|
| |
|
|
Molekulárně genetické přístupy užívané pro preimplantační genetickou analýzu lidských embryí v asistované reprodukci
Limbergová, Jana ; Machoň, Ondřej (vedoucí práce) ; Šimoník, Ondřej (oponent)
Preimplantační genetické testování je jednou z hlavních klinických procedur, které probíhají v centrech asistované reprodukce na celém světě. Vyhledávají ho páry z mnoha různých důvodů. Příčiny problémů párů se mohou týkat dědičných chorob, které budoucí rodiče nechtějí přenést na potomky, či mohu zahrnovat riziko přenosu chromozomálních přestaveb. Dále se může jednat o neplodnost způsobenou zvýšeným rizikem aneuploidie embryí, která koreluje s vyšším věkem pacientky a dalšími faktory, které tato bakalářská práce diskutuje. Tato bakalářská práce se dále soustřeďuje na přístupy cytogenetických vyšetřeních pro reprodukční genetiku a diskutuje moderní klinické molekulární metody užívané ke zlepšení diagnostiky a terapie neplodných párů. To jsou například microarray metody, kvantitativní real-time PCR či sekvenování nové generace a způsoby celogenomové amplifikace. Dále práce zmiňuje metody, od kterých se postupně opouští, např. fluorescenční in situ hybridizaci a porovnává jejich výhody a nevýhody. Klíčová slova: preimplantační genetické testování, aneuploidie, strukturální přestavby, monogenní choroby, biopsie, fluorescenční in situ hybridizace, microarray metody, komparativní genomová hybridizace, kvantitativní PCR, sekvenování nové generace, karyomapping
|
|
|
Vývoj molekulárně genetických přístupů při asistované reprodukci
Limbergová, Jana ; Machoň, Ondřej (vedoucí práce) ; Šimoník, Ondřej (oponent)
Preimplantační genetické testování je jednou z hlavních klinických procedur, které probíhají v centrech asistované reprodukce na celém světě. Vyhledávají ho páry z mnoha různých důvodů. Příčiny příchodu páru se mohou týkat dědičných chorob, které budoucí rodiče nechtějí přenést na potomky, či mohu zahrnovat riziko přenosu chromozomálních přestaveb. Dále se může jednat o neplodnost způsobenou zvýšeným rizikem aneuploidie embryí, která koreluje s vyšším věkem pacientky a dalšími faktory. Práce se tedy soustřeďuje na nové přístupy u cytogenetických vyšetřeních pro reprodukční genetiku. Dále diskutuje klinické metody používané ke zlepšení diagnostiky a terapie neplodných párů, a také metody experimentální, které by mohly do budoucna být základem nových diagnostických postupů. To jsou například metody single nukleotidových polymorfismů, array čipové metody či sekvenování nové generace a celogenomové amplifikace. Ohlíží se po metodách, od kterých se postupně odpouští, jako například fluorescentní in situ hybridizace a porovnává jejich výhody a nevýhody. Klíčová slova: preimplantační genetické testování, aneuploidie, strukturální přestavby, monogenní choroby, biopsie
|
|
|
Deficity živin při vegetariánství u dětí
ŠIMONÍK, Ondřej
Bakalářská práce se zabývá deficity složek potravy při vegetariánství u dětí. Toto téma se stává více a více aktuálním, protože v současnosti se touto alternativní stravou stravuje větší část naší populace. Avšak důležité je uvědomit si, že tato strava sebou přináší i různá rizika, kromě všech účinků, které mají pozitivní vliv na organismus. A to zvláště v době růstu a vývinu mladého organismu, a nejvíce jsou tedy v ohrožení skupiny kojenců, malé děti a adolescenti. Cílem bakalářské práce bylo zmapovat, které složky potravy jsou v deficitu při vegetariánství u dětí a mladiství. Byly stanoveny dvě výzkumné otázky: "Jaké živiny jsou v deficitu u dětí, které se živí jako vegetariáni?" a "Co děti vede k tomu, že se živí jako vegetariáni?" Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřena na definování základních pojmů jako je vegetariánství a jeho rozdělení, dále se zabývá riziky a přednostmi tohoto způsobu stravování a problematikou nedostatku makro a mikro nutrientů. Praktická část byla zpracována kvalitativním výzkumem. Výzkumný soubor tvořili 4 děti a mladiství. Pro výzkum bylo potřeba získat od dětí čtrnáctidenní jídelníček a zajistit odběr krve. Z odběrů krve byl zjištěn deficit a jídelníčky byly následně propočítány v programu Nutriservis. Výsledky výzkumu jsou prezentovány formou tabulek a slovního zhodnocení. Z výzkumu vyplývá, že při vegetariánství se nachází některé složky potravy v deficitu u všech vybraných respondentů a je potřeba rozšířit informovanost o dané problematice.
|
|
|
Asistovaná reprodukce u psů
Kopecká, Iveta ; Tůmová, Lenka (vedoucí práce) ; Šimoník, Ondřej (oponent)
Pes patří mezi člověkem největší a nejdéle domestikované šelmy a zaujímá v jeho životě nepostradatelné místo. Pro zachování živočišného druhu je nezbytnou podmínkou jeho schopnost rozmnožovat se. Ke zvýšení úspěšnosti rozmnožování přispívají v posledních desetiletích i metody asistované reprodukce. Mezi nejrozšířenější metody asistované reprodukce u psů patří umělá inseminace. Ta může být prováděna několika způsoby v závislosti na místě deponace semene v pohlavním traktu feny (intravaginální, transcervikální intrauterinní, intratubulární inseminace). Uskutečněna může být za použití nativního, chlazeného či mraženého semene. Způsob provedení inseminace ovlivňuje úspěšnost samotného zabřezávání. Obecně lze říci, že nejúspěšnější bývá provedení intratubulární inseminace čerstvým spermatem. Další metodou je reprodukce za pomoci in vitro oplození oocytu a následného embryotransferu. Úspěšnost této metody je závislá na mnoha faktorech, mezi které patří například způsob odběru pohlavních buněk, způsob jejich uchovávání, složení kultivačních médií, mechanismy regulující jaderné zrání oocytů a jiné. Je zřejmé, že je potřeba dalších výzkumů, které povedou k pochopení molekulárních mechanismů, které řídí zrání oocytů a embryonální vývoj u psů. Poměrně novou metodou reprodukčních biotechnologií je přenos jádra somatické buňky do oocytu zbaveného vlastní genetické informace, tzv. klonování. Tato technologie prozatím nedosahuje významnějších úspěchů. Metody asistované reprodukce u psů ztěžuje celkově fyziologie reprodukčního systému, ale také obtížnější způsob získávání oocytů či embryí a posléze nalezení vhodné příjemkyně. Klíčovým se zdá být nalezení vhodnějšího řešení pro dlouhodobé skladování gamet. Dosažení úspěšného zmrazení spermií a kryokonzervace oocytů by vedlo k většímu využití reprodukčních technologií. Studie zabývající se asistovanou reprodukcí psů přispívají mimo jiné k celkovému pochopení reprodukčních mechanismů. Získané znalosti mohou umožnit zachování cenných psích genotypů in vitro.
|
|
|
In vitro produkce embryí u koní
Babická, Dominika ; Šichtař, Jiří (vedoucí práce) ; Šimoník, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je napsat literární rešerši zahrnující nejnovější poznatky z oblasti in vitro produkce embryí u koní. Aby bylo možné provést in vitro produkci embryí, je potřeba nejprve znát anatomii klisny a řízení pohlavní aktivity. Pohlavní soustava klisny se skládá ze dvou vaječníků, dvou vejcovodů, dělohy, pochvy a vulvy. Na rozdíl od jiných hospodářských zvířat probíhá vývoj oocytů v dřeni vaječníků. Pohlavní aktivita je řízena neurohumorálně a produkci hormonů zajišťuje centrální nervová soustava a endokrinní žlázy.
Pro in vitro produkci embryí se musí nejprve získat oocyty. Ty se sbírají buď z živých, nebo mrtvých klisen. U živých klisen se využívá ovum pick up (OPU, transvaginální aspirace oocytů pomocí ultrazvuku), laparotomie přes slabinu, nebo transkutánní punkce přes slabinu. Neinvazivní metodou je OPU, kdy se každý folikul několikrát vyplachuje, a v získaném roztoku se hledají oocyty. Invazivní, za to však úspěšnější metodou při získání oocytů, je transkutánní punkce přes slabinu. Z vaječníků z jatek se oocyty sbírají rozřezáním vaječníků, kyretáží, nebo aspirací. Velmi dobré výsledky v množství zíkaných oocytů má rozřezání vaječníků. Po sesbírání se oocyty nejprve musí roztřídit podle kvality kumulo-oocytárního komplexu na oocyty kompaktní, expandované, nebo degenerující. Kompaktní a expandované oocyty se rozlišují pod mikroskopem na základě morfologie okrajů těchto komplexů. Kompaktní oocyty mají čistou linii okraje, zatímco expandované oocyty mají okraje zdeformované a mají heterogenní cytoplazmu. Nejlepší výsledky pro produkci embryí vykazují expandované oocyty. Ty se nejprve musí nechat zrát v kultivačním médiu do stádia MII. Kultivační systém pro zrání oocytů se sestává z použití M199 s Earlovou solí, 10% fetálního bovinního séra a 5 mU - ml bovinního folikulostimulačního hormonu ve zvlhčené atmosféře 5% CO2 ve vzduchu při 38,2°C. Bylo zjištěno, že nezáleží na délce kultivace, výsledky vývoje blastocyst po 24 nebo 48 hodinách byly stejné.
Standardní IVF se u koní nedá provést kvůli změnám na zoně pellucidě a problematické kapacitaci spermií. Proto se používá intracytoplazmatická injekce spermie (ICSI), kdy se přímo do oocytu injikuje jedna znehybněná spermie. Před ICSI musí proběhnout kapacitace spermie pomocí kalcium ionoforu. Oocyt se dále kultivuje in vitro do stádia blastocysty. Další možností je přenos oplozeného oocytu přímo do děložního rohu klisny, nebo se uchovává pomocí kryokonzervace pro další použití.
|
host ::
RSS.