|
|
Vliv pachu predátora na rychlost evakuace trávicího traktu invazního hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus)
BRYLLOVÁ, Vendula
V průběhu posledních 30 let hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus) kolonizoval značnou část evropského říčního systému a podobný trend lze pozorovat ve Velkých jezerech v Severní Americe. Souběžně se ovšem hlaváč černoústý na těchto lokalitách dostává pod silný predační tlak původních predátorů, který se ovšem jeví jako zanedbatelný pro destabilizaci jeho populací. Avšak kvantifikace nepřímého vlivu těchto predátorů na hlaváče černoústého stále chybí. Cílem předložené diplomové práce bylo odhalit vliv chemických signálů původního, troficky výše postaveného predátora (úhoře říčního - Anguilla anguilla) na rychlost evakuace trávicího traktu níže postaveného predátora - hlaváče černoústého. V rámci experimentu byli hlaváči testováni v prostředí: 1) bez chemických signálů (kontrolní skupina); 2) s chemickými signály původem od úhoře krmeného hlaváči s obohacením vody o alarmové feromony kůže hlaváčů (konspecifická úprava); 3) s chemickými signály původem od úhoře krmeného rousnicemi (heterospecifická úprava). Jednotlivé úpravy byly testovány na rychlost evakuace larev pakomárů v trávicím traktu hlaváčů. Rychlost evakuace trávicího traktu hlaváčů černoústých se v jednotlivých testovaných úpravách statisticky průkazně nelišila. Testovaná potrava byla u všech úprav evakuována do 9 hodin od počátku experimentu. Ze získaných výsledků vyplývá, že přítomnost chemických signálů od výše postaveného predátora (úhoře říčního), se současným výskytem či absencí alarmových feromonů původem z potravy (níže postaveného predátora), nemá vliv na rychlost evakuace trávicího traktu hlaváče černoústého, což se jeví jako další výhoda tohoto vysoce invazivního akvatického druhu při kolonizaci nových území.
|
|
|
Rychlost evakuace trávicího traktu hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus) v závislosti na dostupnosti a typu potravy
MIKŠOVSKÁ, Vendula
Cílem bakalářské práce byl odhad rychlosti evakuace trávicího traktu hlaváče černoústého s ohledem na typ a dostupnost potravy. Tato malá bentická ryba patří mezi nejrizikovější invazní nepůvodní druhy ryb na světě. Přímou predací ovlivňuje řadu procesů a původních druhů v kolonizovaném ekosystému. V rámci série experimentů byly při teplotě 14 °C testovány 3 typy potravy (blešivec ježatý - Dikerogammarus villosus (Sowinsky, 1894), hrachovky - Pisidium sp (tzv. hard-bodied prey) a larvy pakomárů - Chironomus sp. (tzv. soft-bodied prey). Pro každý typ potravy byly testovány dva krmné režimy - s/bez kontinuálního krmení. Testovaná potravy byla rybám předložena na dobu 2 hodin. Poté jedinci s kontinuálním krmením byly dále krmeny (potravou odlišnou od testované), ryby bez kontinuálního krmení neměly přístup k potravě až do konce experimentu. V časových bodech 0,2,5,9,16,24 a 36 h bylo odebíráno 5 jedinců z obou krmných režimů za účelem analýzy trávicího traktu a výpočtu rychlosti evakuace. Evakuace trávicího traktu jedinců bez kontinuálního krmení dosahovala statisticky průkazně nižších hodnot (P<0,05) než v úpravě s kontinuálním krmením, u všech testovaných typů potravy. V úpravě bez kontinuálního krmení nebyl staticky průkazný rozdíl (P>0,05) mezi rychlostí evakuace blešivců a hrachovek. Avšak statisticky průkazně pomaleji (P<0,05), než hrachovky byly v tomto krmném režimu evakuovány larvy pakomárů. Naopak, při kontinuálním krmení se navzájem statisticky (P<0,05) lišily všechny 3 typy potravy. Nejrychleji hlaváč černoústý při kontinuálním krmení evakuoval blešivce ježatého, následně larvy pakomárů a nejpomaleji hrachovky. Navíc při kontinuálním krmení došlo k úplnému strávení potravy (nemožná identifikace) už 16 h po zahájení experimentu (9 h v případě hrachovek). Z výsledků kontinuálního krmení lze usuzovat na vyšší ekologický dopad hlaváče černoústého na larvy zástupců dvoukřídlých (řád Diptera) a drobné korýše (podkmen Crustacea) než na zástupce mlžů s tvrdou schránkou. Hlaváč černoústý také dosahuje rychlejší evakuace při srovnání s výsledky evakuace trávicího traktu ježdíka obecného - Gymnocephalus cernua (Linnaeus, 1758) (skoro 3×) nebo vranky obecné - Cottus gobio (Linnaeus, 1758) uvedených ve vědecké literatuře. Rychlejší evakuace může hrát významnou roli při kolonizaci nových lokalit a kompetičním boji s původními druhy.
|
|
|
Vliv přítomnosti či absence střevličky východní (Pseudorasbora parva) na produkci ryb a kvalitu vody v rybnících firmy Blatenská ryba
KOUKOLÍK, Pavel
Střevlička východní Pseudorasbora parva (Temminck & Schlegel, 1846) je drobná kaprovitá ryba původem z východní Asie. Na mnoha tuzemských a zahraničních rybničních soustavách její přítomnost způsobuje řadu ekonomických škod. Cílem bakalářské práce bylo posoudit vliv střevličky východní na produkci ryb a kvalitu vody v rybnících firmy Blatenská ryba. Experiment byl realizován na šesti předem vybraných rybnících. Tři rybníky měly funkci kontroly, kam byla nasazena zadržená násada kapra a byla přijata nezbytná opatření za účelem vyloučit přítomnost jakýchkoli jiných druhů. Další tři rybníky byly osazeny zadrženou násadou kapra, avšak k nim bylo dosazeno známé množství střevliček východních. V období od března do září probíhalo pravidelné odbírání vzorků vody, zooplanktonu, zoobentosu, měření fyzikálně-chemických parametrů vody, vzorkování střevliček a u odlovených kaprů provedení morfometricko-gravimetrických analýz. Od konce září do 1. poloviny října proběhly výlovy všech rybníků, při kterých byla zjištěna výsledná biomasa vylovených ryb, spolu s tělesnou kondicí a zdravotním stavem kaprů. Při porovnání zjištěných hodnot mezi oběma skupinami rybníků, byl zjištěn negativní vliv střevličky na kvalitu vody a rybniční produkci. Vliv střevličky na kvalitu vody se ukázal jako nepřímý, a to v důsledku eliminace hrubého zooplanktonu. Nedostupnost zooplanktonu způsobila potravní přeorientování kaprů na zoobentos, při jehož vyhledávání silně rozrývali dno. Uvolňovaný fosfor a nepřítomnost zooplanktonu vedla k zhoršení kvality vody. Rovněž přítomnost střevličky vykazovala nepříznivý vliv na rybniční produkci a zdravotní stav kapřích obsádek. Produkce v rybnících se střevličkou byla v průměru o 70 % nižší ve srovnání s kontrolou. Navíc u 29 % kaprů, kteří byly v rybnících se střevličkou, bylo zjištěno poškození povrchu těla v důsledku tzv. fakultativního parasitismu. Výsledky ukazují, že je nezbytné přijímat účinná opatření pro potlačení výskytu střevličky východní v produkčních chovech pro zajištění lepších hospodářských výsledků a stability rybničního prostředí.
|
|
|
Koktejl invazivních druhů ve vnitrozemských vodách - ekologická charakteristika, vzájemné působení a následky
ROJE, Sara
Tato práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol: 1) obecné shrnutí současných poznatků o vlivu vodních invazních druhů v Evropě, jejich ekologické charakteristiky, hlavní představitelé, jejich interakce a důsledky šíření; 2-3) dvě studie zabývající se vzájemnými interakcemi invazivních druhů vyskytujícími se společně v jednom habitatu; a 4) porovnání rozdílů mezi chováním původního a nepůvodního druhu ryb. Kapitola 1 se zabývá teoretickým konceptem dopadů vodních invazivních druhů skládajících se ze čtyř vybraných skupin, s přehledem konkrétně vybraných druhů a jejich souvisejícím dopadem a popisem druhů použitých v experimentální práci. Kapitola 2 se věnuje dopadu blešivců ježatých na raná vývojová stadia raků mramorovaných a signálních. Tato studie potvrzuje, že blešivci ježatí jsou jako invazivní druh téměř nezastavitelní, protože byli schopni se živit různými vývojovými stádii větších sladkovodních korýšů, i když byly chráněny svými matkami. Kapitola 3 sledovala interakce dvou invazivních druhů: hlaváče černoústého a raka mramorovaného. Hlaváč vykazoval vyšší agresivitu a dokázal přijímat všechny nabízené velikosti juvenilních raků jako svou potravu. Studie také potvrdila, že hlaváč se dokáže skrýt před rakem zahrabán v písku a poté na něj zaútočit. Jediným omezujícím faktorem může být větší velikost raků. Rozhodně oba druhy navzájem ovlivňují své chování, což může mít oboustranné negativní důsledky. Kapitola 4 se zabývá individuálním chováním obou druhů během dne a noci v laboratorních podmínkách v nádržích se simulovaným prouděním. Oba druhy vykazovaly velmi podobné chování, pouze s mírnými rozdíly vůči přizpůsobivosti a činnosti související se stresem. Celkově byla potvrzena role hlaváče jako agresivního predátora vázaného na dno vodních ekosystémů. Díky tomu hlaváč černoústý sdílí stanoviště s mnoha dalšími bentickými druhy, jako jsou různonožci, raci a další ryby, ať již původní nebo nepůvodní. Obecně platí, že všechny invazivní druhy představují hrozbu pro všechny původní populace, v případě podobných preferencí na habitat, kde dochází ke konkurenci o úkryty a následně i útokům a predaci. Podobně mohou různonožci a raci negativně ovlivňovat invadované ekosystémy. Jeden druh může omezit druhý, nebo slabší druh hledá alternativní niku, což může v důsledku vést ke změně v ekosystému. Tato práce překládá některé nové informace především o interakcích invazivních druhů, ale také formuje základy pro budoucí experimenty, které se mohou zaměřit na složitější nastavení jednotlivých experimentů.
|
|
|
Studie ekosystémových dopadů invaze bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum)
Hladík, Marek ; Pergl, Jan (vedoucí práce) ; Hadincová, Věroslava (oponent)
Předkládaná práce se zabývá ekologickými dopady invaze bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) ve Slavkovském lese. Jako významný invazní druh s negativním impaktem na lidské zdraví byl předmětem mnoha studií. Navzdory tomu je stále málo známo o jeho vlivu na invadovaný ekosystém. Předmětem mého výzkumu bylo hledat možné změny na stanovištích s H. mantegazzianum. Práce byla rozdělena na tři části: 1) mikroklimatická měření teplot a vlhkostí a jejich porovnávání mezi invadovanou a kontrolní vegetací, 2) vysévání modelových rostlin do invadovaných porostů a kontrolních porostů a porovnávání míry jejich klíčení a přežívání semenáčků a 3) studie vlivu přítomnosti H. mategazzianum na produkci semen modelového druhu. Má práce ukázala, že invaze Heracleum mantegazzianum mění mikroklimatické podmínky stanoviště. Jaký to může mít impakt na druhy invadovaných společenstev je však potřeba dále studovat. Vliv přítomnosti H. mantegazzianum na klíčení a přežívání vysévaných rostlin byl neprůkazný. Stejně tak se neprokázal dopad na množství produkovaných semen modelovou rostlinou.
|
|
|
Nepůvodní druhy rostlin a biotická rezistence kolonizovaných společenstev
Kubátová, Michaela ; Dostál, Petr (vedoucí práce) ; Frouz, Jan (oponent)
Michaela Kubátová Nepůvodní druhy rostlin a biotická rezistence kolonizovaných společenstev Tato diplomová práce se zabývá problematikou nepůvodních rostlin a jejich vztahu k původním společenstvům. Ekologové si stále více uvědomují, že půdní organismy mohou mít vliv na rostlinná společenstva, protože jsou součástí procesů, které je ovlivňují. U nepůvodních druhů půdní organismy mohou ovlivnit úspěšnost invaze. Každý druh rostlin se liší v interakce s půdními organismy, tyto interakce mohou způsobit specifické zpětné vazby, které pak ovlivňují budoucí růst dalších rostlin. Podle Darwinovy naturalizační hypotézy by příbuzné druhy měli mít podobné nepřátele. To předpokládá menší úspěšnost invaze u nepůvodních rostlin příbuzných s domácími. Praktická část se skládá ze dvou pokusů, kde jsem v kontrolovaných podmínkách zkoumala pomocí zpětné vazby význam příbuznosti původních rostlin a jejich půdních organismů na růst tří druhů nepůvodních rostlin Impatiens, parviflora, Stenactis annua a Epilobium ciliatum. Byly použity vzorky půdy z lokalit s příbuzným a nepříbuzným druhem, tato půda byla použita jako inokulum pro pěstování první generace rostlin, kde byly původní příbuzné, nepříbuzné i nepůvodní rostliny. V druhé fázi se pěstovaly již jen nepůvodní druhy. Část vzorků půdy byla v obou pokusech upravena...
|
|
|
Etika biologických invazí
Klimeš, Adam ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Etika biologických invazí The Ethics of Biological Invasions Řešitel: Adam Klimeš Vedoucí práce: prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Abstrakt Fenoménu biologických invazí, rychlého rozšíření nepůvodního druhu v oblasti, je věnována značná pozornost. Přístup k němu se však obvykle omezuje pouze na kalkulaci škod a prostředků vynaložených na likvidaci nepůvodního druhu. Opomíjí se tak etická stránka věci, která vzhledem k tomu, že jde o živé organismy, je nutně přítomná. Tato práce se zabývá identifikací a rozborem hodnot, které mohou tvořit základ pro etický postoj ve vztahu k problematice biologických invazí. Jedná se o instrumentální hodnotu, hodnotu jedinců, druhů, života a hodnotu estetickou. Tematizováno je opodstatnění těchto hodnot a vztahy mezi nimi.
|
|
|
Mapování rozšíření kříženců jelenů evropských a jelenů sika v ČR s využitím občanské vědy a audionahrávek
Nečasová, Monika ; Pipek, Pavel (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
V České republice, stejně jako jinde v Evropě (např. na Britských ostrovech), dochází k hybridizaci mezi původním druhem jelena evropského (Cervus elaphus) a jelenem sikou (C. nippon), zavlečeným z Asie. Vzhledem k tomu, že vzniklí kříženci jsou plodní, mohou se zpětně křížit s rodičovskými druhy a ohrožovat tak jejich genetickou integritu. Potomky vícenásobného křížení lze jen obtížně identifikovat na základě morfologických znaků, zatímco genetické metody jsou sice spolehlivější, ale finančně i logisticky náročné. Tato práce navazuje na studii Longa a kol. z roku 1998, která ukázala jasné rozdíly ve vokalizaci jelena evropského, jelena siky a první generace jejich kříženců, a tím zároveň naznačila třetí cestu k rozeznávání kříženců - bioakustickou analýzu. Tuto metodu jsme se rozhodli otestovat na území České republiky v rámci projektu občanské vědy, jehož hlavním cílem bylo zmapovat výskyt rodičovských druhů a jejich kříženců na základě audionahrávek jejich říjné vokalizace. Krom samotného projektu jsme pořizovali vlastní nahrávky na profesionální nahrávací zařízení se směrovým mikrofonem za účelem zisku kvalitních audiozáznamů, použitelných k podrobnější analýze. Celkově se podařilo nasbírat 451 nahrávek, z nichž pro podrobnou analýzu bylo vybráno jen 263, a to s vokalizací 162 jedinců. Ke...
|
|
|
Mapování rozšíření kříženců jelenů evropských a jelenů sika v ČR s využitím občanské vědy a audionahrávek
Nečasová, Monika ; Pipek, Pavel (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
V České republice, stejně jako jinde v Evropě (např. na Britských ostrovech), dochází k hybridizaci mezi původním druhem jelena evropského (Cervus elaphus) a jelenem sikou (C. nippon), zavlečeným z Asie. Vzhledem k tomu, že vzniklí kříženci jsou plodní, mohou se zpětně křížit s rodičovskými druhy a ohrožovat tak jejich genetickou integritu. Potomky vícenásobného křížení lze jen obtížně identifikovat na základě morfologických znaků, zatímco genetické metody jsou sice spolehlivější, ale finančně i logisticky náročné. Tato práce navazuje na studii Longa a kol. z roku 1998, která ukázala jasné rozdíly ve vokalizaci jelena evropského, jelena siky a první generace jejich kříženců, a tím zároveň naznačila třetí cestu k rozeznávání kříženců - bioakustickou analýzu. Tuto metodu jsme se rozhodli otestovat na území České republiky v rámci projektu občanské vědy, jehož hlavním cílem bylo zmapovat výskyt rodičovských druhů a jejich kříženců na základě audionahrávek jejich říjné vokalizace. Krom samotného projektu jsme pořizovali vlastní nahrávky na profesionální nahrávací zařízení se směrovým mikrofonem za účelem zisku kvalitních audiozáznamů, použitelných k podrobnější analýze. Celkově se podařilo nasbírat 451 nahrávek, z nichž pro podrobnou analýzu bylo vybráno jen 263, a to s vokalizací 162 jedinců. Ke...
|
|
|
Nepůvodní druhy raků na Slovensku
LIPTÁK, Boris
Lidská činnost významnou měrou změnila životní prostředí a jeho biotu do té míry, že můžeme celosvětově pozorovat pokles biodiverzity. Biologické invaze k těmto procesům významně přispívají. Slovensko je rychle se rozvíjející zemí nacházející se na severu Panonské pánve a západní části Karpat. Geologické charakteristik regionu předurčují jeho mimořádnou druhovou bohatost díky dosud zachovaných regionů s biotopy o vysoké biologické a ochranářské hodnotě. Díky tomu se na západě země stále vyskytují prosperující populace raka kamenáče a napříč zemí i populace raka říčního. Naopak rak bahenní je na Slovensku na pokraji vyhynutí. Hlavní příčinou poklesu jeho početnosti je šíření nepůvodních druhů raků přenášejících patogen račího moru. Přestože se populace raků kamenáčů a raků říčních nacházejí v horních částech povodí, riziko propuknutí račího moru je vysoké, jelikož etablované populace raka pruhovaného jsou potvrzenými chronickými přenašeči původce račího moru. Akvaristický obchod je stále více shledáván jako významná cesta introdukce nepůvodních druhů, z nichž některé se mohou etablovat a invazivně šířit. Ve slovenském akvaristickém obchodě bylo zaznamenáno 26 druhů sladkovodní druhy raků, krevet a krabů. Mramorovaný rak byl jedním z nejčastěji obchodovaných druhů. Identifikovali jsme několik nových lokalit výskytu mramorových raků s etablovanými rozmnožujícími se populacemi v těsné blízkosti významných slovenských řek. Jedna z nově nalezených populací leží jen za hrází s čerpací stanicí, tj. velmi blízko postranního ramene Dunaje, které je osídleno rakem pruhovaným infikovaný původcem račího moru. Díky kontaktu s infikovaným rakem pruhovaným se rak mramorový může snadno stát nositelem tohoto onemocnění a začít jej šířit, což by přispělo k ohrožení zbytkových populací raka bahenního v Dunaji. Lze očekávat, že se na Slovensku vyskytuje více doposud neobjevených lokalit s rakem mramorovaným. Vezmeme-li v úvahu jeho partenogenetickou reprodukci, je teoreticky i jediný jedinec dostačující pro založení nové populace. Vzhledem k vysoké dostupnosti raka mramorovaného v akvaristickém obchodě a rostoucímu počet volně žijících populací bylo důležité realizovat výzkum hodnotící potenciální dopady raka mramorovaného na invadované ekosystémy. Poskytujeme první studii zkoumající trofickou pozici a potravní preferenci raka mramorovaného v etablované populaci. Pomocí stabilních izotopů (13C a 15N) bylo zjištěno, že se rak mramorovaný vyskytuje ve středu potravního řetězce a je všežravý. Rak mramorovaný konzumoval řasy, allochthonní a autochtonní detrit, zoobentos a makrofyta, čímž je silným konkurentem pro širokou škálu organismů závislých na stejných potravních zdrojích. Rak mramorovaný přenáší energii ze základny potravinové pyramidy do vyšších trofických úrovní, jelikož je kořistí rybích predátorů. Tento druh může vytvářet početné populace a tvořit tak dominantní složkou bentické fauny, a tím ovlivňovat celý invadovaný ekosystém. Jeho široká trofická nika potvrzuje vysokou plasticitu druhu a podporuje výskyt jeho populací v širokém spektru habitatů. Rak mramorovaný je tedy vysoce adaptabilní invazivní druh, který může ohrožovat nejen původní druhy raků prostřednictvím kompetice a šíření račího moru, ale i celé sladkovodní ekosystémy a jejich biotu.
|
host ::
RSS.