| |
|
Specifika ošetřovatelské péče o dětského pacienta s onkologickou bolestí
ČAŇKOVÁ, Helena
Téma této diplomové práce je : Specifika ošetřovatelská péče o dětského pacienta s onkologickou bolestí. Dětské bolest je fenoménem, který je opředen celou řadou mýtů a nepravd. Je také nedostatečně hodnocena a léčena. Sestrami i lékaři bagatelizována. Sestry mají v léčbě bolesti nezastupitelnou úlohu, s dětským pacientem jsou častěji než lékař, jsou v úzkém kontaktu s jeho rodiči. Péče o dítě trpící bolestí je závažným úkolem ošetřovatelství. Ošetřování pacienta s bolestí vyžaduje komplexní, holistický přístup. Sestry, i když bolest správně diagnostikují, nestanoví adekvátní plán ošetřovatelské péče a neuskutečňují jej. Sestry musí hájit zájmy nemocného dítěte a nesmí dopustit jeho utrpení. Data byla získána kvantitativním a kvalitativním výzkumným šetřením. Kvantitativní výzkumné šetření bylo provedeno technikou anonymního dotazníku. Dotazník byl vytvořen a určen rodičům dětí s onkologickým onemocněním. Kvalitativní výzkumné šetření probíhalo technikou polostrukturovaným hloubkovým rozhovorem. Tento výzkumný soubor tvořily sestry pracující na dětské onkologii. Jedním z cílů této diplomové práce, bylo zmapovat problematiku ošetřovatelské péče o dětského pacienta s onkologickou bolestí z pohledu rodičů. Bylo sledováno, zda jsou rodiče poučeni o bolesti svého dítěte, zda ví, jaké projevy bolesti mají u svého dítěte sledovat, co vše se u bolesti hodnotí, jaké si myslí, že jsou ošetřovatelské postupy k tlumení bolesti a jak sestry reagují na bolest u jejich dítěte. Pro tento cíl byla stanovena hypotéza: Rodiče dětských pacientů s onkologickou bolestí jsou edukováni o možnostech ošetřovatelské péče zaměřené na tišení bolesti. Tato hypotéza byla statistickým testováním potvrzena. Druhým cílem této diplomové práce bylo: Zjistit, jaká jsou specifika ošetřovatelské péče o dětského pacienta s onkologickou bolestí. Sestry se domnívají, že specifika péče o dětského pacienta s onkologickou bolestí se neliší od jakékoliv jiné péče o dítě s bolestí. Uvádějí pouze, že onkologické onemocnění, je doprovázeno bolestí způsobené ať už vlastním onemocněním nebo diagnostickými či léčebnímu výkony. Proto uvádějí jako možná specifika to, že se bolest intenzivněji sleduje a úzkostlivěji se dbá na její tlumení. Z výzkumného šetření vyplývá, že by bylo efektivní pro obě strany, jak pro rodiče dětských pacientů tak i sestry, používat edukační materiál o bolesti, jim určený. Domnívám se, že kdyby měli k dispozici tento materiál, nevznikala by potřeba rodičů opakovaně kontaktovat sestry. Z výzkumného šetření vyplývá i příjemné zjištění a to, že celých 92,1 % rodičů uvedlo, že sestry reagují na bolest u dítěte do 10 min. Dále také to, že setry dítěti věří, že má bolest, což uvedlo 98,2 % rodičů.
|
|
Dendrochronologie arktické tundry
Lehejček, Jiří ; Svoboda, Miroslav (vedoucí práce) ; Monika, Monika (oponent)
Historicky bezprecedentní environmentální změny arktických ekosystémů jsou často zasazovány do kontextu jejich vývoje; minulého, ale i očekávaného budoucího. V oblastech s nedostatečnými instrumentálními meteorologickými pozorováními je nutné studovat klimatické archivy, které jsou schopny zasadit probíhající environmentální změny do kontextu minulosti. Práce předkládá syntézu jednoho takového archivu jalovce obecného (Juniperus communis) dlouhověkého cirkumpolárního keře arktické tundry. Na úrovni anatomie buňky bylo prozkoumáno 20 keřů. Kromě ekologických nároků druhu se tím odkryl i jeho potenciál pro environmentální a klimatické rekonstrukce. Mezi klíčové výsledky patří následující:
i) Zastavení exponenciálního zvětšování plochy vodivého aparátu s věkem je v rozporu s přirozeným charakterem tohoto fenoménu u stromů. To naznačuje, že keře nepotřebují zajišťovat potřeby vody a živin klasickými cestami zákonů hydraulické konduktivity ale spíše pomocí jiných mechanismů. Extrémní podmínky tedy limitují výškový vzrůst rostlin, které kvůli nim mění převládající směr svého růstu z vertikálního na horizontální. Jednotlivé projevy počasí však na vzrůst působí pravděpodobně odlišně. Zatímco sníh a vítr ovlivňují růst kmene/větví mechanicky, pak teplota spíše fyziologicky. Až do věku, kdy je mladý keř schopen ustát silný vítr ve vzpřímené pozici a jeho kmínek/větve mají dostatečnou resilienci se po odtání sněhové pokrývky opět narovnat, roste vzhůru a plocha vodivého aparátu se zvětšuje. Současně s tím teplota, resp. cykly opakovaného mrznutí a rozmrzání, způsobuje konzervativní vývoj keře, který preferuje bezpečnost (limitní velikost plochy vodivého aparátu) před hydraulickou efektivitou, čímž se brání embólii, ale tím i dalšímu výškovému růstu. Všechny tyto (ale i další) faktory jsou zřejmě dohromady zodpovědné za postupný přechod od vertikálního ke kvazihorizontálnímu růstu. Od této chvíle již není potřeba (ani to není fyziologicky možné) dále zvětšovat plochu vodivého aparátu, jelikož voda přestává být transportována proti gravitaci.
ii) Tento věkový/růstový trend je nutné uvažovat při dalším využívání růstových parametrů v paleoenvironmentálních studiích. Buněčné parametry by tedy neměly být využívány k těmto účelům, pokud nejsou správně detrendovány. To umožní nejen přesnější ale i delší rekonstrukce, protože je možné využít celý život rostlin včetně často opomíjené juvenilní fáze.
iii) Předložena je i rekonstrukce tání jihozápadní části Grónského ledovcového štítu (GrIS) během 20. st. Tato oblast je považována v rámci celého GrIS za nejaktivnější. Dle naší rekonstrukce není míra současného tání GrIS v kontextu 20. st. neobvyklá, resp. je srovnatelná s prvními dekádami 20. st. Tento poznatek je významným přispěním do debaty o Atlantické meridionální zpětné cirkulaci (AMOC). A sice, příliš velký přítok sladké studené vody do severního Atlantiku v důsledku tání GrIS může zpomalit nebo dokonce zastavit AMOC, což by způsobilo prohloubení kontinentálního charakteru evropského klimatu. Naše výsledky tak ukazují, že tato hranice leží výše, než je současná míra tání GrIS.
Jalovec obecný je fascinující arktický keř, který prokázal schopnost zodpovědět množství ekologický a environmentálních otázek. Především díky své dlouhověkosti a četnosti má obrovský potenciál stát se významných účastníkem arktického výzkumu.
|
|
Antimicrobial activity of cobalt bis(dicarbollide) aminoderivatives
Kvasničková, E. ; Masák, J. ; Šícha, Václav
We carried out experiments focused on the determination of the antimicrobial acitivity of selected representatives of cobalt bis{dicarbollide) aminoderivates. lt was proved, that studied yeast strain C. parapsilosis DBM 2165 is not sensitive to the cobalt bis{dicarbollide) or its aminoderivatives. Gram-negative bacteria P. aeruginosa B-59188 is weakly susceptive to cobalt bis(dicarbollide), but no significant inhibition of growth by cobalt bis(dicarbollide) aminoderivatives was observed. The highest effect on inhibition of microbial growth was confirmed in the case of gram-positive bacteria 5. aureus. This observation demonstrates the real possibility of using these substances in the treatment of infection caused by gram-positive bacterial strains.
|
|
Ošetřovatelský problém: periferní žilní katétr
TOMÁNKOVÁ NOVÁKOVÁ, Monika
Periferní žilní katétr slouží k zajištění přístupu do žilního systému. Jedná se o jeden z nejčastěji využívaných invazivních výkonů ve zdravotnických zařízeních, který spadá do kompetencí a každodenní pracovní náplně sester. Proto může v jakékoliv oblasti této ošetřovatelské péče vzniknout riziko rutinního postupování s následným vědomím či nevědomým pochybením. Periferní žilní katétr je nutné pacientovi zavést, pokud je u něj plánovaná parenterální výživa, léčba infuzemi nebo transfuzemi, aplikace intravaskulárních léčiv či kontrastní látky, léčba rehydratace, odběry krve, které je možné z PŽK provést hned po jeho zavedení a ještě před podáním léčebných látek a také jej zavádíme při neodkladné péči u kriticky nemocných jako je kardiopulmonální resuscitace. Aby byl tento žilní přístup kvalitní a plnil co nejlépe svůj účel, měly by sestry mít co nejvíce vědomostí v problematice této ošetřovatelské péče. Jde především o to, aby se sestry před tímto výkonem zajímaly o potřebné informace o pacientovi, uměly pacienta správně informovat o povaze výkonu, uměly s ním komunikovat, znaly správný postup zavedení, možné kontraindikace, uměly vybrat správné místo i katétr pro zavedení, podaly pacientovi dostatek informací o následné péči o katétr, prováděly správně ošetřovatelskou péči o tento vstup, znaly možné komplikace, které mohou nastat, postupovaly asepticky a tím eliminovaly vznik nozokomiálních nákaz, ale také si uvědomovaly svá možná pochybení. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. Teoretická část je zaměřena na historii periferních žilních katétrů, jejich indikace a kontraindikace, druhy, potřebné pomůcky, ošetřovatelskou péči, komplikace a jiné. Empirická část obsahuje výzkumné šetření. Cílem práce bylo zmapovat problematiku periferních žilních katétrů v nemocniční praxi, dále zmapovat faktory, které mohou ovlivnit vznik problémů při ošetřovatelské péči u pacientů s periferním žilním katétrem. K těmto cílům byly stanoveny čtyři výzkumné otázky. 1. Jaké jsou zásady ošetřovatelské péče před zavedením periferního žilního katétru? 2. Jaké jsou zásady ošetřovatelské péče u pacientů se zavedeným periferním žilním katétrem? 3. V jakých oblastech ošetřovatelské péče o periferní žilní katétry chybí sestrám znalosti? 4. Jaké pomůcky si sestry připravují k zavedení periferního žilního katétru? Ke zpracování bakalářské práce bylo použito kvalitativní výzkumné šetření. Metody a techniky sběru dat byly polostrukturované rozhovory a zúčastněné pozorování. Výzkumné šetření bylo realizováno pouze na jednom nemocničním oddělení. Šetření bylo anonymní. Ke sběru dat byl použit polostrukturovaný rozhovor. Sestrám v něm bylo položeno 14 otázek (Příloha 8), které byly doplňovány v průběhu rozhovoru o další podotázky. Výsledky jednotlivých rozhovorů byly poté pro přehlednost zpracovány do kategorizačních skupin. Jako další technika sběru dat byla použita metoda zúčastněného pozorování. Vypozorovaná fakta byla průběžně zaznamenávána do předem připraveného pozorovacího archu (Příloha 9). Pozorovány byly stejné sestry, se kterými probíhal rozhovor. Tato bakalářská práce byla psaná tak, aby přinesla základní přehled o problematice periferních žilních katétrů a mohla být použita jako informační materiál pro již zkušené nebo začínající sestry. Jako praktický výstup bakalářské práce byl vypracován standard ošetřovatelské péče o periferní žilní katétr, který těmto sestrám na oddělení chyběl a mohl by jim pomoci v jejich péči o tyto intravenózní vstupy, hlavně ke správnému postupování a eliminování možných pochybení (Příloha 10).
|
|
Kontrola užitkovosti masného stáda charolais
Jelínek, Petr ; Toušová, Renata (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Souhrn
V diplomové práci jsem se zabýval kontrolou užitkovosti masného stáda plemene charolais na farmě Chov Charolais spol. s r. o. Slabce. Mým cílem bylo vyhodnotit růstové schopnosti býčků a jaloviček plemene charolais od narození do odstavu v závislosti na pohlaví, pořadí otelení, počtu narozených telat při jednom otelení, měsíce a roku narození na vybrané farmě. Hodnotil jsem kontrolní roky 2012-2015. V tomto období se narodilo 324 zvířat, z nich bylo živě narozeno 162 býčků, 153 jaloviček a 9 mrtvě narozených telat. Hodnocení růstových schopností se týkalo průměrné porodní hmotnosti, průměrného přírůstku od narození do 120 dnů věku, průměrné hmotnosti ve věku 120 a 210 dnů. Podklady pro zpracování byly použity z dat Kontroly užitkovosti masného skotu (KUMP) za stanovené období. Růstové parametry v závislosti na vybraných činitelích byly zpracovány za použití statistického programu SAS 9.3 (SAS 9.3, 2011).
Průměrná hmotnost při narození býčků byla 33,58 kg a jaloviček 32,99 kg. Ve 120 dnech věku dosáhli býčci průměrně 183,66 kg a jalovičky 175,58 kg, což bylo prokázáno jako statisticky průkazné (P < 0,01). Hmotnost u býčků ve 210 dnech věku byla v průměru 288,28kg tedy opět vyšší oproti jalovičkám, které vážily v průměru 264,21 kg (P < 0,05). Byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl vlivu pohlaví ve prospěch býčků.
Po srovnání průměrné hmotnosti při narození, ve 120 dnech a ve 210 dnech věku u dvojčat a u jedináčků je zjevné a také statisticky průkazné (P < 0,01), že námi pozorovaná dvojčata se v průměru rodí menší a pomaleji rostou. Průměrná hmotnost při narození je u jedináčků o 4,48 kg vyšší než u dvojčat. Následná průměrná hmotnost ve 120 dnech věku je u jedináčků o 38,68 kg vyšší než u dvojčat. A konečně průměrná hmotnost ve 210 dnech věku je u jedináčků vyšší o 58,26 kg.
Vliv pořadí otelení na průměrnou porodní hmotnost, stejně tak na hmotnost ve 210 dnech věku nebyl prokázán. Jediná statistická průkaznost byla shledaná mezi pořadím otelení a průměrné hmotnosti ve 120 dnech věku na 1.,2.,5.,7.,10. pořadí otelení (P < 0,05). Dále jsem zjistil, že telata s pořadím otelení 1. mají významně odlišnou (z dat plyne, že podstatně nižší) průměrnou hmotnost ve 120 dnech, než telata s pořadím otelení 2., 5., 7. či 10. Průměrná hmotnost u telat ve 120 dnech věku od prvotelek je o 9,29 kg nižší než u telat od plemenic na 2. pořadí otelení. Na 5. pořadí otelení je o 18,37 kg průměrná hmotnost telat ve 120 dnech věku vyšší než u telat od prvotelek. Při 7. pořadí otelení jsem zjistil, že je průměrná hmotnost telat ve 120 dnech věku o 13,63 kg vyšší než u telat od prvotelek. A také při 10. pořadí otelení je přírůstek telat ve 120 dnech věku vyšší než u plemenic při 1. otelení a to o 15,78 kg.
U sledování roku narození byla prokázána statisticky významně odlišná úroveň (P < 0,01) průměrné hmotnosti při narození v roce 2013 oproti ostatním rokům, podobně byla prokázána významně odlišná úroveň (P < 0,01) průměrného přírůstku od narození v roce 2013 oproti ostatním rokům. Průměrná porodní hmotnost v roce 2013 byla 34,91 kg. V roce 2015 byla průměrná porodní hmotnost u telat nejnižší a to 31,65 kg. V roce 2012 druhá nejvyšší 32,48 kg, což je ale pořád o 2,43 kg méně než v roce 2013. Při sledování průměrného přírůstku od narození do 120 dnů věku byl v roce 2013 pouze 1046,78 g oproti nejlepšímu roku na přírůstek telat od narození tedy 2014, který představoval 1214,37 g.
Ve sledovaném stádě probíhaly porody převážně od ledna do června. U měsíce narození byl prokázán významný rozdíl (P < 0,05) v průměrné hmotnosti při narození u telat narozených v květnu 31,98 kg oproti telatům narozeným v únoru 32,55 kg či březnu 33,07 kg. Dále byl prokázán významný statistický rozdíl v průměrném přírůstku od narození u telat narozených v červnu 995,28 g oproti telatům narozeným v únoru 1197,87 g (P < 0,01) či březnu 1181,18 g (P < 0,05). Poslední statisticky významný rozdíl (P < 0,01) byl zjištěn u průměrné hmotnosti ve 210 dnech věku u telat narozených v květnu 199,55 kg a červnu 201 kg oproti telatům narozeným v lednu 282,05 kg, únoru 284,65 kg, březnu 277,21 kg a dubnu 277,76 kg. Na základě statistické analýzy, průkazných výsledků a literárních zdrojů byla potvrzena hypotéza, tzn., že vnitřní činitelé pozitivně ovlivňují růstové parametry telat.
|
|
Vliv genotypu špenátu setého (Spinacia oleracea) a vodního deficitu na rychlost výměny plynů
Helebrantová, Aneta ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Pazderů, Kateřina (oponent)
Bakalářská práce byla zpracována na téma: Vliv genotypu špenátu setého (Spinacia oleracea) a vodního deficitu na rychlost výměny plynů.
Špenát setý (Spinacia oleracea) je jako všechna listová zelenina velmi náročná plodina na dostatek vláhy, a proto je věnována pozornost odrůdám odolným vůči vodnímu stresu. Cílem šlechtění je tedy nalézt rostliny s genotypy, které by vykazovaly odolnost vůči působení vodního deficitu.
V klimaboxu katedry botaniky a fyziologie rostlin byl založen nádobový pokus se třemi genotypy špenátu: Misano F1, Monores a Matador. Rostliny byly pěstovány v nádobách o velikosti 11x11 cm. Teplotní režim byl nastaven na 21 °C ve dne a v noci na 17 °C. Světelný režim byl nastaven na 16 hodin světla a 8 hodin tmy. Maximální osvětlení v klimaboxu bylo 800 mikromolů. Rostliny byly pěstovány ve 4 opakováních, kdy schéma pokusu zahrnovalo dvě varianty, kontrolní a stresovanou. Rostliny z kontrolních podmínek byly pěstovány v substrátu, který byl po celou dobu pokusu zavlažován cca 250 ml zálivky.U rostlin stresovaných byla zálivka přerušena na dobu 10 dnů, kdy byl substrát ponechán přirozenému vysychání. Po 10 dnech byla u stresovaných rostlin opět obnovena zálivka (rehydratace) na úroveň kontrolních rostlin. U pokusných rostlin byla ve dvoudenním intervalu sledována rychlost výměny plynů (fotosyntéza a transpirace). Rychlost výměny plynů byla měřena na listech rostlin gazometricky infračerveným přenosným analyzátorem plynů Lpro+ (ADC Bioscientific, Hodeson, Velká Británie). Měření probíhalo vždy v dopoledních hodinách. Z naměřených hodnot rychlosti fotosyntézy a transpirace byla vypočtena efektivita využití vody (WUE).
Ze získaných výsledků vyplývá, že u kontrolních rostlin nejvyšší průměrnou rychlost fotosyntézy vykazovala odrůda Monores (12,10 mikromolů CO2.m-2.s-1) a nejnižší u odrůdy Misano (11,58 mikromolů CO2.m-2.s-1). U rostlin stresovaných byla nejvyšší průměrná rychlost fotosyntézy naměřena u odrůdy Matador (9,43 mikromolů CO2.m-2.s-1) a naopak nejnižší u odrůdy Monores (8,76 mikromolů CO2.m-2.s-1). U všech sledovaných odrůd byl zaznamenán pokles fotosyntézy v době působení vodního deficitu.
Nejvyšší průměrné hodnoty transpirace dosáhla stresovaná rostlina odrůdy Monores (1,97 mmol H2O.m-2.s-1), nejnižší odrůda Matador (1,68 mmol H2O.m-2.s-1). Stresované rostliny odrůdy Misano měly rychlost fotosyntézy ve výši 1,82 mmol H2O.m-2.s-1. U kontrolních rostlin odrůdy Matador dosahovala rychlost transpirace hodnoty 1,54 mmol H2O.m-2.s-1 a odrůdy Monores 1,85 mmol H2O.m-2.s-1. Rostliny kontrolní (1,85 mmol H2O.m-2.s-1) i stresované (1,82 mmol H2O.m-2.s-1) odrůdy Misano dosahovaly podobných hodnot.
Nejcitlivěji na stres reagovala odrůda Monores, jejíž efektivita využití vody byla 4,43 (10-3). Naopak nejlépe si při navození stresu vedla odrůda Matador, efektivita využití vody u této odrůdy byla 5,60 (10-3).
Získané výsledky potvrdily navrhované hypotézy, že existují genotypové rozdíly v reakci na vodní deficit a zároveň, že mezi odrůdami jsou rozdíly v rychlosti výměny plynů a WUE u kontrolních a pokusných rostlin.
|
|
Reakce travního porostu na aplikaci tekutého hnojiva DAM 390
Netřebová, Lucie ; Hrevušová, Zuzana (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Tato diplomová práce shrnuje výsledky získané na základě studia jednoleté pokusné plochy trvalého travního porostu, která byla založena ve Vítězné - Záboří v roce 2015. Na luční ploše byly sledovány čtyři varianty hnojení dusíkem (nehnojeno, 30 kg N.ha-1, 60 kg N.ha-1 a 90 kg N.ha-1) a jeho vliv na produkci nadzemní biomasy. Dalším hodnoceným faktorem byl vliv dusíku na změnu druhové skladby, a to pomocí váhového podílu zastoupení jednotlivých agrobotanických skupin v porostu (trávy, jeteloviny, ostatní byliny).
Výsledky pokusu byly značně ovlivněny nepříznivým průběhem počasí ve sledovaném roce. Na paměti je třeba mít také krátkou dobu trvání výzkumu. Zaznamenán byl kladný, ale neprůkazný vliv dusíku na vyšší produkci objemu nadzemní píce, a to především v dávkách 30 kg N.ha-1 a 60 kg N.ha-1. Výjimku tvoří výsledky varianty s použitím 90 kg N.ha-1, u kterých jsou hodnoty výnosů značně nevyrovnané. Z pohledu vlivu dusíku na změnu druhové skladby se zvyšování dávek hnojení projevilo především v nárůstu zastoupení trav za současného ustupování bylinných druhů v druhové skladbě sledovaného porostu. Výsledky však nejsou statisticky průkazné. V případě jetelovin nelze z výsledků pokusu potvrdit studie uvádějící úbytek jejich zastoupení v porostu v důsledku hnojení dusíkem.
|
|
Hodnocení růstu a plodnosti u vybraných odrůd sloupcovitých jabloní
Brázdová, Ludmila ; Zíka, Lukáš (vedoucí práce) ; Súkeníková, Tereza (oponent)
Tato práce se zabývá hodnocením růstu a plodnosti u vybraných odrůd jabloní. Jedná se o sortiment sloupovitých jabloní, které představují další stupeň ve vývoji pěstitelských tvarů. Bylo hodnoceno 11 různých odrůd naštěpovaných na dvou různých podnožích. Výsadba byla založena na jaře v roce 2013, ve sponu 3 x 0,8 m. Stromky byly vysazeny jako dvouletí očkovanci.
Cílem práce bylo zhodnotit a porovnat nárůst průměru kmínku, intenzitu růstu a výnos u vybraných sloupcovitých odrůd jabloní, před začátkem a po ukončení jejich vegetace. Bylo třeba zhodnotit plochu průřezu kmene (PPK) v (cm2), přírůstek plochy průřezu kmene (PPPK) v (cm2), průměrnou hmotnost plodu (g), výšku koruny (m), absolutní výnos (kg) na strom, specifický výnos na (cm2) plochy průřezu, výnos (kg) na přírůstek plochy kmene, plošný výnos (t/ha) a specifický výnos na výšku koruny (kg/m).
V teoretické části se zabývám historií pěstování jabloní a vývojem různých pěstitelských tvarů, charakteristikou jabloní, jejich významem a složením. Dále nároky na pěstování a samotným ošetřováním jabloní. Zároveň se zmiňuji o nejvýznamnějších chorobách a škůdcích. V závěru této části popisuji techniky sklizně a správné skladování.
Praktická část je zaměřena na samotný pokus a jeho následné hodnocení. Uvádím zde polohu a charakteristiku daného stanoviště, kde se jabloně nachází. Popisuji konkrétní sloupcovité odrůdy a použité podnože. Charakterizuji zde konkrétní umístění pěstovaných odrůd a činnosti, které byly realizovány během doby hodnocení pokusu.
Na závěr byly zhodnoceny výsledky, ke kterým jsem během celého měření dospěla. V této části jsou vyobrazeny sledované hodnoty ve dvou rozdělených tabulkách. Pro lepší přehled jsou získaná data a výsledky znázorněny graficky. V samotném závěru je kompletní shrnutí celé práce.
U větší části výsledků, bylo prokázáno, že podnož ovlivní intenzitu růstu a výnos. Největší přírůstek plochy kmene (cm2) měla odrůda ´Cumulus´ na podnoži M 26, ale na podnoži M 9 měla přírůstek výrazně nižší. Při zhodnocení absolutního výnosu byly nejvyšší hodnoty zaznamenány u odrůdy ´Red Spring´ na M 26, následoval výnos u odrůdy ´Slendera´ M 26. Nejnižší výnos byl sledován u odrůdy ´Cumulus´ na M 9. V těchto případech můžeme vliv podnože na odrůdu potvrdit. U hodnocení specifického výnosu na přírůstek kmene byl nejvyšší výnos u odrůdy ´Red Spring´ na M 26, následovala odrůda ´Slendera´, kde byl výnos větší na podnoži M 9, než na M 26. Zde nelze jednoznačně potvrdit, že podnož M 26, má větší výnos než podnož M 9.
|
|
Chov orangutanů a faktory ovlivňující jejich rozmnožování v lidské péči a ve volné přírodě
Kalkušová, Olga ; Kubík, Štěpán (vedoucí práce) ; Burešová, Eva (oponent)
V rámci práce byly na základě vědeckých studií a doporučení shrnuty informace o volně žijících orangutanech a problematice jejich chovu. Orangutani ve svém přirozeném prostředí tropických deštných lesů ostrovů Sumatry a Bornea nejsou vystaveni stejným podmínkám a vlivům jako v zajetí. Jejich reprodukce se tedy v jistých aspektech liší. Reprodukce orangutanů je ve volné přírodě silně ovlivněna jejich solitérním způsobem života. Samice se pohybují pouze v přítomnosti mláďat, případně jiných samic, a podle studií a pozorování vyhledávají kontakt se samcem pouze v období říje, jejich kontakt se pak omezuje na dobu nutnou ke kopulaci. Výjimkou mohou být páry s nedospělými samci. Po porodu pak samice o mládě pečuje až 8 let a po tuto dobu se nedostavuje říje. Cyklus u divoce žijících samic také vykazuje závislost na dostupnosti potravních zdrojů. V období nedostatku potravy byla zaznamenána negativní energetická bilance, při níž dochází k zastavení cyklu. V následném období hojnosti potravních zdrojů se cyklus znovu obnoví. K obnově dochází také v případech, že samice ztratí mládě. V důsledku těchto reprodukčních omezení mohou samice za svůj život porodit nejvýše 4 mláďata.
Pro chov v zoologických zahradách byly sepsány směrnice, které upravují podmínky a vhodnost uspořádání expozice tak, aby co nejlépe odpovídaly potřebám orangutanů. Jejich přirozená mentální i fyzická aktivita souvisí s jejich zdravím a přirozenými projevy chování. I přes všechnu snahu ale zoologické zahrady nemohou orangutanům zajistit stejné podmínky, jaké mají ve volné přírodě. Nucená vyšší socializace a kontakt s ostatními jedinci v zajetí může přinášet stres, stereotypní chování a s tím související zdravotní komplikace, které jsou u orangutanů v zajetí poměrně časté.
Podle záznamů plemenných knih došlo u samic v zajetí ke snížení věku při první reprodukci i porodu a ke zkrácení intervalů mezi porody. I společný chov samců a samic zvyšuje pravděpodobnost kopulace a zabřeznutí. Tyto změny s sebou podle studií nesou i rizika. Chov v zajetí vykazuje vyšší úmrtnost mláďat i dospělých jedinců. Ta je pravděpodobně způsobena nízkým věkem samic při porodu a krátkými intervaly mezi porody, které jsou často kratší než 4 roky. Samice narozené v zajetí také nemají dostatek zkušeností, které v přírodě získávají učením a pozorováním, a později nejsou schopny pečovat o své mládě nebo jej odmítnou. Byly popsány i samice, které zabřezly mezi 11. a 14. rokem, to je ale pro samice velkým rizikem a takové samice umírají krátce po porodu nebo se dožívají mnohem nižšího věku. Mláďata narozená v zajetí byla pak matkám často odebrána, což sice není zcela vhodné, ale odebráním mláděte se u samic za několik týdnů dostaví nový plnohodnotný cyklus a samice mohou znovu zabřeznout. Protože má ale přímá péče člověka o mládě negativní vliv, je časté znovunavrácení mláděte matce, které bývá ve spoustě případů úspěšné.
Výzkum orangutanů trvá již více než 40 let a za tuto dobu se pro jejich chov v zajetí mnohé změnilo. Zoologické zahrady se snaží poskytnout orangutanům takové podmínky, které pro ně budou co nejpřirozenější. Je nutné, aby expozice včetně enrichmentu poskytovala orangutanům dostatek fyzických i mentálních aktivit. Přesto však s sebou omezený prostor, a s tím související kontakty mezi jednotlivci, může nést stresové situace. Ty se pak projevují na chování a zdravotním stavu orangutanů.
|
host ::
