|
|
Dendritické buňky a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes mellitus 1. typu
Chrástová, Iveta ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Dendritické buňky (DC) představují účinné buňky prezentující antigen. Vyvíjejí se z CD34+ hematopoetických buněk v kostní dřeni a jsou specializované na vychytávání, zpracování a prezentaci antigenů T lymfocytům. Rozlišujeme dva typy DC, myeloidní a plazmacytoidní. Myeloidní DC (mDC) vznikají z hematopoetických progenitorových buněk pod vlivem GM-CSF a TNF-α nebo z monocytů v kultuře s GM-CSF a IL-4. Působením CD40L dozrávají a produkují velké množství IL-12, který podporuje vývoj Th1 lymfocytů. Na diferenciaci plazmacytoidních DC (pDC) z hematopoetických buněk se podílí Flt3-L a dále CD40L a IL-3 a jejich zásadní funkcí je produkce IFN I jako odpověď na setkání s viry. Plazmacytoidní DC jsou tedy důležité při obraně proti patogenům, udržují antivirový stav. Patogen je rozpoznán přes receptory TLR7 a TLR9. Na svém povrchu mají DC i další skupiny receptorů, které rozpoznávají cizorodé struktury, jako například C-lektinové receptory, RIG-I-like receptory a NOD-like receptory. Dendritické buňky hrají roli v autoimunitních onemocněních, kde imunitní systém rozpoznává vlastní struktury organismu a aktivuje vůči nim imunitní odpověď. Na patologii daných onemocnění se podílejí díky své schopnosti aktivovat a polarizovat T lymfocyty. Právě polarizace T lymfocytů ve směru Th1 je typicky pozorována u značné...
|
|
| |
|
|
Imunoterapie karcinomu ovaria dendritickými buňkami
Partlová, Simona ; Rožková, Daniela (vedoucí práce) ; Froňková, Eva (oponent)
Imunoterapie karcinomu ovaria dendritickými buňkami Protinádorová imunoterapie je léčebná strategie zaměřená na vyvolání a udržení imunitních odpovědí proti nádorovým buňkám. V naší práci jsme se zaměřili na imunoterapii ovariálního karcinomu, neboť je jedním z nejběžnějších gynekologických nádorových onemocnění u žen, vyznačující se špatnou prognózou a vysokou mortalitou. Principem imunoterapie je příprava dendritických buněk (DC) z monocytů izolovaných z periferní krve pacienta, které jsou následně pulsovány ozářenými buňkami alogenní linie ovariálního karcinomu. Tyto nezralé pulsované DC jsou poté maturovány a následně kokultivovány s autologními T lymfocyty. Cílem práce bylo prokázat, že jsou dendritické buňky po přidání vhodného maturačního agens a v kombinaci s apoptotickými buňkami nádorové linie ovariálního karcinomu schopny vyvolat specifickou lymfocytární odpověď. Z našich výsledků vyplývá, že 24 h je dostatečná doba k navození apoptózy nádorových buněk, a že po 4-hodinové inkubaci DC pohlcují apoptotické buňky. Dále jsme zjistili, že pohlcení apoptotických buněk dendritickými buňkami stimulovanými polyI:C inhibuje maturaci DC a tudíž i produkci cytokinů IL-12p70, IL-6 a TNF-α. Vzhledem k tomu, že stupeň zralosti DC výraznou měrou ovlivňuje indukci specifické lymfocytární odpovědi, v...
|
|
|
Srovnání imunitního systému novorozenců a dospělých
Dusilová, Adéla ; Zajícová, Alena (oponent) ; Hrdý, Jiří (vedoucí práce)
Ve srovnání s imunitním systémem (IS) dospělých jedinců je možné IS novorozenců obecně charakterizovat jako nezralý. Z klinického pohledu novorozenci vykazují zvýšenou náchylnost k infekcím. Kojení může přispívat ke snížení výskytu onemocnění, neboť dodává do intestinálního slizničního systému protilátky z krve matky, důležité živiny a další imunoregulační komponenty. Mateřské mléko nahrazuje v krvi novorozence specializované imunoglobuliny - zejména IgA, jehož koncentrace dosahuje hodnot dospělých jedinců nejdříve za dva roky, ale i déle (až období puberty). Ostatní třídy protilátek se v pupečníkové krvi nacházejí pouze sporadicky s výjimkou IgG, který je přenášen transplacentárně. Omezená schopnost B lymfocytů produkovat protilátky je způsobena nedostatečnou expresí kostimulačních signálů na povrchu Th2 buněk. T lymfocyty obecně vykazují mnohem menší schopnost reagovat na nízké dávky stimulátorů (polyklonálních aktivátorů - rostlinných lektinů: ConA nebo PHA), vážících se na receptory T buněk v komplexu s CD3 a proliferovat v odpovědi na anti-CD3 monoklonální protilátky. Většina T lymfocytů v pupečníkové krvi vykazuje "naivní" fenotyp CD45RA. V průběhu intrauterinního vývoje dochází ke styku IS novorozence s IS matky, a jelikož by prozánětlivá buněčná odpověď Th1 mohla vést k potratu, je...
|
|
|
Immunomodulation of dendritic cells by adenylate cyclase toxin from B. pertussis
Jáňová, Hana ; Brdička, Tomáš (oponent) ; Adkins, Irena (vedoucí práce)
Bordetella pertusis je gram-negativní bakterie, která způsobuje onemocnění černý kašel. Mezi hlavní faktory virulence této bakterie se řadí adenylát cyklázový toxin (CyaA), který se uplatňuje v kolonizaci hostitele. Toxin se váže s vysokou afinitou na myeloidní fagocyty nesoucí na svém povrchu CD11b/CD18 integrin, proniká do jejich cytosolu a negativně ovlivňuje jejich schopnost fagocytosy, chemotaxe a oxidativního vzplanutí. Dále také CyaA ovlivňuje spektrum sekretovaných cytokinů u dendritických buněk (DC) stimulovaných LPS a moduluje jejich maturaci tím, že působí na expresi ko-stimulačních molekul. V této práci jsme se zabývali vlivem CyaA toxinu na schopnost myších DC z kostní dřeně presentovat ovalbuminové epitopy vnesené CyaA-AC- toxoidem a aktivovat CD4+ a CD8+ T-buňky. Dále jsme se snažili zjistit, zda DC ovlivněné působením CyaA snižují CD4+ T buněčnou odpověď v důsledku sníženého antigenního příjmu nebo jeho zpracování pro presentaci na MHC molekulách II. třídy. CyaA také snižuje CD8+ T-buněčné odpovědi, proto jsme se zaměřili na vliv toxinu na proteolytickou aktivitu proteasomu a na možné ovlivnění prezentace peptidů na MHC molekulách I. třídy. Zjistili jsme, že zvýšená hladina cAMP v DC snižuje presentaci ovalbuminových epitopů vnesených CyaA-AC- toxoidem na MHC molekulách I. a II....
|
|
|
Vliv extrémní fyzické zátěže na zastoupení subpopulací dendritických buněk v periferní krvi u vrcholových sportovců
Fischerová, Barbara ; Kolář, Pavel (vedoucí práce) ; Radvanský, Jiří (oponent)
Cílem studie je popsat změny v zastoupení jednotlivých subpopulací dendritických buněk (myeloidních a plasmocytoidních) v periferní krvi po intenzivní fyzické zátěži a zhodnotit jejich aktivační stav. Časné změny počtu a funkce základních složek buněčné imunity po sportovní zátěži byly již popsány, ale chování cirkulujících dendritických zatím studováno nebylo. Analýzou krevních vzorků odebraných před a po zátěži bylo stanoveno zastoupení a stadium diferenciace dendritických buněk. Odpovědí na extrémní fyzickou zátěž podle výsledků této studie je zvýšení hladin dendritických buněk současně se snížením exprese kostimulačních molekul, tedy snížením jejich aktivace. Sledované změny přispívají k názoru, že fyzická zátěž iniciuje reakci na nebezpečí poškození organismu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Vliv klíštěcího serpinu IRS-2 na dendritické buňky aktivované TLR4 ligandem
POSPÍŠILOVÁ, Šárka
IRS-2 je inhibitor serinových proteáz z klíštěte Ixodes ricinus. Mým úkolem v této práci bylo zjistit efekt IRS-2 na dendritické buňky aktivované TLR4 ligandem nebo Borreliemi afzelii. Efekt byl studován na několika úrovních. Zaměřila jsem se na produkci cytokinů, expresi kostimulačních molekul a buněčnou signalizaci. Výsledky naznačují, že IRS-2 může ovlivňovat expresi kostimulačních molekul CD80 a CD86 na povrchu buněk, ale tato zjištění potřebují další ověření. IRS-2 neovlivnil produkci cytokinů. Vliv IRS-2 na aktivitu p38, Erk1/2 ani NF-?B v buňkách stimulovaných s LPS nebyl pozorován. IRS-2 negativně ovlivnil B. afzelii indukovanou fosforylaci transkripčního faktoru STAT 3.
|
|
|
Účast monocytů a dendritických buněk v patogenezi celiakie
Tučková, Ludmila ; Palová-Jelínková, Lenka ; Rožková, D. ; Černá, M. ; Pecharová, Barbara ; Smythies, L. ; Smith, P. ; Dvořák, M. ; Fruhauf, P. ; Tlaskalová, Helena
Práce se zabývá studiem monocytů a dendritických buněk v patogenezi celiakie
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.