|
|
Experimental animal models and vectors of Leishmania (Mundinia)
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Courtenay, Orin (oponent) ; Soares Maia, Carla Alexandra (oponent)
Leishmanie jsou dvojhostitelští a hmyzem přenášení parazité obratlovců, kteří způsobují onemocnění označované jako leishmanióza, ohrožující více než miliardu lidí po celém světě. Tito parazité jsou aktuálně rozděleni do čtyř podrodů: Leishmania, Viannia, Sauroleishmania a Mundinia. Zástupci posledního jmenovaného podrodu se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Ačkoliv jejich medicínský i veterinární význam stále roste, o jejich rezervoárových hostitelích a přenašečích se ví jen velmi málo, stejně tak jako o možných modelových organismech využitelných pro jejich výzkum. Tato práce shrnuje výsledky naší snahy o rozšíření znalostí o tomto podrodu. V prvních třech studiích jsme se zaměřili na potenciální modelové hostitele a postupně jsme experimentálně infikovali morčata (Cavia porcellus), BALB/c myši, křečíky čínské (Cricetulus griseus) a pestrušky písečné (Lagurus lagurus) celkem 5 druhy leishmanií z podrodu Mundinia, a navíc jsme testovali rezervoárový potenciál afrických hlodavců myši nilské (Arvicanthis niloticus) a krysy mnohobradavkaté (Mastomys natalensis) pro L. chancei. Čtvrtá studie byla zaměřena na přenašeče. Provedli jsme experimentální infekce flebotomů, sdílejících rozšíření s danými druhy leishmanií, a tiplíků Culicoides sonorensis, abychom mohli sledovat vývoj leishmanií...
|
|
|
Pohlavní chromozomy u zástupců podřádu Nematocera
Ryšan, Tadeáš ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Parafyletická skupina Nematocera je značně diverzifikovaná jak do morfologie těla, tak i do životních strategií. Na základě morfologie pohlavních chromozomů (gonozomy) ji lze rozdělit do čtyř skupin definovaných již v polovině 20. století. Veškeré tyto systémy jsou založené na přítomnosti pohlavních chromozomů XY/XX, popřípadě na ztrátě chromozomu Y. Jednotlivé skupiny se rozlišují na základě toho, zda jsou chromozomy diferencované, jsou-li přítomná chiasmata a zda je zachován chromozom Y. Pozdější výzkumy však ukazují daleko vyšší diverzitu pohlavních chromozomů, a to převážně ve skupinách s homomorfními gonozomy. I přes skutečnost, že většina zástupců této skupiny nemá diferencované pohlavní chromozomy, nalezneme zde opakovaný vznik diferencovaných gonozomů a dokonce i pohlavních systémů X1X2Y1Y2/ X1X1X2X2 a ZW/ZZ, které jsou pro dvoukřídlé méně typické. Tato zjištění naznačují, že podoba pohlavních chromozomů u dvoukřídlých nemusí být tak stabilní, jak se dříve myslelo. Nedávno objevená nehomologie gonozomů napříč skupinou dvoukřídlých, včetně několika zástupců Nematocera, tuto myšlenku podporuje. Mnohonásobný nezávislý vznik gonozomů by mohl rovněž vysvětlit různorodost primárních faktorů určujících pohlaví u těch skupin, kde jsou tyto faktory známé. Klíčová slova: Nematocera, Phlebotomus,...
|
|
|
Opakovaná expozice slinám flebotomů: imunitní odpověď hostitele a vliv na přenášené patogeny
Pohanková, Lucia ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
5 Abstrakt V průběhu sání infikovaného flebotoma jsou do hostitele inokulovány sliny flebotoma, které mohou silně ovlivnit odpověď imunitního systému. Pokud se jedná o naivního hostitele, průběh infekce bývá většinou horší. U kožní leishmaniózy se léze vyvíjejí dřív, bývají destruktivnější a přetrvávají delší dobu. U hostitelů žijících v endemických oblastech výskytu leishmaniózy a jejich přenašečů bývají hostitelé často vystaveni sání neinfikovaných flebotomů. Pro hostitele jsou sliny antigenní a indukují tvorbu specifické buněčné a protilátkové odpovědi. Tato imunitní odpověď navozuje protektivitu proti leishmaniové infekci a liší se u různých hostitelů. Pokusy byly nečastěji dělané na myším a psím modelu. U lidí jako hostitelů je těžké sledovat vývoj leishmaniové infekce po předchozí expozici, proto se u lidí sledují zejména hladiny protilátek, podle kterých pak můžeme určit míru poštípání flebotomy a riziko přenosu leishmaniózy. Klíčová slova: Lutzomyia, Phlebotomus, DTH, protilátky, IgG,
|
|
|
Role makrofágů v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Flebotomové (řád: Diptera) jsou významnými přenašeči parazitických prvoků rodu Leishmania (řád: Trypanosomatida), kteří jsou do hostitele inokulováni společně se slinami vektora. Právě sliny flebotomů mají významnou roli v přenosu leishmaniózy - u naivního hostitele suprimují jeho imunitní systém a umožňují tak vývoj leishmaniové infekce, zatímco opakovaně pobodaní hostitelé jsou proti infekci chránění. Předložená diplomová práce se zabývá především vlivem slin flebotomů na buněčnou složku imunity hostitelů se zaměřením na makrofágy, které jsou klíčové v obraně proti leishmanióze. V první části diplomové práce jsme si zavedli myší model L. major - P. papatasi - Balb/c, na kterém jsme ověřili ochranný efekt imunizace slinami P. papatasi na vývoj leishmaniové infekce. Imunizované myši byly chráněné proti leishmaniím, což se odrazilo na velikosti léze, počtu leishmanií v uchu i spádové uzlině a také na produkovaných cytokinech. Makrofágy z imunizovaných myší však produkovaly méně oxidu dusnatého, zatímco arginázová aktivita byla srovnatelná s neimunizovanou skupinou. Indikátorem kontaktu hostitele s flebotomy nám byly naměřené IgG protilátky proti složkám slin, zatímco IgG protilátky proti leishmaniím sloužily jako ukazatel rozvoje infekce způsobené L. major. Další část experimentů byla věnována...
|
|
|
Metody chemického a biologického boje s flebotomy
Pružinová, Kateřina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Flebotomové (Diptera: Phlebotominae) jsou důležití z hlediska humánní i veterinární medicíny jako přenašeči nemocí, zejména leishmaniózy. Boj s flebotomy ztěžuje skutečnost, že jejich líhniště a odpočívací místa jsou často neznámá nebo obtížně přístupná. Chemický způsob kontroly flebotomů zahrnuje zejména užívání insekticidů k impregnování sítí, moskytiér nebo závěsů, reziduální postřiky domů, případně bariérové postřiky. U psů, kteří jsou rezervoárovými zvířaty viscerální leishmaniózy, se užívají insekticidní obojky nebo aplikace insekticidu formou "spot on". Chemické látky mohou být ale toxické pro necílové organismy a zároveň je u populací flebotomů možný vznik rezistence. Proto je nutné testovat nové metody, například využití entomopatogenních mikroorganismů (Bacillus sphaericus, B. thuringiensis, Beauveria bassiana), feromonových pastí nebo toxických rostlin. U komárů je úspěšně testován hormon TMOF, inhibitor biosyntézy trypsinu. Na základě podobnosti flebotomů a komárů testujeme účinek tohoto peptidu na trávení krve a vývoj vajec i u zástupců rodů Phlebotomus a Lutzomyia.
|
|
|
Effect of abiotic and biotic factors on Leishmania development in sand fly vectors
Hlaváčová, Jana ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Alten, Bülent (oponent) ; Traub-Cseko, Yara Maria (oponent)
Práce je věnována vývoji leishmanií v jejich přenašečích flebotomech, se zaměřením na faktory, které mohou tento vývoj ovlivňovat. Za jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících šíření leishmaniózy, jsou považovány globální změny klimatu, a proto byla první část práce věnována vlivu teploty na vývoj leishmanií ve flebotomech. Tři druhy leishmanií byly studovány ve dvou rozdílných teplotách (20 a 26 řC); L. infantum v přirozených přenašečích Lutzomyia longipalpis a Phlebotomus perniciosus a dva blízce si příbuzné druhy z podrodu Viannia, L. braziliensis a L. peruviana v Lu. longipalpis. Leishmania peruviana se vyvíjela dobře pouze v nižší z testovaných teplot, ve vyšší teplotě téměř všechny infekce vymizely mezi dnem 2 a 8 po sání, tj. v době, kdy dochází k defekaci strávené krve. Domníváme se proto, že L. peruviana, jakož to druh vyskytující se v Andách, je adaptována na pomalejší metabolismus přenašečů žijících v nižších teplotách. Naopak, druhy L. infantum a L. braziliensis se úspěšně vyvíjely za obou sledovaných teplot, což by mohlo mít význam pro jejich další šíření do nových oblastí. Dále jsme studovali vliv gregariny Psychodiella sergenti na vývoj L. tropica v přenašeči Phlebotomus sergenti. Gregariny jsou u flebotomů běžně nacházeny a je navíc známo, že u komárů mohou ovlivnit vývoj...
|
|
|
Effect of abiotic and biotic factors on Leishmania development in sand fly vectors
Hlaváčová, Jana
Práce je věnována vývoji leishmanií v jejich přenašečích flebotomech, se zaměřením na faktory, které mohou tento vývoj ovlivňovat. Za jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících šíření leishmaniózy, jsou považovány globální změny klimatu, a proto byla první část práce věnována vlivu teploty na vývoj leishmanií ve flebotomech. Tři druhy leishmanií byly studovány ve dvou rozdílných teplotách (20 a 26 řC); L. infantum v přirozených přenašečích Lutzomyia longipalpis a Phlebotomus perniciosus a dva blízce si příbuzné druhy z podrodu Viannia, L. braziliensis a L. peruviana v Lu. longipalpis. Leishmania peruviana se vyvíjela dobře pouze v nižší z testovaných teplot, ve vyšší teplotě téměř všechny infekce vymizely mezi dnem 2 a 8 po sání, tj. v době, kdy dochází k defekaci strávené krve. Domníváme se proto, že L. peruviana, jakož to druh vyskytující se v Andách, je adaptována na pomalejší metabolismus přenašečů žijících v nižších teplotách. Naopak, druhy L. infantum a L. braziliensis se úspěšně vyvíjely za obou sledovaných teplot, což by mohlo mít význam pro jejich další šíření do nových oblastí. Dále jsme studovali vliv gregariny Psychodiella sergenti na vývoj L. tropica v přenašeči Phlebotomus sergenti. Gregariny jsou u flebotomů běžně nacházeny a je navíc známo, že u komárů mohou ovlivnit vývoj...
|
|
|
Role katalázy a chitinázy v životním cyklu leishmanií
Glanzová, Kristýna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je infekční onemocnění působené dvojhostitelskými prvoky rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) přenášenými flebotomy (Diptera: Phlebotominae). Leishmanie jsou pro svůj životní cyklus vybaveny enzymatickou výbavou, která jim pomáhá úspěšně přežívat jak v hmyzích přenašečích, tak v savčích hostitelích. Enzym kataláza, který odstraňuje H2O2 a chrání tedy buňky před reaktivními formami kyslíku, v genetické výbavě leishmanií chybí, ač je přítomný u příbuzných jednohostitelských trypanosomatid. Enzym chitináza se může uplatňovat v interakci leishmanií s chitinózními strukturami ve flebotomech (peritrofická matrix, stomodeální valva) a jelikož je produkován i amastigoty, mohl by hrát roli i v hostiteli. Roli těchto dvou enzymů v životním cyklu leishmanií jsem testovala pomocí přímého srovnání mutantních linií L. mexicana s vloženým genem pro katalázu a s deleci genu pro chitinázu s kontrolními skupinami. Prováděla jsem experimentální infekce flebotomů druhu Lu. longipalpis včetně přenosu leishmanií na hostitele, testovala přežívání leishmanií v makrofázích a prováděla experimentální infekce BALB/c myší s následnými xenodiagnostickými pokusy. Přítomnost katalázy neovlivnila příliš schopnost množení a přežívání leishmanií ve flebotomech, naše pokusy ale potvrdily neslučitelnost...
|
|
|
Bakterie rodu Asaia a Wolbachia u flebotomů
Sovová, Kristina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Flebotomové jsou prokázanými přenašeči řady patogenů, včetně parazitů rodu Leishmania. Vývoj leishmanií probíhá ve střevě přenašeče, které je zároveň kolonizováno řadou dalších mikroorganismů tvořících společenství nazývané střevní mikrobiota. Přítomnost a složení střevní mikrobioty může mít vliv na mortalitu flebotomů, ale také na vývoj přenášeného patogena. Na rozdíl od komárů je tato problematika u flebotomů málo prozkoumána. Předložená diplomová práce se zaměřuje na bakterie rodu Asaia a Wolbachia a jejich možný vliv na vývoj leishmanií ve střevě přenašeče. Práce přináší první informace o výskytu bakterií Asaia sp. a Wolbachia sp. u flebotomů z Balkánského poloostrova - ohniska viscerální leishmaniózy a onemocnění působených fleboviry. U 237 jedinců z podrodu Larroussius byly Asaia sp. a Wolbachia sp. detekovány s prevalencí 2,5 % a 8,4 %. Zároveň byly na přítomnost těchto bakterií prostudovány laboratorní kolonie flebotomů. Z dvanácti studovaných kolonií byl pouze u jedné (Phlebotomus perniciosus) detekován pouze rod Wolbachia. Následovaly pokusy o eliminaci Wolbachia sp. z této laboratorní kolonie, s cílem budoucího využití Wolbachia-negativních flebotomů při experimentálních infekcích s leishmaniemi. Závěrečná část diplomové práce byla věnována bakteriím rodu Asaia, konkrétně druhu A....
|
|
|
Mikrobiota a protista ve střevě flebotomů a komárů
Sovová, Kristina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Jančářová, Magdaléna (oponent)
Flebotomové a komáři jsou přenašeči leishmanií a plasmodií, což jsou parazitární protista, která způsobují malárii a leishmaniózu. Komáři i flebotomové jsou vystaveni širokému spektru mikroorganismů, které se do jejich těla dostávají kontaktem s okolním prostředím, při příjmu potravy nebo přenosem z jedince na jedince. Larvy získávají mikroorganismy z mikrohabitatu líhnišť, dospělci z cukerné potravy a krve. Naprostá většina bakterií vyskytujících se v mesenteronu střeva dospělých přenašečů patří do skupiny gram negativních. U larválních stádií se však poměr gram pozitivních bakterií ve střevě zvyšuje. Ve střevě přenašeče se bakterie mohou setkávat s parazitárními protisty a ovlivňovat zde jejich vývoj přímo nebo nepřímo. Přímé ovlivnění může být způsobeno například produkcí sekundárních bakteriálních metabolitů. Nepřímo mohou bakterie modulovat kompetenci vektora přes jeho imunitní systém. Klíčová slova: Phlebotomus, Lutzomyia, Leishmania, mikrobiom
|
host ::
RSS.