Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 13 záznamů.  předchozí11 - 13  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Degradační dráha asociovaná s endoplasmatickým retikulem (ERAD) a její role ve virových infekcích
Svobodová, Terezie ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Mašek, Tomáš (oponent)
S endoplasmatickým retikulem asociovaná degradační dráha ERAD je důležitým mechanismem pro udržení buněčné homeostáze. Její funkce spočívá v degradaci chybně složených proteinů akumulovaných v endoplasmatickém retikulu. Tato dráha je citlivě regulována další dráhou nazývanou "Odpověď na chybně složené proteiny" a "ERAD tuning" mechanismem. Některé viry si osvojily způsoby, jak tento systém nebo jeho faktory využívat k vlastnímu prospěchu. Mezi tato využití patří cílená degradace hostitelských proteinů, přenos virových produktů a virionů z endoplasmatického retikula do cytoplasmy, či využití membránové platformy vzniklé za spolupráce s "ERAD tuning" k virové replikaci. Role ERAD ve virové infekci se může projevovat i odlišným způsobem, tato dráha je totiž schopna degradovat nejen buněčné, ale i virové produkty. V této práci shrnuji mechanismy ERAD dráhy a jejich regulačních drah. Zároveň na konkrétních příkladech představuji role ERAD dráhy a přidružených systémů ve virových infekcích.
Indukce a průběh programované buněčné smrti v nádorových buňkách po aplikaci taxanů
Kábelová, Adéla ; Jelínek, Michael (vedoucí práce) ; Gemperle, Jakub (oponent)
Taxany jsou třídou běžně užívaných protinádorových léčiv zvláště účinných u nádorových onemocnění prsu, vaječníku, prostaty či plic. Taxany se váží se na β-tubulinovou podjednotku mikrotubulů, čímž vedou k jejich stabilizaci a inhibici depolymerizace. Takovéto mikrotubuly nejsou schopny tvořit funkční mitotické vřeténko a dochází k zablokování buněčného cyklu v G2/M fázi a následné apoptóze. Některé buňky si však k taxanům vyvinuly různé mechanismy rezistence. Ty mohou souviset s cílovým místem pro vazbu taxanů, tj. mikrotubuly nebo mohou být výsledkem zvýšené exprese specifických přenašečů, které odčerpávají taxany ven z buňky. Další typy rezistence jsou spojeny s procesem programované buněčné smrti (PCD), konkrétně s proteiny, které se po aplikaci taxanů podílí na jejím zdárném průběhu. K těmto proteinům patří rodina Bcl-2, která reguluje iniciaci PCD udržováním integrity membrány mitochondrií a endoplasmatického retikula a jejichž aktivita může být taxany přímo či nepřímo ovlivňována. Výkonnou složkou PCD jsou kaspázy, kde zvláště důležitou se zdá být kaspáza-2 aktivovaná v důsledku taxany-indukovaného cytoskeletárního poškození. V některých případech mohou taxany vést k buněčné smrti nezávisle na kaspázách. Zvláštní úlohu má protein p53, který se do apoptózy indukované taxany zapojuje pouze při aplikaci...
AUXIN BINDING PROTEIN 1 (ABP1) and its role in the auxin management in plant cells
Čovanová, Milada ; Zažímalová, Eva (vedoucí práce) ; Lüthen, Hartwig (oponent) ; Reinöhl, Vilém (oponent)
Závěry Úloha AUXIN BINDING PROTEIN 1 (ABP1) v hospodaření rostlinných buněk s auxinem byla studována s využitím zjednodušeného modelového materiálu suspenzní kultury tabáku BY-2. ABP1 je předpokládaným receptorem pro auxin, který zprostředkovává rychlé odpovědi k auxinu nezávislé na expresi genů, a může být součástí veškerých procesů souvisejících s regulací odpovědí na auxin, jeho metabolismu a transportu. Z výsledků uvedených v této práci plynou čtyři hlavní závěry: 1) Auxin binding protein 1 je nezbytný pro dělení i růst buněk suspenzní kultury BY-2. Za běžných kultivačních podmínek ani za podmínek sníženého obsahu 2,4-D v kultivačním médiu nemá zesílení expresse ABP1 v buňkách BY-2 žádný měřitelný vliv na dělení buněk nebo na jejich prodlužování. Pěstování buněk se zesílenou expresí ABP1 v médiu s pětinásobně zvýšenou koncentrací 2,4-D vedlo k mírnému zvýšení buněčné elongace. Buňky s potlačenou expresí ABP1 nejsou schopné prodlužování a intenzita buněčného dělení je výrazně zpomalena. ABP1 je tedy důležitý pro řízení buněčného cyklu a je nezbytný pro kontrolu rovnováhy mezi buněčným dělením a buněčnou expanzí. ABP1 je lokalizován v endoplazmatickém retikulu u buněk kultivovaných ve standardním médiu obsahujícím 2,4_D, ale pokud byly buňky vystaveny IAA namísto 2,4-D, ABP1 protein se objevil i na...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 13 záznamů.   předchozí11 - 13  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.