|
|
Georges Simenon: Komisař Maigret v českých překladech
Barrera, Helena ; Belisová, Šárka (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Tato diplomová práce se zaměřuje na rozbor tří překladů románů od belgického spisovatele Georgese Simenona s ústřední postavou komisaře Maigreta, přičemž analyzované překlady vznikly s odstupem dvaceti let. Abychom mohli překlady správně uchopit, nejprve si v teoretické části práce nastiňujeme stav zkoumané problematiky, pokračujeme představením základních životopisných informací o autorovi a jeho díla obecně. Dále uvádíme základní rysy detektivního žánru a jeho vývoj ve Francii, abychom potom mohli zhodnotit, jakým způsobem do něj romány o Maigretovi zapadají a hlavně, v čem se od obecné charakteristiky žánru liší. Následuje krátké zhodnocení ohlasu Simenonova díla ve francouzsky mluvících zemích a u nás, včetně přehledu vydávání románů s postavou Maigreta. Poté již přistupujeme k podrobné analýze zvolených románů v originále, kde se snažíme typické rysy představit a rozdělit do skupin. Na základě této analýzy potom již přistupujeme k samotným překladům. Díky rozboru originálu jsme objevili některé oblasti, například překlad místních názvů či překlad vyjádření míry jistoty, které nám umožňují překlady porovnávat mezi sebou. Na základě tohoto porovnání se snažíme vysledovat, zda z hlediska překladatelské strategie od vzniku prvního překladu došlo k nějakému vývoji. V závěru předkládáme hodnocení...
|
|
|
Camusův Cizinec v českých překladech
Maršíková, Eva ; Belisová, Šárka (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Cílem této diplomové práce bylo provést podrobný rozbor dvou českých překladů Camusova románu l'Etranger (Cizinec). První překlad vyšel v roce 1947 a jeho autorem je Svatopluk Kadlec, tvůrcem druhého překladu z roku 1966 je Miloslav Žilina. Osobnost Alberta Camuse je na francouzské literární scéně jen obtížně zařaditelná. Mezi pařížskými intelektuály byl sice uznávaný, ale po celý život mezi nimi zůstal cizincem, byl totiž alžírského původu a Francie pro něj vždy byla až na druhém místě. Zároveň však nebyl tak docela Alžířanem, neboť patřil mezi bílou menšinu, jež alžírské kolonii vládla. V jeho životě se takových rozporů objevuje více. Byl například prohlašován za stoupence filozofie existencialismu, jejímž zosobněním byl Jean-Paul Sartre, avšak sám se tomuto označení bránil. Považoval se za stoupence levicových názorů, což dokázal i svou účastí v protinacistickém odboji, ale odmítal Sartrův revoluční princip a mnozí byli zaraženi i jeho postojem k alžírské válce za nezávislost v padesátých letech, k níž odmítl zaujmout vyhraněné stanovisko. Pravdou je, že Camus se ve svých názorech nenechal ovlivňovat jakoukoli ideologií a nejvyššími autoritami pro něj byly spravedlnost a humanismus. Román Cizinec z roku 1942 je prvním Camusovým dílem, jež si získalo přízeň nejširší čtenářské veřejnosti i kritiky, a ze...
|
|
|
Recepce a české překlady díla Pauline Réage, Histoire d'O (Příběh O)
Dobiášová, Kristýna ; Šotolová, Jovanka (vedoucí práce) ; Belisová, Šárka (oponent)
1 Abstrakt Diplomová práce popisuje problematiku recepce a českých překladů románu Příběh O od Pauline Réageové, erotického díla, které bylo ve své době (1954) skandální a stalo se součástí kánonu francouzské soudobé prózy. V literárně-přehledové části uvádí charakteristiku struktury a stylu Příběhu O. Dále představuje specifický kontext prvního vydání a zasadí román do vývoje francouzské literatury. V této části se rovněž pokouší vystihnout dobový kontext a porovnat tehdejší situaci s tím, jak je toto dílo vnímáno ve Francii v rámci současné literární scény i obecně v kulturní oblasti. V této části analýzy recepce se práce opírá o recenze z francouzských periodik a o internetové ohlasy. Zmiňuje se také o pohledu literární teorie na celou kapitolu obdobně tematicky vymezené literatury. V empirické části představuje dva české překlady a pokouší se rekonstruovat důvody, jež vedly k vydání prvního překladu Příběh O.: krásná z Roissy, Tabu, 1991 z pera Lucie Erbenové a druhého překladu Příběh O; Návrat do Roissy, Host, 2005 z pera Matěje Turka. Věnuje se rovněž důvodům, které vedly k nedávné reedici v nakladatelství Host v roce 2013. Analýza současné recepce v cílové kultuře předchází těžišti empirické části práce, jímž je translatologická analýza překladů. Závěrem hodnotí jejich adekvátnost a ekvivalenci vůči...
|
|
|
Komentovaný překlad: Comment parler des lieux où l'on a pas été? (BAYARD, Pierre. Comment parler des lieux où l'on a pas été? Paris : Les Editions de Minuit, 2012)
Koukolová, Karolína ; Šotolová, Jovanka (vedoucí práce) ; Belisová, Šárka (oponent)
Bakalářská práce z oboru translatologie se skládá ze dvou hlavních částí. První část tvoří český překlad části eseje nazvaného Comment parler des lieux où l'on n'a pas été ? z roku 2012, kterým autor navazuje na své první dílo podobného charakteru, esej s názvem Comment parler des livres que l'on n'a pas lus ? z roku 2007. Druhá část bakalářské práce obsahuje komentář, který se věnuje překladatelské analýze výchozího textu, popisuje použité překladatelské postupy a rozebírá nejvýznamnější překladatelské problémy, které se při překladu vyskytly. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Komentovaný překlad: Vegan (Marie Laforêt, Éditions La Plage, Paris 2014, str. 8-12, 19-27)
Pazderová, Vendula ; Belisová, Šárka (vedoucí práce) ; Duběda, Tomáš (oponent)
Obsahem této bakalářské práce je komentovaný překlad vybraných kapitol z publikace Vegan. Jejím prostřednictvím dva autoři, francouzská bloggerka Marie Laforêt a lékař a odborník na zdravou stravu Jérôme Bernard-Pellet, seznamují čtenáře s problematikou veganství. Práce je složena ze dvou částí - samotného překladu a jeho následného komentáře, jenž se zabývá analýzou výchozího textu, problémy při překladu a ukázkami užitých překladatelských postupů.
|
|
|
Georges Feydeau: Dáma od Maxima. Srovnávací analýza a kritika českých překladů
Matějková, Vladimíra ; Belisová, Šárka (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Práce se v úvodní teoretické cásti zabývá divadelním žánrem vaudevillu a nastinuje jeho význam v rámci tzv. bulvárního divadla konce 19. století ve Francii. Krome strucných dejin žánru zminuje také jeho hlavní predstavitele a jejich významná díla a hledá možné uplatnení vaudevillových technik ve století následujícím. Protože se práce venuje tvorbe jednoho z vrcholných predstavitelu žánru, soustredí se predevším na podmínky vzniku dramatických del a jejich recepci v tzv. Belle Époque. Dále si klade za cíl zmapovat nástup secesní meštanské frašky v ceských prekladech na našich jevištích v závislosti na vývoji ceského jazyka a divadla na prelomu 19. a 20. století. Zachycuje prostredí a podmínky prijetí tohoto divácky úspešného žánru, strucne se zabývá mj. typy ceských divadel, ve kterých byl žánr postupne predstavován a jeho rolí v repertoáru, a to i v dobe vzniku prekladu, jež jsou predmetem následné srovnávací analýzy. Težište práce zustává v osobnosti a tvorbe francouzského dramatika Georgese Feydeaua (1863-1921). Po seznámení s jeho životem a dílem vcetne jeho recepce v domácí i naší kulture se zameruje na jednu z jeho nejúspešnejších her, jež na prelomu 19. a 20. století dobyla Paríž a triumfálne táhla po svetových jevištích. Po nacrtnutí deje vaudevillu La Dame de chez Maxim (1899) jsou charakterizovány...
|
|
| |
|
| |
|
|
Villiers de l'Isle-Adam: Kruté povídky v českých překladech
Folberová, Jana ; Belisová, Šárka (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Úkolem této diplomové práce bylo zejména analyzovat čtyři existující české překlady Krutých povídek Villierse de l'Isle-Adam, francouzského spisovatele druhé poloviny devatenáctého století, ale také zařadit tohoto autora do kulturně historického kontextu a charakterizovat jeho dílo. Práci jsme rozvrhli do tří kapitol. V první z nich se věnujeme spisovatelově osobnosti, jeho tvorbě a složité době, ve které žil a tvořil. Součástí této kapitoly je také zmínka o ohlasu, s jakým se jeho dílo, včetně Krutých povídek, setkalo v domácím i českém prostředí. V druhé kapitole se podrobněji zabýváme nejvýznamnější Villiersovou povídkovou sbírkou, Krutými povídkami. Nejprve podrobně charakterizujeme tématiku zařazených příběhů, děj a postavy, poté na základě excerpce provádíme analýzu Villiersova specifického stylu. Docházíme k závěru, že tento autor má v oblasti stylu mnoho společného s Charlesem Baudelairem, ale také Guy de Maupassant. Villiers se však nikdy nedočkal takového úspěchu, slávy a uznání. I v tomto ohledu by mohla být naše práce přínosem. Doufáme, že vzbudí nový zájem o tohoto výjimečného francouzského autora
|
|
| |
host ::
RSS.