|
|
Edukace rodičů dítěte s epilepsií
MIKEŠOVÁ, Barbora
Epilepsie je chronický neurologický stav charakteristický závažným onemocněním mozku, který způsobuje nevyprovokované, opakující se záchvaty. Záchvat je charakterizován jako náhlý příval abnormální elektrické aktivity v mozku jedince. Epilepsie bývá způsobena různými faktory, mezi které se řadí například genetické faktory, porodní komplikace, trauma hlavy, operace, prožívaný stres, infekce či další jiná onemocnění. Projevit se může ve kterémkoliv věku. Projevy záchvatů mohou být různorodé svým typem, průběhem, příčinou i léčbou. Vhodně nastavená léčba a adekvátně edukovaní rodiče o problematice epilepsie a režimových opatřeních jsou podstatou pro optimální zapojení dítěte do běžného kolektivu bez výrazných omezení. Cílem této práce bylo zjistit, v jaké míře se zdravotnický personál věnuje edukaci rodičů a dítěte s diagnózou epilepsie, a zároveň zjistit, jaká je informovanost rodičů o vhodných léčebných a režimových opatřeních související s touto diagnózou. Pro uskutečnění výzkumu jsme zvolili kvalitativní výzkumné šetření, kdy jsme použili techniku polostrukturovaného rozhovoru, konkrétně metodu dotazování. Vrámci kvalitnějšího zpracování výsledků byly rozhovory nahrávány na diktafon a následně doslovně přepsány a analyzovány. Výsledky jsme podrobili analýze pomocí metody tužka a papír, jež využívá kódování. Kategorizovali jsme 5 oblastí: Obsah edukace ze strany zdravotnického personálu, Realizace edukace ze strany zdravotnického personálu, Informovanost rodičů ohledně režimových opatření v oblasti epilepsie, Zdroje získávání informací o režimových opatřeních ze strany rodičů dítěte s epilepsií a Edukační činnost z pohledu dětských sester ohledně režimových opatření. Jednotlivé kategorie jsou tvořeny dalšími podkategoriemi, ve kterých jsou systematicky znázorněna data výsledků. Výsledky jsou přehledně uvedeny v jednotlivých tabulkách a schématech praktické části této práce. Z výzkumu vyplynulo, že zdravotnický personál se dostatečně věnuje edukaci rodičů a jejich dětí s epilepsií v oblasti diagnostické, léčebné, režimové a první pomoci. Zajímavým zjištěním však bylo, že edukaci poskytuje hlavně lékař, a to i o režimových opatřeních, přičemž sestra v této oblasti poskytuje pouze edukaci doplňkovou. Z výsledků také vyplynulo, že se zdravotnický personál snaží volit vhodné edukační prostředí a časové intervaly dle potřeb dětských pacientů a jejich rodin. Rodiče mají také všeobecné informace o problematice epilepsie a režimových opatřeních. Ukázalo se, že rodiče mají i dostatek vědomostí ohledně medikamentózní první pomoci a způsobu podání daných léčiv, avšak jsme narazili na neznalost časové hranice podání této medikace. Neznalost rodičů jsme také objevili v obecných zásadách první pomoci. Z výzkumu také vyplynulo, že informace o běžných věcech v oblasti režimových opatřeních rodiče nejčastěji vyhledávají mimo nemocniční prostředí, a to ve svém okolí a internetu. Na základě výsledků jsme se rozhodli vytvořit edukační plán, jenž může sloužit jako vzorový podklad pro využití v praxi ošetřovatelským personálem. Edukační plán se týká edukace o režimových opatřeních a první pomoci.
|
|
|
Problematika komunikace zdravotnického personálu s osobami s mentálním postižením
Lacinová, Lenka ; Mužáková, Monika (vedoucí práce) ; Němec, Zbyněk (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá problematikou komunikace zdravotnického personálu s osobami s mentálním postižením. Cílem je prostřednictvím kvalitativního výzkumného šetření prozkoumat přístupy a postoje zdravotnického personálu k pacientům s mentálním postižením se zaměřením na komunikaci s nimi během lékařských vyšetření. Literárně přehledová část popisuje teoretická východiska se zaměřením na komunikaci osob s mentálním postižením a profesionalitu ve vztahu k osobám s mentálním postižením. Empirická část se zabývá výzkumným šetřením, jež bylo realizováno formou sedmnácti rozhovorů s šesti účastníky s mentálním postižením, pěti zdravotníky a šesti pracovníky sociálních služeb, jež své klienty k lékařům doprovází. Výsledky byly zpracovány metodou tematické analýzy a přináší zjištění, že i přes zlepšení postojů a přístupů zdravotníků k pacientům s mentálním postižením stále dochází k jejich diskriminaci, a to především v případě hospitalizace a registrace u nových lékařů. Z průzkumu také vyplývá, že zhruba polovina zdravotníků dospělým pacientům s mentálním postižením tyká a staví je do dětské role. Zároveň také bylo zjištěno tvrzení zdravotníků, že během lékařských vyšetření komunikují v prvé řadě s pacientem s mentálním postižením, zatímco účastníci s mentálním postižením a doprovázející...
|
|
|
Rodičovství žen s mentálním postižením: Faktory ovlivňující plnění mateřské role
Bernoldová, Jana ; Strnadová, Iva (vedoucí práce) ; Mužáková, Monika (oponent) ; Franiok, Petr (oponent)
Matky s mentálním postižením (MP) byly velmi dlouhou dobu opomíjenou skupinou jak ve výzkumu, tak v každodenní praxi sociálních pracovníků a zdravotníků. Cílem výzkumu prezentovaného v této práci bylo analyzovat, jak ženy s MP prožívají svou mateřskou roli a jejich zkušenosti s formální a neformální podporou. Druhým cílem práce bylo zjistit, jak odborníci, tyto ženy přijímají a jak vnímají podporu, kterou těmto ženám poskytují. Autorka použila smíšené výzkumné strategie. Pro sběr dat byl použit rozhovor a dotazník. Do výzkumu se zapojilo 19 žen s MP se zkušeností s mateřstvím a 504 odborníků (175 zdravotníků a 329 sociálních pracovníků). Autorka také zpracovala 4 případové studie, jež ilustrují prožívání mateřské identity v různém kontextu. Výzkum ukázal, že ženy s MP prožívají svou mateřskou roli stejně jako jejich vrstevnice, nicméně potřebují odpovídající podporu pro zvládání úkonů péče o dítě a úkonů každodenního života. Výzkum také ukázal, že odbornost a nabízená podpora ze strany sociálních pracovníků a zdravotníků není dostatečná. Další profesní rozvoj odborníků a rozvoj a posílení sociální služby (sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi) se do budoucna jeví jako stěžejní.
|
|
|
Právní postavení zdravotnického personálu, zejména Mezinárodního výboru Červeného kříže, v ozbrojených konfliktech
Bejdák, Matěj ; Pulgret, Miroslav (vedoucí práce) ; Ludvík, Jan (oponent)
Cílem této práce je popsat právní postavení zdravotnického personálu v ozbrojených konfliktech. Důraz je kladen na zdravotnický personál Mezinárodního výboru Červeného kříže. Práce se nejprve zabývá právním rámcem ozbrojených konflitků, jímž je mezinárodní humanitární právo, a to zejména jeho základními principy, působností a odvětvími. Dále jsou popsány úkoly a postavení Mezinárodního výboru Červeného kříže podle mezinárodního práva. Nakonec je popsáno postavení zdravotnického personálu v ozbrojených konfliktech. Jelikož zdravotnický personál patří mezi osoby chráněné Ženevskými úmluvami z roku 1949, je naprostá většina této části práce věnována ochraně, kterou mu mezinárodní humanitární právo poskytuje. Ochrana je rozdělena na ochranu primární (týkající se přímo zdravotnického personálu) a sekundární (týkající se zdravotnických objektů, znaků atd.).
|
host ::
RSS.