|
|
Inspirace folklórem v dramatické a divadelní tvorbě E.F. Buriana a Josefa Topola
Frydrychová, Veronika ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o české dramatické a divadelní tvorbě, jejíž výraznou inspirací se stal folklór. Konkrétně se věnuje vybraným jevištním dílům Emila Františka Buriana a dramatu Josefa Topola. První část se zaobírá folklórem inspirovaným dílům E.F.Buriana, především scénické montáži Vojna a dále pak První a Druhé lidové suitě. Jsou to díla, které vznikaly v období před 2. světovou válkou a v době okupace a tyto okolnosti ovlivnily jejich vznik i způsob jakým byly přijaty soudobým publikem. Druhá část se pokouší analyzovat Topolovo drama Konec masopustu především z hlediska využití folklórních prvků ve hře a jejich dalším významovým konotacím.
|
|
|
Skrytá avantgarda. Próza české poválečné avantgardy mezi individualismem a kolektivismem
Malá, Zuzana ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Flaišman, Jiří (oponent)
v českém jazyce Předmětem předkládané práce je česká poválečná avantgarda a její próza v širším evropském kontextu. Kladli jsme si za cíl rozšířit literárněhistorické pole vřazením do výkladového rámce předpoetistické avantgardy žánru povídky a jeho autorů, ať už přehlížených, či zapomenutých, nebo známých spíše pro jejich básnickou tvorbu. Obohacení výkladu o nový žánr (povídka) a s tím i o celou řadu autorů nám dovolilo dynamizovat kanonický obraz dané epochy a zproblematizovat základní opozice expresionismus × avantgarda, a především individualismus × kolektivismus. Opozici individualismus × kolektivismus, která dle našeho názoru organizuje dobový poválečný literární diskurs, představujeme jako hlavní spojnici české poválečné avantgardy s evropským děním (kolektiv a jedna z jeho manifestací, dav, jako jedno z hlavních témat moderny a avantgardy). V rámci této opozice interpretujeme rovněž prózy francouzského unanimismu jakožto hlavního inspiračního zdroje české poválečné avantgardy a její (kolektivistické) prózy.
|
|
|
Cenzura a její vliv na divadelní život v Protektorátu Čechy a Morava
Kovaříková, Olga ; Míšková, Alena (vedoucí práce) ; Köpplová, Barbara (oponent) ; Janoušek, Pavel (oponent)
NÁZEV: Cenzura a její vliv na divadelní život v Protektorátu Čechy a Morava AUTOR: Olga Kovaříková KATEDRA (ÚSTAV) Katedra dějin a didaktiky dějepisu ŠKOLITEL: doc. PhDr. Alena Míšková, Ph.D. ABSTRAKT: Práce popisuje organizaci a postavení divadelní cenzury v Protektorátu Čechy a Morava, přičemž vychází z politického, správního a kulturního vývoje daného období. Cílem práce je nejen popis struktury divadelní cenzury, ale i vylíčení jejího dosahu v divadelním životě a repertoáru na konkrétním příkladu českých divadel hlavního města Prahy. Díky analýze cenzurovaných pražských divadelních scénářů z období protektorátu obsahuje práce podrobnou charakteristiku a tematickou kategorizaci nejčastějších cenzurních zásahů. Pomocí divadelních memoárů a policejních protokolů je v práci přiblížen vliv cenzury v historii všedního dne pražských divadel. V postupech cenzury se projevují hlavní tendence kulturní politiky protektorátu, v kategorizaci cenzurních zásahů se zrcadlí protektorátní historie všedního dne. Práci nedílně doplňuje abecední přehled povolených a zakázaných her a komentovaný jmenný rejstřík. KLÍČOVÁ SLOVA: Protektorát Čechy a Morava - divadelní cenzura - kulturní politika - dějiny Prahy - historie všedního dne
|
|
| |
|
|
Dramatika Václava Vlčka
Tauchenová, Tereza ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Janoušek, Pavel (oponent)
Tato diplomová práce je zaměřena na dramatickou tvorbu předního českého autora druhé poloviny 19. století Václava Vlčka (1839-1908). Úvod je věnován seznámení se s autorem a nastínění jeho postavení ve společnosti a soudobém českém kulturním životě. Práce se zastavuje u dvou nejzajímavějších autorových uměleckými spory s nastupující mladou modernistickou generací. Dále se věnuje především Vlčkově dramatické tvorbě, jeho historickým tragédiím, komediím a psychologické hře. Pokouší se rozebrat společné znaky jeho dramatiky. Zaměřuje se především na ženské hrdinky vytvářené po vzoru romantických heroin a postavy panovníků, které mají ve Vlčkově dramatice charakter světce, postavy, která díky své bezchybnosti přichází o veškerou dramatičnost. Další kapitola je věnována pokusu o částečnou rekonstrukci inscenací pomocí nepočetného dochovaného materiálu, především dvou režijních a jedné nápovědní knihy, podoby inscenací Vlčkových her uvedených v Prozatímním a Národním divadle. Jedna z kapitol se také zabývá dobovou kritikou, především dvěma nejvýznamnějšími kritiky, Janem Nerudou a Josefem Durdíkem. Pomocí textových ukázek je v práci rozebrán Vlčkův dramatický jazyk, který měl mnohé společné s jazykem řady autorových proslovů a provolání. Cílem práce je seznámení s dramatikem Václavem Vlčkem jako s jedním z...
|
|
| |
|
|
Komparativní přístupy Karla Krejčího v jeho pojetí české a polské literatury
Matějková, Veronika ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Trávníček, Jiří (oponent)
Dizertační práce zachycuje a interpretuje střety mezi literárněvědnými dobovými diskurzy na jedné straně a jednotlivcem v postavě bohemisty, slavisty a komparatisty Karla Krejčího (1904- 1979) na straně druhé. Na základě autorových literárněhistorických a komparatistických studií i jeho účasti v soudobých metodologických diskusích dizertace analyzuje, jak se tyto střety promítaly do jeho pojetí literárněvědné metody i práce literárního historika a komparatisty obecně. Vychází přitom z rozporuplné recepce Krejčího vědecké tvorby: zatímco je uznáván jako veličina slavistických studií, tak v celkovém kontextu české literární vědy zaujímá marginální pozici "outsidera". Dizertace sleduje, jak autor stál se svými metodologickými stanovisky v opozici vůči převládajícímu trendu. Jako adept slavistiky kritizoval její tzv. vlivologii a pozitivistické metody; v meziválečném období se přiklonil k sociologii literatury, přestože si nezískala popularitu; přes zaujetí fenomenologií i formalismem hájil svou "historicko-sociologickou" pozici vůči prosazujícímu se strukturalismu; v padesátých letech napsal "marxistické dějiny polské literatury", nikdy se ovšem s marxistickou vědou zcela neztotožnil; tvořil komparatistické studie v době, kdy byla komparatistika ještě odsuzována jako "kosmopolitní vlivologie"....
|
|
|
Užití autobiografických motivů v dílech Edgara Dutky, Elišky Vlasákové a Antonína Bajaji
Pokorná, Jitka ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Hrabáková, Jaroslava (oponent)
Resumé Tato práce je komparací prozaických děl, v nichž se značnou měrou vyskytují autobiografické motivy. Jedná se konkrétně o díla Edgara Dutky, Elišky Vlasákové a Antonína Bajaji. Tito tři čeští autoři nebyli vybráni náhodně, spojuje je hned několik společných rysů. Jsou stejné generace, všichni narození počátkem 40. let 20. století, tudíž podstatnou část svého života - dětství, dospívání i velkou část produktivních let, prožili ve druhé polovině dvacátého století, což byla doba pestrá a plná zvratů, zejména co se politických a společenských událostí týče. Jejich společným tématem je dětství prožité právě v tomto pohnutém období. Své vzpomínky literárně zpracovávají, každý do trochu jiného tvaru, každý s různou dávkou intenzity a různou mírou přesnosti. Společné je jim to, že je jim inspirací jejich vlastní život, jejich konkrétní prožitky. Další vzájemné propojení těchto tří autorů spočívá v tom, že díla, o kterých je pojednáváno, vydali až po roce 2000, přestože samotné texty, popřípadě jejich části, vznikaly často už mnohem dříve - za totality. Psali do šuplíku. V neposlední řadě tyto autory spojuje i určitá prestiž, všichni tři získali za své dílo minimálně nominaci na významné ocenění v oblasti literární prózy. V beletristických pracích Edgara Dutky lze sledovat prolínání fikčních světů a zároveň...
|
|
|
Žánr detektivky v šedesátých letech v české literatuře
Veselá, Jaroslava ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Šedesátá léta byla zvláštním obdobím v historii české literatury, protože během nich byla populární literatura (speciálně detektivka) psána jako umělecká literatura. Během šedesátých let vzniklo mnoho umělecky hodnotných detektivních próz. V minulosti (speciálně během padesátých let) byla populární literatura považována za špatnou. V první polovině šedesátých let byly psány hlavně socialistické detektivky, ve kterých byl důležitý politický názor autora. Socialistická detektivka oslavovala práci policie. V druhé polovině šedesátých let byly psány detektivky podle anglosaské tradice. Pro autory bylo důležité dodržovat pravidla psaní detektivky. Detektivka je podle nich také žánr, který lidé čtou pouze pro zábavu. Po skončení šedesátých let již detektivka nikdy neměla tak dobré postavení v literatuře. KLÍČOVÁ SLOVA Česká literatura šedesátých let, populární literatura, detektivní román, anglosaská detektivka, socialistická detektivka.
|
|
|
Mašínovský mýtus. Ideologie v české literatuře a kultuře od druhé půle dvacátého století k dnešku
Švéda, Josef ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Bauer, Michal (oponent)
Tato dizertace analyzuje narativy o bratrech Mašínech a jejich otci Josefu Mašínu seniorovi. Bratři Mašínové založili odbojovou skupinu proti komunistickému režimu a mezi lety 1951 až 1952 zabili tři lidi. V roce 1953 odešli z Československa a směřovali do západního sektoru Berlína. Mašínové s Milanem Paumerem se sem nakonec dostali, přestože byli pronásledováni více než dvaceti tisíci východoněmeckými a sovětskými vojáky a policisty. Tato práce analyzuje celou řadu diskurzů jako jsou novinové články, historické studie a knihy, detektivky, romány, paměti a také epizodu Strach (1975) ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Dizertace metodologicky vychází z kulturních studií a kritické teorie. Navazuje na Barthesovy analýzy moderních mytologií, teorii historie Haydena Whita a Žižekovu teorii ideologie. Cílem práce je postihnout vztah mašínovských reprezentací k dominantní ideologii, která byla v platnosti v době jejich vzniku. První kapitola se zabývá narativy vyprodukovanými mezi lety 1955 až 1989. Hlavním empirickým materiálem jsou články z Rudého práva z padesátých let a detektivní příběhy "podle skutečné události", které vycházely v nakladatelství Naše vojsko od šedesátých let až do konce let osmdesátých. Mašínové jsou zde označeni jako "nepřátelé socialismu" a vykresleni jako vrazi. Při analýze...
|
host ::
RSS.