|
|
Filosofie dějin Lva Gumiljova
Šmejkal, Jiří ; Nykl, Hanuš (vedoucí práce) ; Tumis, Stanislav (oponent)
Práce je věnovaná filosofii dějin Lva Nikolajeviče Gumiljova, jeho teorii etnogeneze a pasionarity. Práce nejdříve stručně představuje život a dílo tohoto myslitele, následně se zaměřuje na podněty, které předcházely hlavní teorii L. N. Gumiljova. Rovněž krátce představí meziválečný myšlenkový proud eurasijství. Hlavní část práce se zabývá teorií etnogeneze, Gumiljovou koncepcí etnika a filosofickou teorií pasionarity.
|
|
|
Postižitelné proudy dějin a civilizací
Léwová, Dana ; Pinc, Zdeněk (vedoucí práce) ; Arnason, Johann Pall (oponent)
Práce skicuje základní přístupy v oboru srovnávací civilizační analýzy v díle Jóhanna P. Árnasona, Jaroslava Krejčího, v konfrontaci s filosofií dějin Jana Patočky. Tato teoretická východiska jsou zasazena do širšího historického kontextu a dějinných souvislostí v kazuistických studiích, zúžených na civilizační areál Blízkého východu, především starověké Mezopotámie a Syropalestiny, a areál egejsko-řecký. Práce zdůrazňuje nutné propojování obecně koncipované civilizační analýzy, resp. historické sociologie, s konkrétní historiografií. Osamocené vyčleňování teoretických koncepcí chápe jako relikt slepého redukcionismu a determinismu, vůči němuž se ostentativně vymezuje i filosofie dějin, dobírající se namísto historických chronologií osmyslňujícího fenoménu dějinnosti. Bez opory v empirickém reálu by se ovšem i filosofie dějin stala pouhým filosofujícím přemítáním. Ve spojeném interdisciplinárním přístupu se lze tedy jedině dobrat dějinného/ civilizačního smyslu, "mezi minulostí a budoucností", v tvorbě kontinuální kulturní paměti, od vědomí souvislostí k souvislosti vědomí.
|
|
|
Dialog Rádl versus Hejdánek
Doležal, Kryštof ; Kučera, Jan (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Problém národa a nacionalismus je předmětem úvah v českém politickém myšlení od konce devatenáctého století; širší problém definice národa a jeho smyslu pak konstituuje více než staletou polemiku o tzv. "českou otázku". Tato bakalářská práce se zabývá jednou z pozoruhodných kapitol této diskuze, konkrétně dílem dvou protestantských myslitelů: Emanuela Rádla a Ladislava Hejdánka. Odpovídá přitom na otázku, do jaké míry jsou Rádlovy a Hejdánkovy koncepty vztahující se k filosofii dějin, národu a nacionalismu jako politické pojmy par excellence společné a v čem se liší; v čem na základě dobové podmíněnosti Hejdánek s Rádlem polemizuje a v čem a proč naopak jeho teze přejímá. Práce tak analyzuje rehabilitaci jisté idealisticko-teologické tradice, jejíž kořeny (s jistou nadsázkou) sahají až k starozákonním textům. Práce dochází k závěru, že oba autoři potencují politiku, tedy i národ, Božskou autoritou. Pojem národa je proto pro oba autory morální kategorií, a jejich analýzy jsou tak prosyceny apelem, který vyzývá k podřízení politiky morálce.
|
|
|
Josef Šusta - prezident České akademie věd a umění (1939 - 1945)
Formánek, Martin ; Beneš, Zdeněk (vedoucí práce) ; Středová, Veronika (oponent) ; Svatoš, Martin (oponent)
Cílem disertační práce je analýza životních osudů českého historika Josefa Šusty v letech 1939-1945. Práce seznamuje s důvody volby nového presidenta České akademie věd a umění v roce 1939. Text analyzuje činnost Josefa Šusty v čele nejvýznamnější vědecké instituce za Protektorátu Čechy a Morava a vlastní činnost Akademie. Podává na rozboru Šustových textů doklady k hodnocení jeho činnosti v době nacistické okupace. Práce zkoumá rizika postavení elit v rovině společenské a kulturní v letech 1939-1945. S výkladem o vědecké činnosti Josefa Šusty podává ucelený obraz jeho osobnosti. Závěrem se věnuje důvodům dobrovolného odchodu Šusty ze světa a hodnotí, zda zvážil všechna rizika, která tato exponovaná funkce přinášela.
|
|
|
Nadcivilizace. Patočkův koncept modernity a jeho význam v kontextu současné historické sociologie.
Homolka, Jakub ; Arnason, Johann Pall (vedoucí práce) ; Skovajsa, Marek (oponent)
Tato práce se věnuje konceptu modernity, který pod názvem "nadcivilizace" vypracoval někdy v průběhu padesátých let 20. století český filosof Jan Patočka (1907-1977) v původně nevydané studii Nadcivilizace a její vnitřní konflikt. Hlavním cílem práce je představit koncept nadcivilizace jak v souvislostech autorova života a díla, tak v kontextu dnešního zkoumání civilizací, jež se odehrává na poli historické sociologie. Stanovený úkol je naplňován skrze tři hlavní části, kterým ještě předchází předznamenání, jež čtenáře uvádí do problematiky dnešní civilizační analýzy. První část už se pak soustředí na autorův koncept modernity, jak byl předložen v původní studii z padesátých let. Patočkův originální pojem "nadcivilizace" je zde obecně představen a zařazen do kontextu dnešní civilizační analýzy, přičemž ve výkladu jsou zároveň zdůrazněny jak okolnosti vzniku textu, tak duchovní rám Patočkovy doby. Druhá část práce se snaží zasadit původní koncept nadcivilizace do autorova výkladu filosofie dějin a následně předvést, nakolik se Patočkovo chápání modernity proměnilo v jeho vrcholném díle Kacířské eseje o filosofii dějin (1975). V poslední části práce je pak věnována pozornost motivu "civilizačního paradoxu", skrze který lze konkrétně poukázat na význam Patočkovy práce v kontextu dnešní historické...
|
|
| |
|
|
Proroctví, astrologie a chronologie v dílech exulantů Paula Felgenhauera a Šimona Partlice
Urbánek, Vladimír
Na příkladu prací pobělohorských exulantů Paula Felgenhauera (1594-1677) a Šimona Partlice (kolem 1590-kolem 1640) se studie zabývá tématem dosud v české historiografii do značné míry opomíjeným - fenoménem raně novověkých proroctví a astrologických předpovědí. Analyzovaná díla vřazuje do kontextu na jedné straně mysticko-apokalyptického myšlení, na straně druhé pokusů o skloubení chronologie dějin světa s astronomicko-astrologickými schématy ve filosofii dějin.
|
|
|
Charakter německé politické kultury v pojetí TGM
Broklová, Eva
K úplnosti analýzy a syntézy názorů T. G. Masaryka na to, co nazýváme od poloviny 20. století politickou kulturou a čím byl míněn v 19. století spíše charakter národů, nám chybí práce, kterou Masaryk zamýšlel napsat, když vypukla světová válka. Právě však Masarykův vstup do války a zahájení zahraniční akce nás nenechávají na pochybách o tom, že ve filozofii dějin německého národa, jeho politickém úsilí a germanizačním hnutí spatřoval největší nebezpečí pro světový vývoj a českou společnost zvláště. Novou perspektivu pro demokratický vývoj otevřelo vítězství dohodových mocností a pád císařství. Z kusých zmínek československého prezidenta je zřejmé, že vnímal nebezpečí recidivy a nacismu, ale jako prezident je reflektoval ve svých projevech spíše střídmě ve snaze ovlivnit příznivě skutečnost.
|
host ::
RSS.