| |
|
Pojetí křtu u Jana Bechyňky v Traktátu o viděních a pokušeních zbožného mládence a v pojednání o křtu zvonu
Beranová, Bohumila ; Rejchrtová, Noemi (vedoucí práce) ; Halama, Ota (oponent)
Práce se věnuje pojetí křtu u utrakvistického kněze Jana Bechyňky. Nejprve je postava svébytného literáta a teologa představen a a zařazena do historických souvislostí jagellonské doby. V následujících kapitolách se přistupuje ke konkrétnímu tématu. Bechyňkův pohled na pedobaptismus, jenž je čerpán z dlouhé pasáže o závazku křtu z jeho Traktátu o viděních a pokušeních zbožného mládence, je srovnáván se křtem dětí v Chelčického Zprávách o svátostech a se křtem obecně v jiné z Chelčického prací, s jeho Rozpravami z Pařížského rukopisu. Původním záměrem bylo najít paralely mezi oběma zmiňovanými mysliteli, ale ukázalo se, že existují i určité rozdíly, avšak ne v zásadních skutečnostech. V případě Bechyňkova traktátu O křtu zvonu podávám zcela konkrétní výklad tohoto pojednání. Poslední kapitola se zabývá utrakvistickou křestní praxí na počátku novověku a v současnosti, která má být jenom dokreslením a jakýmsi hrubým představením křestních rituálů tehdy a dnes. A nakonec v příloze vydávám Bechyňkův traktát O křtu zvonu s výkladovými poznámkami a poznámkami k transkripci. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
| |
|
Kostel sv. Jakuba Většího v Jihlavě a jeho středověké počátky
Vodáková, Dana ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Scholz, Stefan (oponent)
RESUME Tato práce se věnuje jedné ze sakrálních staveb města Jihlavy, farnímu kostelu sv. Jakuba Většího. Hlavním předmětem zájmu této práce je nejstarší historie chrámu, která spadá do doby formování samotného města. Pokouší se především shrnout dosavadní poznatky a dále zohlednit nová zjištění převážně archeologického rázu. V tomto ohledu však nutno podotknout, že celá řada nalezených situací ještě nebyla náležitě zhodnocena, vzhledem k doposud probíhajícímu výzkumu, který je do značné míry limitovaný stavebními úpravami kostela. Obecně však lze říci, že prozatímní výsledky se zdají být ve shodě s nastíněným průběhem a vývojem stavby. Pozornost byla věnována i kostelní stavbě, která snad předcházela dnes stojící svatyni, a to z více úhlů pohledu. Jedním byl i nástin možného postupu prokázání zániku této stavby požárem, jak tomu nasvědčuje papežská listina, na základě měření magnetické susceptibility stavebních článků, pocházejících z této stavby, druhotně pak užitých na nynějším kostele. V závislosti na starší stavbě a archeologickém hledisku byla opětně zvážena možnost případné předlokační osady v místech pozdějšího města. Prostor byl věnován také otázkám spjatých s možnými vlivy na podobu svatojakubského chrámu a jeho architektonické pojetí. Práce se snaží ptát i po možných ideových základech stavby,...
|
|
Francouzské múzy Jindřicha Štýrského
Dvořák, Michal ; Listíková, Renáta (vedoucí práce) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Jindřich Štýrský zemřel 21. března 1942 ve svém Smíchovském bytě, kam se nechal měsíc před svou smrtí dopravit z nemocnice, kde byl do té doby hospitalizován. Jakoby tušil, že jeho srdce, oslabené vyčerpávající dědičnou chorobou, brzy vypoví svou službu. Podle svědectví skonal při změně polohy na svém lůžku, nad nímž byl zavěšen jeho obraz Trauma zrození. Obraz, v jehož symbolice lze dešifrovat životní úděl jednoho z nej osobitějších českých avantgardních umělců první poloviny dvacátého století. Cílem této diplomové práce bylo na biografickém nástinu života Jindřicha Štýrského doložit pomocí předložených důkazů vliv francouzského kulturního prostředí na život a dílo tohoto avantgardního umělce. Je nesporné, že inspirace, kterou během opakovaných návštěv Paříže či četbou svých oblíbených francouzských spisovatelů čerpal, hrála v jeho výtvarném i literárním projevu podstatnou roli. Bez těchto frankofonních impulsů by se pravděpodobně ubírala umělecká cesta Jindřicha Štýrského trochu jiným směrem, zcela jistě by však nevznikla například celá řada koláží a kreseb či životopisná díla o dvou zásadních osobnostech francouzské novověké literatury.
|
|
Josef Herscher . Tajemství příchodu a působení v západních Čechách doby barokní
Jirmusová, Kristýna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Bukačová, Irena (oponent)
135 Summary This study deals with Josef Herscher, a sculptor of the late baroque period, who worked in West Bohemia. The first notice about his presence there comes from 1720, other apper during the next years till 1756 when Herscher died. During that time ruled in Manětín Marie Gabriela Lažanská, who wanted to increase the fame of the city. In 1719 died another sculptor, Štěpán Borovec, who had worked in Manětín before Josef Herscher. He is the author of e.g. The Trinity Statue on the main square. It is said, that the statue was finished by Borovec's son Václav Borovec. We assume, that Václav Borovec could have helped Josef Herscher in his workroom and could have been one of Herscher's journeymen. Štěpán Borovec studied in Prague in the workroom of Jan Brokof. We know from the teaching-paper, that he was educated there. Statues of Saints by Josef Herscher have many common features with these by Ferdinand Maxmilián Brokof. This study compares them with St. Elizabeth, St. John of Nepomuk, Holy Virgin and many others. It seems, Josef Herscher knew the production of Brokof's workroom from the beginning of the 18th century to the late twenties of this century. He used the whole composition of particular statues as so as small details from their faces or gesticulation, which he adapted according to his own...
|
|
Komunitní přístup k duševně nemocným jako alternativa k ústavní péči
Strnadová, Dagmar ; Klimešová, Anna (vedoucí práce) ; Sivek, Vojtěch (oponent)
Péče o duševně nemocné procházela v historii mnoha proměnami. Většina lidí byla přijímána jako součást společnosti. Péči o ně zajišťovala rodina a místní společenství. Jen malá část duševně nemocných byla vyháněna nebo naopak vězněna. Ve velkém začali být jedinci s duševními problémy vyčleňováni a izolováni až v novověku. Ve 20. století došlo k prudkému rozvoji psychiatrie i péče o duševně nemocné. V 50. letech začaly být velké psychiatrické ústavy v mnoha vyspělých zemích uzavírány. Ústavní péče byla nahrazena ambulantními a komunitními službami. Hlavní cíl komunitní práce je, aby lidé trpící duševní nemocí mohli žít ve svém přirozeném prostředí. Mezi státy s dlouhou tradicí komunitní péče v oblasti péče o duševní zdraví patří i Anglie.Vznikla zde široká škála služeb v oblasti bydlení, zaměstnávání a volného času. Změnil se i přístup k duševně nemocným lidem. V České republice se komunitní práce začala používat až v 90. letech. Od té doby došlo v oblasti komunitní práce k velikému pokroku. Přesto se u nás stále často upřednostňuje ústavní péče. Komunitní práce navazuje na hodnoty tradičních komunit a je založena na respektu k lidským právům. Zároveň se snaží odstraňovat stigma, které je s duševní nemocí spojené. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
Pražské raně barokní oltáře
Kolář, Jan ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
RESUMÉ Práce pojednává o pražských oltářích vyniklých v době raného baroka v letech 1620 - 1680. Práce obsahuje krátký nástin historie, kdy začal naplno pronikat barokní sloh na území Českých zemí v souvislosti s protireformací a rekatolizací po porážce stavovského povstání v roce 1620. Církev podporovaná státem měla za úkol obnovit v Čechách katolictví a k tomuto účelu využívala i umělecké prostředky. Barokní kostel v sobě spojoval všechny druhy umění. Hlavní pozornost byla věnována oltářním stavbám. Text práce se dále zabývá historií a typologií oltáře a jeho částí - oltářního stolu, retábula a tabernáklu. V práci je popsán obecný vývoj raně barokních oltářů v průběhu doby od pozdně renesančního manýrismu po začátek vrcholného baroka, postupná proměna koncepce oltářních architektur, uměleckého zpracování oltářů a jejich ozdobných prvků. V práci jsou vyjmenovány a popsány dochované i některé nedochované oltáře nalézající se v Praze v oblasti Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města. Na příkladech pražských raně barokních oltářů je dokumentován jejich slohový i umělecký vývoj. Uvedeni jsou i umělci, zejména truhláři a sochaři, kteří pražská oltářní díla a památky vytvářeli. Zvláštní pozornost je věnována dvornímu truhláři Marku Nonnenmacherovi, který se stal významným reprezentantem pražské raně...
|
|
Nejvýznamější toradžské rituály a jejich dnešní podoba
Budimanová, Michaela ; Oberfalzerová, Alena (vedoucí práce) ; Dubovská, Zorica (oponent) ; Remešová, Blanka Michaela (oponent)
Předkládaná práce s názvem Nejvýznamnější toradžské rituály a jejich dnešní podoba pojednává o etniku Toradžů, jež obývá provincii Tana Toraja v jižní části indonéského ostrova Sulawesi. Práce se zabývá toradžskou kulturou a soustředí se na dva soudobé nejvýznamnější rituály - pohřby a svatby. Jejím cílem je nastínit podobu těchto obřadů v jejich původní formě a zachytit zásadní sociální a náboženské změny, ke kterým dochází v toradžské společnosti od počátku 20. století, kdy na území dnešní Tana Toraja vstoupili první nizozemští misionáři. Toradžům, do té doby vyznávajícím autochtonní náboženství Aluk Todolo, představili křesťanství, a ti k němu postupně téměř všichni konvertovali, aniž by však zcela opustili své původní zvyky. V práci poukazuji na to, jak nově přijaté křesťanství ovlivnilo podobu rituálů, soustřeďuji se zejména na jejich formální a principiální významové posuny. Práce je založena především na terénním výzkumu, při kterém jsem uskutečnila a nahrála četné rozhovory, dále jsem také aplikovala metodu zúčastněného pozorování. Po návratu z terénu jsem shromážděný textový, hlasový i filmový materiál analyzovala. Na základě jeho rozboru a studia odborné literatury jsem dospěla k několika závěrům. Křesťanství bylo představeno nejprve ve školách, takže mezi první konvertity se řadily především...
|
|
Sebastiano del Piombo ve veřejných sbírkách České republiky
Nová, Magdaléna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Pujmanová, Olga (oponent)
Magdaléna Nová Sebastiano del Piombo ve veřejných sbírkách České republiky 2008 RESUMÉ Sebastiano del Piombo (vlastním jménem Sebastiano Luciani) se narodil v roce 1485 v Benátkách. Umělecké školení absolvoval u nejlepších benátských umělců té doby, jakými byli Giovanni Bellini a Giorgione. Dílnu Giovannni Belliniho brzy opouští a obrací se k novátorské tvorbě Giorgionově. Velmi rychle si vypracoval svůj vlastní umělecký styl, ve kterém dokázal skloubit benátskou koloristickou tradici s monumentálností objemů a tvarů. Kolem poloviny prvního desetiletí 16. století se stává samostatným umělcem a dostává své vlastní umělecké zakázky. V roce 1511 dostal možnost odejít v doprovodu svého prvního mecenáše Agostino Chigiho do Říma, kde ho čeká první velká římská zakázka při výzdobě Chigiho předměstské vily. Zjišťuje, že římská umělecká tvorba je jeho vlastnímu stylu, ke kterému se propracovával v Benátkách, velmi blízká. Ihned po příchodu do Říma je přímo konfrontován s dílem Raffaela, se kterým společně pracuje ve vile Farnesina. Později se spřátelí s Michelangelem, který svého benátského přítele podporoval v získávání nových zakázek i vlastními návrhovými kresbami k některým jeho dílům. Vztah těchto dvou umělců nám dnes dokládá část jejich vzájemné korespondence. V České republice se nacházejí dvě díla původem...
|
host ::
