|
|
Vliv erythropoietinu na ischemické poškození srdce
Jindrová, Helena ; Kolář, František (vedoucí práce) ; Žurmanová, Jitka (oponent)
Chronická hypoxie zvyšuje odolnost myokardu k akutnímu ischemicko/reperfúznímu (I/R) poškození podobně jako aplikace exogenního erythropoietinu (EPO). Není však známo, zda se EPO indukovaný chronickou hypoxií uplatňuje v jejím kardioprotektivním mechanismu. Cílem práce bylo zjistit, zda jsou protektivní účinky exogenního EPO a chronické hypoxie aditivní. Dospělí samci myši kmene ICR byli vystaveni intermitentní hypobarické hypoxii 8 h denně, 5 dní v týdnu po dobu 5 týdnů. Stupeň hypoxie odpovídal 7000 m.n.m. Kontrolní zvířata byla po stejnou dobu chována v normoxickém prostředí. Odolnost k I/R poškození byla hodnocena podle rozsahu infarktu myokardu vyvolaného 45- min globální ischémií a 1-h reperfúzí srdce in vitro. 24 h před pokusem byl zvířatům podán EPO v dávkách 200 či 5000 U/kg tělesné hmotnosti. EPO významně omezil rozsah infarktu u normoxických zvířat již v dávce 200 U/kg (33,56 ± 2,93 % vs. 25,71 ± 2,29 %). Adaptace na hypoxii zmenšila rozsah poškození na 23,49 ± 2,30%, ale další protektivní účinek EPO se u hypoxických skupin již neprojevil. Výsledky naznačují, že exogenní EPO využívá stejné kardioprotektivní mechanismy jako adaptace na chronickou intermitentní hypoxii. Předběžné výsledky naznačují, že opakované podávání EPO po dobu tří týdnů nemá vliv na velikost infarktu.
|
|
|
Vliv morfinu na expresi a distribuci alfa a beta podjednotek trimerních G-proteinů v myokardu potkana
Bartoňová, Iveta ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Roubalová, Lenka (oponent)
Morfin je klinicky velmi významná látka ze skupiny opioidů, která je pro své silné analgetické účinky používána zejména pro tlumení velkých bolestí. Opioidní receptory zprostředkující účinky morfinu interagují s G-proteiny třídy Gi/o. Opioidní receptory se mj. vyskytují také v srdeční tkáni, a morfin tedy může mít potenciálně vliv i na činnost tohoto orgánu. Cílem této diplomové práce bylo sledování důsledků chronického podávání morfinu na expresi a distribuci vybraných podjednotek heterotrimerních G-proteinů v myokardu potkana. Také byl zkoumán případný vliv dlouhodobého působení morfinu na odolnost myokardu vůči ischemickému poškození. Laboratorním potkanům kmene Wistar byl podáván morfin chronicky (1 mg/kg/den a 10 mg/kg/den) po dobu 10 nebo 28 dní. Kontrolním potkanům byl podáván fyziologický roztok. Dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo expresi podjednotek Gs, Gi, Gz, Gq/11 a G proteinů, ale bylo zaznamenáno mírné snížení hladiny Go proteinu. Výsledky dalších experimentů ukázaly, že dlouhodobé podávání vysokých dávek morfinu může vést ke snížení velikosti infarktu a frekvenci ischemických arytmií, v závislosti na jeho dávce a délce podávaní. Klíčová slova: morfin, myokard, opioidní receptor, podjednotky G-proteinů, infarkt.
|
|
|
Role of protein kinase C isoforms in cardioprotective mechanism of chronic hypoxia
Hlaváčková, Markéta ; Novák, František (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent) ; Novotný, Jiří (oponent)
Kardiovaskulární onemocnění, především akutní infarkt myokardu, jsou jednou z hlavních příčin úmrtí ve vyspělých zemích. Je známo, že dlouhodobá adaptace na chronickou intermitentní hypobarickou hypoxii (IHH) snižuje rozsah ischemicko-reperfúzního poškození. Zdá se, že proteinkinasa C (PKC) se uplatňuje v mechanismu kardioprotektivního účinku IHH, neboť obecný inhibitor PKC zcela zablokoval kardioprotekci vyvolanou adaptací na IHH. Nicméně zapojení jednotlivých isoforem PKC v tomto kardioprotektivním fenoménu zůstává nejasné. Cílem této práce bylo studovat úlohu isoforem PKCδ a PKCε, které jsou nejvíce zastoupenými isoformami PKC v myokardu potkana, v mechanismu kardioprotektivního působení IHH. Ukázali jsme, že adaptace na IHH zvyšuje v myokardu levé komory potkana celkové množství proteinu PKCδ společně s množstvím její fosforylované/aktivní formy a současně zvyšuje přítomnost této isoformy PKC na sarkolemální membráně a v mitochondriích. Redistribuce PKCδ na sarkolemální membránu a do mitochondrií stejně jako snížení velikosti infarktového ložiska v srdcích adaptovaných na IHH byly potlačeny podáním inhibitoru PKCδ delta, rottlerinu. Adaptace na IHH naopak snížila množství celkového proteinu PKCε a neovlivnila buněčnou distribuci a fosforylaci této isoformy PKC. Podání inhibitoru PKCε, KP-1633,...
|
|
|
Fosfolipázy A2 v myokardu a oxidační stres
Závišková, Kristýna ; Míčová, Petra (vedoucí práce) ; Chytilová, Anna (oponent)
Choroby srdce a cév, při kterých hraje významnou roli i oxidační stres, jsou nejčastější příčinou úmrtí v rozvinutých zemích. Proto se výzkumy zaměřují na objasnění signálních drah a jejich komponent, které působí při těchto procesech. Jedním z možných klíčových faktorů mohou být fosfolipázy A2. Jde o enzymy, které hydrolyzují acylesterovou vazbu na druhém uhlíku fosfolipidů, kde se většinou vyskytují nenasycené mastné kyseliny, které díky svým dvojným vazbám snáze podléhají oxidační modifikaci. Dělí se do pěti tříd: sekretované, cytosolické, na kalciu nezávislé, krevní destičky aktivující faktor acetyl- hydrolázy a lysozomální fosfolipázy A2. Liší se požadavkem na vápenaté ionty pro svou aktivitu, molekulární hmotností, polohou disulfidických můstků a sekvencí aminokyselin v aktivním centru. Jejich hlavní význam spočívá v udržení stability a integrity membrány a zajištění produkce celé řady lipidových signálních molekul (volné mastné kyseliny, lysofosfolipidy, eikosanoidy). Role fosfolipáz A2 při oxidačním stresu v myokardu je dvojí. Působí pozitivně, protože ochraňují membránu před oxidačním stresem díky vyšší afinitě k odstraňování peroxidovaných mastných kyselin z membránových fosfolipidů. Na druhou stranu při patologických stavech (ischemie/reperfúze) mohou buňku poškozovat, protože...
|
|
|
Působení volných radikálů dusíku na srdce potkana v hypoxii
Cardová, Michaela ; Žurmanová, Jitka (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent)
Od roku 1987 kdy byla zjištěna schopnost buněk endogenní produkce NO a jeho úloha při vazodilataci cév, stal se oxid dusnatý předmětem zkoumání mnoha vědců. Nyní je NO velmi důležitou signální molekulou vyskytující se ve všech důležitých orgánových soustavách. Tato práce je zaměřena pouze na jeho funkci v srdeční tkáni během hypoxických stavů. Vliv oxidu dusnatého, přestože byly popsány i jeho škodlivé účinky, je v dnešní době považován za kardioprotektivní. Většinu cytotoxických efektů bylo možné vysvětlit působením peroxynitritu, který vzniká spontánní reakcí NO se superoxidem. Cílem této práce je shrnout nejdůležitější účinky působení oxidu dusnatého v srdci.
|
|
|
Úloha TNF-alfa a IL-10 v kardioprotektivním účinku chronické hypoxie
Chytilová, Anna ; Bezouška, Karel (vedoucí práce) ; Hloušková, Patricie (oponent)
Naším cílem bylo zjistit, zda adaptace na chronickou hypoxii ovlivní expresi TNF-α a IL-10 v srdečním svalu potkana. TNF-α patří mezi prozánětlivé cytokiny, které zesilují zánětlivou reakci. IL-10 působí opačně a potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, včetně TNF-α. Součástí našeho experimentu bylo měření koncentrace nitrotyrosinu jako markeru poškození buněk oxidem dusnatým. K experimentům jsme použili potkany kmene Wistar, které jsme rozdělili do čtyř skupin: 1) normoxické kontroly; 2) adaptované na kontinuální normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří dnů nebo 3) tří týdnů a 4) adaptované na intermitentní normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří týdnů s jednohodinovou denní reoxygenací. Z myokardu levé komory, pravé komory a mezikomorového septa jsme získali proteiny obsažené v cytosolu (cytosolická frakce) a v membránách (partikulární frakce). Metodou ELISA jsme změřili koncentrace TNF-α a IL-10 v obou frakcích. Kontinuální hypoxie zvýšila hladinu TNF-α v partikulární frakci všech komorových oddílů a snížila poměr koncentrací IL-10/TNF-α v partikulární i cytosolické frakci. Intermitentní hypoxie vedla k výrazné redistribuci TNF-α z cytosolu do partikulární frakce a zábránila hypoxií vyvolanému poklesu poměru koncentrací IL-10/TNF-α pouze v cytosolické frakci. Nejvyšší koncentraci...
|
|
|
Komparace fyzioterapeutických postupů po konvenční a miniinvazivní chirurgické revaskularizaci myokardu
JÍRA, Pavel
Tato práce se zabývá chirurgickou terapií ischemické choroby srdeční a následnou akutní fyzioterapií na nemocničním lůžku u pacientů, kteří takovou operaci podstoupí. Cílem práce je najít správnou formu fyzioterapie a ověřit si její účinnost během časného pooperačního období. Zároveň porovnávám dvě operační techniky a sice konvenční a miniinvazivní postup chirurgické revaskularizace myokardu. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou polovinu. V teoretické části popisuji příčiny vzniku a etiologii onemocnění, její terapii, zejména chirurgickou a následnou fyzioterapii. Tato část je zpracována rešerší ze zdrojů vyjmenovaných v závěru práce. V praktické části popisuji průběh a možnosti fyzioterapie pacientů po operacích. Stanovil jsem cvičební jednotku, kterou jsem s pacienty použil. Cviky byly zaměřeny na dechovou a cévní gymnastiku, lehké kondiční cviky a nácvik vertikalizace a samostatnosti. Zároveň cviky by měly řešit svalové dysbalance, které se mohou nacházet na hrudníku natolik šetrným způsobem, aniž by se narušil proces hojení pooperační jizvy, naopak se tento proces podpořil. Při prvním setkání jsem si pacienty vyšetřil. Následně jsem předvedl cviky a pacienty řádně edukoval v režimových opatřeních a pomocných technikách pro zlepšení pooperačního stavu. Před propuštěním z kardiochirurgického oddělení jsem si pacienty vyšetřil znovu a porovnal s hodnotami zjištěnými při vstupním vyšetření. V práci také řeším dlouhodobý rehabilitační plán, jehož součástí je například edukace pacientů pro domácí prostředí a způsoby, jak zlepšit jejich tělesnou kondici po operaci. U všech pacientů došlo ke zlepšení stavu ve všech sledovaných aspektech. Například během pobytu v nemocnici došlo ke zlepšení celkové kondice, ovlivnění svalových dysbalancí v ramenních pletencích a svalových skupinách hrudníku a lopatek. Výsledkem práce je zjištění, že správně zvolená aktivita pomáhá s procesem zotavování po revaskularizaci myokardu.
|
|
| |
host ::
RSS.