|
| |
|
|
Vliv predace amébami na evoluci virulence lidských patogenních mikroorganismů
Drncová, Eliška ; Šuťák, Róbert (vedoucí práce) ; Konupková, Anežka (oponent)
Améby působí jako jedni z hlavních regulátorů mikrobiálních společenstev, kde v důsledku jejich predace je vyvíjen selekční tlak pro vznik obranných mechanismů k dosažení rezistence. Tato adaptace umožňuje mikroorganismům náhodně infikovat lidský organismus a úspěšně se bránit složkám vrozené imunity, zejména makrofágům, které stejně jako améby jsou fagocytujícími buňkami. Projev virulence u oportunistických patogenů je způsoben konzervovanými drahami makrofágů sloužícím pro degradaci pohlceného materiálu, se kterými se mikroorganismus setkal již u améb. Díky této podobnosti lze využívat améby pro výzkum interakce mezi patogenem a jeho hostitelem, což zahrnuje i výzkum mechanismů virulence mnoha lidských mikrobiálních nákaz. Mezi nejpodrobněji zkoumané organismy, jejichž patogenita je výsledkem dlouhodobé interakce s amébami, patří bakterie Legionella pneumophila a mikroskopická houba Cryptococcus neoformans s velmi odlišnými strategiemi a projevy virulence. Porozumění evolučních souvislostí a výhod, které mikroorganismy získávají během interakce s amébami, nám podává informace o původů virulence oportunistických lidských patogenů.
|
|
|
Danio rerio as a model of serious human diseases
Hason, Martina ; Bartůněk, Petr (vedoucí práce) ; Živný, Jan (oponent) ; Divoký, Vladimír (oponent)
(SLOVENSKY) Za posledných päť desaťročí sa danio pruhované (Danio rerio) stalo užitočným modelovým organizmom v oblasti vývojovej biológie ako aj v štúdiu ľudských ochorení. Používanie dania v xenotransplantačných štúdiách sa stáva čoraz populárnejším a pokročilo smerom k skríningu protirakovinových liečiv. Zebričky sú obzvlášť vhodné pre high-throughput predklinický skríning liečiv vzhľadom na malú veľkosť ich embryí ako aj na vysoký podiel evolučne konzervovaných dráh, súvisiacich s rakovinou. Hodnotenie reakcie rakovinových buniek na liečivá in vivo musí byť rýchle a efektívne, aby mohlo znamenať pokrok pre personalizovanú medicínu. Stále však chýbajú metódy, ktoré by umožňovali rýchle a citlivé hodnotenie rastu nádorových buniek pre high-throughput skríning liečiv v in vivo modeloch. Navrhli sme a experimentálne overili novú bioluminiscenčnú skríningovú platformu, v ktorej sme použili embryá dania transplantované rakovinovými bunkami. Náš model by mohol byt vhodným riešením pre predklinické testovanie liečiv in vivo, prostredníctvom bioluminiscencie. V našich experimentoch sme použili luciferázu NanoLucTM , ktorá nám umožnila rýchly skríning protirakovinových inhibítorov. V porovnaní s konvenčným fluorescenčným signálom má bioluminiscenčný signál veľmi nízke pozadie a je preto vhodným, citlivým...
|
|
|
Role makrofágů a oxidu dusnatého v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Leishmanie po vstupu do svého hostitele osidlují fagolysozomy makrofágů, kde se množí a následně infikují další makrofágy, popř. jiné buňky. Hlavním efektorovým mechanismem na eradikaci leishmanií, kterými jsou některé savčí buňky vybaveny, je syntéza reaktivních sloučenin kyslíku a dusíku. Velký význam má oxid dusnatý vznikající při metabolické přeměně L-argininu za katalýzy NO syntasy. Kromě cytotoxické funkce se NO podílí např. v signalizačních drahách pro neurotransmisi (nNOS) nebo vasorelaxaci (eNOS). Ne všechny makrofágy mají schopnost produkovat NO (iNOS), jelikož se jedná o heterogenní skupinu lišící se imunologickou funkcí i fyziologií. Skupina klasicky aktivovaných makrofágů představuje účinné APC schopné efektivního zabíjení intracelulárních patogenů. Kromě NO sekretují i prozánětlivé cytokiny, které rozvíjejí imunitní reakci dále směrem k Th1. Naproti tomu skupina alternativně aktivovaných makrofágů není schopná efektivní prezentace antigenu ani produkce NO, ale produkují L-ornithin, který je prekursorem polyaminů, jenž leishmanie využívají pro svůj intracelulární růst. Na myším modelu odpovídá stav resistence/citlivosti k leishmaniose polarizaci směrem k Th1/Th2 imunitní odpovědi. U leishmanií se během evoluce vyvinuly prostředky, které jsou schopné syntézu NO inhibovat. Jsou jimi...
|
|
|
Exprese CD47 a jeho topologie na povrchu primárních buněk karcinomu močového měchýře při interakci s makrofágy
Rajtmajerová, Marie ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Brdička, Tomáš (oponent)
CD47 je tak zvaný "don't-eat-me" signál, který chrání buňky před fagocytózou. Jeho zvýšená exprese na nádorových buňkách otevírá novou možnost pro protinádorovou terapii. Monoklonální protilátky, které jsou dnes v klinických testech, blokují vazbu CD47 k inhibičnímu receptoru SIRPA na povrchu makrofágů, a tím zvyšují jejich fagocytickou funkční kapacitu. Proto umožňují pohlcení fagocytózou a následnou likvidaci nádorových buněk. To, zda bude buňka zlikvidována, závisí na úrovni celkové exprese, strukturní konformaci a stechiometrii CD47. Cílem mé diplomové práce je testování a příprava metod pro zmapování expresních parametrů CD47 metodou průtokové cytometrie (FCM), kvantitativní PCR (qPCR) a mikroskopie. K dosažení tohoto cíle jsem porovnala detailní vazebné vlastnosti komerčně dostupných protilátek v kompetičních testech na buněčných liniích. Po provedení tSNE analýzy jsem porovnala expresi CD47 s expresí dalších povrchových receptorů na primárních buňkách pacientů s karcinomem močového měchýře. Zde jsem se zaměřila na expresi CD47 v rámci diferenciačního kontinua nádoru. Abych lépe porozuměla vztahu mezi expresí CD47 a diferenciačním stádiem nádorové buňky, provedla jsem qPCR a porovnala expresi CD47 s vybranými transkripčními faktory. Následně jsem u dvou vybraných buněčných linií ověřila...
|
|
|
Signaling effects of adenylate cyclase toxin action on phagocytes
Černý, Ondřej
Adenylát-cyklázový toxin (CyaA) je klíčovým faktorem virulence bakterie Bordetella pertussis. CyaA se váže na fagocyty produkující komplementový receptor 3 (CR3) a následně katalyzuje přeměnu vnitrobuněčného ATP na významného "druhého posla" cAMP. Tímto paralyzuje schopnost neutrofilů a makrofágů zabíjet bakterie pomocí oxidativního vzplanutí a mechanismů závislých na fagocytóze. V této práci analyzujeme mechanismus, kterým CyaA blokuje produkci baktericidních reaktivních kyslíkových a dusíkových radikálů neutrofily a makrofágy. CyaA potlačuje produkci reaktivních kyslíkových radikálů (ROS, z angl. "reactive oxygen species") jednak prostřednictvím inhibice PLC přes PKA a dále nejspíše ovlivněním skládání komplexu NADPH oxidázy prostřednictvím aktivace proteinu Epac. Selektivní aktivace PKA nebo Epac blokovala produkci ROS indukovanou fMLP. Inhibice PKA pomocí specifických inhibitorů navíc vedla jen k částečnému obnovení produkce ROS u neutrofilů vystavených CyaA. Signalizace CyaA/cAMP následně omezila tvorbu DAG, zatímco tvorba PIP3 zůstala neovlivněna. Tyto výsledky naznačují, že působení CyaA může ovlivnit lipidické složení membrány fagocytů. Dále jsme ukázali, že aktivace PKA pomocí cAMP vyvolává aktivaci tyrozínové fosfatázy SHP-1. To v makrofázích způsobí potlačení produkce reaktivních...
|
|
|
Přítomnost nízkomolekulárních imunomodulátorů ve slinách klíštěte \kur{Ixodes ricinus}
HAUSEROVÁ, Simona
K úspěšnému dokončení krmení klíšťata využívají proteinové látky obsažené ve slinách, díky nimž jsou schopna potlačit imunitní reakci hostitele. U některých klíštat (např. Rhipicephalus sanguineus) se ovšem zjistilo, že jsou ve slinách obsaženy i nízkomolekulární látky neproteinového charakteru. Cílem práce bylo zjistit, zda tyto neproteinové molekuly jsou přítomny ve slinách našich klíštat Ixodes ricinus. V této práci se konkrétně jedná o prostaglandin E2 a adenosin. Druhým cílem bylo pomocí PKA inhibitoru zhodnotit úlohu obou nízkomolekulárních složek (nebo alespoň jedné z nich) v supresi produkce cytokinu TNF-alfa vhodnými buňkami pomocí klíštěcích slin.
|
|
|
Exprese CD47 a jeho topologie na povrchu primárních buněk karcinomu močového měchýře při interakci s makrofágy
Rajtmajerová, Marie ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Brdička, Tomáš (oponent)
CD47 je tak zvaný "don't-eat-me" signál, který chrání buňky před fagocytózou. Jeho zvýšená exprese na nádorových buňkách otevírá novou možnost pro protinádorovou terapii. Monoklonální protilátky, které jsou dnes v klinických testech, blokují vazbu CD47 k inhibičnímu receptoru SIRPA na povrchu makrofágů, a tím zvyšují jejich fagocytickou funkční kapacitu. Proto umožňují pohlcení fagocytózou a následnou likvidaci nádorových buněk. To, zda bude buňka zlikvidována, závisí na úrovni celkové exprese, strukturní konformaci a stechiometrii CD47. Cílem mé diplomové práce je testování a příprava metod pro zmapování expresních parametrů CD47 metodou průtokové cytometrie (FCM), kvantitativní PCR (qPCR) a mikroskopie. K dosažení tohoto cíle jsem porovnala detailní vazebné vlastnosti komerčně dostupných protilátek v kompetičních testech na buněčných liniích. Po provedení tSNE analýzy jsem porovnala expresi CD47 s expresí dalších povrchových receptorů na primárních buňkách pacientů s karcinomem močového měchýře. Zde jsem se zaměřila na expresi CD47 v rámci diferenciačního kontinua nádoru. Abych lépe porozuměla vztahu mezi expresí CD47 a diferenciačním stádiem nádorové buňky, provedla jsem qPCR a porovnala expresi CD47 s vybranými transkripčními faktory. Následně jsem u dvou vybraných buněčných linií ověřila...
|
|
|
Úloha oxidu dusnatého při helmintózách
Šmídová, Barbora ; Macháček, Tomáš (vedoucí práce) ; Leštinová, Tereza (oponent)
Oxid dusnatý (NO) je malá plynná molekula produkovaná především aktivovanými makrofágy, ale i dalšími buňkami v reakci na nákazu. Od konce 80. let 20. století, kdy se ukázal vliv NO na schistosomy, bylo provedeno mnoho experimentů, jež se snažily objasnit jeho působení i na další helminty a jeho celkovou úlohu při helmintózách. In vitro je zkoumán především přímý vliv na helminty; hlavními sledovanými parametry je snižování jejich motility a viability. Oproti tomu se in vivo experimenty zaměřují hlavně na sledování průběhu infekce a vliv NO na patologické projevy probíhající v těle hostitele. Výsledky in vitro a in vivo experimentů však nejsou vždy v souladu. Vliv NO se navíc liší nejen mezi jednotlivými rody, ale i mezi vývojovými stádii téhož helminta.
|
|
|
Imunitní systém, oxid dusnatý a paraziti
Oreský, Matej ; Hrdý, Ivan (vedoucí práce) ; Macháček, Tomáš (oponent)
Oxid dusnatý se řadí k nejmenším známým molekulám. Je známý od poloviny 17. století, ale teprve v 2. polovině 20. století začal být objevován jeho význam v medicíně. Už v 19. století byl využíván nitroglycerin k léčbě srdečních chorob, později byla zjištěna spojitost s oxidem dusnatým. Oxid dusnatý má například funkci v biosystémech jako signální molekula, působí v endoteliální tkáni jako vazodilatátor ale má i řadu patofyziologických účinků. Vzhledem ke své radikálové povaze hraje důležitou roli v imunitním systému při nespecifické odpovědi. V reakci s některými radikály v organismu může tvořit silně reaktivní sloučeniny, jako např. peroxynitrit. I tak bylo zjištěno u některých parazitů, že jsou tito schopni se bránit účinkům imunitního systému spojeným s molekulou NO. Mohly by k tomu mimo jiné sloužit proteiny z rodiny flavodiiron proteinů. Tato rešerše se v závěru zaměřuje právě na skupinu flavodiiron proteinů a interakce tří zástupců parazitů s imunitním systémem hostitele: Entamoeba, Giardia a Trichomonas. Klíčová slova: Oxid dusnatý, NO syntáza, makrofág, Trichomonas vaginalis, Giardia intestinalis, Entamoeba histolytica, flavodiiron protein
|
host ::
RSS.