|
Stanovení hodnoty podniku
NOVÁKOVÁ, Petra
Práce se zabývá stanovením hodnoty dané společnosti za účetní období 2008-2012. Pro ocenění společnosti jsou použity výnosové metody, metoda založená na EVA a metoda diskontovaných peněžních toků s využitím pro vlastníky i věřitele. Na závěr práce jsou celkově dosažené výsledky srovnány.
|
|
Stanovení hodnoty podniku
TALÍŘOVÁ, Klára
Cílem této diplomové práce je v první části charakteristika pojmů, které souvisí se stanovením hodnoty podniku. Dalším cílem je popis metod a postupů, které se pro oceňování podniků využívají a jejich praktické seřazení. Cílem praktické části je provedení reálného ocenění podniku na vybraném podniku a to pomocí více metod. Pro stanovení hodnoty tohoto podniku byly vybrány dvě metody. První vybranou metodou je metoda ekonomické přidané hodnoty EVA a druhou metodou je metoda diskontovaného cash flow, která je hojně využívána. Po provedení výpočtů a zhodnocení výsledků obou metod budou tyto výsledky vzájemně porovnány.
|
|
Porovnání metod HPLC a GC-MS pro stanovení pesticidu v půdě
Chalbia Václavíková, Alena ; Kočárek, Martin (vedoucí práce) ; Havlík, Jaroslav (oponent)
Fyzikální a chemické vlastnosti pesticidů se mohou výrazně lišit. Pesticidy mohou být kyselé, neutrální nebo zásadité. Některé sloučeniny obsahují fosfor, jiné síru, dusík nebo halogeny. Tyto atomy mohou mít význam pro detekci pesticidů. Některé sloučeniny jsou těkavé, jiné se naopak vůbec neodpařují, což je také jedna z důležitých vlastností pro chromatografii. Rozmanitost pesticidů vlastně nedovoluje vytvořit jednu univerzální metodu, což je velmi nepraktické s ohledem na kvalitu a dobu stanovení. Protože právě pesticidy jsou jednou z nejsledovanějších chemikálií ve většině zemí. V potravinářství a v pitné vodě jsou stanoveny limity pesticidů, aby bylo zabráněno negativnímu dopadu na veřejné zdraví. Pro zbytky v půdě nebo v povrchových vodách limity stanoveny nejsou. (Lutz et al., 2006)
Předmětem diplomové práce je zhodnotit možnosti použití dvou typů chromatografů s různými typy detektorů při analýze pesticidu. Pendimethalin, který jsme pro tuto práci zvolili, bude analyzován na kapalinovém chromatografu s UV detektorem a dále na plynovém chromatografu s hmotnostním detektorem. Budou porovnány dva možné typy metod extrakcí jako třepání a Soxhletova extrakce a v poslední řadě budou porovnány možnosti použití dvou extrakčních činidel a to methanolu a acetonitrilu.
Dalším bodem práce je ověření hypotézy, že pro stanovení pendimethalinu v půdě je metoda plynové chromatografie s použitím hmotnostního spektrometru v porovnání s metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie časově a finančně náročnější, ale že bude dosahovat vyšší výtěžnost a nižší detekční limit pesticidu.
|
|
Vliv pesticidů na střevní mikrobiotu zvířat
Stehlík, Michal ; Rada, Vojtěch (vedoucí práce) ; Salmonová, Hana (oponent)
Pesticidy jsou látky, používané k hubení rostlinných a živočišných škůdců v zemědělství. Jsou velice významným a důležitým faktorem jak v produkci, tak ve výnosech. V dnešní době je pro zemědělce téměř nemožné se bez takových látek obejít, avšak jejich působnost v půdě nepřináší vždy jen užitek. O pesticidech je všeobecně známo, že mohou působit nepříznivě jak na ekosystém, ve kterém se vyskytují, tak na lidský či zvířecí organismus. V důsledku toho bylo již mnoho takových látek během své působnosti zakázáno a vyřazeno z trhu. Pesticidy a jejich rezidua podléhají mnoha kontrolám a laboratorním rozborům ve snaze předejít jejich negativnímu působení.
Cílem bakalářské práce bylo testovat vliv pesticidu (Roundup) na střevní mikroorganismy. Experiment zahrnoval jednoduchý pokus na čerstvém výkalu skotu a dále pak komplexní posouzení vlivu Roundupu na kultury, izolované z výkalů různých hospodářských zvířat. U čistých kultur bakterií byly stanoveny specifické růstové rychlosti ve třech různých koncentracích Roundupu. U kravských výkalů byly stanoveny počty laktobacilů, enterokoků, E. coli a koliformních bakterií po kultivaci v šesti různých koncentracích Roundupu.
V prvním pokusu nebyla prokázána žádná korelace koncentrace Roundupu a počtu kravských střevních bakterií. U druhého pokusu byl vliv Roundupu na růst střevních bakterií zjevný u nejvyšší koncentrace. Při koncentraci účinné látky glyfosátu ve vzorku 17 g/L dosahovaly specifické růstové rychlosti značně nižších hodnot než u nižších koncentrací. Kontrolní vzorek a vzorky o koncentraci glyfosátu 1,7 g/L a 0,17 g/L narostly ve většině případů podobně. Z toho vyplývá, že v těchto koncentracích nebyl růst bakterií glyfosátem příliš inhibován. Nejméně citlivé byly na přítomnost glyfosátu byly celkově laktobacily. U zvířat byla zjištěna nejvyšší citlivost na glyfosát u střevních bakterií skotu a nejnižší u střevních bakterií kura.
|
|
Biotransfer of selected risk metals into plants and their accumulation and distribution in plant organs
Le Minh, Phuong ; Lachman, Jaromír (vedoucí práce)
Kontaminace půdy těžkými kovy je jedním z problémů životního prostředí ohrožujících lidské bytosti. Těžké kovy jsou považovány za zvláštní nebezpečí znečišťujících látek v půdě a to z důvodu nepříznivých účinků na růst rostlin, množství a činnost užitečných mikroorganismů v půdě a kvalitu potravin. Vzhledem k perzistenci a toxicitě jsou těžké kovy toxické, když vezmeme v úvahu různé druhy znečišťujících látek v půdě. V půdě, se často vyskytuje toxicita zinku (Zn), kadmia (Cd), olova (Pb) a rtuti (Hg), než je tomu u ostatních kovů z důvodu jejich srážek a sorpce v půdě. Jedná se o velmi nebezpečné situace, protože když jsou tyto kovy absorbovány rostlinami, mohou být dále transportovány potravinových řetězců.
V této studii je sledována akumulace čtyř těžkých kovů (rtuť, zinek, olovo a kadmium) v celém zrnu jarních odrůd pšenice dvouzrnky, jednozrnky a jarní pšenice a brambor (Solanum tuberosum). Těžké kovy a esenciální prvky byly sledovány v odrůdách brambor v přesných polních pokusech a v hydroponicky pěstovaných rostlin. Prvky byly stanoveny pomocí metod F AAS, ET AAS a AMA (Advance Mercury Analysis). Statistické analýzy byly provedeny pomocí SPSS 9.0 a Tukeyho HSD testu (alfa 0,05).
V naší studii se koncentrace těžkých kovů v pšeničných obilkách snižovala v pořadí zinek (Zn)> olovo (Pb)> kadmium (Cd)> rtuť (Hg). Srovnání mezi třemi druhy zkoumané pšenice bylo zjištěno, že dvouzrnka je bohatá na obsah zinku (62,12 mg kg-1 sušiny), zatímco jarní pšenice měla nejnižší průměrné koncentrace zinku v zrnu (40,99 mg kg-1 sušiny). Obecně platí, že hodnoty koncentrací olova v obilkách analyzovaných odrůdy pšenice byly nízké (v rozmezí od 0,1268 mg kg-1 sušiny do 0.2950 mg kg-1 sušiny).
Rovněž byly stanoveny koncentrace rtuti ve čtyřech typických fázích růstu pšenice podle Feekese (10 naduřování listové plochy, začátek metání, 10,1 metání, 10,2 čtvrtina klasu vymetána, 10,2 v listech a ve stupni 11 zrání, raně mléčná zralost). Bylo prokázáno, že koncentrace rtuti v různých odrůdách pšenice byly absorbovány odlišně v různých stadiích růstu rostlin. Růstové stadium 10,2 a 10,2 v listech ukázaly vysoký obsah rtuti (0,0152 mg kg-1 sušiny a 0,0214 mg kg-1 sušiny, v uvedeném pořadí). Mezi jednotlivými odrůdami byly stanoveny významné rozdíly.
Obsahy toxických resp. potenciálně toxických prvků stanovené ve zkoumaných bramborových hlízách se vyznačovaly velkou variabilitou v rámci sledovaných brambor. Statistické analýza (analýza rozptylu jednoduchého třídění ANOVA) však ukázala, že neexistovaly významné rozdíly mezi oběma skupinami zkoumaných vzorků (vzorky z Uhříněvsi a Valečova v roce 2013 a 2014) pokud se hodnotil jeden ze zkoumaných kovů. Měřitelné hladiny rtuti byly nalezeny ve stopových množstvích u všech zkoumaných vzorcích brambor při porovnání s jinými kovy (Cd, Pb).
Rostlinné buňky ve srovnání s živočišné buňky jsou charakterizovány tvorbou buněčných stěn. Plazmatická membrána nebo buněčná membrána jsou biologicky aktivní membrány oddělující vnitřek buňky z vnějšího prostředí. Byla vyvinuta a upravena metoda izolace protoplastů z rostlinného materiálu (brambory). V našem experimentu byly rostliny pěstovány hydroponicky ve Výzkumném ústavu rostlinných plodin Praha-Ruzyně. Jestliže zkoumáme rostlinnou membránu, jednou z možností je odstranění buněčné stěny pomocí speciálních směsí enzymů. Protoplasty byly uvolněny ve tmě při teplotě 25 stupňů Celsia po dobu 18 hodin. Bylo použito síto 70-90 mikrometrů k filtrování a poté odstředění po dobu 5 minut při 100 g. Všechny kroky byly prováděny pečlivě, aby se zabránilo poškození nebo rozbití protoplastů.
|
|
Stanovení a ověření vhodných způsobů detekce amoniaku a vybraných skleníkových plynů
Zabloudilová, Petra ; Pecen, Josef (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Práce se zabývá metodami detekce plynů v zemědělství, zejména amoniaku. Zjišťování příčin vzniku amoniaku a dalších plynů (např. methanu) a návrhy vhodných opatření pro jejich omezování, jsou závislé na metodách měření, včetně použitých přístrojů a meted.V teoretické části jsou popsány základní údaje o amoniaku a vybraných skleníkových plynech, jejich vliv na životní prostředí, jejich zdroje a uvedeny vlastnosti zvolených senzorů plynů (zejména polovodičových senzorů). V experimentální části práce byly vybrané sensory testovány v laboratorních podmínkách, zejména v závislosti na koncentraci měřeného plynu a relativní vlhkosti vzduchu. Zvolené sensory byly poté ověřeny pro měření v provozních podmínkách (ve stájových objektech). V závěru práce jsou diskutovány výhody a nevyhody zvolených senzorů (se zaměřením na jejich využití v provozních podmínkách).
|
|
Stanovení antioxidačních vlastností extraktů z léčivých a jedlých rostlin v in vitro podmínkách
Tauchen, Jan ; Kokoška, Ladislav (vedoucí práce) ; Jaromír , Jaromír (oponent)
Identifikace a charakterizace rostlinných produktů s antioxidačními a anti-proliferačními účinky, jakožto potencionálního terapeutického prostředku pro léčbu nemocí spojených s oxidačním stresem (jako např. arterioskleróza, diabetes nebo rakovina), je neustále středem vědeckého zájmu. Tato studie se zaobírá charakterizací in vitro antioxidační a anti-proliferační aktivity a chemického složení 39 vzorků méně využívaných tradičních gruzínských odrůd vín, extraktů z 23 vzorků etiopských léčivých rostlin a 22 vzorků z jedlých a léčivých rostlin z peruánské Amazonie. Pro stanovení biologických účinků byly použity metody založené na měření inhibice radikálu 2,2-difenyl-1-pikrylhydrazyl (DPPH), kapacity absorpce kyslíkových radikálu (ORAC), celkového obsahu fenolických látek (TPC), a životaschopnosti buněčných linií pomocí metody založené na metabolické přeměně tetrazolium bromidu (MTT) na formazan. Chemické složení bylo stanoveno metodami založenými na vysokotlaké kapalinové chromatografii (HPLC-ultrafialovo-viditelné spektroskopii a HPLC-tandemové hmotnostní spektrometrii). V rámci experimentů s gruzínskými víny bylo prokázáno, že vína červená (zejména odrůdy Saperavi) vykázala silnější antioxidační účinek (průměrné DPPH a ORAC hondoty na 5.1 a 10.6 g TE/L vína) ve srovnání s běžnými středo- a západo-evropskými víny [Pinot Noir (DPPH = 3.1 a ORAC = 9.4 g TE/L vína), Cabernet Sauvignon (DPPH = 3.0 a ORAC = 7.3 g TE/L vína) a Cabernet Moravia (DPPH = 2.0 a ORAC = 8.5 g TE/L vína)]. Gruzínská vína byla oproti středo- a západo-evropským vínům výrazně bohatší na kvercetin (mezi 14.44 a 1.07 ug/mL), kaempferol (mezi 1.68 a 0.03 ug/mL) a syringovou kyselinu (mezi 12.59 a 4.72 ug/mL), avšak chudší na resveratrolu (mezi 5.11 a 0.32 ug/mL). Mezi jedlými a léčivými rostlinami z Etiopie a Peru jedině extrakty Dodonaea angustifolia (IC50 pro DPPH = 22.2 ug/mL, ORAC = 767.6 ug TE/mg extrakt; IC50 pro Hep-G2 = 120.0 ug/mL); Rumex nepalensis (IC50 pro DPPH = 5.7 ug/mL, ORAC = 1061.4 ug TE/mg extrakt; IC50 pro Hep-G2 = 50.5 ug/mL); Inga edulis (DPPH a ORAC = 337.0 a 795.7 ug TE/mg extrakt; IC50 pro Hep-G2 and HT-29 = 36.3 a 57.9 ug/mL) a Oenocarpus bataua (DPPH a ORAC = 903.8 a 1024.4 ug TE/mg extrakt; IC50 pro Hep-G2 a HT-29 = 102.6 a 38.8 ug/mL) projevily kombinovaný antioxidační/anti-proliferační účinek. Selektivní anti-proliferační aktivitu prokázaly pouze extrakty Verbascum sinaiticum (IC50 pro Hep-G2 = 80.6 ug/mL) a Annona montana (IC50 pro Hep-G2 a HT-29 = 2.7 a 9.0 ug/mL). Výše zmíněný rostlinný materiál vykázal pouze slabou nebo žádnou toxicitu vůči zdravé buněčné linii. Přestože extrakty z Jasminum abyssinicum (IC50 pro DPPH = 26.3 ug/mL, ORAC = 1023.7 ug TE/mg extrakt), Rumex nepalensis (IC50 pro DPPH = 5.7 ug/mL, ORAC = 1061.4 ug TE/mg extrakt), Mauritia flexuosa (DPPH a ORAC = 1062.9 a 645.9 ug TE/mg extrakt), Myrciaria dubia (DPPH a ORAC = 641.9 a 642.6 ug TE/mg extrakt) a Theobroma grandiflorum (DPPH a ORAC = 714.8 a 821.9 ug TE/mg extrakt) projevily významný antioxidační účinek, tyto druhy taktéž prokázaly mírnou až velice nízkou anti-proliferační aktivitu nebo byly toxické pro zdravou buněčnou linii. Ve všech dílčích studiích obsah fenolických látek silně koreloval s antioxidační aktivitou, avšak slabě s anti-proliferačním efektem. Výsledky naznačují, že výše zmíněné druhy by mohly být perspektivní pro vývoj nových rostlinných přípravků, efektivních proti onemocněním souvisejícím s oxidačním stresem. Před jejich možným uvedením do praktického využití však bude nezbytný další výzkum zaměřený na podrobnější stanovení jejich chemického složení, farmakologických účinků a toxikologické bezpečnosti.
|
|
The Evaluation of Reproduction in Bactrian Camels (Camelus bactrianus) and the Possibilities of Using Non-invasive Methods for Detection of Heat and Pregnancy
Fedorova, Tamara ; Lukešová, Daniela (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Velbloudi jsou nejen významnými hospodářskými zvířaty. Bývají také poměrně často chováni v zoologických zahradách, kde jsou ale zřídkakdy trénováni. Diagnostika březosti je však u částečně ochočených velbloudů velmi obtížná. Navíc informací o mateřském chování velbloudů je k dispozici velmi málo. Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o chovu velbloudů, jejich reprodukci a etologii a měla za cíl 1) otestovat neinvazivní metody zjišťování říje a březosti z moči a slin velbloudů chovaných v zoologických zahradách; 2) prostudovat jejich mateřské chování a kojení; 3) popsat zkušenosti s umělým odchovem velbloudích mláďat. Výzkum neinvazivní diagnostiky březosti se konal v letech 2010 až 2012. Moč byla odbírána od čtrnácti velbloudích samic ze čtyř zoologických zahrad v rámci střední Evropy a diagnostika březosti probíhala pomocí Cuboniho reakce a testu chloridem barnatým. Výsledky Cuboniho reakce byly významně (p < 0.01) ovlivněny fází březosti samic a spolehlivost toho testu se zvyšovala (p < 0.05) s časem blížícího se porodu. Test chloridem barnatým nepřinesl spolehlivé výsledky. Dále byly u pěti velbloudic po dobu více než jednoho roku pravidelně odebírány vzorky slin, ze kterých byly stanoveny hladiny progesteronu (n = 312) a estradiolu (n = 310). Koncentrace obou hormonů byly významně (p < 0.0001) ovlivněny fází březosti samic. Mateřské chování velbloudích samic a chování jejich mláďat bylo dlouhodobě sledováno od roku 2003 do roku 2009 v šesti zoologických zahradách, nicméně v této práci byla zahrnuta pouze část ze získaných dat. Naše studie jako první prokázala výskyt tzv. alokojení (tedy jev, kdy samice kojí i jiná než vlastní mláďata). Toto chování, s výskytem 8.58% ze všech kojení, se ukázalo jako poměrně běžné. Cizí mláďata sála nejčastěji v pozici co nejdále od hlavy kojící samice a preferovala sání spolu s vlastním mládětem, proto byla hypotéza krádeže mléka vyhodnocena jako nejpravděpodobnější příčina alokojení. V neposlední řadě práce shrnuje odchovy mláďat velbloudů v pražské zoo a popisuje umělý odchov dvou velbloudích mláďat. Tato práce dospěla k následujícím závěrům: 1) Cuboniho reakce moči a stanovení progesteronu a estradiolu ze slin jsou použitelné metody pro zjišťování březosti velbloudů; 2) alokojení je poměrné běžným jevem u dvouhrbých velbloudů v lidské péči; 3) umělý odchov velbloudích mláďat pomocí mléčné krmné směsi pro telata může být úspěšný.
|
|
Hodnocení vlivu záření na stanovení evapotranspirace a ukazatelů sucha
Mairich, Pavel ; Matula, Svatopluk (vedoucí práce)
Hodnocení vlivu záření na stanovení evapotranspirace a ukazatelů sucha Závažnost sucha lze určit z hydrologické bilance, jejíž složkou je i evapotranspirace. Odhad evapotranspirace je často založen na metodice FAO 56, kde je radiační bilance hlavním vstupem. Ta však obvykle není přímo měřena. V této práci se posuzuje otázka, do jaké míry lze nahradit přímé měření slunečního záření a efektivního vyzařování výpočtem podle metodiky FAO 56 se standardními, popř. s místně optimalizovanými radiačními koeficienty, v případě efektivního vyzařování též s koeficienty podle Penmana (1948). Problém je demonstrován na datech Solární a ozonové observatoře v Hradci Králové za roky 2011 a 2012. Odhad slunečního záření je v průměru uspokojivý i se standardními koeficienty a dá se zlepšit místní optimalizací koeficientů. V jednotlivých dnech se odhady mohou od skutečnosti značně lišit. Odhad efektivního vyzařování podle metodiky FAO 56 je v průměru asi o 30 % nižší než efektivní vyzařování měřené nebo odhad založený na místně optimalizovaných nebo Penmanových koeficientech, přičemž průměrné rozdíly mezi posledními třemi metodami jsou mnohem menší (do 9 %). Nepřesnost odhadů v jednotlivých dnech je i zde značná. Průměrná evapotranspirace referenční plodiny podle metodiky FAO 56 se standardními radiačními koeficienty je v důsledku toho značně vyšší (asi o 15 %) než analogická evapotranspirace vypočtená z měřeného záření nebo podle metodiky FAO 56 s optimalizovanými nebo Penmanovými radiačními koeficienty. Příčinou je, že trávník na observatoři nebyl zavlažován, takže občas trpěl vodním stresem a přehříval se. Použití metodiky FAO 56 s radiačními vstupy měřenými nebo vypočtenými s jinými než standardními koeficienty může vést k podhodnocení evapotranspirace a potřeby závlah.
|
|
Analýza vláhové potřeby polních plodin v oblasti s častým výskytem sucha.
Zábranský, Petr ; Soukup, Josef (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Vodní zdroje jsou důležitou součástí ekosystémů krajiny. Nejen variabilita klimatických a půdních faktorů ale i vysoká diverzita vegetace hrají důležitou roli ve vodní bilanci krajiny. Evapotranspirace porostů způsobuje hlavní pasivní složku ve vodní bilanci povodí. Již dnes je ale více jak jedna čtvrtina území ČR řazena do oblasti, kde suma potenciální evapotranspirace převyšuje nebo se rovná celkové sumě spadlých srážek. Na rozdíl od dřevin, u kterých je bilance vody na stanovišti z důvodu dlouhodobějšího vývoje z části předvídatelná, pravidelné střídání plodin v zemědělských systémech a agrotechnické vstupy s sebou přinášejí rychlejší změny vodní bilance stanoviště za podstatně kratší dobu. To může mít někdy za následek i nevratné změny v ekosystému s dopady na biodiverzitu okolního prostředí. Znalost jednotlivých limitujících faktorů prostředí a přesné stanovení nároků rostlin na vodu otevírá možnost nejen pro zlepšení výnosových parametrů jednotlivých plodin, ale především je důvodem pro pochopení trvalé udržitelnosti argoekosystémů v kulturní krajině.
Polní měření skutečné evapotranspirace probíhaly v období od 2007 do 2015 v lokalitě Velvary (Budihostice) která se nachází ve Středočeském kraji v nadmořské výšce 210 m n. m. a je řazena do oblasti srážkového stínu v okolí Slánska. Z hlediska průměrné roční vláhové bilance (ČHMÚ, 2014) spadá lokalita do oblasti, kde rozdíl mezi průměrnou roční sumou srážek a průměrnou roční sumou potenciální evapotranspirace činí -200 mm. Potenciální evapotranspirace zde mírně překračuje úhrny srážek (P / ET0 = 0,7 - 0,8) v běžném období (Pivec et al., 2006). Polní měření probíhala na běžných provozních plochách s minimální velikostí pokusné plochy 1 ha.
Provedená měření potvrdila předpokládané rozdíly mezi porosty z hlediska vláhových nároků. Hodnocené porosty vykazovaly během vegetace v závislosti na růstové fázi porostu odlišné hodnoty aktuální evapotranspirace a Bowenova poměru. Nejnižší hodnoty aktuální evapotranspirace byly prokázány u Z. mays, S. bicolor. Vyšší vláhové nároky vykazovaly porosty T. aestivum a H.vulgare. Nejvyšší hodnoty aktuální evapotranspirace naopak byly stanoveny u porostů B.vulgaris a M. sativa. Získáním hodnot plodinových koeficientů u jednotlivých plodin bylo zjištěno, že porosty Z. mays, S. bicolor a T. aestivum mají o čtvrtinu nižší hodnoty Kc v hlavním vegetačním období oproti M.sativa a B.vulgaris. V rámci práce byly stanoveny denní hodnoty Kc, které jsou základním poznatkem o vláhových nárocích jednotlivých plodin pro následné modelové stanovení hydrologických procesů v agrofytocenózách. Hodnocení vláhových nároků rostlin na základě stanovení toku vody v rostlinách (sap flow) neprokázaly předpokládané rozdíly mezi rostlinami Z.mays a S.bicolor. Efektivita využití vody (WUE) byla prokazatelně vyšší u rostlin typu C4 (Z. mays a S.bicolor) oproti zbývajícím rostlinám typu C3 (T. aestivum a H.vulgare).
|
host ::
