|
|
Zobrazování záporných postav v televizních pořadech pro děti
Švarcová, Alžběta ; Jirák, Jan (vedoucí práce) ; Wolák, Radim (oponent)
Předložená práce vychází z úvahy o tom, že jedním z významných nástrojů socializace jsou i masová média. Ta jsou již od útlého věku zdrojem informací o světě, představují modely společensky přijatelného chování a zobrazují ve společnosti platné hodnoty a normy. V návaznosti na dvojznačný charakter socializace, který na jednu stranu umožňuje jedinci začlenit se plnohodnotně do společnosti, na stranu druhou však reprodukuje i stávající nerovnosti, se autorka ptá po tom, jakým způsobem jsou v televizních seriálech pro děti zobrazovány záporné postavy, tedy ty, které běžné normy porušují. V teoretické části práce autorka vychází především ze sociologických úvah o povaze moderní společnosti, charakteru socializace a společenských norem. V kapitolách týkajících se socializačního potenciálu médií čerpá v prvé řadě z teorie vzorů vycházející z obecnější teorie sociálního učení. V empirické části se autorka prostřednictvím kvalitativní obsahové analýzy pokouší popsat, jakým způsobem jsou zobrazovány záporné postavy v televizních seriálech pro děti, a mimo jiné v ní dokazuje, že svět dětských seriálů má přísně dichotomický a vylučující charakter. Jedním z výstupů práce je i typologie záporných postav objevujících se v dětských televizních seriálech.
|
|
|
Zobrazování záporných postav v televizních pořadech pro děti
Švarcová, Alžběta ; Jirák, Jan (vedoucí práce) ; Wolák, Radim (oponent)
Předložená práce vychází z úvahy o tom, že jedním z významných nástrojů socializace jsou i masová média. Ta jsou již od útlého věku zdrojem informací o světě, představují modely společensky přijatelného chování a zobrazují ve společnosti platné hodnoty a normy. V návaznosti na dvojznačný charakter socializace, který na jednu stranu umožňuje jedinci začlenit se plnohodnotně do společnosti, na stranu druhou však reprodukuje i stávající nerovnosti, se autorka ptá po tom, jakým způsobem jsou v televizních seriálech pro děti zobrazovány záporné postavy, tedy ty, které běžné normy porušují. V teoretické části práce autorka vychází především ze sociologických úvah o povaze moderní společnosti, charakteru socializace a společenských norem. V kapitolách týkajících se socializačního potenciálu médií čerpá v prvé řadě z teorie vzorů vycházející z obecnější teorie sociálního učení. V empirické části se autorka prostřednictvím kvalitativní obsahové analýzy pokouší popsat, jakým způsobem jsou zobrazovány záporné postavy v televizních seriálech pro děti, a mimo jiné v ní dokazuje, že svět dětských seriálů má přísně dichotomický a vylučující charakter. Jedním z výstupů práce je i typologie záporných postav objevujících se v dětských televizních seriálech.
|
|
|
Obraz nepřítele v budovatelské dramatice
Smetanová, Barbora ; JANOUŠEK, Pavel (vedoucí práce) ; BOKOVÁ, Marie (oponent)
Tato práce se zaměřuje na záporné postavy v žánru výrobního dramatu a
dramatu z prostředí vesnice z let 1948?1953. Obsah i forma budovatelského
dramatu byly svázány přísnými normami, které byly uměle vytvořeny, aby
drama šířilo komunistickou ideologii a stalo se nástrojem převýchovy občanů
ČSR.
Témata budovatelského dramatu byla úzce svázána s politickými kampaněmi,
což vedlo k jejich proměnám v čase. Je zajímavé sledovat tento vývoj, ve kterém
se ve stejnou dobu objevovaly hry se stejnými tématy, stejnou intenzitou motivu
třídního boje a pranýřující stejný typ nepřítele.
Kromě rozdělení postav do tematicky podobných skupin, jejich popisu a příkladů
z dramat, jsem značnou část této práce věnovala i historii a popisu dramatických
žánrů té doby. Tento postup se ukázal jako nezbytný k vytvoření kontextu
nutného k pochopení vývoje postav a zostřujícího se třídního boje.
Tato bakalářská práce mapuje vývoj poměrně krátkého úseku budovatelské
dramatiky, a to právě skrze záporné postavy. Je tak jakýmsi prvním krokem k
podrobnějšímu zkoumání této poetiky. Budovatelské drama se stalo téměř
zapomenutou formou. Je to pochopitelné, vzhledem ke své schematičnosti a
tendenčnosti by dnes již nebylo možné ho inscenovat, snad jediné v rámci
divadelního experimentu. Jako čtenář se znalostí historického vývoje a především
s vědomím zločinů, kterých se komunistická strana dopustila a které ve
zkoumaném období dosahovaly svého zrůdného vrcholu, jsem nebyla schopná
udržet potřebnou míru distance, a pochybuji, že by toho byl schopen dnešní
divák. Přesto shledávám zkoumání této doby a dramatiky podnětným, neboť
pouze znalost historie může zabránit opakování stejných chyb v současnosti.
|
host ::
RSS.