|
|
Human Corporeality in the Philosophy of George Berkeley
Špinka, František ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
George Berkeley je immaterialista. Materiální substanci považuje za zbytečný a vnitřně rozporný koncept, a postuluje proto monismus duchovní substance. Přitom ale nepopírá, že fyzický svět a také lidské tělo jsou, alespoň v nějakém slova smyslu, reálné a existující. Nejsou pouhými přeludy. Tato práce se snaží ukázat dvě věci. Za prvé, že Berkeley považuje lidské tělo za něco, co je reálné, totiž za ideu či spíše konglomerát idejí, jehož existence je zcela závislá na aktivitě duchovních substancí. Za druhé, že toto tělo odlišuje od ostatních idejí a předmětů ve fyzickém světě tím, že jej těsněji váže na lidskou přirozenost, která je konstituována konečnou duchovní substancialitou. Práce se však také snaží ukázat, v jakém ohledu není téma lidské tělesnosti v kontextu Berkeleyho duchovního monismu dostatečně domyšleno. Klíčová slova: George Berkeley, imaterialismus, lidská tělesnost, lidské tělo, konečné duchovní substance
|
|
|
Býti jedno jen: Základy Spinozovy ontologie
Vašíček, Jan ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Práce se zabývá analýzou základních tezí Spinozovy ontologie, jak jsou představeny především v první knize Etiky. S tím je spojena snaha načrtnout pojmové schéma, které by tuto ontologii přehledně vystihovalo. Jádro textu tvoří zkoumání několika důležitých metafyzických kategorií, které definují prostor Spinozovy substanciální ontologie. Jmenovitě se jedná o téma kvantity a diference, existence a kauzality, imanence a konečnosti. Tyto kategorie představují určitou zobecněnou linku argumentace, v níž se objeví některé z tradičních problémů bádání o Spinozově metafyzice, jako jsou například problém sdíleného atributu či otázka vztahu substance a atributu. Vyústěním práce je interpretace vyplývání přírody z Boha a jejich vztahu na základě předchozích zjištění. 1
|
|
|
Metodologie psychofyzického problému v Bergsonově Hmotě a paměti
Vališka, Tomáš ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Bergsonova Hmota a paměť představuje originální koncepci vnímání, která je rozvinuta na základě dualistické ontologie. Bergsonovo řešení psychofyzického problému tudíž není pokusem vysvětlit jej jako izolovaný fenomén, nýbrž ambiciózním projektem, který se snaží vnímání zasadit do světa, v němž koexistují řád vnímání a matematický řád vědy. V této práci se pokusím stanovit metody, jež určují způsob řešení problémů Hmoty a paměti. Rámcově se budu také věnovat Eseji o bezprostředních datech vědomí.
|
|
|
The Rule-Following Paradox
Samčík, Jozef ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
V bakalárskej práci sa zaoberám paradoxom, ktorý Wittgenstein spomína v §201 Filozofických skúmaní. Tento paradox spočíva v tom, že v závislosti na konkrétnom výklade pravidla je možné uviesť akékoľvek jednanie do súladu alebo do rozporu s daným pravidlom. Kripke nazýva tento problém paradoxom nasledovania pravidla a považuje ho za centrálny problém Filozofických skúmaní. Najskôr objasním úlohu pravidla v širšom kontexte Wittgensteinovho prístupu k jazyku. Ukážem pri tom, že fenomén nasledovania pravidla má kľúčovú rolu pre pochopenie pojmu "význam". Potom vyložím samotný paradox nasledovania pravidla na príklade dialógu so skeptikom. Následne popíšem účinok skeptických argumentov na vybrané koncepcie významu. Nakoniec porovnám a zhodnotím Kripkeho a McDowellovu interpretáciu Wittgensteinovho riešenia paradoxu nasledovania pravidla. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Pravda u Rortyho a Davidsona
Šulcová, Kristýna ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
(česky): Richard Rorty a Donald Davidson se v oblasti filozofie jazyka verbálně shodují na řadě podstatných témat, mimo jiné na odmítnutí korespondenční teorii pravdy, na nemožnosti podat definici pravdy, na odmítnutí dualismu a schématu a na neudržitelnosti dichotomie mezi realismem a antirealismem. Podstatné odlišnosti, představované zejména trváním na pojmu objektivní pravdy v případě Davidsona a svérázným pragmatismem na straně Rortyho, přesto přetrvávají. Úkolem této práce je přesně lokalizovat neshody obou filozofů a zjistit, zda jsou jejich projekty nakonec kompatibilní, nebo zda je jejich široký souhlas v některých tématech naopak spíše zdánlivý. Za tímto účelem práce detailně sleduje pojem pravdy obou filozofů se zvláštním ohledem na pojem objektivní pravdy u Donalda Davidsona. Závěrem interpretace je, že Rorty soustavně dezinterpretuje Davidsona, pokud se tohoto pojmu týká. Protože ale Davidson stejně jako Rorty odmítá, že by pravda mohla být normativní, a zcela ji tak odlučuje od odůvodňování, jsou obě koncepce i přesto slučitelné.
|
|
|
Filozofické možnosti otázky po osobní identitě
Endrle, Jaroslav ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
(česky) Tématem této práce je problém osobní identity. Jejím cílem je nalézt altrnativní způsob položení a řešení této otázky. K dosažení toho je zvolen následující postup. Nejprve jsou vytknuty tří hlavní problematické body, které určují směr, jímž se ubírají diskuze vedené na toto téma především v rámci analytické filozofie. Těmito předpoklady jsou - ontologické pojetí identity, logická disociabilita mysli a těla a metoda myšlenkového experimentu. Hlavní část práce lze chápat jako návrh cesty vedoucí k překonání jich samotných i těžko řešitelných problémů, k nimž vedou. Ta začne na konci první části obecnou kritikou ontologického pojetí identity a představením alternativního epistemického pojetí identity. V druhé a klíčové části práce je představeno schéma teorie konceptuálního systému. Právě v něm nalezneme alternativní rámec, v němž má být otázka identity osoby řešena. Jeho zavedením bude zablokována logická disociabilita kritérií identity osoby. Zároveň v něm bude fundováno epistemické pojetí identity. Na konci druhé části práce pak bude naznačen původ i funkce konceptu osoby v konceptuálním systému. Budu tvrdit, že se koncept osoby vyvinul z konceptu role, který slouží k organizaci kooperativních aktivit. Po přehodnocení pojetí identity a navržení konceptuálního rámce, jehož použití umožňuje...
|
|
|
Pojetí objektu jakožto komplexu percepcí u Davida Huma
Fršlínek, Jan ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Práce pojednává o objektu (jakožto komplexu percepcí) a s daným tématem souvisejícími otázkami v kontextu filosofie Davida Huma, jak je obsažena především v první knize jeho díla Treatise of Human Nature a rovněž s přihlédnutím k dílům Enquiry Concerning Human Undestanding a An Abstract of A Treatise of Human Nature a dalším titulům primární a sekundární literatury. Tematizováno je v tomto kontextu tedy nejprve Humovo pojetí percepcí jako takové (a to na základě první kapitoly Treatisu, Of ideas, their origin, composition, connexion, abstraction etc.). Poté je v souvislosti s předchozím pojednáno i o Humově pojetí identity (především objektu-tělesa) a jeho koncepce individuace, resp. i stálosti a koherence. (a to na základě čtvrté kapitoly Of scepticism with regard to senses). Na konci práce jsou kontrastovány různé možné typy objektů, jež lze (dle autora této práce) chápat jako komplexy percepcí a poté je nabídnuto schéma hypotézy o individuaci tzv. materiálních těles (bodies) v prostoru.
|
|
|
Od Descartovy mysli ke Kantovu rozumu
Dekastello, Petr ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Primárním východiskem zkoumání je dílo R. Descarta Meditace o první filosofii a zkoumání pojmu chápavosti (intellectus) a jeho postavení v rámci mysli (mens) ve vztahu k myšlení (cogitatio). K tomu je třeba tematizovat a brát v úvahu také smyslové vnímání (sentio) a představivost (imaginatio), které zprostředkovávají chápavosti "materiál" k souzení. Cílem práce je ukázat, jakou má chápavost funkci v "rozumu" a předložit interpretaci, jakým způsobem se nám může jevit struktura mysli v závislosti na rozumu (ratio), a to v pojednání R. Descarta, jeho díle a odpovědích na námitky. Postavení a funkce chápavosti bude konkrétně zkoumána náčrtem logické struktury vzájemné závislosti uvedených hlavních pojmů, které jsou zásadní pro chápání podstaty lidské mysli. V závěru bude na prozkoumaných základech ukázáno, že systém "rozumu" R. Descarta lze chápat jako východisko transcendentálního pojetí rozumu u Kanta, které vede k idealistickému pojetí světa a vychází z apriorních forem myšlení. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Sebevědomí a sebepoznání. Studie k roli subjektu a vědomí myšlení v Descartově filosofii
Kollert, Lukáš ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Předložená práce se snaží prozkoumat z širší perspektivy Descartovo cogito především v kontextu Meditací o první filosofii (1641) a dalších pro zkoumané téma relevantních spisů. S cílem nabídnout komplexní podání Descartova prvního poznatku se přitom nezaměřuje pouze na rozbor samotného cogito, na analýzu jeho logické struktury apod., nýbrž nahlíží na něj také optikou dalších klíčových doktrín tvořících součást Descartovy filosofie. Z toho důvodu se práce postupně věnuje určení totožnosti meditujícího a představení metodické skepse, otázce zpochybnění logických zásad v První meditaci, problematice karteziánského kruhu, výkladu rozdílu implicitního a explicitního vědění, nauce o vrozenosti idejí a konečně také otázce po tom, jak jsme si podle Descarta vědomi našeho myšlení. Především v souvislosti s problematikou přítomnosti ego v cogito a vědomosti myšlení se pak práce uchyluje k dílčím úvahám systematické povahy překračujícím rámec interpretace Descartova myšlení. Tak jsou např. v poslední kapitole práce věnované objasnění vědomí myšlenek a mentálních stavů představeny a konfrontovány tři různé typy přístupů k tomuto problému. Důvodem zvoleného postupu je v případě uvedeného tématu ta okolnost, že se zde Descartovo stanovisko k dané problematice zdá být více než v jiných případech nezřetelné....
|
|
|
Spinozovo pojetí individua
Petříček, Jan ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
SHRNUTÍ Předkládaná práce se pokouší zčásti rekonstruovat teorii individua, kterou Spinoza vypracovává ve své Etice. Tato jeho teorie sestává ze tří složek: z nauk o tělesných individuích, o singulárních esencích a o conatu. Předmětem této práce je ona posledně zmíněná doktrína; protože jsou však všechny tyto koncepce navzájem spjaté, dotkneme se stručně i obou zbývajících. Výchozím problémem práce je skutečnost, že conatus Spinoza v Etice označuje několika různými pojmy, které se na první pohled nezdají být ekvivalentní: ztotožňuje jej s "mocí jednat", "silou existovat" a "aktuální esencí". Nejprve tak předkládáme stručné vysvětlení těchto pojmů a posléze se je pokoušíme smířit. K tomuto jejich sjednocení dospíváme za pomoci výkladu o Spinozově pojetí esencí; ukazujeme pak, že ony pojmy lze navzájem smířit tehdy, chápeme-li conatus jako sílu, skrze kterou esence produkuje své nutné vlastnosti. Následně se však ukazuje, že tuto koncepci conatu je ještě zapotřebí modifikovat, neboť není práva skutečnosti, že esence může být afikována vnějšími věcmi. Abychom z tohoto faktu vydali počet, zavádíme pojem konstituce esence. Ten pak vysvětlujeme na základě četby "fyzikálního exkursu", textu, v němž Spinoza prezentuje svou nauku o tělesných individuích. Výsledkem těchto zkoumání je pak konkrétnější vymezení conatu:...
|
host ::
RSS.