|
|
Francouzská recepce česky psaných románů Milana Kundery
Jelenová, Tereza ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá francouzskou recepcí česky psaných románů Milana Kundery, které byly vydány ve Francii v letech 1979 - 1990. Práce představuje francouzskou recepci tří děl: Knihy smíchu a zapomnění, Nesnesitelné lehkosti bytí a Nesmrtelnosti. Vycházíme zde z recepčněestetického přístupu k textu. Jde nám o to ukázat, že jedno dílo může být čteno různými způsoby, a představujeme pak konkrétně, v čem se recenzenti liší, jak jednotlivé tři romány chápou a popisují. Diplomová práce je rozdělena celkem na deset částí: úvod, teoretická východiska práce, stručné představení francouzského tisku, tři velké části pojmenované podle tří románů, jejichž recepcí se zabýváme, závěr, resumé v češtině, resumé v angličtině a bibliografie. Každá ze tří nejdůležitějších kapitol představuje francouzskou recepci románu jednoho románu a je dále rozdělena na podkapitoly, v nichž vydělujeme recepci kontextu, do nějž je román spolu s autorem zařazen, recepci žánru, postav, tematiky a kompozice a konečně hodnocení jak autora, tak románu. V závěru jsme shrnuli vývoj obrazu Milana Kundery a jeho románů ve francouzské recepci, popsali jsme metaforiku v jazyce recenzentů a předložili jsme analýzu francouzského tisku. V příloze č. 1 přikládáme přehled všech děl, které vyšly v letech 1979 - 1990 ve Francii, v příloze č. 2...
|
|
| |
|
|
Menší spisovatelka z velkých šedesátých: Hana Bělohradská, její literární kariéra a dílo
Kredbová, Veronika ; Bílek, Petr (oponent) ; Janáček, Pavel (vedoucí práce)
Práce se zabývá průběhem literární kariéry a podobami díla Hany Bělohradské - spisovatelky, jejíž literární působení v šedesátých letech spoluurčovalo podobu období, jež bývá nejen v literárním kontextu nazýváno "velkými šedesátými". V Úvodu jsou představeny důvody, které autorku práce vedou k zájmu o Hanu Bělohradskou. Spisovatelka je zde představena jako autor, jehož literární dráha (tak, jak ji chápe P. Bourdieu) je ve své době velmi netypická. Dále jsou zde formulovány základní cíle, které práce sleduje. V části nazvané Východiska zkoumání jsou uvedeny hypotézy, s nimiž autorka této práce přistupuje k následujícím rozborům a jejichž platnost má práce podpořit. Představeny jsou zde také teorie, o něž se práce opírá, i důvody, proč byly jako teoretické zázemí práce vybrány právě tyto koncepty. Za základní teoretické východisko autorka práce zvolila především teorii pole literární produkce sociologa Pierra Bourdieua. V části Zdroje informací jsou představeny prameny, které autorka práce v následujících zkoumáních využívá - prameny již zpracované (literární přehledy, slovníky a studie) i zdroje dosud nevyužité, resp. nezpracované (archivní materiály, vzpomínky pamětníků apod.). V kapitole Literární kariéra Hany Bělohradské ve světle teorií Pierra Bourdieua se autorka práce důkladněji věnuje teorii...
|
|
|
Typy identity v českém meziválečném románu pro ženy
Svobodová, Marta ; Heczková, Libuše (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Pokusili jsme se ukázat, že populární literatura, nebo alespoň jeden z jejích žánrů - román pro ženy - má stabilizační společenskou funkci.37 Ve chvíli, kdy se ztratily autority církevní, posléze i obecně náboženské moci a namísto panovníka a tradičně vládnoucích vrstev se "lid" stal hlavní hybnou energií demokratického státu, musí vzniknout síla, která vytvoří protipól založeného kultu individua a tuto "masu" individuí zformuje v novou společenskou organizaci. Přestože jsme se nezabývali mocenskými strategiemi (moc foucaultovská, či moc třídní...), pokusili jsme se sledovat, jakým způsobem se v textech primárně označených jako zábavné a odpočinkové, oficiálně devalvovaných,38 ustavují určité společenské instituce, které plní strategické funkce předefinování společenské organizace.
|
|
|
Obraz sametové revoluce v české próze
Čujanová, Milada ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Janáček, Pavel (oponent)
Práce je analýzou a porovnáním zobrazení sametové revoluce v osmi českých prózách: Boučkové Krákorám a Indiánském běhu, Hrabalově Listopadovém uragánu, Klímově Čekání na tmu, čekání na světlo, Třešňákově Klíč je pod rohožkou, Putnově Knize Kraft a Hájíčkových Dobrodruzích hlavního proudu. Vybrané texty se liší nejen žánrově (Krákorám a Indiánský běh jsou novely, Listopadový uragán je psán formou dopisu, Čekání na tmu, čekání na světlo a Klíč je pod rohožkou jsou romány, Kniha Kraft je vývojovým románem - ale události následující bezprostředně po demonstraci 17. listopadu jsou popsány formou deníkového záznamu -, Samet a pára představuje reportážní prózu), ale také způsobem prezentace této historické události. Za povšimnutí stojí jak typologie hlavních hrdinů - vlastně jen Putnův hrdina se plně angažoval v revolučním dění -, tak také prostor (hlavním dějištěm je Václavské náměstí, které musí Novák svému americkému publiku představit) nebo čas (u Putny najdeme deníkový záznam, u Třešňáka funguje retrospektiva - o událostech 17. listopadu diskutují hrdinové až den poté). Na základě 20 distinktivních rysů (vnitřní/vnější perspektiva, ironie, patos, hrdina aktivní/pasivní účastník revolučního dění, atd.) jsou ukázány rozdíly a shody.
|
|
|
Mladá česká poezie v 80. a 90. letech 20. století (Valence lyrického subjektu ve vybraných prvotinách)
Kapustová, Andrea ; Bílek, Petr (oponent) ; Špirit, Michael (vedoucí práce)
Diplomová práce "Mladá česká poezie v 80. a 90. letech 20. století (Valence lyrického subjektu ve vybraných prvotinách)" se zaměřuje na první sbírky vybraných autorů v české poezii 80. a 90. let a mapuje spojitosti a odlišnosti mladé poezie těchto období. V centru pozornosti je problém lyrického subjektu s přihlédnutím k jeho valenčnímu potenciálu. Jedním z významných faktorů utváření lyrického subjektu je gramatická osoba, na jejímž základě může být lyrický subjekt vnímán a text básně interpretován. Metodou práce je kritické čtení jednotlivých debutů a prvních textů. Práce nejprve nastiňuje literárněhistorický kontext 80. a 90. v české poezii, poté upozorňuje na literárněteoretický problém lyrického subjektu, jádro práce tvoří "proces čtení" a analýza prvotin s přihlédnutím k valenci lyrického subjektu a také následná komparace debutů v obou etapách české poezie. Práce dospívá k závěru, že lyrický subjekt se v textech prvotin projevuje odlišně, v debutech 80. let vystupuje více do popředí, ve vybraných básnických sbírkách 90. let působí spíše skrytě. Jednou z otevřených otázek práce je oblast vnímání lyrického textu.
|
|
|
Literatura architextového pnutí
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...
|
|
|
Literární zobrazení totality z hlediska výuky na střední škole
Nádvorníková, Lenka ; Brož, František (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Podnětem pro vymezení práce v dané podobě byla má nutkavá představa potřeby intergrace jednotlivých vyučovacích předmětů v rámci středoškolské výuky, spojená s představou zbytečně unikajících souvislostí při nesynchronním způsobu vyučování. Chtěla jsem se věnovat možnostem integrace jako takové, přibráním aspektu zorného úhlu literární výchovy došlo k nutnému zkonkrétnění tématu, jež se z obecné roviny přesunulo do roviny možností praktické aplikace, prezentované zde na tématu totalitní skutečnosti.
|
|
| |
|
|
Dvě století srbského románu
Doležal, Jan ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Černá, Milada (oponent) ; Jedličková, Alice (oponent)
Tato disertace je první komplexní prezentací srbského románu devatenáctého a dvacátého století. Zachycuje dynamiku vývoje od jeho vzniku do roku 2000 a vytváří jeho ucelený obraz na základě stručných analýz 165 románů. Ukazuje, jakým způsobem si srbští autoři přisvojovali univerzální stylové formace (sentimentalismus, realismus, moderna, expresionismus, surrealismus, "nový román", postmodernismus) a zaměřuje se i na autochtonní směry srbské prózy (zenitismus, neonaturalismus, nacionální realismus). Přesvědčuje o kvalitách srbského románu, ale zároveň poukazuje na jeho stinné stránky i slepé uličky. Těžiště disertace je vymezeno léty 1961-2000, protože toto období ještě nebylo systematizováno, ačkoli právě v posledních dvou pětinách dvacátého století získává román dominantní postavení v rámci srbské literatury. Nejvýraznějším rysem srbského románu, který poměrně dlouho (do dvacátých let 20.století) hodnotově zaostával za romány velkých literatur, je jeho úzké sepětí s bouřlivou historií národa na pomezí antagonistických kultur, náboženství i společensko-politických systémů. Bez ohledu na poetickou příslušnost k tradičnímu nebo inovativnímu diskursu vyprávění uvažují spisovatelé nad smyslem dějin a ve svobodném světě fikce posuzují epochální dějinné zvraty a problémy. Nezřídka je osvětlují z avantgardních...
|
host ::
RSS.