|
|
Redukce metanu u přežvýkavců pomocí výživy
Pávišová, Aneta
Bakalářská práce „Redukce metanu u přežvýkavců pomocí výživy“, vytváří ucelený přehled o tom, jakými způsoby lze u přežvýkavců v rámci možností redukovat produkci metanu. Práce pojednává o přidávání krmných aditiv do krmné dávky, manipulaci s krmnými komponentami v krmné dávce a vlivu krmné techniky. V neposlední řadě popisuje alternativní metody redukce metanu, jako je použití vakcín v chovu přežvýkavců či použití genetické selekce. Chov hospodářských zvířat je zodpovědný až za 18 % antropogenních emisí skleníkových plynů a podle odhadů se toto číslo bude dále zvětšovat. Zároveň při tvorbě metanu v bachoru dochází ke ztrátám energie z krmiva až o 12 %. Jako efektivní se jeví spíše používání krmných aditiv do krmné dávky než její samotná úprava. Ovšem velmi záleží na užitkovém typu zvířete, managmentu ustájení a individualitě zvířat. Každopádně je důležité navrhovat a zkoumat jak nové, tak již existující opatření, aby se mohli vytvořit jasné krmivářské postupy a snížili se tak ekonomické ztráty chovu.
|
|
|
Analýza výživy a krmení vybraných druhů zvířat v ZOO Brno
Mertová, Magdalena
Diplomová práce se zabývá problematikou výživy a krmení zvířat chovaných v zoologických zahradách. Konkrétně se zaměřuje na dvě skupiny kopytníků chovaných v Zoo Brno, a to na koňovité (kůň Převalského, kiang východní, zebra Chapmanova) a na přežvýkavce (los evropský, takin indický, tahr himálajský, žirafa síťovaná). Hlavním cílem práce bylo ověřit vhodnost používaných krmných dávek u vybraných druhů zvířat z hlediska používaných krmiv a živinového složení, za použití dostupného softwaru. Byl využit profesionální software pro výživu zvířat společnosti AgroKonzulta Žamberk spol. s r.o. a upravená databáze krmiv používaná v zoo Liberec. Pro jednotlivé druhy zvířat byly vytvořeny krmné normy na základě norem potřeby živin pro hospodářská zvířata. Z výsledků práce vyplývá, že dostupné programy nejsou pro analýzu krmných dávek zvířat chovaných v zoo ideální. Pro zpřesnění analýzy by bylo potřebné znát přesné živinové složení používaných krmiv. Z výsledků rozboru krmných dávek je patrné, že většina z nich obsahuje příliš velké množství sušiny a jiných živin (zejména hrubého proteinu). Výjimkou je krmná dávka pro losa, u které by bylo zapotřebí zvýšit obsah sušiny za současného snížení obsahu hrubého proteinu.
|
|
|
Faktory ovlivňující excystaci žaludečních kryptosporidií přežvýkavců
DUDÁKOVÁ, Hana
V této práci jsme zkoumali vliv teploty a pH na excystaci žaludečních kryptosporidií u savců. Pro účely dosažení cílů práce byly použity oocysty Cryptosporidium andersoni izolát MV získaný z přirozeně infikované krávy bez tržní produkce mléka. Živo taschopnost oocyst byla stanovena barvením pomocí propidium jodidu (PI). Prvním zkoumaným faktorem byla teplota. Oocysty skladované v dH2O byly zahřívané ve vodní lázni na teploty od 32 do 44 °C po dobu 5, 15 a 30 minut. Se vzrůstající teplotou a prodlužujícím se časem jsme pozorovali vyšší procento excystovaných oocyst. Nejvíce oocyst excystovalo při teplotě 40 °C zahřívané po dobu 30 minut. Dále se schopnost excystace oocyst zkoumala v roztocích o různém pH (29), které byly zahřívané ve vodní lázni na 40 °C. Optimální pH pro excystaci se pohybuje v rozmezí 6 až 7. Nicméně i při nižších hodnotách excystuje dostatečné množství oocyst, které jsou potřebné pro vyvolání infekce.
|
|
|
Diagnostika nákaz obratlovců motolicemi nadčeledi Paramphistomoidea
Pokrupová, Zuzana ; Pankrác, Jan (vedoucí práce) ; Račka, Karol (oponent)
Motolice nad eledi Paramphistomoidea p edstavují významné patogeny napadající r zné druhy obratlovc v etn hospodá sky významných p ežvýkavc a prasat a zp sobují závažné ekonomické škody. Dosp lí jedinci se nachází v p edžaludcích, p ípadn žlu ovodech i tlustém st ev hostitele. Vážné patologické zm ny až smrt hostitele však zp sobují p edevším juvenilní stádia v prepatentní period lokalizovaná v tenkém st ev . Diagnostika nákaz paramfistomními motolicemi je provád na p edevším koprologickými metodami (McMasterova metoda, mini-FLOTAC, sedimenta ní metody), které detekují p ítomnost vají ek v trusu hostitele. B hem prepatentní periody však nemohou být tyto metody použity. Proto jsou vyvíjeny metody imunologické, které mohou zachytit nákazu i v její rané fázi. Sou asn je kladen d raz i na vývoj metod pro molekulární identifikaci druhu, které by umožnily provád t epidemiologické studie a zhodnotit ekonomický význam jednotlivých druh paramfistomních motolic. Tato práce shrnuje poznatky o sou asných možnostech diagnostiky paramfistomózy a o vývoji p ístup , které by se v budoucnosti mohly uplatnit v diagnostice nebo p i identifikaci druh paramfistomních motolic.
|
|
|
Hlístice rodu Trichuris u divokých přežvýkavců
Páclík, David ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Nechybová, Stanislava (oponent)
Parazit rodu Trichuris je velmi rozšířený u divokých přežvýkavců na našem území. U přežvýkavců se vyskytuje několik druhů tohoto parazita. U přežvýkavců se vyskytují druhy Trichuris discolor, Trichuris capreoli, Trichuris globulosa, Trichuris ovis, Trichuris skrjabini. Parazity tohoto rodu se můžou nakazit divocí přežvýkavci i hospodářsky chovaní přežvýkavci. Jedná se o endoparazita, který parazituje ve střevě. Tělo parazita Trichuris se dělí na dvě části. Tenčí hlavová část je koncem zanořena do epitelu střeva odkud získává živiny. Tlustá ocasní část je volně ve střevě. Tělo je nečlánkované. U tohoto parazita je výrazný pohlavní dimorfizmus. Samci mají pohlavní spikulu na kaudálním konci těla. Samice mají vulvu, obvykle umístěnou u přechodu z tenké hlavové části na silnější ocasní část těla. Vývojový cyklus probíhá bez mezihostitele. Zvířata se infikují pozřením potravy s vajíčkem obsahujícím infekční larvu. Vývoj probíhá přes pět larválních stádií. Rodové jméno Trichuris je v podstatě chybné a nesprávné, neboť vychází z myšlenky, že tenká nitkovitá část těla je částí ocasní a tlustší část těla je hlavová (thrix = vlas, ura = ocas). Správnější je později vytvořené rodové pojmenování Trichocephalus (kefalé = hlava), který je také používán v odborné literatuře jako další pojmenování parazitického rodu Trichuris. Je však považováno stále za správnější rodové jméno Trichuris a onemocnění způsobené tímto parazitem se proto nazývá trichurióza.
|
|
|
Výskyt hlístic rodu Trichuris u přežvýkavců v České republice.
Antošová, Tereza ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Ivana, Ivana (oponent)
Cílem práce bylo na vybraných lokalitách zjistit výskyt hlístic rodu Trichuris u vybraných přežvýkavců (ovce, srny) a dále za pomoci literaturních zdrojů, morfologicky a molekulární revizí určit hlístice rodu Trichuris nalezených při helmitologických pitvách vybraných přežvýkavců. Byly stanoveny dvě hypotézy práce: H1: u srnčí zvěře a ovcí jsou převažujícími druhy hlístic Trichuris discolor a Trichuris ovis a hypotéza H2: použitím morfometrických metod nejsou tyto hlístice jasně odlišitelné.
Materiál potřebný ke studii, tj. střeva zkoumaných přežvýkavců, byl získáván v různých lokalitách ČR. V laboratoři byla střeva následně vypitvána standardizovaným postupem a veškeré získané vzorky byly podrobeny analýze.
Na základě zvolených metod a postupů bylo zjištěno, že u srnčí zvěře značně převažuje Trichuris discolor oproti Trichuris ovis. U ovcí je tento poměr méně výrazný. Výsledky prokazují hypotézu o převažujících druzích u těchto hostitelů. Získané samičky hlístic rodu Trichuris byly morfometricky rozlišeny podle pohlaví a 4 morfotypů. Dle tohoto rozlišení byly nejvíce zastoupeny samičky morfotypu 2, tedy s vulvou bez přívěsku. Byla potvrzena i druhá stanovená hypotéza.
Multihostitelské druhy Trichuris discolor a Trichuris ovis jsou převažujícími druhy u srnčí zvěře a u ovcí. Je tedy možné konstatovat, že srnčí zvěř je potencionálním zdrojem nákaz v chovu ovcí. Nelze vyloučit, že se ovce nakazí od srnčí zvěře a naopak. Molekulární determinace je nezbytným nástrojem pro správné určování hlístic vzhledem k tomu, že morfologické metody mohou vést k nesprávným výsledkům.
|
|
|
Výskyt prenatálního stresu u hospodářských zvířat
Tylová, Barbora ; Chaloupková, Helena (vedoucí práce) ; Hradec, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce představuje přehled informací o prenatálním stresu u hospodářských zvířat, přesněji u přežvýkavců. Zdrojem informací byly vědecké články a odborná literatura. Prenatální stres je rozdělen podle stresorů, kterým mohou být zvířata v zemědělství vystavena, jako je transport, manipulace, omezení výživy, izolace, sociální nestabilita a tepelný stres. V práci jsou popsané principy, jak se stres přenáší z matky na plod, jak ho stres ovlivňuje a do jaké míry. Výzkumné články potvrdily vliv prenatálního stresu na vývoj placenty (Baxter et al., 2016; McCrabb and Bortolussi, 1997) porodní váhu (Roussel et al., 2004; Duuvaux Ponter et al., 2003) nervovou soustavu (Weinstock, 2001;Baxter et al. 2016) a chování potomka (Roussel Huchette et al., 2008; Laporte Broux et al., 2012; Coulon et al., 2011). Jelikož březí samice byly ve většině případů vystaveny mírnému stresu (oproti dřívějším pokusům na laboratorních zvířatech), vliv na potomky měl malý dopad na organismus, který se ukázal být jako prospěšný. V některých pracích se ukázalo, že abnormality, které byly naměřeny po narození, se v pozorování v pozdním věku neprokázaly.
|
|
|
Charakteristika frakcí dusíkatých látek ve výživě přežvýkavců
KOUKOLOVÁ, Marie
Fyziologie výživy a krmení hospodářských zvířat je základním faktorem ovlivňujícím vedle efektivnosti produkce především její kvalitu. Pro tyto faktory je důležitý optimální přísun živin formou vhodných krmiv. Abychom dokázali správně sestavit odpovídající krmnou dávku a tím pozvedli ekonomickou realizaci genetického potenciálu skotu, musíme znát systém nutričních požadavků zvířete včetně požadavků mikroorganismů, jejichž funkce ve výživě skotu je nenahraditelná. Diplomová práce byla zaměřena na stanovení nutriční hodnoty objemné píce a lupiny (n = 8) pomocí laboratorních metod. U zvoleného souboru vzorků krmiv byly stanoveny jednotlivé živiny (dusíkaté látky (NL), tuk, hrubá vláknina, popel, neutrálně detergentní vláknina (NDF), acido detergentní vláknina (ADF), acido detergentní lignin (ADL)), brutto energie krmiva (spalné teplo) a frakce dusíkatých látek. Získané výsledky byly statisticky zpracovány. Stanovení jednotlivých frakcí dusíkatých látek probíhalo podle metodického postupu Licitry a kol. (1996). Za tímto účelem byly zvoleny následující laboratorní metody: (1) stanovení nebílkovinného dusíku (NPN) (2) stanovení rozpustného dusíku a bílkovin, (3) stanovení dusíku nerozpustného v kyselém detergentu (ADIP) a (4) stanovení dusíku nerozpustného v neutrálním detergentu (NDIP). Výsledkem bylo stanovení obsahu NPN, IP (nerozpustný dusík), SOLP (rozpustný dusík), ADIP (dusík nerozpustný v kyselém detergentu) a NDIP (dusík nerozpustný v neutrálním detergentu). Průměrné hodnoty byly (g.kg-1 sušiny) pro NPN 144,3, IP 97,5, SOLP 78,7, ADIP 30,4 a NDIP 80,3. Následoval výpočet konkrétních frakcí dusíkatých látek pomocí rovnic podle Ghoorchiho a Arbabiho (2010). Tímto postupem byly získány frakce A (nebílkovinný dusík), B1 (rychle rozložitelný protein), B2 (středně rozložitelný protein), B3 (pomalu rozložitelný protein) a C (vázaný, tj.nestravitelný protein). Rozpětí získaných hodnot bylo od 2,5 do 51,2 % NL u frakce A, od 13,4 do 20,7 % NL u frakce B1, od 0 do 19,9 % NL u frakce B2, od 5,5 do 51,9 % NL u frakce B3 a od 10,1 do 32,4 % NL u frakce C.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.