|
|
Tělesná velikost jako implicitní faktor: příkladové studie o životních strategiích a chování
Šimková, Olga ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent) ; Rehák, Ivan (oponent)
Velikost je jedním z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje veškerou biologii zvířat. Tato práce obsahuje čtyři publikace (I - IV), v nichž jsem se spolu se spoluautory pokusila objasnit různé souvislosti velikosti těla, a to ve čtyřech různých situacích u čtyř různých taxonů, většinou šupinatých plazů (Lepidosauria). I. Vrhy hroznýšovce kubánského (Chilabothrus angulifer) mají často vychýlený poměr pohlaví. Mláďata se rodí tak velká, že mohou na rozdíl od příbuzných druhů hroznýšovců přijímat stejný druh kořisti jako dospělci. Prokázali jsme, že obě pohlaví se rodí ve stejné velikosti a neliší se ani tvarem těla. Velké rozměry novorozenců a dlouhá doba dožití vedou ke značnému překryvu generací. To by mohlo vysvětlit naše zjištění, že malé samice rodí hlavně syny, zatímco velké dcery. Samci hroznýšovců jsou menší než samice, zřejmě jsou méně filopatričtí a navíc během období páření nepřijímají potravu. Lze tedy předpokládat, že samice podle vlastní velikosti těla manipulují poměrem pohlaví tak, aby snížily pravděpodobnost kompetice s vlastními mláďaty. II. Varan mangrovový (Varanus indicus) vykazuje jeden z nejvýraznějších velikostních pohlavních dimorfismů mezi varany. My jsme sledovali růst mláďat od vylíhnutí do téměř plné velikosti. Zjistili jsme, že obě pohlaví mají na začátku stejnou...
|
|
|
Složení potravy a potravní selektivita zooplanktonu
Lis, Jonáš ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Čablová, Radka (oponent)
Zooplankton je důležitým článkem potravního řetězce mezi fytoplanktonem a vyššími tro- fickými hladinami a porozumění jeho potravním preferencím je klíčové pro odhalení funkcí a dynamiky vodních ekosystémů. Dosavadní znalosti o složení potravy zooplanktonu jsou omezené, tvořené převážně laboratorními experimenty, které odhalily různé lovecké strategie a selekci ko- řisti podle velikosti a nutriční hodnoty. V poslední době se objevují publikace, jež díky využití metody DNA metabarcodingu přinášejí zcela nový, komplexní vhled do diverzity složení potravy zooplanktonu, především klanonožců, perlooček a vířníků. Tyto metody odhalují, že potravní niky klanonožců a perlooček jsou rozdílné a vzájemně se nepřekrývají. Obecně se pro obě sku- piny dá říci, že preferují jako svou potravu převážně rozsivky, pokud jsou dostupné. Potravní niky vířníků jsou natolik různorodé, že se nedá určit jasný trend pro celý kmen. Sinice se ukazují jako hlavní zdroj energie pro zooplankton a jsou metazooplanktonem pravděpodobně požírány z velké části jako sekundární kořist při konzumaci nálevníků a jiné heterotrofní kořisti. Dále jsou známy rozdílné potravní niky mezi druhy, které se dají z části vysvětlit jejich vertikální distribucí a byla prokázána také rozdílná míra potravní selektivity různých druhů zooplanktonu, která...
|
|
|
Vliv typu ustájení na reakci koní na nový předmět
ČERNÁ, Michaela
Koně jsou zvířata s vysokou citlivostí, která intenzivně reagují na nové předměty nebo prostředí, jež je pro ně neznámé. Tato rychlá odezva vychází z jejich přirozené role kořisti v přírodě, což je důvodem pro jejich instinktivní úlekové reakce. Cílem této diplomové práce bylo na základě dostupné literatury vytvořit metodiku k testování reakce koní na nové předměty a na jeho základě vyhodnotit vliv faktorů typ ustájení a věk koní Do testování bylo zahrnuto 18 koní ve věku od 1 do 22 let ze třech typů ustájení (aktivní stáj, boxové a pastevní ustájení). Testy strachu o délce 5 minut sledovaly reakci ba předměty barevné pásky a modrou plachtu. Test přejití matrace trval maximálně 10 minut. V případě obou testů strachu s barevnými páskami i plachtou koně z boxového ustájení vykazovali větší známky nervozity. Statisticky průkazně více času trávili pohybem oproti koním z aktivní stáje (klus průměrně o 10,5 s u barevných pásek a o 4,8 s u plachty). Jedinci z aktivní stáje naopak vždy trávili více času průzkumem (průměrně o 17 s u barevných pásek a o 25 s u plachty). V případě testu strachu překonání matrace nebyl prokázán rozdíl mezi koňmi ze sledovaných typů ustájení (p-hodnota = 0,679 > 0,05). Pomocí korelační analýzy byl hodnocen vliv věku na délku jednotlivých projevů chování při kontaktu s novým předmětem. V případě testu s plachtou i barevnými páskami starší koně trávili méně času stáním, průzkumem, cvalem a uvnitř vyznačeného kruhu v porovnání s mladšími jedinci. Naopak starší koně více chodili a více času trávili na plachtě a krmením v porovnání s mladšími. Starší koně potřebovali více času k překonání matrace v porovnání s mladšími (r = 0,12). Významem obohaceného prostředí, které je v této práci prezentováno aktivní stájí, je v mírnější reakci koní na nové předměty a snížení rizika při kontaktu s člověkem.
|
|
|
Aktivita raka mramorovaného v závislosti na reprodukčním cyklu
MARKOVÁ, Kateřina
Cílem této diplomové práce bylo vypracování literárního přehledu na téma aktivity raků, především jejich potravní aktivity a využívání úkrytů, včetně důrazu na roli pohlaví a reprodukčního cyklu. Zaměřila jsme se také na charakteristiku raka mramorovaného Procambarus virginalis Lyko, 2017 a jeho využitelnosti jako modelového druhu. Experimentální část práce byla zaměřena na porovnávání tří skupin samic raka mramorovaného (s vajíčky, s bílkovinnými žlázami a bez vajíček). Pokusy byly provedeny za pomoci metody pro ekologické hodnocení potravního chování a vztahu predátora ke kořisti v různých hustotách kořisti v podobě larev pakomára kouřového Chironomus plumosus (Linnaeus, 1758) pomocí analýzy funkční odpovědi a následně testovány na vliv přítomnosti úkrytu při jednotné úrovni hustoty kořisti. V našem experimentu vykazovaly všechny tři testované skupiny samic funkční odpověď typu II, typickou pro predátory. Z výsledků je patrné že potravně nejaktivnější jsou ve všech případech samice bez vajíček, s obecně pozitivním vlivem přítomnosti úkrytu. Samice s nasazenými vajíčky jsou v konzumaci, zpracování a celkové aktivitě díky hormonálním, fyziologickým a následně i behaviorálním změnám obecně méně aktivní. Samice s bílkovinnými žlázami se v našich pokusech chovaly podobně jako samice s vajíčky, byly opatrnější a méně aktivní než samice bez vajíček. Tato skutečnost byla pravděpodobně způsobena jejich zvýšeným gonadosomatickým idexem (GSI) a naopak sníženým poměrem hepatopankreatu na celkovou hmotnost těla, díky kterému nejsou tyto samice schopny přijmout větší množství předkládané potravy. Samicím po ovulaci hodnota GSI opět klesá, nicméně ani samice s již nasazenými vajíčky nezkonzumovaly více potravy, neboť samice v této fázi reprodukčního cyklu preferují především bezpečnost. Jsou méně aktivní, pomaleji se pohybují, tráví více času v úkrytu, opatrují svá vajíčka a nemohou se tak plně věnovat lovu a zpracování kořisti. Svou životní strategií je rak mramorovaný obecně vhodným modelovým druhem k využívání v různých oblastech výzkumu, nicméně je důležité myslet na jeho rychlý životní a reprodukční cyklus a podmínky daných experimentů této skutečnosti přizpůsobit, neboť paralelní využívání samic raka mramorovaného v různých fázích reprodukčního cyklu může výsledky z pohledu jejich aktivity modulovat. Určité rozdíly v prezentovaných výsledcích mohou být dány také původem experimentálních zvířat, neboť až na naprosté výjimky byly doposud všechny prováděné experimenty s rakem mramorovaným realizovány s využitím laboratorních jedinců. Řada podmínek, které se v přírodě sezónně mění byla v laboratoři udržována na konstantní úrovni. Proto je důležití mít na paměti, že v přírodě jsou raci vystaveni i dalším jak biotickým (predační tlak různých druhů ryb, ptáků či savců), tak abiotickým (změny teploty a chemismu vody) faktorům, které mohou potravní aktivitu ovlivňovat. Předpokládáme ale, že zde pozorované vzorce budou platné i pro račí samice žijící ve volné přírodě. Nicméně, nedostatek podobných experimentů vedoucí k objasnění samičí aktivity v závislosti na fázi reprodukčního cyklu dává prostor ke zkoumání i dalších, nejen račích druhů.
|
|
|
Reakce ptačích predátorů na automimikry u ploštic z čeledi Lygaeidae
Stránská, Anna ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Automimikry, neboli vnitrodruhová variabilita obranných mechanismů u aposematické kořisti, jsou v přírodě velice častým jevem. Zejména pak u chemicky chráněné kořisti. Tato práce obsahuje dva experimenty. První experiment sledoval reakci naivních predátorů, kterými byly sýkory koňadry (Parus major), na automimetickou kořist. Kořistí byly ploštičky pestré (Lygaeus equestris). Sýkory byly rozděleny do třech experimentálních skupin a každé skupině byly předkládány tři ploštice, které byly krmeny na umělé potravě s rozdílným množstvím kardenolidů. Kontrolní skupině byla předkládána kořist, která neměla v potravě kardenolidy. Skupina testovaná s nízkou koncentrací dostávala ploštice, které se živily na potravě s nízkou koncentrací kardenolidů a skupina testovaná s vysokou koncentrací dostávala ploštice, které se živily na potravě s vysokou koncentrací kardenolidů. V rámci generalizačního testu pak byla všem skupinám nabízena jedna ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus). Bylo zjištěno, že u skupiny testované s vysokou koncentrací docházelo k rychlejšímu averznímu učení. Tato skupina také zabila a konzumovala méně ruměnic, než druhé dvě skupiny. Skupina testovaná s vysokou koncentrací nejvíce generalizovala na novou černo-červenou kořist, protože měla nejmenší pravděpodobnost útoku na ruměnice. Druhý...
|
|
|
Nerybí kořist v potravě rybožravých savců, vydry říční (Lutra lutra) a norka amerického (Neovison vison)
Tuzarová, Veronika ; Čech, Martin (vedoucí práce) ; Poledníková, Kateřina (oponent)
Vydra říční (Lutra lutra) se řadí společně s norkem americkým (Neovison vison) mezi významné predátory ryb nejen v České republice, ale i v dalších regionech napříč celou Evropou. Jedním z cílů této práce je z dostupné literatury zjistit, jaké druhy kořisti tvoří u vydry říční a u norka amerického nerybí složku potravy a jak se v závislosti na habitatu a sezóně mění jejich procentuální zastoupení v potravě obou zkoumaných druhů. Dalším cílem také je ověřit, zda norek americký má v potravě vyšší podíl nerybí kořisti v porovnání s vydrou říční. Zpracovaná data popisující potravu pomocí analýzy trusu v jednotkách biomasy byla rozdělena podle klimatických regionů, tj. temperátní či mediteránní oblast a také dle typu vodního prostředí, tj. stojatá či tekoucí voda. Výsledky práce ukazují, že norek americký v průběhu celého roku konzumoval průměrně třikrát více nerybí kořisti (74 % biomasy) než vydra říční (24 % biomasy). Změna ročního období se v nerybí potravě predátorů nejvíce projevila v míře konzumace žab a ptáků. Z nerybích kategorií se dle zpracovaných dat oba predátoři zaměřovali zejména na žáby, ptáky a raky. Značný rozdíl byl ale zaznamenán v lovu savců, a to ve všech zkoumaných habitatech. Zatímco v potravě norka tvořili průměrně 30 % biomasy, u vydry říční pouze 1 %. Klíčová slova: vydra...
|
|
|
Vliv intenzity managementu umělé obnovy dubových porostů na interakci mezi pavouky a jejich kořistí
Kárych, Jan
Cílem výzkumu bylo zjištění dopadů intenzivního managmentu prováděného frézováním a celoplošnou úpravou a extenzivního managmentu při přípravě a péči o uměle obnovované dubové porosty na trofické sítě síťových pavouků a jejich kořisti, které jsou citlivé na změny vegetačního pokryvu a struktury nebo otevřenosti zápoje. Postup vyhodnocení výsledků byl rozdělen na dvě části. Potravní sítě byly zkoumány v terénu sběrem pavouků a jejich sítí z kořisti na plochách během celkově dvou sběrů v červnu a srpnu roku 2021. Následně byly z nasbíraných vzorků určeny na úroveň druhů či rodů jednotliví zástupci pavouků. Kořist pavouků byla určena na úroveň řádů či podřádů. Získána data byla zpracována za použití statistických metod a vyhodnocena. Z výsledků plyne, že množství dat nebylo optimální, přesto potvrdilo předpokládanou hypotézu, neboť na nefrézovaných plochách byly celkové počty pavouků a jejich kořisti výrazně větší, stejně tak druhová diverzita, než tomu bylo na plochách frézovaných.
|
|
|
Reakce predátorů vůči druhům červeno-černého mimetického komplexu
Kotlíková, Lucie ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Červeno-černý mimetický komplex v západopalearktické oblasti zahrnuje značné množství druhů členovců. Ty se vzájemně liší mírou podobnosti, úrovní obranných mechanismů a jejich efektivity vůči různým predátorům. Součástí této práce byly dva experimenty. První experiment byl proveden na dospělých sýkorách koňadrách (Parus major) s umělou kořistí ve formě fotografií. Ptáci byli rozděleni do dvou experimentálních skupin, ve kterých se učili rozlišovat mezi jedlou a nejedlou kořistí. Jedna měla vyšší diverzitu ve zbarvení u nejedlé kořisti v průběhu učení (deset druhů podčeledi Lygaeinae), druhá měla nízkou diverzitou ve zbarvení nejedlé kořisti (deset jedinců stejného druhu, Lygaeus equestris). Po deseti blocích učení následovaly dva bloky generalizace, kdy měly obě skupiny stejnou kořist, která byla naprosto odlišná od kořisti v průběhu učení. Bylo zjištěno, že rychlost učení se mezi oběma skupinami nijak zásadně nelišila. Dále byla pozorována efektivnější generalizace u skupiny s vyšší diverzitou v učení. Tento trend byl však pozorován pouze v rámci prvního dne generalizačního bloku. Druhý den i skupina s nižší diverzitou dosáhla podobné úspěšnosti v generalizaci. Druhý experiment byl proveden s ručně odchovanými sýkorami koňadrami a živou kořistí. Byl zaměřen na porovnání efektivity antipredační...
|
|
|
Molekulární interakce vyvíjejících se axonů s povrchovým ektodermem
Matějček, Miroslav ; Machoň, Ondřej (vedoucí práce) ; Rozbeský, Daniel (oponent)
Kraniální nervy jsou komplexem skládajícím se z dvanácti párových nervů, které svými nervovými zakončeními propojují orgány hlavy s centrální nervovou soustavou. Jedněmi z takto inervovaných orgánů jsou smyslové vousky (neboli také vibrisy), které jsou inervovány axony infraorbitálního oblouku trigeminálního nervu. Smyslové vousky jsou speciálním typem ochlupení savců sloužícím k orientaci v terénu, lokalizaci kořisti a lokomoci. Dlouhou dobu se diskutuje o potenciální roli axonů v iniciaci vzniku smyslových vousků, avšak tato hypotéza nebyla nikdy potvrzena. V naší práci jsme výzkum prováděli na myších kmenech Neurog1 KO a Meis2 cKO, které mají chybný vývoj trigeminálního nervu, nebo jim trigeminální nerv zcela chybí. Díky analýze jejich embryonálního vývoje jsme vyvrátili hypotézu, že axony trigeminálního nervu iniciují vznik folikulů smyslových vousků. U embryí Meis2 cKO jsme pozorovali poruchu tvorby folikulů smyslových vousků. Exprese genu Meis2 v průběhu vývoje smyslových vousků ovlivňuje signální kaskády Fgf, Shh a Bmp. V důsledku změn v aktivitě těchto kaskád předpokládáme, že dochází k zastavení vývoje smyslových vousků mezi prvním dermálním a prvním epidermálním signálem.
|
|
|
Evoluce a funkce skrytých antipredačních signálů
Ziková, Magdaléna ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Skryté antipredační signály (SAS) jsou skrytá nápadná zbarvení u jinak kryptické kořisti, která jsou odhalena při setkání s predátorem. Zahrnují deimatické signály (DS) a flash signály (FS). DS se uplatňují během přímého ohrožení kořisti predátorem, zpravidla až po odhalení predátorem. Jejich pozice v predační sekvenci závisí na druhu kořisti. Často jsou spojené s deimatickým chováním, které posiluje jejich účinnost. K pozdějšímu využití DS v rámci predační sekvence přitom častěji dochází u chráněných druhů, což může vést k urychlení averzivního učení predátorů. U nechráněné kořisti mohou u predátora vyvolat úlekovou reakci, strach, zmatení nebo přetížení smyslů, a tím zpomalit či zastavit jeho útok. FS jsou kořistí odhalovány během úniku před predátorem, většinou hned v počátcích predační sekvence, předtím, než si predátor kořisti všimne. To může u predátora vést k vytvoření mylné představy o vzhledu kořisti, což mu následně ztěžuje její hledání. Při pronásledování mohou FS navíc upoutávat pozornost predátora a snižovat šanci, že si všimne počátku úhybného manévru. Dynamický FS, při kterém dochází ke střídání barev za pohybu, může predátorovi ztěžovat odhad přesné polohy kořisti. Výskyt obou typů SAS často koreluje s velikostí těla kořisti. Účinnost FS je ovlivněna útěkovou vzdáleností kořisti. Účinnosti...
|
host ::
RSS.