|
|
Evoluce a funkce skrytých antipredačních signálů
Ziková, Magdaléna ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Skryté antipredační signály (SAS) jsou skrytá nápadná zbarvení u jinak kryptické kořisti, která jsou odhalena při setkání s predátorem. Zahrnují deimatické signály (DS) a flash signály (FS). DS se uplatňují během přímého ohrožení kořisti predátorem, zpravidla až po odhalení predátorem. Jejich pozice v predační sekvenci závisí na druhu kořisti. Často jsou spojené s deimatickým chováním, které posiluje jejich účinnost. K pozdějšímu využití DS v rámci predační sekvence přitom častěji dochází u chráněných druhů, což může vést k urychlení averzivního učení predátorů. U nechráněné kořisti mohou u predátora vyvolat úlekovou reakci, strach, zmatení nebo přetížení smyslů, a tím zpomalit či zastavit jeho útok. FS jsou kořistí odhalovány během úniku před predátorem, většinou hned v počátcích predační sekvence, předtím, než si predátor kořisti všimne. To může u predátora vést k vytvoření mylné představy o vzhledu kořisti, což mu následně ztěžuje její hledání. Při pronásledování mohou FS navíc upoutávat pozornost predátora a snižovat šanci, že si všimne počátku úhybného manévru. Dynamický FS, při kterém dochází ke střídání barev za pohybu, může predátorovi ztěžovat odhad přesné polohy kořisti. Výskyt obou typů SAS často koreluje s velikostí těla kořisti. Účinnost FS je ovlivněna útěkovou vzdáleností kořisti. Účinnosti...
|
|
|
Výskyt a funkce očních skvrn ve zbarvení obratlovců
Helebrant, Václav ; Fuchs, Roman (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Oční skvrny jsou nápadným prvkem ve zbarvení mnoha živočichů. Jedná se o skvrny cirkulárního tvaru, které svým vnějším vzhledem subjektivně připomínají oči obratlovců. U bezobratlých živočichů se s nimi setkáme u hmyzu, korýšů a měkkýšů, přičemž nejrozšířenější jsou u motýlů. Z obratlovců jsou nejčastějšími nositeli očních skvrn ryby. V rámci obojživelníků se s nimi setkáme u žab, nicméně jejich výskyt nebyl dosud detailně zmapován. U plazů a ptáků se oční skvrny vyskytují spíše výjimečně a ve zbarvení savců nalezneme pouze vzdáleně podobné obrazce. Stávající výzkum funkce očních skvrn více či méně hodnověrně dokládá, že hrají důležitou roli v obraně před predátory či při komunikaci v rámci vnitrodruhových interakcí. Anti-predační funkci mohou oční skvrny plnit dvojím způsobem. Dle hypotézy zastrašování slouží oční skvrny k zabránění útoku predátora. Zatím však není zcela jasné, zda skvrny predátory děsí z důvodu podobnosti s očima pro útočníka nebezpečných živočichů, či zda se predátoři skvrnám vyhýbají z důvodu jejich nápadnosti a kontrastu s okolím. Dle hypotézy deflekce oční skvrny predátory naopak atrahují, avšak útok směřují mimo životně důležité části těla kořisti. Oční skvrny vedle toho mohou sloužit také v řadě vnitrodruhových interakcí, a to především v sexuální komunikaci a při...
|
|
|
Výskyt a funkce agresivních mimikry u obratlovců
Sommerová, Tereza ; Fuchs, Roman (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Agresivní mimikry jsou používány predátorem nebo parazitem k oklamání potenciální kořisti nebo hostitele. Tato bakalářská práce stručně shrnuje další podobné definice tohoto fenoménu a zaměřuje se na druhy, které jsou pod tuto kategorii zahrnuty. Podrobněji je popsáno využití agresivních mimikry zejména u ryb čeledí Blenniidae, Serranidae, Antennariidae, Labridae a u hadů čeledí Viperidae, Elapidae a Colubridae. Klíčová slova: agresivní mimikry, Peckhamovské mimikry, kaudální vábení, vábení pomocí prstů/nohy, vábení pomocí jazyka
|
|
| |
|
|
Mapování rozšíření kříženců jelenů evropských a jelenů sika v ČR s využitím občanské vědy a audionahrávek
Nečasová, Monika ; Pipek, Pavel (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
V České republice, stejně jako jinde v Evropě (např. na Britských ostrovech), dochází k hybridizaci mezi původním druhem jelena evropského (Cervus elaphus) a jelenem sikou (C. nippon), zavlečeným z Asie. Vzhledem k tomu, že vzniklí kříženci jsou plodní, mohou se zpětně křížit s rodičovskými druhy a ohrožovat tak jejich genetickou integritu. Potomky vícenásobného křížení lze jen obtížně identifikovat na základě morfologických znaků, zatímco genetické metody jsou sice spolehlivější, ale finančně i logisticky náročné. Tato práce navazuje na studii Longa a kol. z roku 1998, která ukázala jasné rozdíly ve vokalizaci jelena evropského, jelena siky a první generace jejich kříženců, a tím zároveň naznačila třetí cestu k rozeznávání kříženců - bioakustickou analýzu. Tuto metodu jsme se rozhodli otestovat na území České republiky v rámci projektu občanské vědy, jehož hlavním cílem bylo zmapovat výskyt rodičovských druhů a jejich kříženců na základě audionahrávek jejich říjné vokalizace. Krom samotného projektu jsme pořizovali vlastní nahrávky na profesionální nahrávací zařízení se směrovým mikrofonem za účelem zisku kvalitních audiozáznamů, použitelných k podrobnější analýze. Celkově se podařilo nasbírat 451 nahrávek, z nichž pro podrobnou analýzu bylo vybráno jen 263, a to s vokalizací 162 jedinců. Ke...
|
|
|
Načasování snášení vajec u hnízdních parazitů
Studecký, Jan ; Šulc, Michal (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Obligátní hnízdní parazitismus se vyvinul u 109 druhů ptáků, tedy přibližně u 1 % všech v současné době uznávaných žijících druhů. Aby tato životní strategie mohla vzniknout a udržet se, vyvinula se u hnízdních parazitů celá řada adaptací. Důležitými adaptacemi je načasování snášení vajec, ať už v rámci sezóny, denní doby anebo hnízdního pokusu hostitele, a neméně důležitou adaptací je i rychlost, jakou je parazitické vejce sneseno. Protože se hnízdní parazitismus objevuje na různých kontinentech napříč několika fylogeneticky nepříbuznými skupinami ptáků, které navíc využívají odlišné druhy hostitelů, je strategie načasování snášení vajec mezi jednotlivými druhy parazitů poměrně variabilní. Cílem práce je vytvořit přehled dostupných poznatků o načasování snášení vajec u všech parazitujících skupin a s těmito poznatky dále pracovat. Zaměřil jsem se především na rozdíly mezi vysoce specializovanými parazity a generalisty, mezi příbuznými parazitickými druhy s odlišnými hostiteli nebo mezi tažnými a stálými druhy. Hlavní pozornost je věnována otázce koevoluce s hostitelem ve vztahu k jednotlivým strategiím načasování a snaze o vysvětlení rozdílů v těchto strategiích. Klíčová slova: ptáci, koevoluce, adaptace, hnízdní parazitismus, snášení vajec, načasování
|
|
|
Vliv chromatické složky antipredačních výstražných signálů na jejich efektivitu
Truhlářová, Marie ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Výstražným zbarvením prezentují živočichové potenciálním predátorům svoji nebezpečnost či nevyužitelnost jako kořist. Jednotlivé výstražné barvy se liší ve své síle a v efektu na kognitivní procesy predátorů. Konkrétními kognitivními procesy, která výstražné barvy ovlivňují jsou proces učení, vrozená averze, paměť a generalizace. Mezi typické výstražné barvy ovlivňující reakce predátora řadíme červenou, oranžovou a žlutou barvu. Nejefektivnějším signálem se obecně jeví červená barva, která má významný vliv na proces učení, paměť i generalizaci. Oranžová se také jeví být silným signálem, nicméně není tolik studovanou barvou. Žlutá výstražná barva je efektivním aposematickým signálem, ale ve srovnání s jinými výraznějšími barvami (červenou a oranžovou), jde o méně silný stimul. Bílá, modrá, fialová a ultrafialová barva jsou málo studované barvy a jejich role v aposematismu zatím není potvrzena. Iridescentní zbarvení se jeví jako efektivní aposematiský signál, který může mít vliv na proces učení, paměť a generalizaci. Ve své práci uvádím souhrn dosavadních informací týkajících se vlivu jednotlivých výstražných barev na kognitivní procesy predátora. Klíčová slova: aposematismus, výstražné zbarvení, kognitivní procesy, červená, oranžová, žlutá, iridescence, averzivní učení, vrozená averze, paměť, generalizace
|
|
|
Mapování rozšíření kříženců jelenů evropských a jelenů sika v ČR s využitím občanské vědy a audionahrávek
Nečasová, Monika ; Pipek, Pavel (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
V České republice, stejně jako jinde v Evropě (např. na Britských ostrovech), dochází k hybridizaci mezi původním druhem jelena evropského (Cervus elaphus) a jelenem sikou (C. nippon), zavlečeným z Asie. Vzhledem k tomu, že vzniklí kříženci jsou plodní, mohou se zpětně křížit s rodičovskými druhy a ohrožovat tak jejich genetickou integritu. Potomky vícenásobného křížení lze jen obtížně identifikovat na základě morfologických znaků, zatímco genetické metody jsou sice spolehlivější, ale finančně i logisticky náročné. Tato práce navazuje na studii Longa a kol. z roku 1998, která ukázala jasné rozdíly ve vokalizaci jelena evropského, jelena siky a první generace jejich kříženců, a tím zároveň naznačila třetí cestu k rozeznávání kříženců - bioakustickou analýzu. Tuto metodu jsme se rozhodli otestovat na území České republiky v rámci projektu občanské vědy, jehož hlavním cílem bylo zmapovat výskyt rodičovských druhů a jejich kříženců na základě audionahrávek jejich říjné vokalizace. Krom samotného projektu jsme pořizovali vlastní nahrávky na profesionální nahrávací zařízení se směrovým mikrofonem za účelem zisku kvalitních audiozáznamů, použitelných k podrobnější analýze. Celkově se podařilo nasbírat 451 nahrávek, z nichž pro podrobnou analýzu bylo vybráno jen 263, a to s vokalizací 162 jedinců. Ke...
|
|
|
Funkce myrmekomorfie u členovců a její výskyt a potenciální funkce u ploštic
Hrebiková, Tereza ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Myrmekomorfie je barevná a tvarová (případně i chemická nebo behaviorální) miméze u mnoha skupin členovců napodobujících v terestrickém prostředí skoro všudypřítomné mravence. Její funkce je rozmanitá a dobře známá z pozorování v přírodě i experimentů u myrmekomorfních pavouků a řady skupin hmyzu. V práci budou shrnuty dosud zjištěné funkce myrmekomorfie s důrazem na jejich experimentální studium. U ploštic (Hemiptera: Heteroptera) je myrmekomorfie častá, vyskytuje se u imág i (nebo) u larev několika čeledí, existují však doposud jen několik studií o její funkci a pár neúplných přehledů výskytu u jednotlivých taxonů a úvah o možném významu. Bude shrnut taxonomický a ontogenetický výskyt myrmekomorfie u ploštic včetně roztříštěných relevantních dat a hypotéz a zhodnocena možná funkce na základě analogie s jinými neploštičími taxony. Klíčová slova: Myrmekomorfie, funkce, Arthropoda, pavouci, hmyz, Heteroptera
|
|
|
Antipredační funkce agregací u aposematické kořisti
Mitlenerová, Barbora ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Agregování je důležitou životní strategií mnoha druhů organismů. Vyskytuje se u obratlovců i bezobratlých živočichů. Kromě jiných funkcí (potravní, termoregulační, ochrana proti vyschnutí, epigamní, hibernační nebo estivační) mají agregace funkci antipredační. Agregace živočichů mohou snižovat riziko napadení a mortalitu kořisti. Snížení pravděpodobnosti útoku u agregací může být způsobeno efektem zmatení predátora (predator confusion effect), nižším rizikem objevení kořisti, rozředěním rizika predace (dilution effect), efektivnější ostražitostí členů agregace a u aposematické kořisti také zesílením varovného signálu. Experimentální studie zabývající se rolí aposematického zbarvení u antipredačních funkcí agregací testují jako predátory zejména ptáky. V pokusech jsou jako kořist často používány různé druhy hmyzu (zejména ploštice, larvy potemníka moučného) nebo kořist umělá. Aposematické signály v kombinaci s gregariozností kořisti mohou mít vliv na pravděpodobnost a frekvence útoků predátora. Délka predátorova váhání před útokem a také síla, se kterou predátor kořist napadne, mohou být rozdílné u odlišných typů zbarvení a prezentace (gregarioznosti) kořisti, a tím je šance na přežití kořisti různá. Agregace dále mohou u predátorů zvýšit schopnost zapamatovat si aposematickou kořist a zkušenost s...
|
host ::
RSS.