Název:
Makroekonomická politika v časech koronavirové epidemie
Překlad názvu:
Macroeconomic policy during the coronavirus epidemic
Autoři:
Kapička, Marek ; Kejak, Michal ; Slavík, Ctirad Typ dokumentu: Výzkumné zprávy
Rok:
2020
Jazyk:
cze
Edice: Studie IDEA anti COVID-19, svazek: 16/2020
Abstrakt: [cze][eng] Tento článek shrnuje dosavadní ekonomickou literaturu, které kombinuje SIR modely s makroekonomickými modely a diskutuje důsledky pandemie pro fiskální a monetární politiku. SIR modely implikují, že boj s pandemií bude úspěšný pouze v případě dlouhodobého snížení reprodukčního čísla. Makroekonomicko-epidemiologické modely zdůrazňují vzájemnou interakci šíření epidemie a ekonomického chování lidí. Ukazují, že existuje negativní vztah mezi hloubkou ekonomického propadu a rychlostí šíření epidemie. Zároveň ukazují, že epidemie vytváří negativní externality kdy spontánní omezování aktivit je nedostatečné. Ekonomické důsledky pandemie jsou modelovány jako mix nabídkových a poptávkových šoků, není zcela jasné, který druh šoků bude dominovat. Zatímco negativní nabídkový šok je prvotní, poptávkový šok může dominovat díky tomu, že některé sektory jsou postiženy více než jiné. Makroekonomická literatura také zdůrazňuje, že pandemie dopadá na různé skupiny lidí s různou intenzitou: karanténa například dopadá více na lidi s nižšími příjmy nebo na mladší ročníky. Epidemie tak má i důležité důsledky pro redistribuci příjmů a spotřeby. Stručně shrnuto: prvořadým úkolem vlád je přijmout taková veřejná zdravotní opatření, která zploští epidemickou křivku tak, aby se zdravotní problém spojený s šířením koronaviru vešel do zdravotní kapacity daného státu. Tato opatření nutně povedou k prohloubení ekonomické krize. V této fázi krize, kdy bude klíčová role fiskální politiky, je třeba za každou cenu (‚do whatever it takes‘) udržet většinu ekonomiky v životaschopném stavu. Role monetární politiky bude v této fázi pouze doprovodná. Čím delší a hlubší bude zdravotní krize, tím hlubší bude i krize ekonomická, která může mít tendenci se projevovat i jako krize finanční, měnová apod., což může vyžadovat i drastičtější fiskální politiky a větší koordinaci mezi fiskálními a monetárními politikami. Tato pandemie i jí vyvolaná ekonomická krize jsou krizemi globálními. Tudíž se nedají překonat izolovaně v jednotlivých zemích, ale vyžadují koordinované úsilí zejména nejvyspělejších zemí s patřičnou pomocí pro méně rozvinuté země a s významnou rolí ze strany mezinárodních a nadnárodních institucí (IMF, WB, ECB, EU a další).This paper summarizes the relevant economic literature to date, combining SIR models and macroeconomic models and discussing the consequences of the pandemic for fiscal and monetary policy. SIR models imply that our fight against the pandemic will only succeed if we are able to achieve a long-term reduction of the reproduction number. Macroeconomic epidemiological models highlight the mutual interaction between the spread of the infection and human economic behaviour. They show that there is a negative relationship between the depth of the economic recession and the rate at which the epidemic spreads. They also reveal that the epidemic creates negative externalities implying that spontaneously limiting activities is an inadequate response. The economic consequences of the pandemic are modelled as a mixture of supply and demand shocks, it is not entirely clear which type of shock will dominate. While the negative supply shock came first, the demand shock may end up dominating because certain sectors are hit harder than others. The macroeconomic literature also points out that the pandemic affects different groups of people to different extents: for example, quarantine measures affect young people and people with lower incomes more than others. The epidemic thus has significant consequences for the redistribution of income and consumption. In brief: governments' primary task is to implement public health measures that can flatten the epidemic's curve sufficiently to ensure that the health crisis connected with the spread of the coronavirus does not exceed the capacity of the given country's health system. These measures will necessarily contribute to worsening the economic crisis. During this stage of the crisis, in which fiscal policy plays an essential role, it is necessary ‚to do whatever it takes' to maintain the majority of the economy in a viable state. Monetary policy will play only a secondary role during this phase. The longer and more serious the health crisis, the worse the economic crisis will be: it may also start to manifest itself in the form of a financial crisis, exchange rate crisis etc., which may then demand more drastic fiscal policy measures and greater coordination between fiscal and monetary policies. This pandemic and the economic crisis it has given rise to are global crises. They cannot therefore be overcome in isolation in one country or another, but demand coordinated efforts from the most developed countries and proper aid for the less developed countries, with the international and supranational institutions (IMF, WB, ECB, EU and others) playing a substantial role.\n
Klíčová slova:
COVID-19 Číslo projektu: StrategieAV21/22 Poskytovatel projektu: AV ČR
host ::
