|
Počáteční růstová stádia amfipor a archeocyátů – srovnání
Hladil, Jindřich
Počáteční růstová stádia amfipor a archeocyátů jsou velice podobná až identická. Obojí sestávají z (1) rudimentárního dnového disku (pokrytého malými hrbolky nebo septům podobnými oblinami), (2) první komůrky, (3) hladké první rourky a (4) úseku s poměrně rychlou přeměnou na komplexní utváření skeletu dospělce. Nejspíše žádné živočišné houby (spongie) nemohou tvořit takováto první stádia růstu, která sestávají z první komůrky a rourky, připomínajíc vnější stěnu, protože typické gemuly spongií obvykle produkují množství buněk, které rychle expandují do stran, tvoříce měkkou sítovinu, a to je velice odlišný proces. Vysoký stupeň podobnosti mezi počátečními stádii růstu amfipor a archeocyátů naznačuje, že zde byla ostře ohraničená skupina "amfiporo-archeocyátových (~amficyátových)" organizmů, která se lišila od korálů, spongií či stromatopór.
|
|
Report on research in the San Salvador Island, Bahamas
Bosák, Pavel ; Hladil, Jindřich ; Slavík, Ladislav ; Melka, Karel ; Venhodová, Daniela ; Chadima, Martin ; Hercman, H. ; Nowicki, T.
Contact of two cycles at shallow carbonate platform shows traces of karstification, formation of soils and important changes of geochemistry (U, Th, K, Fe) and magnetic susceptibility.
|
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
|
Ekologické vazby ohledně endolitických producentů mikrovrteb a substrátů v barrandienských vápencích devonského stáří, Česká republika
Hladil, Jindřich
Aktivita producentů mikroskopických vrteb v tvrdých susbtrátech byla v barrandienských devonských mořích obecně nízká. Vně, tj. za okraji typického sedimentačního prostoru, byla omezena poměrně chladnými geostrofickými mořskými proudy, zatím co mořská dna v proláklinách uvnitř barrandienských pánví byla zase nepříznivě ovlivněna stagnující hlubší vodou s výrazně pozitivní anomálií d18O a vysokým obsahem těžkých kovů. Opravdu prosperující mikroskopické vrtavé organizmy lze spojovat jen se dvěma stratigrafickými úseky, a oba tyto úseky mají takřka ráz "červených vrstev". První z nich souvisí s největšími (terminálními) poklesy moře na samotném konci dlouhého tippecanoeského eustatického intervalu a je v pražské sedimentární sekvenci, zatímco druhý se náhle vyskytl v sekvenci dalejsko-třebotovské. Tato dvě období mající sedimenty blížící se typu "červených vrstev" ukazují na základě mineralogických, geochemických i paleobiologických údajů na poměrně horké klima (a v moři na mesotrofní avšak dobře prokysličené vody). Tyto podmínky (a sedimenty) se liší od ostatních dlouhých období vyznačujících se např. spíše pohřbíváním biogenního uhlíku a křemíku do sedimentu (rohovce)
|