|
|
Proměny role Québecu ve francouzské politice
Lemel, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tato práce se zabývá proměnami francouzské zahraniční politiky vůči Québecu a Kanadě. První prezident francouzské páté republiky Charles de Gaulle, jakožto i všichni jeho následovníci včetně svých vládních aparátů podporovali mezinárodní ambice Québecu a jeho snahu být v zahraničí suverénní v oblastech, které spadají do jeho kompetencí dle kanadské Ústavy ve vnitřní politice. Tato podpora probíhala zejména na platformě Francophonie. V roce 1995 tehdejší prezidentský kandidát Jacques Chirac jasně podpořil suverenistické hnutí, jehož členové usilovali o svrchovanost Québecu na Kanadě. Po referendu, ve kterém zvítězili federalisté, se však Francie postupně sbližuje s federální vládou Kanady v různých otázkách mezinárodní politiky, například ochrany multilateralismu či kulturní diverzity. Francie má také obavy, že v případě rozdělení Kanady by se anglofonní zbytek země snáze dostal do sféry vlivu Spojených států amerických, což nehodlá připustit. Jacques Chirac během svého dvanáctiletého mandátu tak postupně prohlubuje spolupráci s Ottawou, ovšem v oblastech kultury a vzdělávání, klíčových pro francouzskou zahraniční politiku, privilegovaným partnerem Francie zůstává Québec. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se již jasně proti suverenitě vymezí.
|
|
|
Proměna nezávislé zahraniční politiky: francouzská zahraniční politika ve válkách v Perském zálivu v letech 1990-91 a 2003
Filipová, Hana ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tématem předložené diplomové práce je analýza gaullistické zahraniční politiky, konkrétně víra Françoise Mitterranda i Jacquese Chiraca ve speciální postavení Francie ve světě. Tato hluboká víra obou prezidentů ve vedoucí roli Francie na mezinárodní scéně je dobře patrná na příkladu válek v Perském zálivu v roce 1990-91 a 2003 a vysvětluje velmi podobné chování jinak dvou zcela odlišných prezidentů a velmi podobný průběh obou konfliktů. Zároveň se bude tato práce také zabývat proměnou nezávislé zahraniční politiky, kterou v souvislosti s vírou ve výsadní postavení Francie ve světě ustanovil a prosazoval zakladatel Páté republiky - generál Charles de Gaulle. Snaha o vedení nezávislé francouzské politiky byla vlastní jak Françoisu Mitterrandovi, tak i Jacquesu Chiracovi. Avšak s příchodem geopolitického zemětřesení v letech 1989-1991, kdy zanikl bipolární svět a stávající mezinárodní řád se proměnil, jako by přestal pro Francii existovat prostor pro vedení nezávislé politiky. To ostatně potvrdila i první válka v Zálivu, ve které se Françoisu Mitterrandovi nepodařilo prosadit si svou vlastní nezávislou politiku a stal se součástí anti-irácké koalice v čele s USA. Odklon od nezávislé politiky potvrdily i zahraničněpolitické dopady této války, kdy se Francie začala přiklánět k multilaterálním...
|
|
|
Proměny role Québecu ve francouzské politice
Lemel, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tato práce se zabývá proměnami francouzské zahraniční politiky vůči Québecu a Kanadě. První prezident francouzské páté republiky Charles de Gaulle, jakožto i všichni jeho následovníci včetně svých vládních aparátů podporovali mezinárodní ambice Québecu a jeho snahu být v zahraničí suverénní v oblastech, které spadají do jeho kompetencí dle kanadské Ústavy ve vnitřní politice. Tato podpora probíhala zejména na platformě Francophonie. V roce 1995 tehdejší prezidentský kandidát Jacques Chirac jasně podpořil suverenistické hnutí, jehož členové usilovali o svrchovanost Québecu na Kanadě. Po referendu, ve kterém zvítězili federalisté, se však Francie postupně sbližuje s federální vládou Kanady v různých otázkách mezinárodní politiky, například ochrany multilateralismu či kulturní diverzity. Francie má také obavy, že v případě rozdělení Kanady by se anglofonní zbytek země snáze dostal do sféry vlivu Spojených států amerických, což nehodlá připustit. Jacques Chirac během svého dvanáctiletého mandátu tak postupně prohlubuje spolupráci s Ottawou, ovšem v oblastech kultury a vzdělávání, klíčových pro francouzskou zahraniční politiku, privilegovaným partnerem Francie zůstává Québec. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se již jasně proti suverenitě vymezí.
|
|
|
Hlavní pilíře zahraniční politiky Chralese de Gaulla a jejich současná francouzská reflexe
Staňková, Olga ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Emler, David (oponent)
Cílem této bakalářské práce je potvrdit či vyvrátit následující hypotézu, a totiž že gaullistická zahraniční politika stále do jisté míry, alespoň na úrovni inspirativní, ovlivňuje současné zahraničně-politické směřování Francie, ovšem její uplatňování je neuskutečnitelné vzhledem k zániku bipolárního světa. Tato práce nejprve analyzuje hlavní pilíře zahraniční politiky Charlese de Gaulla. Těmi byly: vztah k Evropě, Spojeným státům americkým a Východnímu bloku. První část klade důraz na období let 1958-1969, tedy dobu, kdy Charles de Gaulle zastával prezidentskou funkci. Ve druhé části práce prostřednictvím případové studie francouzské politiky vůči Německu hledá kontinuitu či diskontinuitu současné politické scény, v čele s neo- gaullistou Jacquesem Chiracem, s hlavními liniemi, sledovanými Charlesem de Gaullem. Druhá část stručně analyzuje postoje prezidentů působících v období mezi odchodem Charlese de Gaulla a nástupem Jacquese Chiraca, a poté se věnuje Chiracovu prezidentství, končícímu v roce 2007. Hlavními metodami této práce jsou analýza a případová studie.
|
|
|
Zahraniční politika Francie za de Gaulla
Nejedlý, Jan ; Veselý, Zdeněk (vedoucí práce) ; Šauer, Jaroslav (oponent)
Tato bakalářská práce ze zaobírá zahraniční politikou Francie za Charlese de Gaulla. Cílem práce je pomocí analýzy rozebrat vybrané události z francouzské zahraniční politiky během období, ve kterém byl de Gaulle prezidentem, avšak i události přecházející, na které měl generál vliv. Nejprve jsou analyzovány události evropské, posléze světové. Z evropské politiky jde především o vztah k Spolkové republice Německo a Velké Británii, ze světové politiky hlavně postoj k Spojeným státům americkým a Sovětskému svazu. Pomocí analýzy bude nejprve rozebrána problematika francouzsko-německých vztahů, která vyústila v Elysejskou dohodu, taktéž budou zkoumány příčiny a důsledky této dohody. Dále budou analyzovány de Gaullovy veta Velké Británii ohledně vstupu do EHS, nejprve faktory, jež vedly prezidenta zamítnout Spojenému království vstup do EHS a taktéž důsledky těchto zamítnutí. Ze světové politiky budou nejprve analyzovány příčiny a důsledky francouzského odchodu z NATO a celková problematika francouzsko-amerických vztahů s ohledem na osobní de Gaullův postoj k USA a v kontextu bipolarity. Z francouzsko-sovětských vztahů bude analyzována tradice spojenectví a specifikum de Gaullovy zahraniční politiky vůči SSSR.
|
|
| |
|
|
Idea Velké Francie ve světle transatlantických vztahů
Paggio, Viktor ; Dubský, Zbyněk (vedoucí práce) ; Nechvátal, Martin (oponent)
Práce analyzuje roli Francie v dnešním světě, její vnímání sebe sama a z toho plynoucí jednání na mezinárodní scéně. Francie společně se Spojenými státy americkými jsou jediné země na světě, které považují svůj koncept státu a občana za univerzálně platný. Tyto universalismy však vzhledem k rozdílné historické zkušenosti obsahují značné rozdíly, které se promítají do vzájemných vztahů. Zvláštní pozornost věnuji gaullismu jako politickému vyjádření víry ve výjimčnou dějinnou úlohu Francie. Soustředím se na období nástupu hnutí, ztrátu kolonií a následnou reorientaci na evropský projekt, který se stal náhradním prostorem pro uplatnění národní velikosti. V práci se snažím postihnout jak myšlenkový, tak mocenský rozměr snu o Veliké Francii. Zabývám se proto i postavením země v mezinárodních organizacích a stavem armády a zbrojního průmyslu.
|
host ::
RSS.