Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 51 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Charakterizace oocytů afrických rypošů
KOPECKÁ, Eva
This study is focused on the characterization of oocytes of long-lived rodents, naked mole-rat, and giant mole-rat, which are emerging models of long-term oocyte and ovarian quality. In the second part, the effect of repeated ovulations on aging-associated quality decline of oocytes is studied, comparing mouse and giant mole-rat.
Bioinformatic analysis of RNA dynamics during mammalian oocyte-to-embryo transition
Horvat, Filip ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Bruce, Alexander (oponent) ; Vioristo, Sanna (oponent)
Přeměna oocytu na emryo (oocyte-to-embryo transition, OET) je složitý biologický proces, při kterém terminálně diferencovaný oocyt podstupuje řadu koordinovaných změn, aby dal vznik souboru totipotentních buněk - blastoméře předimplantačního embrya. U savců je tento proces kontrolován převážně mechanismy posttranskripční regulace. Technologické pokroky v metodách sekvenování nové generace během poslední dekády umožnily studovat OET pomocí bioinformatických analýz transkriptomických a genomických datových sad. Práce předložená v této disertaci zkoumá mechanismy posttranskripční regulace a dynamiku různých RNA během OET pomocí podrobných výpočetních analýz. Práce je rozdělena do tří témat, která pokrývají různé aspekty regulace OET u savců a ilustrují role různých druhů RNA. První téma, které je v této práci popsáno, se zabývá složením a dynamikou maternálního transkriptomu u myší. Ve svém výzkumu jsme zkoumali roli deadenylázy CNOT6L při odbourávání maternálních mRNA u myší. Poskytli jsme důkazy, že subfertilita zvířat s defektem Cnot6l pravděpodobně souvisí s narušením deadenylace a degradace maternálních mRNA uložených v oocytu. V další studii jsme pomocí výpočetní analýzy zkoumali evoluční historii a funkci Sirena1, nejhojněji zastoupené lncRNA v myším oocytu. Analýza diferenciální exprese myších...
Ezrin-Radixin-Moesin (ERM) proteiny: Spojník tetraspaninových sítí a cytoskeletu gamet
Picková, Jana ; Frolíková, Michaela (vedoucí práce) ; Lánská, Eva (oponent)
Ezrin, který společně s radixinem a moesinem patří do rodiny ERM proteinů, hraje významnou roli v propojení membránových proteinů s aktinovým cytoskeletem. Ve spermiích byl ezrin doposud identifikován pouze u lidí a býků, kde se pravděpodobně podílí na řízení polymerace aktinu během kapacitace. V průběhu akrozomální reakce hraje aktin důležitou roli v přesunu proteinů z vnitřní akrozomální membrány do ekvatoriálního segmentu, což je děj nezbytný pro úspěšný průběh oplození. Mezi proteiny, které se během akrozomální reakce přesouvají do ekvatoriálního segmentu, místa iniciace fúze gamet, patří i protein CD9. Tento protein pravděpodobně stabilizuje interakce ostatních proteinů mezi spermií a oocytem během fúze gamet. V této diplomové práci jsme se zaměřili na roli ezrinu v propojení proteinu CD9 s aktinovým cytoskeletem v myší spermii. Pomocí nepřímé imunofluorescence jsme detekovali přítomnost ezrinu, CD9 a aktinu v akrozom intaktní myší spermii. Jejich ko-lokalizace v apikální akrozomální oblasti spermie naznačuje, že tyto proteiny mohou ve spermii interagovat, avšak naše výsledky ko-imunoprecipitace tuto možnost nepotvrdili. Nicméně, v apikální akrozomální oblasti jsme detekovali také přítomnost proteinu EWI-2, který by mohl být prostředníkem této vazby. V rámci práce jsme se rovněž zabývali...
Vliv bisfenolu S na průběh meiotického zrání prasečích oocytů in vitro
Kosařová, Zuzana ; Petr, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kaňka, Jiří (oponent)
Meiotické zrání je klíčovou fází vývoje samičích gamet. Do regulace procesu zrání mohou negativně zasahovat látky, které vstupují do organismu z vnějšího prostředí a následně narušují homeostázu na úrovni hormonálního řízení. Tyto látky se označují jako endokrinní disruptory (ED). Mezi nejrozšířenější ED patří bisfenoly. Po prokázání ED aktivity a právních regulacích využití bisfenolu A značně stoupla světová produkce bisfenolu S (BPS). Recentní studie potvrzují negativní vliv BPS přítomného v organismu na reprodukci lidí a zvířat. Přesto zůstává řada dopadů BPS na oogenezi stále nejasná. Tato práce je zaměřena na hodnocení vlivu BPS na vybrané markery rozpadu jaderné membrány v průběhu rozpadu zárodečného váčku (lamin A/C, lamin B1 a LEMD3) a na přeskupování chromatinu po výstupu prasečích oocytů z I. meiotického bloku. Výsledky prokazují negativní vliv BPS na průběh meiotického zrání zrychlením či zpomalením dějů, které souvisejí s rozpadem jaderné membrány a na nutnost se tímto tématem dále zabývat. Klíčová slova endokrinní disruptor, bisfenol S, meiotické zrání, rozpad jaderné membrány, oocyt
Role kumulárních buněk při zrání savčích oocytů
Meniuková, Kateřina ; Krylov, Vladimír (vedoucí práce) ; Drutovič, David (oponent)
Kumulární buňky vznikají v ovariálních folikulech diferenciací ze somatických granulózních buněk. Jsou uspořádány kolem oocytů ve stratifikovaných shlucích, jejichž nejspodnější vrstva se nazývá corona radiata. Buňky této vrstvy svými cytoplazmatickými mikroklky prochází přes zonu pellucidu do blízkosti oolemy, kde v místě vzájemného kontaktu buněk vznikají gap junctions, jež zajišťují signalizační a metabolickou provázanost. Oocyty produkují faktory ovlivňující procesy v kumulárních buňkách včetně jejich metabolismu a životaschopnosti. Kumulární buňky modulací množství cyklických nukleotidů v oocytech umožňují udržování meiotického arrestu, čímž oocytům poskytují čas pro dokončení růstové fáze a nabytí kompetence pro maturaci. Jelikož oocyty disponují velmi omezenou schopností zpracování glukózy, metabolická kooperace s kumulárními buňkami zprostředkovává zisk energie potřebné pro děje spojené s růstem a maturací. Kumulární buňky pomocí několika metabolických drah zpracování glukózy vytvářejí energetické substráty pro tvorbu ATP, které následně transportují do oocytů. Dále regulují i množství lipidových kapének v oocytech a ochraňují je před buněčnou toxicitou. Zvýšení koncentrace luteinizačního hormonu ve folikulu těsně před ovulací indukuje šíření signálu pro expanzi kumulárních buněk. Porušení...
Vytvoření a analýza kondicionálního knock-outu CDK12 pro studium reprodukční schopnosti samice
Sedmíková, Veronika ; Šušor, Andrej (vedoucí práce) ; Frolíková, Michaela (oponent)
Oogeneze je proces složité souhry změn na genetické, buněčné i strukturální úrovni, která by měla vyústit v diferenciaci samičích gamet. Je vyžadována striktní regulace těchto dějů, protože jakékoliv narušení by mohlo vést k poruchám plodnosti či postižení potomků. Smyslem této práce je odkrýt další znalosti o procesech ovlivňujících vývoj oocytů. Tato diplomová práce se zaměřuje na cyklin-dependentní kinázu 12 (CDK12), která patří do rodiny serin/threoninových kináz. Je známá pro svou pleiotropní roli v buněčných procesech jako je transkripce, translace, progrese buněčného cyklu, buněčná proliferace, reakce na poškození DNA (DDR) a udržování stability genomu. CDK12 vytváří aktivní komplex se svým vazebným partnerem cyklinem K a ovlivňuje tak elongační děj transkripce prostřednictvím fosforylace serin-2 na C-terminální doméně RNA polymerázy II. V předchozích studiích byla identifikována role CDK12 v implantaci blastocyst, kdy deplece CDK12 v myších embryích vedla k jejich letalitě, doposud se však nikdo nevěnoval studii funkce CDK12 v oocytu. Naším hlavním cílem bylo vytvořit životaschopný myší model s kondicionálním knock- outem CDK12 v oocytu. Použili jsme Cre-LoxP systém za pomoci oocyt specifického promotoru pro zona pellucida-3, s cílem objasnit vliv CDK12 na oogenezi, folikulogenezi a...
Vliv pergafastu 201 na vybrané markery meiotického zrání prasečích oocytů in vitro.
Procházková, Bára ; Petr, Jaroslav (vedoucí práce) ; Benc, Michal (oponent)
Pergafast 201 (N-(p-Toluenesulfonyl)-N'-(3-p-toluenesulfonyloxyphenyl)urea) je patentovaná vývojka barvy, která se nabízí jako alternativa k hojně využívaným bisfenolům A a S (BPA, BPS). U těchto látek byl prokázán negativní vliv na lidské zdraví a reprodukci již ve velmi nízkých dávkách a jedná se o endokrinní disruptory zasahující mimo jiné do procesu meiotického zrání. Účinky pergafastu 201 na savčí organismus v rámci oogeneze zatím nebyly sledovány. Cílem této práce bylo zhodnocení vlivu pergafastu 201 na vybrané specifické markery meiotického zrání po expozici prasečích oocytů pergafastem 201 v nízkých koncentracích in vitro. Tato práce je první, která popisujenegativní účinky pergafastu 201 na zrání prasečích oocytů in vitro, potvrzuje negativní vliv pergafastu na průběh meiotického zrání a na schopnost oocytu dosáhnout konečného stádia zrání a také jeho vliv na zvýšenou incidenci abnormálních dělících vřetének. Data ukazují vliv PF201 na metylaci epigenetických markerů H3K4me2 a H3K9me3. Předběžné výsledky také naznačují jeho vliv na expresi mRNA estrogenových receptorů α a β. Souhrnně tyto výsledky ukazují na případná rizika spojená s používáním této látky jako alternativy bisfenolů a nutnost prozkoumání jeho vlivu nejen na reprodukční zdraví lidí a zvířat.
Rypoš lysý a myš domácí jako modelové organismy reprodukčního stárnutí
KOPECKÁ, Eva
The aim of this study is to demonstrate the naked mole rat as a new possible model of reproductive aging. It is also pointing out the reproductive problems and diseases associated with increasing age in women. Furthermore, the study wants to introduce the role of mTOR in mouse embryonic development in relation to maternal age and decrease in fertility in a view of number of oocytes in mouse, guinea pig and naked mole rat.
Rozdíly ve vývoji gonád u kapra obecného ve věkové kategorii K2-K3 při rozdílných podmínkách chovu
FÁBRIK, Jan
Práce se zabývá vývojem gonád u kapra ve věku 2-3 roky ve stanovených podmínkách. K výzkumu bylo použito plemeno kapra obecného (Cyprinus carpio, L) zvané amurský lysec, který byl chován v RAS a rybníce. Cílem bylo potvrzení hypotézy, že je možné snížit generační interval u samic ze 4-5 let na 3. Sledované hodnoty byly váha ryb, váha gonád, gonadosomatický index, Fultonův koeficient a stupeň vývoje oocytů. Dalším zkoumaným faktorem byla závislost GSI na velikosti oocytů.
The foundation of maternal factors in sturgeon: from oocyte to embryo
POCHERNIAIEVA, Kseniia Kostyantynivna
Pokles početnosti divokých populací jesetera v posledních desetiletích vedl k rostoucímu zájmu o využití různých biotechnologických postupů vedoucích k ochraně nebo obnově těchto ohrožených druhů. Produkce chimér, transplantace zárodečných buněk nebo produkce pomocí tzv. "náhradního rodiče" by mohly rozšířit spektrum technik používaných k záchraně druhu či vést k obnově rybích populací. Úspěšná aplikace těchto metod u jeseterů vyžaduje znalost jeho embryonálního vývoje a informace o struktuře a charakteristikách samotného jeseteřího oocytu. K odhalení intracelulární geometrie, morfogenetických aspektů, mechanismů organizace mateřských determinantů a jejich pozdější reorganizace byly v rámci této práce použity techniky qPCR tomografie, inhibice transkripce a vizualizace jader. qPCR tomografie se ukázala jako spolehlivá technika pro stanovení úlohy genů detekovaných v animalní a vegetativní hemisféře oocytů jesetera a také pro identifikaci profilů těchto genů u ranných vývojových stádií embryí jesetera. qPCR tomografie byla v zásadě provedena ve dvou krocích: předběžné kroky tomografie a samotná RT-PCR. Optimálně orientované oocyty byly rozřezány na 30 ?m a sekce (prokrývající jak animalní tak vegetativní pól), u který byla následně provedena celková extrakce RNA. 12 vybraných maternálních genů: [actb, ppia, alas1, sdha, ywhae, dnd, vasa, vegt, wnt11, ddx25, otx1 a gdf1] bylo sledováno pomocí RT-PCR. Identifikovány byly dvě skupiny transkriptů klasifikovaných jako animalní nebo vegetativní geny s jasným gradientem. Primární geny zárodečné plasmy - markery jako dnd, vasa, ddx25 byly lokalizovány směrem k vegetativnímu pólu. To vysvětluje, kde presně se nachází prapohlavní zárodečné buňky v oocytech jesetera malého. Dalším aspektem použití této techniky byla srovnávací analýza profilů RNA v oocytech drápatky Xenopus laevis a jesetera malého Acipenser ruthenus. Byla zjištěna jednoznačná podobnost v lokalizaci molekul mRNA u těchto dvou druhů. Takovéto podobnosti v expresních profilech vzdáleně příbuzných druhů naznačují, že jejich dávní předkové mohli vzniknout z více příbuzných linií. alpha-Amanitin jako transkripční inhibiční faktor byl použit ke stanovení zygotického genomového přechodu v embryích jesetera malého. Přechod z mateřského na zygotický typ transkripce je charakterizován eliminací mateřských transkriptů a pokračuje produkcí zygotických transkriptů. U jesetera malého byl tento přechod identifikován po desátém štěpení - během pozdní blastuly, kdy počet buněk v blastomeře překročil 1000. Morfologické změny během přechodu mid-blastuly představují milníky ve vývoji metazoanů, protože každá buňka přenáší perfektní kopii svého genomu v každé divizi. Embrya vzniklá křížením jiker jesetera malého A. ruthenus a spermatu jesetera ruského Acipenser gueldenstaedtii druhů s odlišnou ploidní úrovní byla vytvořena za účelem zvýšení obsahu DNA v jádrech buněk. Nukleární vizualizace barvením 4'-6-diaminido-2-fenylindolem (DAPI) ukázala, že se buňky dělí synchronně konstantní rychlostí až do MBT v devátém buněčném cyklu u kontrolních embryí, která odpovídají 1000 buněčnému stadiu (13 hpf). Hybridní embrya jesetera malého a ruského vykazovala přechod od synchronního k asynchronnímu dělení v osmém buněčném cyklu, což je stadium 512 buněk (12 hpf). U jesetera malého i hybridních embryí došlo k přechodu během 1 hodiny. Embrya jesetera injikovaného alpha-Amanitinem také vykazovala kinetiku buněčného cyklu podobnou kontrolám, a to bez zpoždění nebo malformace během štěpení, což s největší pravděpodobností naznačuje, že MBT u jesetera probíhá nezávisle na začátku produkce zygotických transkriptů.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 51 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: