|
|
Indukce a průběh programované buněčné smrti v nádorových buňkách po aplikaci taxanů
Kábelová, Adéla ; Jelínek, Michael (vedoucí práce) ; Gemperle, Jakub (oponent)
Taxany jsou třídou běžně užívaných protinádorových léčiv zvláště účinných u nádorových onemocnění prsu, vaječníku, prostaty či plic. Taxany se váží se na β-tubulinovou podjednotku mikrotubulů, čímž vedou k jejich stabilizaci a inhibici depolymerizace. Takovéto mikrotubuly nejsou schopny tvořit funkční mitotické vřeténko a dochází k zablokování buněčného cyklu v G2/M fázi a následné apoptóze. Některé buňky si však k taxanům vyvinuly různé mechanismy rezistence. Ty mohou souviset s cílovým místem pro vazbu taxanů, tj. mikrotubuly nebo mohou být výsledkem zvýšené exprese specifických přenašečů, které odčerpávají taxany ven z buňky. Další typy rezistence jsou spojeny s procesem programované buněčné smrti (PCD), konkrétně s proteiny, které se po aplikaci taxanů podílí na jejím zdárném průběhu. K těmto proteinům patří rodina Bcl-2, která reguluje iniciaci PCD udržováním integrity membrány mitochondrií a endoplasmatického retikula a jejichž aktivita může být taxany přímo či nepřímo ovlivňována. Výkonnou složkou PCD jsou kaspázy, kde zvláště důležitou se zdá být kaspáza-2 aktivovaná v důsledku taxany-indukovaného cytoskeletárního poškození. V některých případech mohou taxany vést k buněčné smrti nezávisle na kaspázách. Zvláštní úlohu má protein p53, který se do apoptózy indukované taxany zapojuje pouze při aplikaci...
|
|
|
Nízkosacharidová dieta v terapii diabetu mellitu 2. typu
Kábelová, Adéla ; Krejčí, Hana (vedoucí práce) ; Šeda, Ondřej (oponent)
Diabetes mellitus 2. typu (DM2) je vysoce prevalentní metabolické onemocnění, které významným způsobem ovlivňuje kvalitu života pacientů a současně v důsledku rozvoje specifických komplikací zvyšuje riziko předčasného úmrtí. Terapie DM2 v současné době sestává primárně z farmakoterapie, nicméně režimová opatření, zejména změna stravovacích návyků, hrají v léčbě tohoto onemocnění neméně důležitou úlohu. Zatímco konvenční dietoterapie DM2 zahrnuje primárně snížení příjmu tuků, s cílem dosáhnout kalorické restrikce, nízkosacharidová dieta, která je v posledních letech v souvislosti s terapií DM2 diskutována, vychází z výrazného omezení příjmu sacharidů, kdežto příjem tuků a/nebo bílkovin je navýšen. Účinky nízkosacharidové diety v terapii DM2 a jeho komorbidit jsou shrnuty v teoretické části práce. Cílem praktické části bakalářské práce bylo posouzení vlivu nízkosacharidové diety na zdravotní parametry asociované s DM2 a současné zhodnocení subjektivní spokojenosti respondentů s tímto typem stravování, jakožto i jejich adherenci a komplianci. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že nízkosacharidová dieta vedla u respondentů ke snížení tělesné hmotnosti, obvodu pasu, glykémie a glykovaného hemoglobinu a u řady z nich došlo i ke snížení medikace. Spokojenost výzkumného souboru s nízkosacharidovou dietou...
|
|
|
Molekulární mechanismy karcinogenního působení alkoholu
Vepřková, Jana ; Kábelová, Adéla (vedoucí práce) ; Novotná, Božena (oponent)
Alkohol (ethanol), se do organismu dostává zejména požíváním alkoholických nápojů a jeho chronická konzumace je celosvětový socio ekonomický problém. Konzumace alkoholu zvyšuje jiné riziko vzniku karcinomu prsu, jater, tlustého střeva, horního dýchacího a trávicího traktu. V játrech se ethanol metabolizuje na toxický acetaldehyd, který je zodpovědný za většinu poškození DNA vedoucích k rozvoji nádorového onemocnění. Acetaldehyd kovalentně interaguje s nukleotidy v za vzniku DNA aduktů jako říklad N 2' α γ 2′ xyguanosin. Acetaldehyd může interagovat i narušovat tak zací ethanolu cytochromem P450 2E1 dochází produkci reaktivních kyslíkových radikálů, které následně poškozují buněčné molekuly, především lipidy a DNA. Ethanol může iniciovat proces karcinogeneze i deregulacíí procesu nebo interakcí s bolismem kyseliny retinové. Při vzniku nádorového onemocnění spolupůsobí ohol s dalšími environmentálními a genetickými faktory, které mohou u predisponovaných jedinců riziko rozvoje nádorového onemocnění zvyšovat.
|
|
|
Remise diabetu 2. typu u pacientů na různých dietních režimech
Kábelová, Adéla ; Krejčí, Hana (vedoucí práce) ; Šeda, Ondřej (oponent)
Diabetes mellitus 2. typu (DM2) je vysoce prevalentní metabolické onemocnění spojené s rozvojem specifických komplikací a komorbidit, které negativně ovlivňují kvalitu života a výrazně zvyšují riziko předčasného úmrtí. Hlavním cílem léčby DM2, která v rámci běžné klinické praxe sestává z režimových opatření a farmakoterapie, je tak především oddálení nástupu těchto komplikací. Řada studií z posledních let však přináší důkazy o schopnosti některých intervenčních postupů vést k remisi DM2, tzn. výraznému zlepšení či úplnému vymizení příznaků tohoto onemocnění. Kromě bariatrické chirurgie, mohou k navození remise DM2 vést i některé dietní režimy, jako je nízkoenergetická dieta, dieta s omezením sacharidů a přerušované lačnění. Charakteristika těchto dietních režimů se zaměřením na jejich efekt v léčbě DM2 je shrnuta v teoretické části práce. Cílem praktické části této práce bylo posouzení vlivu uvedených dietních režimů na morfometrické a biochemické parametry spjaté s DM2, a to prostřednictvím klinického a dotazníkového šetření. Bylo zjištěno, že individuální dietní režimy, resp. nízkoenergetická dieta a dieta s omezením sacharidů, byly u většiny jedinců s DM2 spojeny se snížením tělesné hmotnosti, přičemž u diety s omezením sacharidů byl tento váhový úbytek dán výraznějším snížením množství hmoty...
|
|
|
Vliv kurkuminu na karcinogenezi a tvorbu metastáz
Kašík, Petr ; Kábelová, Adéla (vedoucí práce) ; Vališ, Karel (oponent)
Kurkumin je polyfenol obsažený v kořenech rostliny Curcuma longa. Pleiotropní působení kurkuminu nachází v posledních letech uplatnění v prevenci a terapii řady onemocnění, včetně rakoviny. Tato bakalářská práce shrnuje současné poznatky týkající se působení kurkuminu v karcinogenezi a tvorbě metastáz. V rámci inhibice proliferace nádorových buněk může kurkumin zastavovat progresi buněčného cyklu, především regulací aktivity cyklinů a cyklin-dependentních kináz, jejich inhibitorů, případně aktivací nádorového supresoru p53. Zdá se, že p53 má současně důležitou úlohu v iniciaci vnitřní apoptotické dráhy, jejíž indukce byla v důsledku podání kurkuminu pozorována u řady nádorových buněčných linií. Apoptotické proteiny účastnící se indukce apoptózy kurkuminem dále zahrnují rodinu proteinu Bcl-2 a kaspázy. Potlačení angiogeneze, zvýšení oxidačního stresu nebo ovlivnění zánětlivé odpovědi jsou další mechanismy, kterými může kurkumin předcházet rozvoji nádorového onemocnění. V neposlední řadě může kurkumin inhibovat invazivitu a migraci nádorových buněk, zejména zvýšením transkripce E-kadherinu a snížení exprese matrixových metaloproteináz. Využití kurkuminu v běžné klinické praxi má však řadu limitů, jež lze obejít syntézou kurkuminových analogů či nanokurkuminu. Klíčová slova Kurkumin, rakovina,...
|
|
|
Nízkosacharidová dieta v terapii diabetu mellitu 2. typu
Kábelová, Adéla ; Krejčí, Hana (vedoucí práce) ; Šeda, Ondřej (oponent)
Diabetes mellitus 2. typu (DM2) je vysoce prevalentní metabolické onemocnění, které významným způsobem ovlivňuje kvalitu života pacientů a současně v důsledku rozvoje specifických komplikací zvyšuje riziko předčasného úmrtí. Terapie DM2 v současné době sestává primárně z farmakoterapie, nicméně režimová opatření, zejména změna stravovacích návyků, hrají v léčbě tohoto onemocnění neméně důležitou úlohu. Zatímco konvenční dietoterapie DM2 zahrnuje primárně snížení příjmu tuků, s cílem dosáhnout kalorické restrikce, nízkosacharidová dieta, která je v posledních letech v souvislosti s terapií DM2 diskutována, vychází z výrazného omezení příjmu sacharidů, kdežto příjem tuků a/nebo bílkovin je navýšen. Účinky nízkosacharidové diety v terapii DM2 a jeho komorbidit jsou shrnuty v teoretické části práce. Cílem praktické části bakalářské práce bylo posouzení vlivu nízkosacharidové diety na zdravotní parametry asociované s DM2 a současné zhodnocení subjektivní spokojenosti respondentů s tímto typem stravování, jakožto i jejich adherenci a komplianci. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že nízkosacharidová dieta vedla u respondentů ke snížení tělesné hmotnosti, obvodu pasu, glykémie a glykovaného hemoglobinu a u řady z nich došlo i ke snížení medikace. Spokojenost výzkumného souboru s nízkosacharidovou dietou...
|
|
|
Úloha autofagie a vybraných izotypů beta-tubulinu v rezistenci k taxanům u nádorových linií prsu
Kábelová, Adéla ; Jelínek, Michael (vedoucí práce) ; Truksa, Jaroslav (oponent)
Rezistence nádorových buněk je jednou z častých příčin selhání terapie maligního onemocnění prsu. Cílem této diplomové práce bylo přispět k objasnění mechanismů nádorové rezistence k taxanům, které se běžně užívají v terapii různých typů nádorů, včetně karcinomu prsu. Konkrétně jsme řešili úlohu autofagie a změny v genové expresi βII- a βIII-tubulinových izotypů v rozvoji taxanové rezistence. Jako model nádorového onemocnění prsu jsme použily senzitivní lidské nádorové linie SK-BR-3, MCF-7 a T47-D a rezistentní buněčné sublinie SK-BR-3-PAC/REZ a MCF-7-PAC/REZ rostoucí v koncentracích paclitaxelu, které jsou pro senzitivní sublinie letální. Aplikace taxanů snižovala míru autofagie u buněčných linií SK-BR-3 a MCF-7, zatímco u buněčné linie T47-D jsme pozorovali aktivaci autofagie. Mezi senzitivními a rezistentními buněčnými subliniemi SK-BR-3 a SK-BR-3-PAC/REZ jsme nedetekovali žádný výrazný rozdíl v bazální míře autofagie, zatímco u senzitivní sublinie MCF-7 jsme detekovali mírně zvýšenou bazální hladinu autofagie. Zvýšení nebo snížení míry autofagie nemělo na rezistenci k taxanům vliv, kromě aktivace autofagie u rezistentní sublinie SK-BR-3-PAC/REZ, která vedla k dalšímu zvýšení rezistence k paclitaxelu. U buněčné linie T-47D docházelo po aplikaci taxanů k nárůstu hladiny βII- a βIII- tubulinu, což nebylo...
|
|
|
Indukce a průběh programované buněčné smrti v nádorových buňkách po aplikaci taxanů
Kábelová, Adéla ; Jelínek, Michael (vedoucí práce) ; Gemperle, Jakub (oponent)
Taxany jsou třídou běžně užívaných protinádorových léčiv zvláště účinných u nádorových onemocnění prsu, vaječníku, prostaty či plic. Taxany se váží se na β-tubulinovou podjednotku mikrotubulů, čímž vedou k jejich stabilizaci a inhibici depolymerizace. Takovéto mikrotubuly nejsou schopny tvořit funkční mitotické vřeténko a dochází k zablokování buněčného cyklu v G2/M fázi a následné apoptóze. Některé buňky si však k taxanům vyvinuly různé mechanismy rezistence. Ty mohou souviset s cílovým místem pro vazbu taxanů, tj. mikrotubuly nebo mohou být výsledkem zvýšené exprese specifických přenašečů, které odčerpávají taxany ven z buňky. Další typy rezistence jsou spojeny s procesem programované buněčné smrti (PCD), konkrétně s proteiny, které se po aplikaci taxanů podílí na jejím zdárném průběhu. K těmto proteinům patří rodina Bcl-2, která reguluje iniciaci PCD udržováním integrity membrány mitochondrií a endoplasmatického retikula a jejichž aktivita může být taxany přímo či nepřímo ovlivňována. Výkonnou složkou PCD jsou kaspázy, kde zvláště důležitou se zdá být kaspáza-2 aktivovaná v důsledku taxany-indukovaného cytoskeletárního poškození. V některých případech mohou taxany vést k buněčné smrti nezávisle na kaspázách. Zvláštní úlohu má protein p53, který se do apoptózy indukované taxany zapojuje pouze při aplikaci...
|
host ::
RSS.