| |
|
Testování léčiv perspektivních pro využití v rybářské praxi.
SCHEINER, Pavel
Cílem práce bylo zhodnotit efekt orálně aplikovaného praziquantelu, na účinnost léčby proti nejčastějším tasemnicím (Atractolytocestus huronensis Anthony, 1958 a Khawia sinensis Hsü, 1935) u kapra obecného (Cyprinus carpio Linnaeus). Přirozeně nakažené ryby (jednoleté; K1+) byly rozděleny do 3 zkušebních skupin obsahujících 17 vzorků. Byl jim aplikován praziquantel smíchaný s tepelně upraveným škrobovým vehikulem (v dávkách 50 mg.kg-1 živé hmotnosti). Třem kontrolním skupinám bylo aplikováno pouze škrobové vehikulum. Ryby byly zkoumány pomocí pitvy střeva 2, 4 a 6 dní po aplikaci. 48 hodin po aplikaci se významně snížil výskyt u obou nalezených parazitů. Invaze A. huronensis byla plně elimována u všech ryb po 96 hodinách od aplikace, zatímco některé vzorky K. sinensis byly ještě dohledatelné ve střevě několika ryb. Plná eliminace obou parazitů byla pozorována 6 dnů po aplikaci. Naše výsledky ukazují, že potřeba doba k vyloučení K. sinensis je delší než k vyloučení A. huronensis. Ústně aplikovaný praziquantel v dávce 50 mg kg-1 je dostačující k eliminaci infekce A. huronensis a K. sinensis. Dílčím cílem práce bylo posoudit efekt orálně aplikovaného praziquantelu na hematologické a biochemické parametry krve kapra obecného (Cyprinus carpio L.), infikovaného tasemnicemi Atractolytocestus huronensis a Khawia sinensis. Infikované ryby byly rozděleny do šesti skupin. Dvěma skupinám byl aplikován paziquantel rozmíchaný ve škrobovém vehikulu v dávce 30 mg/kg živé hmotnosti, dvěma dalším skupinám v dávce 50mg/kg živé hmotnosti. Rybám v kontrolních skupinách bylo aplikováno jen čisté škrobové vehiculum. Odběr krve a následné patoanatomické vyšetření bylo provedeno 24 a 96 hodin po aplikaci praziquantelu. Výsledky hematologického vyšetření krve odebrané 24 hodin od aplikace poukazují na signifikantní pokles (p<0,01) počtu erytrocytů a hemoglobinu a hematokritu u obou skupin E1 a E3, které se po 96 hodinách srovnaly na původní hladinu. Po 96 hodinách byl zaznamenán signifikantní vzestup (p<0,05) hladiny sérového jaterního enzymu ALT.
|
| |
|
Prevence karcinomu hrdla děložního
Kafková, Simona ; Šafář, Petr (vedoucí práce)
Karcinom hrdla děložního vzniká v důsledku proliferace nádorově transformovaných buněk děložního hrdla. U více než 99 % se na etologii podílí vysoce rizikové typy lidského papillomaviru (HPV), který je nejčastějším virovým sexuálně přenosným agens. Většina HPV infekcí má pouze přechodný charakter a lidský organismus jej dokáže přirozenými imunitními mechanismy odstranit. Perzistující infekce však může vézt k maligní transformaci a nekontrolovatelné proliferaci buněk děložního hrdla. Interval od infikování epitelu papillomaviry ke vzniku maligního onemocnění bývá delší než 10 let. Prevence karcinomu hrdla děložního zahrnuje ochranu proti infekci lidským papillomavirem a včasnou diagnostiku a léčbu prekanceróz. Velký průlom v ochraně proti papillomavirové infekci znamenalo zavedení vakcinace proti nejčastějším onkogenním typům HPV. Přesto však základním opatřením zůstává včasná diagnostika prekanceróz formou celoplošného screeningu. Ten se musí i nadále vykonávat u žen nevakcinovaných, ale i u žen, které očkování podstoupily, neboť doposud vyrobené vakcíny chrání jen proti 80 % onkogenních genotypů HPV. Již léta používanou metodou screeningu je onkologická cytologie. Protože abnormality epitelu v počátečních stádiích nedoprovází žádné klinické ani anamnestické příznaky, cytodiagnostika je jedinou možností,...
|
|
Role makrofágů v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Flebotomové (řád: Diptera) jsou významnými přenašeči parazitických prvoků rodu Leishmania (řád: Trypanosomatida), kteří jsou do hostitele inokulováni společně se slinami vektora. Právě sliny flebotomů mají významnou roli v přenosu leishmaniózy - u naivního hostitele suprimují jeho imunitní systém a umožňují tak vývoj leishmaniové infekce, zatímco opakovaně pobodaní hostitelé jsou proti infekci chránění. Předložená diplomová práce se zabývá především vlivem slin flebotomů na buněčnou složku imunity hostitelů se zaměřením na makrofágy, které jsou klíčové v obraně proti leishmanióze. V první části diplomové práce jsme si zavedli myší model L. major - P. papatasi - Balb/c, na kterém jsme ověřili ochranný efekt imunizace slinami P. papatasi na vývoj leishmaniové infekce. Imunizované myši byly chráněné proti leishmaniím, což se odrazilo na velikosti léze, počtu leishmanií v uchu i spádové uzlině a také na produkovaných cytokinech. Makrofágy z imunizovaných myší však produkovaly méně oxidu dusnatého, zatímco arginázová aktivita byla srovnatelná s neimunizovanou skupinou. Indikátorem kontaktu hostitele s flebotomy nám byly naměřené IgG protilátky proti složkám slin, zatímco IgG protilátky proti leishmaniím sloužily jako ukazatel rozvoje infekce způsobené L. major. Další část experimentů byla věnována...
|
|
Studium obranných mechanismů cukrovky podílejících se na rezistenci proti patogenům a škůdcům
Grigová, Vendula ; Burketová, Lenka
Rostliny jsou schopny se proti napadení patogenů bránit vlastními obrannými mechanismy, které zahrnují jak konstitutivní, tak indukované strukturální, ale především biochemické změny. Důležitým obranným mechanismem je systémově získaná rezistence (SAR). Cílem bylo využít již dosažených výsledků a porovnat obranné reakce cukrovky proti původci rizománie (BNYVV) a jeho přenašeči Polymyxa betae s reakcí na napadení háďátkem řepným a s reakcí na ošetření chemickými a biologickými induktory rezistence. Bylo prokázáno, že se v rámci obranných mechanismů cukrovky po napadení patogenem a škůdcem a po ošetření induktorem BTH indukuje stejné spektrum hydrolytických PR-proteinů (bazická -1,3-glukanasa II.třídy: Glu2, bazická chitinasa IV.třídy: Ch4, kyselá chitinasa III.třídy: SE2, bazická chitinasa II.třídy: Ch2), síla indukce však závisí na konkrétním agens. Zvýšená akumulace glukanasy byla imunohistologicky detekována v pletivech cukrovky jak po infekci patogenem/škůdcem, tak i po ošetření induktorem BTH.
|
|
Vakcíny proti virům - klíšťová encefalitida
Solarová, Pavlína ; Janštová, Vanda (oponent) ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce)
Klíšť ová encefalitida je jedním z nejzávažnějších onemocnění centrálního nervového systému. Původcem tohoto onemocnění je virus klíšť ové encefalitidy, který je přenášen převážně klíšť aty. Klinický obraz onemocnění se u různých jedinců značně liší - od zcela bezpříznakové infekce po těžký zánět mozkových blan, v takových případech si napadení jedinci často odnášejí celoživotní postižení. Tomuto onemocnění lze přitom plně předcházet očkováním, jak ukazuje příklad sousedního Rakouska, kde klíšť ová encefalitida téměř vymizela díky 90% proočkovanosti obyvatelstva. Vakcíny jsou komerčně dostupné od roku 1979. V České republice je nicméně očkováno pouze 17 % populace. Důvodem může být skutečnost, že tyto vakcíny nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, stejně jako nepříliš úspěšná osvěta. Jednou z možností jak tento trend zvrátit by byla vyšší informovanost žáků ve školách. Ve školních vzdělávacích programech je prevence virových onemocnění obsažena v obecné biologii, biologii virů a výchově ke zdraví.
|
|
Faktory ovlivňující rozhodnutí rodičů o očkování dětí
Kočišová, Eva ; Podaná, Zuzana (vedoucí práce) ; Hamplová, Dana (oponent)
Diplomová práce se zabývá rozhodovánı́m matek o vakcinaci svých dětı́ proti pneumokokovým nákazám. Danou otázku zkoumá pomocı́ kvantitativnı́ho on-line dotaznı́kového šetřenı́ vycházejı́cı́ho z teoretického rámce teorie plánovaného chovánı́, již také aplikuje jako teoretický model formou logistické regrese. Vedle regresnı́ analýzy práce využı́vá i metod třı́děnı́ druhého stupně ke zjištěnı́ souvislostı́ intence matky očkovat či neočkovat své dı́tě proti pneumokokům s dalšı́mi proměnnými. Na nereprezentativnı́m vzorku (n = 180) se teorie plánovaného chovánı́ ukazuje jako dobrý prediktivnı́ nástroj, přičemž nejvýznamnějšı́ determinantou intence je postoj matky vůči očkovánı́ proti pneumokokům, tedy jeden ze třı́ konstruktů teorie (vedle subjektivnı́ normy a vnı́mané kontroly chovánı́). Vlivná je také proměnná percepce hrozby vedlejšı́ch účinků vakcı́ny a za určitých okolnostı́ i subjektivnı́ norma. Dle intence matek očkovat (n = 70) či neočkovat (n = 110) byla také analyzována jednotlivá přesvědčenı́, jež matky o očkovánı́ proti pneumokokům majı́. Výsledky podporujı́ sı́lu postoje jako základnı́ determinanty rozhodnutı́, zejména pro matky s intencı́ neočkovat, a naznačujı́ širšı́ souvislosti se světonázory...
|
|
Porovnání přístupu k očkování proti chřipce v evropských zemích
Stehlíková, Kateřina ; Kynčl, Jan (vedoucí práce)
Chřipka je velmi časté infekční onemocnění dýchacích cest způsobené chřipkovým virem. Každoročně postihuje obrovské množství lidí. U větší části z nich proběhne bez vážnějších důsledků. Existují však skupiny osob, u kterých může chřipka způsobit vážné komplikace, a tím zvyšuje počty hospitalizací a způsobuje i mnohá úmrtí. V případě onemocnění mladších osob vede vzhledem k pracovní neschopnosti k velkým ekonomickým ztrátám. V České republice není sezónní chřipka většinou populace vnímána jako závažné onemocnění. Možným krokem v prevenci proti chřipce je kromě hygienických pravidel také očkování, kterému by měla být věnována pozornost. Cílem diplomové práce je představit přístupy některých evropských zemí k očkování, jeho propagaci, způsoby financování a vliv těchto opatření na míru proočkovanosti.
|
|
Výskyt pertuse v Jihočeském kraji
HOLINKOVÁ, Petra
Diplomová práce se zabývá problematikou výskytu pertuse na území Jihočeského kraje v období 2003-2012. I přes vysokou proočkovanost se incidence tohoto onemocnění po výrazném poklesu v 80. letech od roku 1993 stále zvyšuje. Tento trend je zřejmý i v ostatních vyspělých zemích s vysokou proočkovaností. Hlavním záměrem bylo sestavit přehled výskytu pertuse v Jihočeském kraji ve sledovaném období posledních 10 let, porovnat tento výskyt s ostatními kraji v České republice a zmapovat změny, které nastaly ve vakcinaci pertuse. Pro zpracování empirické části byl zvolen kvantitativně-kvalitativní výzkum. Data pro kvantitativní část výzkumu byla získána z databáze infekčních nemocí (EPIDAT) a tvořily je hlášené případy pertuse. Další nezbytnou skupinu dat tvořily demografické údaje o počtu a věkovém složení obyvatel. Druhá kvalitativní část byla zpracována na základě literární rešerše. Doplňující informace jsem získala prostřednictvím komunikace s pracovnicemi jednotlivých územních pracovišť Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích. Na základě zpracovaných dat jsem zjistila, že incidence pertuse v Jihočeském kraji nemá v letech 2003-2012 vzestupný trend na rozdíl od trendu celé České republiky. Nejvyšší výskyt pertuse v ČR byl ve sledovaném období zaznamenán ve věkové skupině 10-14 let. Z výzkumu rovněž vyplynulo, že v období let 2003-2012 se jednotlivé kraje ve výskytu pertuse velmi liší a lze je rozdělit do dvou skupin ? na kraje s nejvyšší dosaženou incidencí do 10 případů/100.000 obyvatel a na kraje s nejvyšší dosaženou incidencí s incidencí nad 10 případů/100.000 obyvatel, kam spadá i kraj Jihočeský. Ve vakcinaci pertuse došlo k mnoha změnám, z nichž nejvýznamnější byl přechod z celobuněčné vakcíny na acelulární v roce 2007 a přidání 6. booster dávky mezi 10. - 11. rokem věku v roce 2009. Největší pozornost by se měla zaměřit především na zvýšení informovanosti či ověření znalostí laické veřejnosti, zejména žen připravujících se na těhotenství a osob pečujících o novorozence a kojence, o výskytu, potencionálních rizicích a možnostech vakcinace proti této nákaze i v dospělém věku. Další nezbytností je podle mého názoru sjednocení diagnostiky, definice případu a postupů surveillance v rámci celé ČR, edukace pediatrů a praktických lékařů o nemoci a aktuálnosti problému, apelace na hlášení výskytu této nákazy epidemiologům, dodržování izolace nemocného, sledování možné epidemiologické souvislosti mezi případy a využití nabídky služeb NRL proti pertusi a diftérii. Tato práce může být v praxi využita jako souhrnný informační materiál pro laickou i odbornou veřejnost o výskytu onemocnění pertuse v Jihočeském kraji i celé ČR a přehledu vakcinace proti pertusi. Může být podnětem pro další protiepidemická opatření a potřeby dalších výzkumů v této problematice.
|
host ::
