|
|
Polymerní částice pro cílenou terapii zánětlivých onemocnění
Santarius, Karolina ; Holas, Ondřej (vedoucí práce) ; Smékalová, Monika (oponent)
Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmaceutické technologie Školitel: PharmDr. Ondřej Holas Konzultant: Mgr. Barbora Boltnarová Posluchač: Karolina Santarius Název diplomové práce: Polymerní částice pro cílenou terapii zánětlivých onemocnění Makrofágy jsou heterogenní skupinou buněk, které hrají klíčovou úlohu při zánětlivých onemocněních jako je NASH. Bylo zjištěno, že hlavním faktorem progrese NASH je polarizace jaterních makrofágů na fenotyp M1. Zdá se, že indukovaná přeměna prozánětlivých makrofágů na protizánětlivé je jedním z potenciálních terapeutických cílů. Této přeměny můžeme dosáhnout pomocí transportních systému, konkrétně nanočástic s enkapsulovaným léčivem. Cílem této práce bylo připravit a optimalizovat přípravu formulace nanočástic na bázi polymerních nanočástic, kde modelovou látkou byl glukokortikoid dexametazon. Formulace nanočástic byla připravená nanoprecipitační metodou s využitím tří polymerů PLGA s různým poměrem kyseliny mléčné a glykolové. Pro optimalizaci přípravy bylo použito několik povrchově aktivních látek v různých koncentracích. U připravených nanočástic s enkapsulovaným dexametazonem byly pomocí dynamického rozptylu světla zjišťované parametry jako je velikost a index polydisperzity. Zeta potenciál nanočástic byl stanoven pomocí...
|
|
|
Vliv stresu na metabolismus kortikosteroidů v periferních tkáních.
Makal, Jakub ; Pácha, Jiří (vedoucí práce) ; Vybíral, Stanislav (oponent)
Působení stresoru na organismus může vést k narušení homeostázy. Aby k tomu nedocházelo, vyvinul se u organismů mechanismus, který kompenzuje negativní dopady stresorů - stresová odpověď. Jedním ze dvou hlavních systémů zajišťujících stresovou odpověď organismu je osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA osa). Efektorem HPA osy jsou glukokortikoidy, steroidní hormony uvolňované z kůry nadledvin. V cílových tkáních pro glukokortikoidy se vyskytují enzymy, které tyto hormony metabolizují. Mění aktivní glukokortikoidy na inaktivní formu, nebo naopak. Dosud byly popsány dva takové enzymy - 11beta-hydroxysteroiddehydrogenasa typu 1 a typu 2. Bylo prokázáno, že v některých tkáních se pod vlivem stresu mění jak exprese, tak aktivita těchto enzymů. Tyto změny jsou tkáňově specifické a závislé na typu aplikovaného stresoru.
|
|
|
Vliv hladiny stresu na operantní učení
Lukavská, Markéta ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Santariová, Milena (oponent)
Stres je normální adaptivní proces a přirozená odpověď organismu na události, které jsou nějakým způsobem pro jedince náročné. Současně je také významným faktorem, který ovlivňuje kognitivní schopnosti zvířat, mezi které patří i učení. Pro získání adekvátní reakce na okolí je adaptivní vnímat co nejvíce možných informací a naučit se je dávat do kontextu a následně podle nich reagovat (cognitive strategy). Tato strategie může pomáhat v proměnlivém prostředí, protože tím jedinec rozšiřuje škálu behaviorálních odpovědí a zvyšuje svoji pravděpodobnost přežití. Proto je výhodné dokázat se učit operantní cestou. Pokud se však dostane živočich do situace, kdy musí rychle jednat (vysoké vzrušení), tak nemá čas na zpracovávání informací, ale je pro něj nejdůležitější včas zareagovat (zvykové učení - habit strategy). Zvykové učení je funkční i ve vyšším stresu, kdy na operantní není "čas". Operantní učení vyžaduje vlastní jednání, a tedy i motivaci provést dané chování, které se dále posiluje (pozitivně či negativně). Z hlediska motivace zde dochází k určitému trade-off mezi šetřením energií - bezpečím a možností dosáhnout vytyčeného cíle. V moderním tréninku učíme zvířata default variantu chování, tedy zvykovou strategii, která jim pomáhá snižovat subjektivně prožívaný stres a vrací stres zpět do hladiny,...
|
|
|
Imunopatogenetické mechanismy u myasthenia gravis a vliv thymektomie
Jakubíková, Michala ; Nevšímalová, Soňa (vedoucí práce) ; Bojar, Martin (oponent) ; Špalek, Peter (oponent)
Úvod: Myasthenia gravis (MG) je autoimunitní onemocnění, v jehož důsledku dochází k poruše nervosvalového přenosu a u kterého je thymus považován za patogenní orgán. Dřívější představy o tom, že MG je pouze receptorová nemoc, jsou již překonány. Dochází k imunopatologickým změnám jak v oblasti cílových struktur [specifických receptorů pro acetylcholin (AChR], svalově specifickou tyrosinkinázu (MuSK) a nízkodenzitnímu lipoproteinu 4 (Lrp4)], thymu, ale i periferních lymfoidních orgánů. Prvotní poznatky o poruše humorální imunity s rozhodující rolí patologických autoprotilátek byly korigovány nálezem imunitní dysregulace na úrovni T lymfocytů. Podle dnešních znalostí se při rozvoji a udržování MG účastní autoimunitního zánětu téměř všechny typy buněk s imunitní funkcí: pomocné CD4+ T lymfocyty, cytotoxické CD8+ T lymfocyty, regulační CD4+CD25+ T lymfocyty, Th17 lymfocyty, B lymfocyty i plazmatické buňky. Dominující roli v imunopatologických dějích má u mladších pacientů thymus, u nemocných starších se uplatňují i extrathymické mechanismy. V důsledku toho, thymektomie (TE) je všeobecně přijímaná jako součást léčby u MG. Dosud ale neexistují nepochybná data ověřená prospektivní kontrolovanou studií, která by prokazovala efekt této léčebné alternativy. Rovněž není jasný přesný mechanismus, kterým TE...
|
|
|
Vliv endogenních faktorů na mezenchymální kmenové buňky
Černá, Kristýna ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Kubinová, Šárka (oponent)
Udržení homeostáze je nezbytné pro přežití organismu. Stres homeostázu narušuje a připravuje tělo na psychickou či fyzickou zátěž. Při stresu se uvolňují stresové endogenní faktory, které působí na regeneraci tkání, imunitní systém a různé metabolické pochody. Chronický stres tělo vyčerpává a má negativní vliv na zmíněné procesy. Opačný vliv má akutní stres. Mezenchymální kmenové buňky se podílejí na regeneračních procesech a modulují buňky imunitního systému. Lze předpokládat, že stres bude mít vliv i na MSCs. Tato práce měla za cíl sledovat vliv vybraných stresových faktorů, noradrenalinu a kortikosteronu na vlastnosti a funkce MSCs v akutním a chronickém modelu stresu. Stresové faktory neměly vliv na morfologii, vitalitu a diferenciační schopnosti MSCs. Avšak v přítomnosti obou stresových faktorů byla snížena metabolická aktivita MSCs bez ohledu na délku jejich působení. Působení stresových faktorů také ovlivnilo produkci některých imunologicky relevantních molekul a proteinů. Výsledky bohužel neukazují jednoznačný vliv stresových faktorů na modulaci lymfocytů prostřednictvím MSCs. Klíčová slova: mezenchymální kmenové buňky, katecholaminy, adrenergní receptory, glukokortikoidy
|
|
|
Imunopatogenetické mechanismy u myasthenia gravis a vliv thymektomie
Jakubíková, Michala ; Nevšímalová, Soňa (vedoucí práce) ; Bojar, Martin (oponent) ; Špalek, Peter (oponent)
Úvod: Myasthenia gravis (MG) je autoimunitní onemocnění, v jehož důsledku dochází k poruše nervosvalového přenosu a u kterého je thymus považován za patogenní orgán. Dřívější představy o tom, že MG je pouze receptorová nemoc, jsou již překonány. Dochází k imunopatologickým změnám jak v oblasti cílových struktur [specifických receptorů pro acetylcholin (AChR], svalově specifickou tyrosinkinázu (MuSK) a nízkodenzitnímu lipoproteinu 4 (Lrp4)], thymu, ale i periferních lymfoidních orgánů. Prvotní poznatky o poruše humorální imunity s rozhodující rolí patologických autoprotilátek byly korigovány nálezem imunitní dysregulace na úrovni T lymfocytů. Podle dnešních znalostí se při rozvoji a udržování MG účastní autoimunitního zánětu téměř všechny typy buněk s imunitní funkcí: pomocné CD4+ T lymfocyty, cytotoxické CD8+ T lymfocyty, regulační CD4+CD25+ T lymfocyty, Th17 lymfocyty, B lymfocyty i plazmatické buňky. Dominující roli v imunopatologických dějích má u mladších pacientů thymus, u nemocných starších se uplatňují i extrathymické mechanismy. V důsledku toho, thymektomie (TE) je všeobecně přijímaná jako součást léčby u MG. Dosud ale neexistují nepochybná data ověřená prospektivní kontrolovanou studií, která by prokazovala efekt této léčebné alternativy. Rovněž není jasný přesný mechanismus, kterým TE...
|
|
|
Vliv stresu na metabolismus kortikosteroidů v periferních tkáních.
Makal, Jakub ; Pácha, Jiří (vedoucí práce) ; Vybíral, Stanislav (oponent)
Působení stresoru na organismus může vést k narušení homeostázy. Aby k tomu nedocházelo, vyvinul se u organismů mechanismus, který kompenzuje negativní dopady stresorů - stresová odpověď. Jedním ze dvou hlavních systémů zajišťujících stresovou odpověď organismu je osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA osa). Efektorem HPA osy jsou glukokortikoidy, steroidní hormony uvolňované z kůry nadledvin. V cílových tkáních pro glukokortikoidy se vyskytují enzymy, které tyto hormony metabolizují. Mění aktivní glukokortikoidy na inaktivní formu, nebo naopak. Dosud byly popsány dva takové enzymy - 11beta-hydroxysteroiddehydrogenasa typu 1 a typu 2. Bylo prokázáno, že v některých tkáních se pod vlivem stresu mění jak exprese, tak aktivita těchto enzymů. Tyto změny jsou tkáňově specifické a závislé na typu aplikovaného stresoru.
|
host ::
RSS.