|
|
Buddhismus, rostliny a environmentální etika
Kocurek, Jakub ; Holba, Jiří (vedoucí práce) ; Heřman, Robin (oponent)
SOUHRN Tato diplomová práce se zabývá buddhistickým přístupem k rostlinám v průběhu jeho dějin a šíření. Vycházím ze sekundární literatury a překladů primárních textů do západních jazyků. Zaměřuji se především na to, zda buddhismus chápe rostliny jako cítící bytosti a zda jim přisuzuje možnost dosáhnout buddhovství. Neopomíjím ani stručné představení předbuddhistických představ týkajících se rostlin v dané zemi a v případě Indie věnuji pozornost zejména džinismu, který je historickým souputníkem buddhismu. Zjištěné skutečnosti pak zasazuji do širšího rámce buddhistické environmentální etiky a náhledu buddhismu na přírodu. Práce tak kromě představení různých, často protichůdných přístupů k rostlinám, které se v průběhu historie objevily, rovněž přispívá k diskuzi o tom, zda je buddhismus ekologický či nikoliv. V předbuddhistické Indii byla rozšířená představa, že rostliny jsou cítící bytosti a byly začleněny do koloběhu znovuzrozování. Toto schéma přejal džinismus, kdežto buddhismus se vydal jinou cestou. Zatímco rané části kánonu obsahují nařízení zakazující ubližování rostlinám, pozdější texty rostliny ze sféry cítících bytostí explicitně vylučují. Toto téma se těšilo zájmu zejména ve východním buddhismu, zatímco v ostatních oblastech bylo spíše přehlíženo. Východní buddhismus, zejména japonský, totiž...
|
|
| |
|
|
Džátaky - Legendární životopisy Gautamy Buddhy ve sbírce Džátakatthavannana
Horáček, Petr ; Holba, Jiří (vedoucí práce) ; Ondračka, Lubomír (oponent)
Tato práce seznamuje čtenáře s možnými interpretacemi žánru buddhistických posvátných biografií, džátak. Autor se zaměřuje na sbírku Džátakatthavannana, součást pálijského kánonu, jenž je důležitým textem pro raný a théravádový buddhismus. Charakteristickým rysem džátak je, že Siddhártha Gautama z rodu Šákjů, známější pod svým titulem Buddha, v nich vypráví o svých minulých zrozeních, ve kterých je nazýván Bódhisattvou. V souladu s buddhistickou kosmologií na sebe Bódhisattva bere různé podoby: lidskou, zvířecí či mytických bytostí. V džátakách lze vypozorovat symbolické odkazy na psychologické, sociální, etické, politické, náboženské a filozofické náměty kultur, v nichž byly tradovány. V raných džátakách se objevují také motivy známé z bajek či z mytologií kultur jiných. Jejich význam však bývá jinak odstíněný, případně zcela jiný. Sémantická hodnota témat je totiž z velké části dána zařazením do konfigurace vztahů mezi symboly, která je v různých kulturách odlišná, což autor na konkrétním případě ukazuje. Z toho vyplývají pro práci dvě východiska. Zaprvé, autor nehledá původní formy džátak a nezabývá se jejich vývojem z lingvistického hlediska. Zadruhé, autor porovnává motivy objevující se napříč jednotlivými džátakami. V práci jsou hodnoceny různé teoretické přístupy k džátakám. Nejpřínosnějším...
|
|
|
Změnitelnost lidské přirozenosti ve světle hodnoty
Jelínek, Jakub ; Barabas, Marína (vedoucí práce) ; Holba, Jiří (oponent)
Tato práce představuje na kontrastu Kantovy morální filosofie s buddhistickým myšlením otázku, je-li naše přirozenost změnitelná a v etickém smyslu hodná změny. Kantova koncepce spojuje moralitu s nátlakem na touhy (především je řeč o náklonnostech - navyklých smyslových žádostech), protože chápe smyslovost, do které je řadí, jako danost. Rozpolcení člověka na rozum (stojící mimo kauzalitu) a smyslovost je příčinou, proč Kantovy pokusy zahrnout do svého systému morální pokrok směrem k "radostnému plnění povinnosti" končí nezdarem, nemá-li tento systém projít radikální rekonstrukcí. Zkušenost touhy však ukazuje její ne-mechanické založení, založení v rozumění předmětu jako hodnotnému pro nás. Buddhistická nauka o ne-já (podobně jako Heideggerova myšlenka, že si zprvu rozumíme mylně jako vyskytujícímu se jsoucnu) toto rozumění problematizuje. Sebe- vymezení zakládající touhu znamená rozumět si jako předmětu, s nímž se může něco stát a jenž může mít nějaké atributy. Zkušenost svobody ale ukazuje, že naše moc jednat není takovouto možností. Jsme-li sto rozpoznat sebe-vymezení (sobectví) jako omyl, znamená to změnitelnost naší povahy. A jelikož nás takové nazírání zbavuje tíhy života vůbec (dukkha), je odpovědí na základní etickou otázku, "jak žít".
|
|
| |
|
|
"Východní theodicea" jako alternativní lék na západní problém zla v náboženství
Šestáková Novotná, Kateřina ; Novák, Lukáš (vedoucí práce) ; Holba, Jiří (oponent)
Tato práce vychází z nespokojenosti některých filozofů s tradičními západními řešeními problému zla v náboženství a nabízí alternativní řešení, které z velké části čerpá z východní filozofie advaity. Tradiční theodiceje podle kritiků neřeší tyto aspekty problému zla: problém s rozsahem a distribucí zla, utrpením zvířat a věčným zatracením. Přijetí tří prvků východní filozofie spolu s některými tradičními strategiemi tyto problémy řeší. Prvním prvkem je myšlenka universální spásy, druhým teorie karmanu a reinkarnace, třetím advaita a lila. Tyto prvky mohou být přijaty v různých verzích a kombinacích, z nichž některé jsou ve větší míře slučitelné s tradičními prostředky, jiné v menší. Výsledné řešení má hypotetický charakter a je spíš naznačením několika způsobů, jimiž lze problém zla řešit. Nejde jen o aplikaci východních konceptů na západní problém, ale spíš o vzájemnou interakci. Z toho důvodu čerpám i ze západní new age literatury a sama užívám východní koncepty kreativně. I když je řešení problému založeno na filozofii indické advaity, vyjadřuji se kriticky k jejímu obvyklému závěru, že svět nemá z nejvyšší perspektivy hodnotu a pokouším se ukázat způsoby, jak se tomuto závěru může advaita vyhnout.
|
|
|
Ničiren, fundamentalistický buddhista
Bártová, Zuzana ; Chlup, Radek (oponent) ; Holba, Jiří (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce pojednává o japonském buddhistickém mnichovi jménem Ničiren, který žil ve 13. století. Zabývá se jednak jeho životem, jednak různými aspekty jeho učení. Převážně se pohybuje v myšlenkovém světě japonského buddhismu, který je součástí mahájánového buddhismu. Vedle toho zasazuje základní Ničirenovy myšlenky do obecného buddhistického rámce. V závěru propracovává dané téma z hlediska obecně religionistické reflexe, tj. daný fenomén zkoumá z pohledu fundamentalistických hnutí. Výsledky ukazují, že Ničiren je fundamentalistou. Práce může sloužit jako podklad pro bližší studium náboženských hnutí, které se v pozdější době odvolávají na Ničirena.
|
|
|
Zenový mistr Dógen a jeho koncept buddhovské podstaty v kontextu vývoje buddhistické nauky
Pošar, Matěj ; Holba, Jiří (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Tato práce se pokoušela sledovat problematiku buddhovské podstaty v rule zenového mistra Dógena (zejména v klíčové stali Buššó), zasadit ji do kontextu vývoje buddhistické nauky a zároveň potvrdit premisu, že Dógen, stejně jako originální myslitel, byl zároveň věrným pokračovatelem myšlenkových proudů, které vznikly mnohem dříve na asijské v pevnlne. Sledované linie, které se v Dógenově díle spojují v homogenní myšlenkový komplex, je možné rekapitulovat v několika hlavních bodech takto: 1. Nestálost a ne-já neboli problematika bezpodstatnosti (nesubstančnosti): Stejně jako raný buddhismus, Dógen odmítá představu duše a jakýkoli substanční základ světa a dodržuje myšlenku okamžikovosti dharem, která z toho vyplývá. Ale zároveň stejně jako tathágatagarbhová teorie se Dógen nebojí používat pro buddhovskou podstatu respektive pro dharmadhátu pojem "já". Tak jako je celý svět cítící bytostí, je pro Dógena i naším pravým - leč nestálým a neustále se proměňujícím - "já". 2. Střední cesta, nondualita: Počínaje Buddhovým mlčením a způsobem odpovědí známým jako čatuškoti (tetralemma) se do buddhismu dostává důležitá snaha nepřiklánět se ani k jednomu pólu jakéhokoli dichotomického chápání. V rámci tohoto postoje, jak bylo ukázáno, byla nejdůležitější střední cesta mezi extrémy nihilismu a eternalismu...
|
|
|
Deset králů a čínská buddhistická pekla
Kocurek, Jakub ; Holba, Jiří (oponent) ; Bělka, Luboš (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá čínskými buddhistickými pekly a s nimi spjatým konceptem Deseti králů. Koncept sám je výsledkem syntézy čínských předbuddhistických představ s těmi buddhistickými pocházejícími z Indie i Střední Asie. Nejdříve je popsáno rané čínské pojetí duše, jejího posmrtného údělu a podsvětí. Jelikož se jedná o originální čínský koncept zahrnující nejen čínské, ale také buddhistické představy, pojednává se rovněž o vzniku a vývoji pojetí buddhistických pekel. U nich si práce všímá jejich původu v indických náboženských tradicích i pozdějších proměn v různých vývojových fázích buddhismu. Podrobněji se zaobírá postavami boha Jamy a bódhisattvy Kšitigarbhy vytvářejících spojovací článek mezi různými vývojovými fázemi i jednotlivými náboženskými okruhy. U samotné koncepce Deseti králů se práce zabývá nejen jejím vznikem, vývojem a strukturou, ale i o dostupnými prameny a to jak obrazovými, tak textovými. U obou typů pramenů popisuje jejich typologizace, historii a rovněž roli v náboženském životě. Představa o Deseti králích je tak zasazena do širšího kontextu, je dokumentován původ a vývoj jejích jednotlivých součástí. Práce tak ukazuje charakteristickou vlastnost čínské kultury organicky přijímat a začleňovat cizí vlivy do vlastní tradice za vzniku nových, originálních konceptů.
|
|
| |
host ::
RSS.