|
|
Martin Heidegger: Člověk, svět a prostor
Kocman, Vojtěch ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
4 Abstrakt Tato práce představuje pokus o interpretaci klíčových momentů Heideggerovy koncepce prostorovosti. Vzhledem k tomu, že Heidegger své chápání prostorovosti nikde v systematické podobě nepodává, je nezbytné pracovat s velkým množstvím často fragmentárních primárních textů. Další obtíž představuje autorův jazyk, který klade značné nároky na překladatele; všechny klíčové texty uvedené v této práci překládáme. Heidegger se v rámci své koncepce označované jako topologie bytí pokouší myslet prostor nikoliv jako kvantifikovatelnou veličinu, nýbrž v návaznosti na řecký pojem τόπος, tedy jako kvalitativně určené místo. Tato práce se soustředí jak na Heideggerovo rané dílo, tak i na jeho pozdní období, ve kterém topologické myšlení hraje centrální roli; pokouší se rovněž identifikovat souvislosti mezi nimi. Zásadní význam přitom budou mít pojetí myšlení jako cesty, souvislost myšlení a básnění a vztah prostoru a času, který je v Heideggerově pozdním díle chápán jako rovnocenný. Pouze naznačeny zůstanou další směry, kterými je možné se v souvislosti s bádáním v oblasti Heideggerovy koncepce prostorovosti pohybovat: kritika současného způsobu odkrývání světa, prohloubený vztah k řeckému myšlení a další promýšlení vztahu prostorovosti a bytí. Klíčová slova: Heidegger, svět, prostorovost, prostor, jazyk,...
|
|
|
Phenomenological Conception of Space
Luhanová, Eliška ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Novotný, Karel (oponent) ; TASSIN, Étienne (oponent)
disertační práce La conception phénoménologique de l'espace Eliška Luhanová Předkládaná práce se zabývá povahou zkušenosti, kterou vnímající já činí s jinými jsoucny, a podmínkami, za jakých je takové setkávání možné. Vyzdvihuje přitom zejména roli prostorovosti, která je určujícím znakem tělesných smyslových jsoucen. Práce se řadí do proudu post-fenomenologické filosofie. V úvodní části jsou vystižena hlavní metodologická vodítka fenomenologického přístupu a zároveň je odstíněna post-fenomenologie jako typ myšlení, které se odklání od egocentrismu typického pro klasickou, zejm. husserlovskou fenomenologii. Vlastní výklad vychází od náčrtu fenomenologické teorie smyslového vnímání (kap. I) a pokračuje vystižením základních ontologických charakteristik smyslově daných jsoucen, zejména jejich transempirické povahy (kap. II). V následující kapitole se výklad krátce dotýká otázek spojených s povahou fenomenálního pole, jejž charakterizuje jako strukturu možných daností jsoucen (kap. III). Následují kapitoly, které tvoří vlastní jádro práce a týkají se prostorového způsobu bytí dávajících se jsoucen (kap. IV) a já, jež činí se jsoucny zkušenost (kap. V). Podtržena je zejména bytostná vazba jsoucna na kontext, přičemž úvaha je vedena až k zasazení jsoucna do prostorového celku světa. V případě...
|
|
|
Martin Heidegger: Člověk, svět a prostor
Kocman, Vojtěch ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
4 Abstrakt Tato práce představuje pokus o interpretaci klíčových momentů Heideggerovy koncepce prostorovosti. Vzhledem k tomu, že Heidegger své chápání prostorovosti nikde v systematické podobě nepodává, je nezbytné pracovat s velkým množstvím často fragmentárních primárních textů. Další obtíž představuje autorův jazyk, který klade značné nároky na překladatele; všechny klíčové texty uvedené v této práci překládáme. Heidegger se v rámci své koncepce označované jako topologie bytí pokouší myslet prostor nikoliv jako kvantifikovatelnou veličinu, nýbrž v návaznosti na řecký pojem τόπος, tedy jako kvalitativně určené místo. Tato práce se soustředí jak na Heideggerovo rané dílo, tak i na jeho pozdní období, ve kterém topologické myšlení hraje centrální roli; pokouší se rovněž identifikovat souvislosti mezi nimi. Zásadní význam přitom budou mít pojetí myšlení jako cesty, souvislost myšlení a básnění a vztah prostoru a času, který je v Heideggerově pozdním díle chápán jako rovnocenný. Pouze naznačeny zůstanou další směry, kterými je možné se v souvislosti s bádáním v oblasti Heideggerovy koncepce prostorovosti pohybovat: kritika současného způsobu odkrývání světa, prohloubený vztah k řeckému myšlení a další promýšlení vztahu prostorovosti a bytí. Klíčová slova: Heidegger, svět, prostorovost, prostor, jazyk,...
|
|
|
Patočkovo pojetí architektury
Šturmankin, Branislav ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Zuska, Vlastimil (oponent)
Předložená práce se věnuje Patočkovu pojetí personálního tělesného prostoru a architektonice tohoto prostoru. Personální tělesný prostor je Patočkovým specifickým výkladem prostorovosti člověka ve světě, což je jedním ze základních problémů fenomenologických zkoumání. V první hlavní části naší práci toto pojetí prostorovosti vypracováváme použitím vybraných Patočkových textů ze šedesátých let, přičemž se Patočkovo základní systematické pojednání o prostoru Prostor a jeho problematika pokoušíme rozšířit o další úzce související témata, která Patočka rozváděl v jiných pracích, a to zejména na základě motivů personálnosti a tělesnosti. V druhé hlavní části se věnujeme architektonice vypracovaného pojetí prostorovosti, pod čímž rozumíme interpretaci toho, jak Patočka personální tělesný prostor vykládá pomocí motivů budovy (stavby), budování a bydlení (přebývání). Mezi tyto dvě části vkládáme srovnání s příbuzným pojetím prostorovosti, které se objevuje v Heideggerově Bytí a čase.
|
host ::
RSS.