|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Freedom of religion in European and international law and its relationship with other fundamental rights
Bartoň, Daniel ; Scheu, Harald Christian (vedoucí práce) ; Zemánek, Jiří (oponent)
Evropa se nepovažuje za příliš náboženský kontinent. A pokud si nějaké náboženské tradice přiznává, pak jsou spojovány s křesťanstvím, které bylo vytlačeno z veřejného života. Plná svoboda náboženství je možná jen ve vnitřním světě člověka, v rámci tzv. forum internum. Manifestace náboženského přesvědčení navenek je podrobena řadě omezení, která se liší v jednotlivých částech Evropy především podle historického vývoje a přítomnosti konkrétních náboženských skupin. Oddělení vnitřního náboženského přesvědčení a jeho vnější manifestace může působit poněkud schizofrenně, především pro věřící, kteří se snaží žít svou víru naplno. Dalo by se říci, že souvisí především se Západní sekulární tendencí reagující na dějiny plné náboženského napětí a konfliktů. Není však přijímáno nekriticky především pro nekřesťanské náboženské okruhy jde o poměrně cizí koncepci. A dokonce ani řada křesťanských myslitelů by se pod něj nedokázala podepsat. Základní tezí, kterou se tato práce nastiňuje je, že rozdíl v pojetí celistvosti víry a náboženství (popř. dělení na forum internum a forum externum) má zásadní vliv na pojetí náboženské svobody. Vede často ke konfliktům s dalšími základními právy, které se zdají obecně neřešitelnými, což je zřetelné v nejednotné rozhodovací praxi státních orgánů a soudů.
|
|
| |
|
|
Racionalizace evropského regulačního rámce
Šilhánová, Martina ; Zemánek, Jiří (vedoucí práce) ; Tichý, Luboš (oponent)
74 Závěr Následující kapitola shrnuje hlavní závěry v oblasti racionalizace evropského regulačního rámce, jichž se dosáhlo přijetím Lisabonské smlouvy a realizací iniciativ v rámci souhrnné strategie pro zlepšování právního prostředí. Za hlavní přínos Lisabonské smlouvy v oblasti harmonizace práva lze považovat lepší rozdělení a definování pravomocí mezi orgány EU a členské státy. Článek 3 SFEU uvádí úplný výčet oblastí spadajících pod výlučnou pravomoc evropských zákonodárců. Navazující článek 4 uvádí demonstrativní výčet hlavních oblastí náležejících pod sdílenou pravomoc doplněnou o negativní definici sdílených pravomocí, z níž vyplývá, že oblasti působnosti neupravené v čl. 3 ani v čl. 6 SFEU jsou zařazeny do kategorie sdílených pravomocí. Článek 2 SFEU posiluje roli orgánů EU při výkonu sdílených pravomocí, neboť z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že primární úloha při plnění legislativní činnosti u sdílených pravomocí je delegována na orgány EU a členským státům je přenechána v takovém rozsahu, v jakém ji orgány EU nevykonávají. Členské státy mají možnost zabránit jejímu extenzivnímu pojetí použitím brzdy kontroly při tvorbě legislativního aktu vycházejícího z Protokolu o použití zásady subsidiarity a proporcionality, kdy je členským státům ponechána lhůta 8 týdnů pro předložení námitek ohledně...
|
|
|
Odpovědnost členského státu za porušení práva Evropské unie
Donné, Michal ; Král, Richard (oponent) ; Zemánek, Jiří (oponent)
K zajištění efektivního působení práva EU je nezbytné jeho řádné uplatňování členskými státy. To zahrnuje jak správné a včasné plnění implementačních povinností legislativními orgány a provádění právních aktů EU, tak respektování a správnou aplikaci přímo účinných norem práva EU vnitrostátními soudy. Imanentní součástí právního řádu EU je i úprava právních následků porušování povinností členských států plynoucích z jejich závazků přijatých ve Zřizovacích smlouvách nebo stanovených normami sekundárního práva EU, případně závaznými rozhodnutími orgánů EU. Tímto právním prostředkem, zajišťujícím dodržování a vymahatelnost práva EU je právní institut odpovědnosti členského státu za porušení práva EU. Odpovědnost členského státu je dílčím způsobem upravena Smlouvami v (i) řízení pro nesplnění povinnosti podle čl. 258 až 260 SFEU, které se v modifikované podobě podle čl. 271 písm. a) a d) SFEU uplatní i v případech neplnění závazků členských států, jež vyplývají ze statutu Evropské investiční banky a povinností národními centrálními bankami podle Smluv a statutu ESCB a ECB, (ii) řízení pro porušení rozpočtové kázně podle čl. 126 SFEU, a (iii) řízení pro porušení hodnot na nichž je založena EU podle čl. 7 SEU. Obsah odpovědnosti členského státu je však podstatným způsobem doplňován a dotvářen judikaturou...
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.