|
|
Predátoři a antipredační obrana křísů (Hemiptera: Auchenorrhyncha)
Zeman, Šimon ; Raška, Jan (vedoucí práce) ; Michalko, Radek (oponent)
Křísi (Auchenorrhyncha) jsou jednou z druhově nejbohatších skupin hemimetabolního hmyzu. Živí se převážně fytofágně a představují důležitou součást přírodních ekosystémů, pro člověka jsou významní zejména jako škůdci řady kulturních plodin. Kvůli jejich hojnému zastoupení v nejrůznějších typech biotopů slouží za potravu širokému spektru predátorů, mezi nimiž nalézáme obratlovce i bezobratlé živočichy. Křísi však disponují řadou antipredačních strategií, pomocí nichž se mohou svým predátorům úspěšně bránit. Tato bakalářská práce shrnuje dostupné informace o predaci křísů a krátce pojednává o chování predátorů spojeným s lovem kořisti. V druhé části se zaměřuje na antipredační strategie křísů a jejich výskyt u jednotlivých skupin. Pojednáno je též o potenciálních predátorech, proti kterým by se mohly antipredační mechanismy uplatňovat.
|
|
|
Přijetí rybích predátorů studenty vybraných středních škol
Sůva, David ; Andreska, Jan (vedoucí práce) ; Hanel, Lubomír (oponent)
Práce popisuje vztah studentů profesně orientovaných středních škol k několika druhům rybích predátorů. Konkrétně k vydře říční, norku americkému, kormoránu velkému a orlu mořskému. První část práce se zabývá historií i současností vnímání těchto druhů na našem území, popisem druhů a jejich početností i ochranou. Druhou část práce tvoří rozbor rámcových vzdělávacích plánů vybraných středních škol. Třetí částí je část praktická, kde se práce zaměřuje na rozbor vybraných učebnic, které studenti těchto škol využívají ke studiu a také výzkumem přijetí vybraných rybích predátorů. Přijímání zkoumaných druhů bylo zkoumáno na vzorku 191 studentů lesnických a rybářských škol, z nichž bylo 98 studentů škol lesnických a 93 studentů škol rybářských. Nejhorší vztah byl zjištěn u kormorána velkého, nejlepší přijetí vychází k orlu mořskému. Klíčová slova: predace, vydra říční, norek americký, kormorán velký, orel mořský
|
|
|
Hlasové projevy žab
Karochová, Lucie ; Šandera, Martin (vedoucí práce) ; Schneiderová, Irena (oponent)
Tato bakalářská práce byla zaměřena na popsání a zhodnocení výzkumů zabývajících se hlasovými projevy žab. Cílem bylo porovnat známé informace o typech vokalizace, vlivu pohlavního výběru na volání samců, sborovém chování žab a vlivu predace. Výzkum bioakustiky byl uskutečněn na mnoha druzích žab z různých koutů světa, přičemž nejvíce experimentů bylo provedeno na neotropických žábách, konkrétně na Physalaemus pustolosus. Akustická komunikace je poměrně silně rozšířený jev napříč celou živočišnou říší. Téma bioakustiky je v poslední době vcelku hojně studované. Nejvíce prací je ale většinou zaměřeno na ptáky či savce a studium žab, zejména evropských druhů, je neprávem opomíjeno. Detailně prostudovaný je vliv pohlavního výběru samičky na parametry hlasových projevů samců, zatímco výzkum jiných evolučních principů jako například vliv predátora je studován jen okrajově. Výzkumy na nových druzích žab se většinou zaměřují na popsání typů hlasových projevů, které se u daného druhu vyskytují. Dále na detailnější studium jednotlivých parametrů hlasu jako je frekvence nebo intensita a u žab vokalizujících ve sborech se zjišťuje zejména načasování nebo synchronizace. Nově byla zjištěna schopnost některých žab tvořit ultrazvuk a překvapivé bylo i zjištění vokalizace u samiček některých druhů. Zobecnění...
|
|
|
Akustická detekce potencionálního predátora u koně domácího (Equus caballus)
Vidimská, Tereza ; Komárková, Martina (vedoucí práce) ; Fuchs, Roman (oponent)
Koňovití patří mezi velké býložravce závislé na včasné detekci predátorů. Díky vyvinutým smyslům dokáží potencionální nebezpečí odhalit s předstihem a reagovat rychlým útěkem, který jim zajistí přežití. I domácí koně stále reagují velmi senzitivně na nenadálé podněty. Předpokládáme proto, že schopnost rychlé detekce predátora zůstala zachována i přes poměrně dlouhý domestikační proces, což nepřímo dokládají i úspěšně se množící feralizovaná stáda po celém světě. Nicméně, pokusy dokládající přímou reakci domestikovaných koní na psovité šelmy jakožto nejběžnější predátory stále chybí. Cílem práce bylo zjistit, zda jsou koně domácí (Equus caballus) schopni reagovat na hlasový projev psa jako na predátora a zda rozlišují míru potencionálního nebezpečí v závislosti na počtu predátorů, podobně jako jejich divocí předci. Byly vytvořeny nahrávky štěkotu psů velkých plemen a upraveny tak, aby vznikl set štěkotů pocházejících výhradně od jednoho psa či tří různých. Ty byly následně přehrány experimentálním zvířatům - koním, v kontrolovaných podmínkách, společně s bílým zvukem jako kontrolou. Jejich reakce byly zaznamenány na videokameru. Celkem bylo analyzováno 12 koní pocházejících z jedné stáje a natočeno 226 minut záznamu. Z něj bylo rozlišeno 7 kategorií chování, které vstupovaly do statistické analýzy...
|
|
|
Přežívání kuřat čejky chocholaté (Vanellus vanellus) v zemědělské krajině
Kubelka, Vojtěch ; Šálek, Miroslav (vedoucí práce) ; Cepák, Jaroslav (oponent)
Variabilita ve velikosti vajec v rámci ptačího druhu odráží rozdílné investice do rozmnožování a vedle vnitřních omezení a kvalit konkrétních samic může být ovlivňována i faktory vnějšího prostředí. Velikost vejce navíc do značné míry předurčuje osud vylíhlého mláděte. Porozumění faktorům ovlivňujícím přežívání mláďat prekociálních ptáků je klíčové nejen z hlediska lepšího pochopení rozmanitosti životních strategií, ale i pro efektivní ochranu ohrožených druhů. Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) je vhodným modelovým druhem pro studium vlivu klimatických proměnných na velikost vajec, stejně jako zkoumání faktorů ovlivňujících přežívání kuřat. V období 1988-2014 během 13 hnízdních sezón byla na Českobudějovicku změřena vejce v 714 hnízdech čejky chocholaté a v letech 2013-2014 byla sledována kondice, růst a přežívání 293 čejčích kuřat ze 100 rodinek na 37 lokalitách. Množství srážek v březnu pozitivně ovlivňuje velikost vajec v průběhu celé sezóny. Mrazivé březnové teploty mají na velikost vajec snesených v březnu negativní vliv. S vyšším srážkovým úhrnem v březnu roste velikost březnových vajec a zároveň má úbytek průměrné velikosti vajec v sezóně větší sklon. Tento úbytek je zvýšen i menšími srážkami v dubnu. Vliv biotopu není významný. Hmotnost i kondice vylíhlých kuřat pozitivně koreluje s...
|
|
|
Diurnální vertikální migrace zooplanktonu ve stratifikované horské nádrži
Adámek, Radek ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Stuchlík, Evžen (oponent)
Cílem mé bakalářské práce bylo zpracovat literární rešerši na téma diurnální vertikální migrace - popsat a vysvětlit tento jev a vztáhnout jej k podmínkám přehrady Josefův Důl v Jizerských horách. Jizerské hory se nacházejí na velmi citlivém geologickém podloží. Proto neunikly silné antropogenní acidifikaci, která v druhé polovině 20. století drastickým způsobem snížila pH vod a zapříčinila tak silné narušení živé složky ekosystémů. Proces biologického zotavování v této oblasti je studován týmem školitelky od roku 1992. Probíhá odlišně v nádržích Bedřichov s přirozeně vysokým výskytem organických látek, Souš, kde je od roku 1996 vápněním zvyšována hodnota pH vody, a Josefův Důl. Josefův Důl (1982) je nejmladší a zároveň největší přehradou v Jizerských horách, která slouží jako zdroj pitné vody pro Liberecko. Lze předpokládat, že vzhledem k rozloze a členitosti nádrže (120 ha) a její hloubce bude horizontální a vertikální distribuce zooplanktonu nerovnoměrná. Na rozmístění ve vodním sloupci budou mít zřejmě vliv jak abiotické (chemismus vody), tak biotické parametry jako kvalita a množství potravy, kompetice a predace. Vzhledem k výskytu dravých klešťanek v minulosti a současné rybí obsádce (do nádrže byl v roce 1998 úspěšně vysazen siven americký) může docházet k diurnální vertikální migraci...
|
|
|
Výskyt a ekologie ploštěnky americké (Dugesia tigrina) ve Vltavě a vybraných pražských potocích a její interakce s původními druhy ploštěnek
Sevruková, Natálie ; Mourek, Jan (vedoucí práce) ; Hanel, Lubomír (oponent)
Hlavní náplní mé diplomové práce byl výzkum výskytu a ekologie trojvětevných ploštěnek (Tricladida) ve Vltavě a v některých potocích protékajících územím hlavního města Prahy s důrazem na nepůvodní severoamerický druh - ploštěnku americkou (Dugesia tigrina). Výzkum lze rozdělit na terénní zjišťování početnosti populace a ekologických nároků ploštěnek a na laboratorní experiment, ve kterém jsem zjišťovala predační chování ploštěnek. Při mém terénním výzkumu, který probíhal od 22. 8 do 12. 11. 2009 jsem zjistila, že se ploštěnka americká vyskytuje pouze ve Vltavě, a to z devíti lokalit na šesti. V potocích během výzkumu nalezena nebyla. Vybírá si lokality s přírodním břehem, hlubším dnem, peřejnatou vodou a žije ve společnosti hlavně ploštěnky říční (Dugesia polychroa). Vyskytovala se na místech mírně znečištěných. Při predačním pokusu, který probíhal od 17. 12. 2009 do 20. 10. 2010 při teplotě 14řC a trojnásobných opakováních ve všech vzájemných kombinacích pěti druhů ploštěnek, se potvrdil vnitrodruhový kanibalismus a časté nepohlavní rozmnožování ploštěnky americké. Z pokusu vyplynulo lovení hlavně původního druhu ploštěnky černé (Polycelis nigra), ploštěnkou americkou (Dugesia tigrina). Naopak ploštěnku americkou lovily ostatní druhy jen minimálně. Klíčová slova: ploštěnka americká (Dugesia...
|
|
|
Inkubační chování rybáka dlouhoocasého Sterna paradisaea v extrémních klimatických podmínkách severské tundry
Hromádková, Tereza ; Pavel, Václav (vedoucí práce) ; Praus, Libor (oponent)
Krátká hnízdní sezóna a extrémní klima jsou limitující podmínky, kterým se hnízdící ptáci v severské tundře museli přizpůsobit. Přesto do této oblasti každoročně migrují desítky druhů ptáků, aby zde zvýšily své šance na vyvedení mláďat. V rámci diplomové práce jsem se zaměřila na inkubační chování rybáka dlouhoocasého (Sterna paradisaea) v severské tundře na norském souostroví Svalbard. Na základě využité metody kontinuálního video nahrávání hnízd jsem detailně popsala chování druhu v průběhu inkubace, a to na dvou lokalitách Adolfbukta a Longyearbyen, které se od sebe odlišují rozdílnou přítomností lidí. Na lokalitě Adolfbukta probíhalo studium po dvě sezóny (2012 a 2014), které se od sebe lišily rozdílnou mírou predačního tlaku. Proto jsem mohla vyhodnotit nejen vliv lidské aktivity na inkubační chování a hnízdní ekologii rybáků dlouhoocasých, ale i vliv rozdílného predačního tlaku. Přítomnost lidí v okolí hnízdní kolonie v Longyearbyen měla výrazný vliv na chování. Inkubující jedinci v důsledku rušení častěji opouštěli svá hnízda, věnovali méně času inkubaci a klidová fáze na hnízdě (spánek) byla o polovinu kratší. Vliv lidské aktivity se výrazně neprojevil na průměrné velikosti snůšky a celkové hnízdní úspěšnosti. Je tedy možné, že rušivý vliv lidí není natolik velký, aby nebyl vykompenzován...
|
|
|
The importance of water sources for space-use of mammals in African savannah
Homoláč, David ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Brandlová, Karolína (oponent)
Africká savana je sezónním ekosystémem charakterizovaným významným obdobím sucha. Nedostatek vodních zdrojů během tohoto období výrazně ovlivňuje pohyby velkých savců jak v prostoru, tak v čase. Některé druhy savců se s těmito omezeními dokážou vypořádat lépe než jiné. Jedná se o savce nezávislé na vodě, kterými jsou převážně okusovači (žirafa, kudu, antilopa losí), a tato zvířata lze tedy nalézt dále od vody. Někteří z nich však využívají biotopy kolem řek k získávání potravy. Druhy závislými na vodě jsou spásači a nepřežvykující druhy (zebra, pakůň, slon). Nedostatek vody v suchém období roku nutí tyto savce pohybovat se v blízkosti vodních zdrojů. Šelmy (lvi) využívají této prostorové restrikce v pohybu kopytníků pro lov a loví převážně v blízkosti vodních těles. Predovaná zvířata (jak šelmy, např. pes hyenový, tak kopytníci) vyvinula anti-predační strategie ve využívání prostoru v podobě vyhýbání se lvům v prostoru nebo čase. Kopytníci omezují aktivitu pití na denní čas, kdy lvi nejsou aktivní, a psi hyenoví využívají nory dále od vodních zdrojů. Tato časoprostorová segregace je užitečná i pro řešení kompetičních interakcí. Denní aktivita u vodních zdrojů je variabilní, což naznačuje, že další faktory (např. termoregulace) tuto aktivitu ovlivňují. Klíčová slova: využívání vody, prostorové...
|
|
|
Příčiny a důsledky invaze hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus) do vnitrozemských vod Evropy a Severní Ameriky
Starý, Vojtěch ; Čech, Martin (vedoucí práce) ; Vukićová, Jasna (oponent)
Od konce 80. let 20. století probíhá masivní invaze ryb z čeledi Gobiidae, nejvíce rozšířenou a nejagresivnější z těchto ryb je hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus). Původní areál jeho výskytu je v oblasti Černého a Kaspického moře, ale v dnešní době je již rozšířen ve většině evropských řek, Baltském moři a v soustavě severoamerických jezer, a to hlavně díky transportu v balastní vodě zaoceánských lodí z jeho domovského areálu. Úspěšnost jeho invaze je způsobena vysokou přizpůsobivostí na různé faktory, jako jsou například teplota, salinita a množství rozpuštěného kyslíku ve vodě, různé potravní zdroje nebo typy substrátů dna. Přítomnost hlaváče v nově invadovaných areálech má přínos pro místní rybožravé predátory. Naopak velice úspěšně konkuruje s některými druhy ryb o potravu, úkryty a třecí místa, čímž dochází ke kompetičnímu vyloučení původních druhů do méně vhodných habitatů a tím poklesu jejich abundance. V nově osídlených areálech mají hlaváči výrazně vyšší abundanci než v areálech původních. Největší abundance jedinců je v oblasti Severní Ameriky, kde také hlaváči vzbuzují největší zájem mezi odborníky a způsobují nejvýraznější změny v ekosystémech. Klíčová slova: Gobiidae, Neogobius melanostomus, početnost, reprodukční úspěšnost, konkurence, predace
|
host ::
RSS.