Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 6 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Genderové role v pohádkových příbězích
Lechnýřová, Lucie ; Smetáčková, Irena (vedoucí práce) ; Francová, Veronika (oponent)
Pohádky a pohádkové příběhy působí na děti výchovným a socializačním způsobem. V pohádkách děti nacházejí odpovědi na otázky, problémy a situace, které jim život přináší. V pohádkách se odráží život v surové podobě, lidé přicházejí na svět, marodí, umírají, chudnou, kradou, žárlí, milují a nenávidí až na smrt, pro pomoc druhému jsou ochotni položit vlastní život. Dítě cítí opravdovost příběhu, nachází něco, co zažilo na vlastní kůži. Děti se ztotožňují s pohádkovými hrdiny a jejich vlastnostmi, hrdinové příběhů jsou pro ně vzorem. Děti si tak nenásilně vytvářejí hierarchii hodnot, protože morální poselství pohádek bývá jednoznačné, a to je pro děti výhodou. Pohádkové příběhy zasahují do všech oblastí života a složek výchovy. Jednou z oblastí je i oblast genderová. Ve svém výzkumu jsem dětem předložila tradiční pohádku a pohádku méně tradiční. V méně tradiční pohádce jsou mužské a ženské role obráceny. Cílem výzkumu je zjistit, jak chlapci a děvčata vnímají rozdělení mužských a ženských rolí v pohádkách. S dětmi jsem vedla strukturované rozhovory a získaná data porovnávala s informacemi teoretickými, které jsem nasbírala.
Diatopické variace podoby panoptika postav ve francouzsko-českých pohádkách
Rozhonová, Maria ; Jančík, Jiří (vedoucí práce) ; Fučíková, Milena (oponent)
Tato bakalářská práce si klade za cíl postihnout typologické rozdíly pohádkových postav z lidových pohádek francouzských (Charles Perrault, Marie-Catherine d'Aulnoy) a českých (Božena Němcová, Karel Jaromír Erben). Autorka práce se nejdříve zaměřuje na definici pohádky (Vladimir Yakovlevič Propp, Karel Čapek), která je charakterizována z hlediska různých teorií. Tato práce se zaměřuje pouze na postavy z lidových pohádek, proto se práce bude také stručně věnovat i definici lidové pohádky. Dále pak cílí na rozdíl v chování a charakteristice pohádkových postav, které vystupují v obdobně tematických pohádkách. Na konci autorka předkládá shrnutí poznatků a finální zobecněnou komparaci pohádkových postav. klíčová slova: pohádková postava, lidová pohádka, Charles Perrault, Marie Catherine Le Jumel de Barneville baronka d'Aulnoy, Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, bratři Grimmové, Vladimir Jakovlevič Propp, Karel Čapek, charakteristika postavy, morfologie pohádky, finská škola, folklor, funkce
Genderové role v pohádkových příbězích
Lechnýřová, Lucie ; Smetáčková, Irena (vedoucí práce) ; Francová, Veronika (oponent)
Pohádky a pohádkové příběhy působí na děti výchovným a socializačním způsobem. V pohádkách děti nacházejí odpovědi na otázky, problémy a situace, které jim život přináší. V pohádkách se odráží život v surové podobě, lidé přicházejí na svět, marodí, umírají, chudnou, kradou, žárlí, milují a nenávidí až na smrt, pro pomoc druhému jsou ochotni položit vlastní život. Dítě cítí opravdovost příběhu, nachází něco, co zažilo na vlastní kůži. Děti se ztotožňují s pohádkovými hrdiny a jejich vlastnostmi, hrdinové příběhů jsou pro ně vzorem. Děti si tak nenásilně vytvářejí hierarchii hodnot, protože morální poselství pohádek bývá jednoznačné, a to je pro děti výhodou. Pohádkové příběhy zasahují do všech oblastí života a složek výchovy. Jednou z oblastí je i oblast genderová. Ve svém výzkumu jsem dětem předložila tradiční pohádku a pohádku méně tradiční. V méně tradiční pohádce jsou mužské a ženské role obráceny. Cílem výzkumu je zjistit, jak chlapci a děvčata vnímají rozdělení mužských a ženských rolí v pohádkách. S dětmi jsem vedla strukturované rozhovory a získaná data porovnávala s informacemi teoretickými, které jsem nasbírala.
Charakteristika pohádek Charlese Perraulta
Šuráňová, Kateřina ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
RÉSUMÉ Tématem bakalářské práce je charakteristika pohádek francouzského klasicistního autora Charlese Perraulta. Cílem analýzy je vyvrátit jasnou polarizaci pohádkových postav a dokázat jejich ambivalenci. Dále práce zkoumá morální význam příběhů a jejich vliv na čtenáře, rozebírá morality připojené na závěr pohádek, zjišťuje, jestli autor při jejich tvorbě vycházel z textů, řeší, jestli samy postavy jsou nositeli morálního poslání. Studie je rozdělena na tři části. V první kapitole je vytvořena základní typologie postav. Studie charakterizuje pohádkové hrdiny z hlediska psychických a fyzických vlastností, společenského postavení a materiálního zajištění, mezilidských vztahů a polarizace. Již v této části se setkáváme se skutečností, že postavy nelze jasně rozdělit na kladné a záporné, je třeba je zařadit ještě do kategorie neutrálních hrdinů. Dále analýza dochází ke skutečnosti, že v pohádkách veršem není nezbytný zázračný element, pro dějovou linii je zásadní pouze v pohádce Směšná přání. V pohádkách veršem je existence nadpřirozené síly nevyhnutelná. Kapitola je stěžejní pro další analýzu postav v následujících kapitolách. Druhá kapitola se věnuje problematice nejednoznačné polarizace postav. Studuje neutrální a nejednoznačné postavy z různých hledisek. V závěru dochází ke skutečnosti, že pohádkové...
Oblíbené a neoblíbené pohádkové postavy u dětí předškolního věku v MŠ
TUŠOVÁ, Petra
Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, jaké pohádkové postavy děti v mateřské škole upřednostňují a které naopak nemají v oblibě. Zajímala jsem se o vlastnosti pohádkových postav, které se dětem líbí, nebo jsou jim nesympatické, co je k jejich výběru motivuje a jaké k tomu uvádějí důvody. Teoretická část objasňuje téma dítěte předškolního věku prostřednictvím vývojových teorií (Freuda, Piageta a Eriksona). Zabývá se teoriemi pohádek (Bettelheima, Junga, von Franz), postoji, předsudky a stereotypy dětí. Metodologická část vymezuje základní pojmy vztahující se k dané problematice (kvalitativní výzkum, zakotvená teorie, metoda rozhovoru a pozorování). V praktické části provedené metodou kvalitativního výzkumu jsou zaznamenána pozorování dětí při hře a během rozhovorů o pohádkách. V bakalářské práci jsou rovněž zaznamenány části rozhovorů o pohádkových postavách. V závěru práce pak shrnuji nalezené oblíbené a neoblíbené pohádkové postavy a vlastnosti, o kterých děti rozhodly, že jsou jim sympatické a o kterých nikoliv.
Vliv pohádkových postav na vývoj mentálně postižených dětí
KREJČOVÁ, Irena
Pohádky jsou prozaický výpravný žánr, který zprostředkovává společenské, etické a kulturní hodnoty dětem. Forma příběhu je dětem přístupná a srozumitelná. Pohádkové postavy svou jednoznačností umožňují dětem snadněji pochopit a rozlišit dobro a zlo, správné a nesprávné, kladné a záporné. Mentální postižení zasahuje celou osobnost a projevuje se nižší úrovní rozumových schopností a odlišným způsobem vnímání. Do jaké míry ovlivňují pohádkové postavy vývoj dětí s mentálním postižením, nebylo dosud zodpovězeno. Cílem práce bylo zjistit, zda děti s MP pohádkové postavy znají a vnímají a zda jsou jimi ovlivňovány obdobně jako zdravé děti. Zkoumaný soubor zahrnoval deset dětí se středně těžkou mentální retardací ve věku od 12 do 19 let. Výzkum probíhal formou polostrukturovaných rozhovorů s dětmi, jejich rodiči a zaměstnanci školy. Bylo využito i metodiky strukturovaného pozorování a analýzy produktů. Všech deset dětí se pravidelně s pohádkami setkává. Všechny děti preferují audiovizuální formu pohádek. Rodiče tří dětí uvedli, že dětem pohádky také předčítají. Děti dokázaly vyjmenovat 3 až 18 pohádek. Dokázaly uvést oblíbenou postavu a její charakteristiku. V devíti případech se jednalo o postavu kladnou, jedno dítě uvedlo postavu zápornou. Osm dětí umělo jmenovat jak zápornou, tak kladnou postavu. Typická pohádková postava čerta je pro dětí srozumitelnější než postava vodníka, která je pro ně nejednoznačná. Ve volné kresbě se pohádková témata vyskytla jen ojediněle ve figurálních a technických motivech. Ojedinělý byl i výskyt pohádkových motivů ve spontánní hře dětí a jejich konverzaci. Chápání pohádkového příběhu a pohádkových postav je u dětí s MP omezeno. Ačkoli je audiovizuální forma pohádky v literatuře kritizována, jeví se pro tyto děti jako lépe přístupná. Televizní ztvárnění pohádky je pro ně lépe pochopitelné. Zprostředkovává jim informace pro více smyslů najednou a má tak větší šanci je zaujmout.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.