pro chod panství. Těmito stavbami a současně výraznou složkou krajiny byly hospodářské dvory. V první části práce se autorka pokusila jednak sestavit biografii Františka Josefa Šlika, popsat jeho rodinné zázemí i kariérní dráhu, a jednak přiblížit hospodářské, náboženské i geografické...
|
|
|
Paměti, historickogeografický pramen a obraz regionu (na příkladu Pamětí F. J. Vaváka z přelomu 18. a 19. století).
Svobodová, Zuzana ; Semotanová, Eva (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Tato diplomová práce je příspěvkem k dosud nepříliš prozkoumanému aspektu významné regionální kroniky - Pamětí F. J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického, a to aspektu historickogeografickému. Cílem práce tedy byla analýza obrazu regionu, který nám Vavák ve svých Pamětech podává. Jako srovnávací pramen bylo využito 1. vojenské mapování - mapová část i písemný operát, jakožto pramen dobově odpovídající. V prvních dvou kapitolách byla, v rámci snazšího pochopení podmínek a okolností geneze obou pramenů, pozornost věnována jednak biografii Vavákově, jednak nastínění nejdůležitějších domácích i zahraničních událostí období, ve kterém oba prameny vznikaly. Stěžejní kapitolu pak tvoří postižení obrazu regionu nejprve ve Vavákových Pamětech a posléze v mapové části i písemném operátu 1. vojenského mapování. Neboť jsou Paměti pramenem značného rozsahu, bylo nezbytné stanovit určitá "zastřešující hlediska", ze kterých je obraz regionu nazírán. Na základě signifikantních rysů Pamětí byla tedy zvolena následující hlediska: historickogeografické, sociotopografické, ekonomické, kulturní, klimatologické a historické. Jednotlivá hlediska pak byla analyzována postupně a doložena ukázkami z textu Pamětí, případně z textu písemného operátu. Komparací obou pramenů bylo zjištěno, že i přesto, že se na první pohled...
|
|
|
Mapy českých řádových provincií v 17. a 18. století. Příspěvek k problematice tematických map v kartografii českého baroka
Jarůšek, Karel ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Semotanová, Eva (oponent)
Původně zamýšleným cílem práce bylo vyhledat a shromáždit mapy, které byly či jsou součástí tisků 17. a 18. století, a to tisků, které lze označit jako "řádové historie". Odtud i dřívější pracovní název "Mapové přílohy v tištěných dějinách církevních řádů barokní doby". Tyto měly být následně podrobeny vnější i vnitřní kritice a posouzeny - vyloženy - jako svébytný druh historického pramene. Ukázalo se však, že záměr nelze v dané lhůtě v úplnosti uskutečnit, vzhledem k nedostatečné evidenci těchto tisků. Po prostudování dostupných pomůcek (inventáře, katalogy), literatury, četných poradách s pracovníky vybraných institucí, jakož i "anketní akci" v řádových knihovnách (viz přílohy), zůstává objevení každé další podobné knihy věcí náhody. Nezbylo tedy, než téma rozšířit o mapy jiné, samostatně stojící. [1] Ani kartografické prameny ovšem dosud nejsou v České republice souhrnně podchyceny. Roubíkův soupis zůstává pod nes jedinou přehlednou pomůckou, ačkoliv autor v úvodu k prvnímu svazku sám upozornil na jeho neúplnost. Pro dané období uvádí jen nemnoho církevních map a pouhých 12 položek souvisí s vytčeným tématem. Jsou roztroušeny v archivech, knihovnách a muzeích republiky. Ne všechny se podařilo dohledat - tam, kde neodpovídají signatury, kde instituce prošla od 50. let zásadními strukturálními proměnami...
|
|
|
Turnovští františkáni v barokním období (1651-1763)
Novotný, Robert Radim ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Mikulec, Jiří (oponent)
Záměrem předkládané diplomové práce je na základě několikaletého badatelského výzkumu, ústícího v publikování dílčích výsledků zejména v regionálním sborníku,1 podat pokud možno definitivní zprávu o prvním století působení františkánů v Turnově, resp. v celém regionu. Studium působení řeholních institucí v českých zemích v období raného novověku má svůj význam hned z několika důvodů. Čím menší podíl z tehdejší celkové populace řeholní komunity počtem svých členů představovaly, tím větší význam a vliv na vývoj prakticky všech složek společnosti už jen svojí existencí získávaly. Konečně i soudobé rčení konstatovalo, že kláštery jsou ve světě a svět v klášterech. Stejně tak se bezpochyby dá souhlasit s Martinem Elblem, že řeholní komunity byly více či méně věrným obrazem celé společnosti a obě složky se navzájem ovlivňovaly.
|
host ::
RSS.