|
|
Sebereflexivní próza 30. a 40. let v české literatuře
SELNER, Ondřej
Předložená disertační práce se zabývá specifickými řečovými figurami uměleckých textů, které se v literárněhistorické diskuzi ustálily pod pojmem sebereflexivita. V první části práce se její autor pokouší nalézt jak inspirační zdroje této poetiky v širším historicko-kulturním evropském kontextu, tak i její případné souvislosti s modernistickým proudem uvažování a následně hledá iniciační momenty těchto postupů v bohemikálním prostoru. V pojednání také napříč různými literárněvědnými přístupy mapuje základní pojetí zkoumané problematiky na poli české filologie. Po prozkoumání těchto domácích tezí, vytyčení styčných otázek z nich vyplývajících a definování určitých kolizních a limitujících momentů se práce obrací zpět k samotnému termínu sebereflexivity a ohledává zdroje jeho myšlenkové sémantiky v zásadních koncepcích předních evropských filozofů 1. poloviny 20. století - Edmunda Husserla, Jeana-Paula Sartra, Martina Heideggera a Maurice Merleau-Pontyho. Analýza relevantních děl těchto vybraných filozofů dovedla autora k vytvoření jakési myšlenkové mapy, která vykazuje zřejmé motivické paralely se sebereflexivními texty, což dokládají východiska stanovená pro jejich interpretaci. Se záměrem ověřit souvislost a platnost vytyčených východisek vznikly tři případové studie, jež se věnují klíčovým sebereflexivním dílům české prózy 30. a 40. let 20. století - Hře doopravdy Richarda Weinera, Rozhraní Václava Řezáče a Hlavě umělce Milady Součkové.
|
|
|
Proměny románové poetiky Václava Řezáče
Peterka, Radek ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá románovou poetika Václava Řezáče (1901-1956). Důraz je kladen na proměny poetiky během tří etap autorovy tvorby (předválečné, válečné a poválečné). Řezáčovo dílo bylo ovlivněno literární tradicí a dobou svého vzniku, proto se práce zaměřuje take romány dalších autorů. Podle našeho názoru byl Řezáčův vývoj kruhový, Nástupem se vrací k některým formálním postupům Slepé uličky, i když jim dává jiný ideologický náboj.
|
|
|
Kolektivizace českého venkova v literatuře 50. a 60.let
Svobodová, Žaneta ; Píšová, Ina (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá literární reflexí kolektivizace českého venkova ve vybraných titulech budovatelského románu padesátých let a v tzv. prózách budovatelské deziluze z let šedesátých. Konkrétně se jedná o tituly Bitva V. Řezáče, Dvě Jara B. Říhy, Horké dny P. Bojara a Jediná cesta J. V. Plevy z padesátých let, z šedesátých let potom o romány a novely Velká samota I. Kříže, Zelené obzory J. Procházky, Pršelo jim štěstí J. Trefulky, ...silná ruka J. Kozáka, Smuteční slavnost E. Kantůrkové a Vyhnanství M. Klánského. Práce zkoumá, jak se téma kolektivizace českého venkova v těchto prózách proměňuje a liší, jak se mění jeho literární reflexe v rámci kategorie postav, v jakých kontextech i s jakým ideologickým nábojem a konotacemi je spojováno. Sledována je proměna pohledu na JZD, jeho fungování a každodenní problémy, pozornost je též věnována proměně venkovského prostoru, která je s kolektivizací spjatá.
|
|
|
Naratologická a ideologická analýza budovatelského románu v české literatuře v letech 1948-1953 na příkladu románu Václava Řezáče - Nástup
Raymanová, Zuzana ; Češka, Jakub (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent)
Roku 1948 se v Československu dostávají k moci komunisté. Jejich cílem je ovládnout všechny složky společnosti a prosadit socialistickou ideologii. Literatura není výjimkou, má se stát důležitým nástrojem k prosazení socialismu. Oficiální umění je ovládáno jedinou povolenou estetickou normou, tzv. socialistickým realismem. Jednou z podob socialistického realismu je budovatelský román, jehož nejvýznamnějším představitelem je Václav Řezáč a jedním z nejznámějších děl jeho román Nástup. Socialistický realismus lze uchopit jako mytický systém dle Rolanda Barthese, tedy jako promluvu, která skrývá svoji dějinnost a působí jako cosi přirozeného, samozřejmého. Naratologická a tematická analýza Řezáčova Nástupu má být pokusem o dešifrování tohoto mýtu a odhalení strategií, jimiž byl tento mýtus vytvářen. Naratologická analýza, na níž je v prvé řadě zaměřena pozornost, polemizuje s obecně přijímaným názorem, že dobová literatura byla psána v klasickém narativu a využívala tradičních prostředků výstavby textu. Cílem je ukázat, že román je psán v moderním narativu, ovšem se zachováním tradičního významového rámce, což umožňuje účinnější a skrytější implantaci ideologie.
|
|
|
Proměny románové poetiky Václava Řezáče
Peterka, Radek ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá románovou poetika Václava Řezáče (1901-1956). Důraz je kladen na proměny poetiky během tří etap autorovy tvorby (předválečné, válečné a poválečné). Řezáčovo dílo bylo ovlivněno literární tradicí a dobou svého vzniku, proto se práce zaměřuje take romány dalších autorů. Podle našeho názoru byl Řezáčův vývoj kruhový, Nástupem se vrací k některým formálním postupům Slepé uličky, i když jim dává jiný ideologický náboj.
|
|
|
Srovnání psychologického a budovatelského románu v literární tvorbě Václava Řezáče
ŠÍMOVÁ, Kateřina
Diplomová práce je zaměřena na interpretaci románového díla Václava Řezáče. Konkrétně se jedná o jeho psychologickou tvorbu (Černé světlo (1939), Svědek (1942), Rozhraní (1944)) a romány označované jako budovatelské (nedokončená trilogie Nástup (1951) a Bitva (1954)). Ač všechna tato díla vznikla postupně během patnácti let, dobová situace se mezi tím vyvíjela. Ocitáme se ve dvou odlišných státních zřízeních, ve dvou rozdílných dobových atmosférách, které citelně ovlivňovaly tehdejší umění. Základní výchozí metodou je proto nový historismus, který bude obohacen o přístupy hermeneutické.
|
host ::
RSS.