|
|
Zlomenina proximálního femuru. Výsledky léčby. Sekundární prevence vzniku nových zlomenin proximálního femuru po zlomenině kontralaterálního proximálního femuru
Vaculík, Jan ; Džupa, Valér (vedoucí práce) ; Tuček, Milan (oponent) ; Edelmann, Karel (oponent)
Nízkozátěžové zlomeniny proximálního femuru jsou z nízkozátěžových zlomenin nejzávažnější z hlediska ztráty soběstačnosti, nárůstu mortality a rovněž z ekonomického hlediska. Po zlomenině proximálního femuru dochází k nárůstu rizika vzniku dalších nízkozátěžových zlomenin včetně zlomenin kontralaterálního proximálního femuru. Zlomeniny kontralaterálního proximálního femuru bývají spojovány s ještě vyšší mortalitou ve srovnání se zlomeninou prvního proximálního femuru. Přibližně polovina pacientů se zlomeninou proximálního femuru, již prodělala jinou nízkozátěžovou zlomeninu. Ani u těchto pacientů převážně není léčena osteoporóza, prevence zlomenin u těchto pacientů nebývá zahájena. Pacienti po nízkozátěžové zlomenině si často nejsou vědomi příčin vzniku zlomeniny a nevědí, že je možné preventivními opatřeními snížit riziko vzniku dalších zlomenin. Pacienti s nízkozátěžovou zlomeninu převážně trpí chronickými nemocemi a značná část těchto pacientů trpí kognitivními poruchami. Ze strany praktických lékařů převážně nebývá léčba k prevenci zlomenin poskytována, i když je dostupný dostatek důkazů o účinnosti preventivních opatření. Za účelem sjednocení postupu při prevenci zlomenin byly vypracovány doporučené postupy k prevenci zlomenin po zlomenině proximálního femuru, které byly přijaty odbornými společnostmi....
|
|
|
Operační léčba zlomenin horního konce pažní kosti úhlově stabilními implantáty - prospektivní studie
Kloub, Martin ; Džupa, Valér (vedoucí práce) ; Čižmář, Igor (oponent) ; Pavelka, Tomáš (oponent)
Dizertační práce pojednává o strategii operační léčby zlomenin horního konce pažní kosti nově vyvinutými úhlově stabilními hřeby. Práce má dvě části - experimentální a klinickou. V experimentální části byly postupným zatížením testovány tříúlomkové zlomeniny standardně vytvořené z kadaverozních preparátů a osteosyntézované hřebem Targon PH. V klinické části byly zjištěny dlouhodobé klinické výsledky léčby zlomenin proximálního humeru hřebem Targon PH na vlastním souboru. V experimentální části práce byly potvrzeny výborné biomechanické vlastnosti těchto implantátů a jejich vhodnost pro ošetření tříúlomkových zlomenin. Dlouhodobé výsledky zjištěné v klinické části pak potvrdily efektivitu léčby všech typů zlomenin pomocí nitrodřeňového hřebu Targon PH. U dvouúlomkových zlomenin bylo zjištěno vysoké procento zhojení zlomenin, minimální množství komplikací a rovnoměrnost dosažených výsledků ve všech věkových skupinách, u třía čtyřúlomkových zlomenin pak signifikantní závislost funkčního výsledku a rozvoje osteonekrózy hlavice na kvalitě repozice. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Optimalizace indikací léčebných metod zlomenin distální části radia dle typu a srovnání klinických výsledků s matematickým modelem
Vlček, Martin ; Landor, Ivan (vedoucí práce) ; Džupa, Valér (oponent) ; Koudela, Karel (oponent)
Zlomeniny distálního radia jsou nejčastějšími zlomeninami lidského organismu. Konzervativní terapie u nestabilních typů zlomenin nedokáže zajistit zhojení v uspokojivém postavení. Osteosyntézy zamykatelnými dlahami jsou v současnosti chápány jako metoda volby při operační léčbě zlomenin distální části radia pro všechny typy zlomenin. Otázkou však zůstává uplatnění nitrodřeňových implantátů v těchto indikacích. Cílem studie je optimalizace indikací k jednotlivým osteosyntetickým metodám. Vyhodnocujeme jednoroční výsledky léčby zlomenin distálního radia. Soubor zahrnuje 49 zlomenin léčených konzervativně, 78 zlomenin ošetřených zamykatelnými dlahami s rigidním a s úhlově volitelným směrem šroubů a 35 zlomenin distálního radia stabilizovaných nitrodřeňovými implantáty Targon DR a X-screw. Klinický soubor dosahuje lepších rentgenových výsledků ve skupině nitrodřeňových osteosyntéz, naopak lepší funkční výsledky mají zlomeniny léčené dlahovými osteosyntézami. Dlahové osteosyntézy však byly indikovány u složitějších typů zlomenin. V matematickém modelu simulujeme zlomeniny distálního radia typu C1 a C2. Hodnotíme stabilitu dlahových a nitrodřěňových osteosyntéz při zátěži v tlaku ve směru osy předloktí, při dukčních pohybech v zápěstí, při volární a dorzální flexi v zápěstí a při pronosupinačních pohybech...
|
|
|
Miniinvazivní stabilizace poranění zadního pánevního segmentu transiliakálním vnitřním fixátorem a dvěma iliosakrálními šrouby: srovnání funkčních výsledků a biomechaniky
Salášek, Martin ; Pavelka, Tomáš (vedoucí práce) ; Džupa, Valér (oponent) ; Plánka, Ladislav (oponent)
Úvod: Vertikálně nestabilní transforaminální zlomeniny kosti křížové mohou být stabilizovány jak transiliakálním vnitřním fixátorem (TIFI), tak iliosakrálními šrouby. Cíle: 1. Srovnání radiologických a klinických výsledků mezi stabilizací zadního pánevního segmentu TIFI, resp. IS, 2. Vyhodnocení a srovnání biomechanických vlastností TIFI a IS konstrukce. Metodika klinické studie: Prospektivní studie, jak ve skupině TIFI, tak IS bylo 32 pacientů, většina poranění byla typu C1.3, zařazeni byli jen pacienti s vysokoenergetickým mechanizmem poranění. Radiologické výsledky byly vyhodnoceny podle Matty, klinické podle Pelvic Outcome Score a Majeedova skóre. Kategoriální data byla hodnocena pomocí oboustranného Fisherova exaktního testu nebo Pearsonovým χ2 testem, souvislá data Studentovým t-testem. Výsledek testu s p <0,05 byl považován za statisticky významný. Metodika biomechanické studie: S využitím CT skenů byl vytvořen konečnoprvkový model pánve. Byla simulována zlomenina typu Pohlemann II a fixována buď TIFI, nebo 2 IS. Na bázi kosti křížové byla aplikována vertikální zátěž (250-500 N), byly vypočteny velikosti dislokace na mediální a laterální ploše zlomeniny a maximální napětí v kosti. Neporaněná pánev byla použita jako srovnávací. Tuhost byla určena pomocí lineární regrese zátěže a dislokace,...
|
|
|
Vliv mechanické závislosti komponent totální náhrady loketního kloubu na délku přežití implantátu v organismu
Güttler, Kristián ; Landor, Ivan (vedoucí práce) ; Koudela, Karel (oponent) ; Džupa, Valér (oponent)
Disertační práce podává na základě dlouhodobých klinických zkušeností přehled o možnostech rekonstrukčních operací ireverzibilně poškozeného loketního kloubu a o jednotlivých konstrukčních proudech ve vývoji totální náhrady loketního kloubu. Klinická studie byla zaměřena na srovnání nestištěného implantátu loketního kloubu Souter-Strathclyde, který se na našem pracovišti používá od roku 1987, a polostištěného implantátu Coonrad-Morrey, jehož implantaci jsme zavedli v 90. letech. Nevýhody implantátu Souter-Strathclyde vidíme v poměrně složité operační technice a užší indikaci, která nepřipouští větší primární nestabilitu operovaného lokte a velké kostní defekty. Z těchto důvodů preferujeme na našem pracovišti v posledních letech totální náhradu loketního kloubu Coonrad-Morrey. Hlavním problémem pro dlouhodobé přežití tohoto implantátu je především opotřebení polyetylenového vložkování volného závěsu. Řešením je výměna tohoto závěsu dříve, než se rozběhne významná otěrová reakce, vedoucí v konečném důsledku k uvolnění celého implantátu. Vypracovali jsme metodiku, která stav polyetylenové vložky zmapuje a zároveň prověří integraci humerální a ulnární komponenty v kostním lůžku. Tak může být včas indikována jednoduchá výměna závěsového mechanismu, která významně prodlouží celkové přežití implantátu....
|
|
|
Využití lokálních nosičů antibiotik při léčbě infekcí pohybového aparátu
Melicherčík, Pavel ; Jahoda, David (vedoucí práce) ; Koudela, Karel (oponent) ; Džupa, Valér (oponent)
Infekce pohybového ústrojí představuje vážný problém v ortopedii a traumatologii pro svůj typický průběh s recidivami a častým rozvojem rezistence. Eradikace bakteriálních původců infekcí pohybového aparátu nemusí být vždy spolehlivá. Jednou z možností jak zvýšit terapeutický potenciál je využití lokální aplikace antibiotik. Cílem disertační práce je ověřit účinnost uvolňovaného glykopeptidového antibiotika vankomycinu z kostních štěpů v experimentu in vitro po předchozím porovnání vlastností u 34 vybraných nosičů jak z pohledu materiálového složení, tak z pohledu eluční charakteristiky pro různá antibiotika na podkladě zdrojů z dostupné literatury. Nejrozšířeněji používaný lokální nosič antibiotik je kostní cement určený především k řešení infekcí kloubních náhrad dvoudobou reimplantací. U něho je však nutná následná extrakce, narozdíl od novějších nosičů, které jsou biodegradabilní. Nejlepších vlastností z pohledu kritérií vhodného lokálního nosiče antibiotik jsou nosiče složené z několika druhů materiálů, tzv. kompozity. Na podkladě výsledků provedeného experimentu v laboratorních podmínkách jsme ověřili, že k léčbě osteomyelitid jsou dobrým lokálním nosičem vankomycinu kostní štěpy. Nejvyšší průměrné koncentrace vankomycinu (500 mg/l) jsme naměřili mezi 2.-4. dnem. Hladiny anitibiotika vysoce...
|
|
|
Epidemiologická studie pacientů po implantaci TEP kyčelního kloubu
Herůfek, Radim ; Džupa, Valér (vedoucí práce)
Totální endoprotéza kyčelního kloubu patří mezi nejlepší léčebné metody poválečné medicíny. Pacienti s těžce degenerovanými klouby jsou sužováni trvalými bolestmi, jež jim nedovolí běžné denní činnosti, nedovolují jim kvalitní spánek a způsobují též velké duševní trápení. Náhrada kloubu implantátem vede k ústupu bolestí, obnovení funkce. Původně invalidní pacient se vrací do běžného života i do zaměstnání, jež je mnohdy fyzicky náročné. Proto totální náhrada má výrazný efekt léčebný, sociální i ekonomický. Výrazný vývoj totální endoprotézy za posledních 40 let má za následek nejrůznější druhy a designy acetabulárních jamek, femorálních dříků i hlaviček, což v důsledku způsobuje nepřehlednost v nabídce, jež se navíc stále rozšiřuje. Pro implantaci náhrady je velmi důležitá přesná indikace konkrétního typu endoprotézy, a proto je nutné provádět epidemiologické studie pacientů, které pomohou indikace zpřesnit a tím usnadnit výběr jednotlivých komponent. V následující práci je uveden přehled epidemiologických údajů pacientů s implantací TEP kyčelního kloubu operovaných na ortopedicko-traumatologické klinice FNKV v roce 2006.
|
|
|
Demografická a epidemiologická studie pacientů s poraněním pánve
Derevjaník, Peter ; Džupa, Valér (vedoucí práce)
Závažné poranění pánve je obvykle způsobeno vysokoenergetickým úrazem a je často spojeno s poraněním dalších orgánových systémů [l, 5, 18, 24, 26, 28, 31]. Odhalené spongiózní plochy skeletu pánve a poraněné okolní cévní struktury mohou být zdrojem rozsáhlého krvácení způsobujícího hemoragický šok s fatálními důsledky pro pacienta [3,4,6, 14, 15, 17, 23]. V případě zvládnutí tohoto závažného iniciálního stavu je léčení zlomenin v oblasti pánve náročné pro pacienta i ošetřující personál a může mít invalidizující následky [7, 8, 10, 11, 13, 16, 20, 25, 26]. Poranění pánve se vyskytuje především u lidí mladšího a středního věku, proto má významný společenský akcent [2, 11, 24, 18, 21, 26]. V předkládané práci uvádíme přehled základních demografických a epidemiologických údajů o pacientech léčených pro zlomeninu pánve v našem traumacentru.
|
|
|
Přehled poranění pohybového aparátu pacientů ošetřených v zimních měsících v horské nemocnici
Rousek, Miloslav ; Džupa, Valér (vedoucí práce)
Východisko. Autoři sledovali výskyt poranění pohybového aparátu podle typu a lokalizace v období zimních měsíců v podmínkách horské nemocnice, která je regionální nemocnicí pro několik středisek zimních sportů. Metody a výsledky. Sledovaný soubor tvořilo 1644 pacientů (696 žen, 948 mužů), kteří byli v období od 1.1. do 31.3. 2008 ošetřeni pro primární poranění pohybového aparátu. Studie byla retrospektivní, z dokumentace byly zjišťovány údaje: věk, pohlaví, mechanizmus úrazu, diagnóza, nutnost pacienta hospitalizovat. Věk pacientů byl v rozmezí od 1 do 95 let s průměrem 29 let (ženy 31 let, muži 28 let). U poraněných mužů dominovali pacienti mladších věkových skupin. Převaha žen byla zaznamenána po 70. roce života. Nejvíc bylo zlomenin (653; 39,7 %), dále poranění vazivového aparátu kloubů, která vznikla mechanizmem distorze (379; 23,1 %). Následovala poranění měkkých tkání vzniklých mechanizmem kontuze (325; 19,7 %) a otevřené rány (241; 14,7 %). Nejméně bylo luxací kloubů (43; 2,6 %) a zavřených poranění svalů a šlach (3; 0,1 %). Podle lokalizace byla nejčastěji poraněná ruka (404; 24,6 %), nejméně často oblast stehna (17; 1,0 %). Závěry. Závěry studie prokázaly, že vliv na spektrum poranění pohybového aparátu má vedle věku, pohlaví a ročního období rovněž region sledování. Dále, že nejčastějším typem...
|
|
| |
host ::
RSS.