|
|
Manipulace fyzickým prostředím a kognice u primátů: Ontogenetický vývoj
Kolářová, Anna ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Hradec, Michal (oponent)
Kognitivní schopnosti jsou pro primáty zásadním faktorem, který jim umožňuje správně vnímat prostředí, které je obklopuje, a adekvátně na něj reagovat. Tato bakalářská práce se věnuje kognitivním fenoménům, které jsou často spojovány s porozuměním fyzickému prostředí a manipulací s objekty. Velká pozornost je směřována na kauzální uvažování, stálost objektu a používání nástrojů. Zvláštní důraz je kladen na ontogenezi těchto kognitivních schopností. Jednou z hlavních otázek je jakým způsobem se vývoj liší u lidí a non-humánních primátů. I přesto, že mají non-humánní primáti stejně jako lidé velmi komplexní znalosti o zákonitostech fyzického prostředí, kauzální uvažování a stálost objektu se u těchto příbuzných druhů vyvíjí velmi podobně, ale zdaleka ne stejně. Velká rozdílnost je pozorována hlavně v oblasti tempa vývoje. Používání nástrojů je u lidí i non-humánních primátů silně ovlivněno sociálním učením a tradicemi. Klíčová slova: primáti, fyzické prostředí, kognitivní schopnosti, kauzální uvažování, stálost objektu, manipulace s objekty, používání nástrojů, ontogeneze
|
|
|
Ontogeneze vokalizace u gibonů rodu Nomascus
Hradec, Michal ; Bartoš, Luděk (vedoucí práce) ; Pavel, Pavel (oponent)
Znalost ontogeneze a vývoje vokalizace u primátů hrají klíčovou roli v pochopení evoluce jazyka a řeči u lidí. Na rozdíl od velkých lidoopů, giboni produkují velice hlasitý vokální projev, který zahrnuje komplex druhově a pohlavně specifické vokalizace. Řada studií v minulosti se věnovala výzkumu akustického vzoru u dospělých jedinců. I přesto, zůstává stále nejasné, kdy a jak se rozvíjí pohlavně-specifický vzor vokalizace gibonů.
Tato práci se zaměřuje na dvě období v ontogenetickém vývoji akustických struktur u samců gibona bělolícího (Nomascus leucogenys) a u gibona zlatolícího (Nomascus gabriellae). Výsledky ukázaly, že nejprve nedospělí samci (juvenilní a adolescentní) produkují samičí akustickou strukturu great call v duetu s matkami. Vlastnosti great call nedospělých samců se lišily ve spektro-temporálních parametrech od great call u matek. Nejvýraznějším rozdílem mezi juvenilními a adolescentními samci při produkci samičí vokalizaci byla přítomnost koncové části vokalizace twitteru. Výsledky ukazují, že twitter byl pravidelnou součástí samičí vokalizace u nedospělých samců okolo čtvrtého roku věku, zatímco u mladších samců byl produkován výjimečně.
Druhé období v ontogenezi vokalizace u adolescentních samců bylo charakteristické tím, že po pátém roku věku začíná vývoj samčí akustické struktury. V tomto období již nebyla pozorována produkce samičí vokalizace great call u žádného ze sledovaných jedinců gibonů rodu Nomascus. Výsledky dokládají, že samčí akustické struktury u gibona bělolícího (Nomascus leucogenys) se nevyvíjely v pořadí, ve kterém jsou produkovány v akustickém rejstříku dospělého samce. Na začátku studie se vyvinuly staccato noty a multi-modulační fráze, které byly následované po čtyřech měsících vznikem boom noty. Tato noty je produkována v akustickém rejstříku na prvním místě a má nejhlubší frekvenci. Naopak vývoj samčí akustické struktury gibona zlatolícího (Nomascus gabriellae) byl charakteristický jen vývojem multi-modulační fráze a vývoj staccato not nebyl u tohoto druhu během studie zaznamenán. Výsledky podporují interpretaci, že vývoj samčí akustické struktury úzce koresponduje s růstem vokálního traktu a fyziologickými změnami, které souvisejí s dosažením pohlavní dospělosti.
|
|
|
Toxoplasma gondii a vliv na mezihostitele
Vosátka, Martin ; Chaloupková, Helena (vedoucí práce) ; Hradec, Michal (oponent)
Toxoplasma gondii je parazitický prvok, který má celé spektrum teplokrevných hostitelů, člověka nevyjímaje. Je kosmopolitně rozšířen. Nejdůležitější roli pro něj má kočkovitá šelma, která slouží jako definitivní hostitel a umožňuje mu rozmnožování. Cílem této bakalářské práce bylo shrnutí doposud zjištěných informací o možnostech vztahu parazitického prvoka Toxoplasmy gondii k jeho mezihostitelům a to především v oblasti chování. Jako mezihostitel posloužilo nejvíce zkoumané zvíře v souvislosti se změnami chování vyvolanými tímto parazitem, laboratorní myš. Dále byla tato práce zaměřena na ovlivňování chování člověka Toxoplasmou a to jak na obecné změny chování, tak i s tím spojené problémy, jako například provázanost s psychickými nemocemi a zvýšení šance k dopravním nehodám. Ovlivňování myší ze strany T. gondii vede ke změně základních instinktů nutných pro přežití. Jedná se konkrétně o přitažlivost kočičím pachem, kdy je míra přitažlivosti závislá na množství dávky stimulu. Zkoumala se i oblast učení a paměti u myší. Ve většině případů byla prokázána zhoršená schopnost učení i paměti (Flegr and Markoš, 2014), zde byla pozorována souvislost mezi množstvím cyst v mozku a horšími výsledky (Vyas et al., 2007). Další důležitou oblast představoval reakční čas člověka. Infikovaní jedinci měli pomalejší reakce, což ukazuje zhoršenou schopnost dlouhodobé koncentrace (Havlíček et al., 2001). Zhoršená koncentrace hraje důležitou roli a je spojena s možností větší náchylnosti k dopravním nehodám a rizikovosti u řidičů. Jedinci s latentní Toxoplasmou měli 2,65 krát vyšší šanci dopravní nehody (Flegr et al., 2002). T. gondii hraje také důležitou roli u psychických onemocnění, především ve spojitosti se schizofrenií. Účinná medikace schizofrenie má za následek i inhibici T. gondii (Yolken et al., 2009). Schizofrenie často vede k pokusu o sebevraždu. Proto byla hledána případná souvislost mezi sebevražednými pokusy a přítomností parazita. Ze studie vyplývá, že s vyšším množstvím T. gondii roste hladina protilátek i procento pokusů o sebevraždu, ale pouze u podskupiny pacientů mladších 38 let. Je to pravděpodobně tím, že se riziko pokusů o sebevraždu u schizofrenie objevuje v časnější fázi nemoci pacienta (Okusaga et al., 2011).
|
|
|
Výskyt prenatálního stresu u hospodářských zvířat
Tylová, Barbora ; Chaloupková, Helena (vedoucí práce) ; Hradec, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce představuje přehled informací o prenatálním stresu u hospodářských zvířat, přesněji u přežvýkavců. Zdrojem informací byly vědecké články a odborná literatura. Prenatální stres je rozdělen podle stresorů, kterým mohou být zvířata v zemědělství vystavena, jako je transport, manipulace, omezení výživy, izolace, sociální nestabilita a tepelný stres. V práci jsou popsané principy, jak se stres přenáší z matky na plod, jak ho stres ovlivňuje a do jaké míry. Výzkumné články potvrdily vliv prenatálního stresu na vývoj placenty (Baxter et al., 2016; McCrabb and Bortolussi, 1997) porodní váhu (Roussel et al., 2004; Duuvaux Ponter et al., 2003) nervovou soustavu (Weinstock, 2001;Baxter et al. 2016) a chování potomka (Roussel Huchette et al., 2008; Laporte Broux et al., 2012; Coulon et al., 2011). Jelikož březí samice byly ve většině případů vystaveny mírnému stresu (oproti dřívějším pokusům na laboratorních zvířatech), vliv na potomky měl malý dopad na organismus, který se ukázal být jako prospěšný. V některých pracích se ukázalo, že abnormality, které byly naměřeny po narození, se v pozorování v pozdním věku neprokázaly.
|
|
|
Vztah mezi prasnicí a selaty - jak selata rozpoznávají hlas matky
Zátková, Marcela ; Chaloupková, Helena (vedoucí práce) ; Hradec, Michal (oponent)
Schopnost rozpoznávat hlas matky je pro mláďata u řady druhů zvířat životně důležitá.
Obsahem bakalářské práce je shrnutí současných znalostí mateřského chování u prasete domácího, se zaměřením na jeho důležitou prerekvizitu, a to vzájemné rozpoznávání matky a selat. Jako velmi vhodný modelový druh, je vybráno prase domácí (Sus scrofa domestika), jehož mateřské chování nezměnilo příliš hlavní rysy, ani domestikací, ani intenzivními podmínkami chovu. Mateřské chování prasnice, respektive kojící chování, musí dokázat předejít monopolizaci zdrojů silnějšími selaty. K tomu využívá prasnice několik zajímavých způsobů, poměrně dlouhou masáž vemene, lákání selat vokalizací, avizování ejekce mléka a krátkou dobu ejekce. Kojící chování je navíc komplexem mnoha speciálních znaků, synchronizace kojení, kojení bez ejekce mléka, potenciál pro allo sucking, speciální iniciace a terminace, parent offspring konflikt, účast akustické, čichové i taktilní komunikace. Prase patří mezi druhy, pro které je nutná v rámci sociální skupiny silně rozvinutá komunikace, navíc se jedná o silně rozvinutou komunikaci hlasovou. Je samozřejmé, že v rámci komunikace je nutné vzájemné rozpoznání členů skupiny, s velkým významem právě rozpoznávání mezi matkou a mláďaty. Rozpoznání je možno zkoumat těmito metodami. 1) Pozorování, poslech a porovnávání spektrogramů, metoda ale nepřináší objektivní výsledky. 2) Playbackové experimenty, metody habituace, preferenční a srovnávací. 3) Vyhodnocování parametrů pro rozpoznávání pomocí diskriminační funkční analýzy. Předpokládá se, že sele by mělo dokázat identifikovat svoji matku co nejdříve. Prasnice pak svoje selata po jejím návratu do skupiny. Výsledky studií prezentované v této práci tyto předpoklady potvrzují. Bylo prokázáno, že selata 36 hodin stará a starší, dokáží identifikovat matku podle hlasu. Matky jsou schopné brzy po porodu rozlišit vlastní selata od cizích na základě pachu, ale identifikace na základě hlasových signálů se zřejmě objevuje později, kolem desátého dne věku selat, ale není výrazná. Další výsledky prací citované v bakalářské práci potvrzují, že hlasy prasnic i selat nesou potenciální informaci o identitě.
|
host ::
RSS.