|
|
Literární odkaz Nikolaje Terleckého v české literatuře
Nováková, Natálie ; Kosáková, Hana (vedoucí práce) ; Flaišman, Jiří (oponent)
(česky) Diplomová práce si klade za cíl představit osobnost a nepublikovanou tvorbu dvoudomého autora Nikolaje Terleckého, který emigroval do Československa v rámci tzv. Ruské pomocné akce. V Československu se na krátko stal členem kroužku ruských emigrantských literátů Skit, debutoval zde sbírkou povídek Šest metrů úsměvu, kterou z ruštiny přeložila Marie Majerová, postupně si však Terlecký osvojil češtinu natolik, že v ní byl schopen sám tvořit. Po emigraci do Rakouska v roce 1965 se natrvalo usadil ve švýcarském Curychu, kde nadále pokračoval ve své literární činnosti jakožto český exilový spisovatel a publikoval spolu s dalšími exulanty v nakladatelství Konfrontace, později Cramerius a Index. Tvorba N. Terleckého bohužel není v českých zemích v úplnosti vydána. V. Novotný v Literárních kontrapunktech píše: "Čtenáři doposud neznají ani všechny jeho exilové knihy, ani jeho texty z pozůstalosti." Záměrem této práce je představit Terleckého na základě reprezentativního výběru z nevydaných povídek jako stále čtenářsky atraktivního autora, pramenně je založená primárně na archivních materiálech (nepublikovaných básních, povídkách, dramatech, románu a skromné korespondenci) nalezených v Památníku národního písemnictví ve fondech N. Terleckého, J. Vladislava, J. Gessena a dalších osobností.
|
|
|
K současné vydavatelské situaci díla Petra Bezruče
Kosák, Michal ; Flaišman, Jiří
Příspěvek na podkladě revize, kterou podnikli editoři při přípravě nového kritického vydání Slezských písní Petra Bezruče v rámci Kritické hybridní edice, informuje o nových nálezech, dále resumuje deficity v archivním uložení a badatelské dostupnosti materiálů a vydavatelský stav básníkova díla. V závěru stanovuje nejbližší cíle vydavatelského kolektivu. Ty spatřuje v zapojení korespondenčního materiálu do připravovaného vydání Slezských písní v rámci Kritické hybridní edice na internetu a v uspořádání antologie sekundární literatury.
|
|
|
Politická orientace juvenilní tvorby autorů ortenovsko-bednářovské generace
Bartochová, Lucie ; Flaišman, Jiří (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Přítomná práce se bude zabývat juvenilní tvorbou autorů tzv. ortenovsko- bednářovské generace, kterou se někteří z jejích příslušníků představili na stránkách časopisu Mladá kultura. Půjde nám současně o představení Mladé kultury jakožto vyhraněného studentského časopisu, do něhož jádro pozdější ortenovsko- bednářovské generace (Kamil Bednář, Jiří Orten, Josef Lederer, Ivan Blatný) pravidelně přispívalo, o postihnutí vývoje časopisu a analýzu jeho beletristických a publicistických příspěvků. V další části se pak práce bude snažit zachytit proměnu ve verších těchto autorů, sledovat proces postupného odideologizování jejich poezie na příkladech jejich básní z Mladé kultury a Jarního almanachu básnického 1940, který chápeme jako první výraznější pokus mladých básníků o kolektivní vystoupení akcentující sjednocenost generace. Práce ve své příloze přináší také anotovanou bibliografii Mladé kultury, doplněnou autorským a předmětovým rejstříkem.
|
|
|
Skrytá avantgarda. Próza české poválečné avantgardy mezi individualismem a kolektivismem
Malá, Zuzana ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Flaišman, Jiří (oponent)
v českém jazyce Předmětem předkládané práce je česká poválečná avantgarda a její próza v širším evropském kontextu. Kladli jsme si za cíl rozšířit literárněhistorické pole vřazením do výkladového rámce předpoetistické avantgardy žánru povídky a jeho autorů, ať už přehlížených, či zapomenutých, nebo známých spíše pro jejich básnickou tvorbu. Obohacení výkladu o nový žánr (povídka) a s tím i o celou řadu autorů nám dovolilo dynamizovat kanonický obraz dané epochy a zproblematizovat základní opozice expresionismus × avantgarda, a především individualismus × kolektivismus. Opozici individualismus × kolektivismus, která dle našeho názoru organizuje dobový poválečný literární diskurs, představujeme jako hlavní spojnici české poválečné avantgardy s evropským děním (kolektiv a jedna z jeho manifestací, dav, jako jedno z hlavních témat moderny a avantgardy). V rámci této opozice interpretujeme rovněž prózy francouzského unanimismu jakožto hlavního inspiračního zdroje české poválečné avantgardy a její (kolektivistické) prózy.
|
|
|
"L.P. 1920" (Nástup nejmladší básnické generace na počátku 20. let 20. století)
Flaišman, Jiří ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Brabec, Jiří (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
CHern prace "L. P. 1920" je literarnehistoricka analyza basnicke tvorby zacinajicich autoru vstupujicich do kontextu ceske literatury v prvnich letech po prvni svetove valce. Pozornost je venovana auto rum narozenym na prelomu 19. a 20. stoleti, kteri vydali sve knizni debuty v tzv. prvni vIne, tj. v letech 1919-1920. Jejich tvorbu sleduje na pozadi sirsiho literarniho kontextu v casove perspektive prvniho tvurCiho obdobi teto generacni vlny (1919-1922/1923) s akcentem na rozbor vybranych slozek literarniho dHa (lyrickysubjekt, tematicka rovina, struktura verse, promena basnickeho jazyka atd.), pricemz se snaii abstrahovat od interpretaci vnimajicich toto obdobi jako dobu formovani proletarskeho programu a konceptu avantgardy a usiluje na zaklade interpretace lyriky zaCinajicich autoru 0 postizeni plurality a potencionality soudobe literarni tvorby. Prace se pokousi zachytit individualni tvurci vyvoj v danem obdobi u osobnosti, ktere dosud vetsinou zustavaly mimo pozornost literarnehistorickeho vy-zkumu (J. Carek, D. Chalupa, M. Jirko, F. Nemec, J. Pokorny, 1. Suk, B. Stejskal, L. Vladyka), a proto se obraci k jejich tvorbe juvenilni i k textum otistenym casopisecky a nezarazenym pozdeji do kniznich celku. Vyznamnou slozkou prace je zmapovani dobove recepce sledovanych basnicky-ch textu a jeji nasledne...
|
|
|
Možnosti elektronické edice
Kosák, Michal ; Flaišman, Jiří
Příspěvek se věnuje analýze specifik elektronické vědecké edice na rovině možností prezentace, koncepce uspořádání, metodologie a nástrojů ediční práce. Součástí příspěvku je tedy nejprve zhodnocení vztahu tradiční tištěné vědecké edice k edici elektronické, následuje rozbor problematiky elektronického zveřejnění textu, tj. zmapování jak teoretických, tak praktických přístupů k problematice elektronických, především náročněji koncipovaných, edic (databází, archivů, vědeckých edic) vzhledem k možnostem a limitům elektronického zveřejnění. Na rovině editologické jsou klasifikovány typy elektronických edic, posouzeny základní termíny z oblasti editologie: koncepty volby výchozího textu, kanonického textu, podoby textověkritického aparátu a komentářů. Dále se příspěvek věnuje možnostem počítačového zpracování pro potřeby speciálních textologických analýz. \nPříspěvek vychází ze zkušeností s přípravou a koncipováním elektronických edic: plnotextové databáze Česká elektronická knihovna, Kritické hybridní edice (Dílo Františka Gellnera /2014/) a elektronické edice Weinerova Rozcestí (2015).
|
host ::
RSS.